Len, tak jako i jiné plodiny, je často ohrožován a poškozován různými škodlivými činiteli. K nim patří hmyzí škůdci a patogenní mikroorganismy způsobující choroby. K omezení jejich negativního vlivu na výnos a kvalitu sklizené produkce je nutné využívat všech možností a metod integrované ochrany – agrotechnické, genetické, biologické a chemické.
K nejnebezpečnějším a nejobávanějším hmyzím škůdcům lnu patří dřepčíci a třásněnky. Na intenzivním žíru vzcházejících porostů lnu se podílejí dva druhy dřepčíků (Longitarsus parvulus a Aphthon euphorbiae). Dospělí jedinci přežívají zimní období v půdě. Na jaře, když se půda dostatečně prohřeje, se za teplého, slunečného a suchého počasí probouzejí k aktivnímu životu. Vylézají z půdy a hromadně naletují na vzcházející len. Maximum jejich výskytu je každoročně zaznamenáváno koncem dubna a počátkem května. Intenzivní úživný žír škůdce je předpokladem k jeho pohlavnímu dozrání a kladení vajíček. Vajíčka klade škůdce do půdy mezi hrudky ke kořenům lnu. Vylíhlé larvičky se živí jemným kořenovým vlášením a časem se v půdě zakuklí. Z kukel se líhnou brouci za 1,5 – 2 měsíce po nakladení vajíček (na konci června a počátkem července).
Škody způsobené jarním žírem dřepčíků na vzcházejícím lnu (zpravidla ve fázi děložních listů) mohou být často katastrofální a veškeré vzešlé rostlinky mohou zaschnout. Čím je větší teplo a sucho v období vzcházení, tím větší je škodlivost dřepčíků na lnu. Určitým agrotechnickým opatřením je raný výsev tak, aby len vzcházel v chladnějším období před hromadným nalétáváním brouků.
Poškozením tvořící se kořenové soustavy lnu larvičkami dřepčíků dochází k růstové depresi (retardaci) rostlin lnu a ke zvýšení jejich dispozice k půdním patogenním houbám (Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Thielaviopsis, Colletotrichum aj.). Letní výskyt vylíhlých brouků je nebezpečný pro pozdě setý len. Žír nově vylíhlých brouků poškozuje vegetační vrcholy. Rostliny pak větví, čímž se snižuje jejich technologická hodnota.
Možnosti ochrany proti dřepčíkům spočívají jednak v časném setí a jednak v chemické insekticidní ochraně. Již tradičním způsobem ochrany je preventivní moření osiva insekticidním mořidlem v kombinaci s fungicidním mořením proti chorobám. Reziduální účinnost přípravků na namořeném osivu je časově omezená a navíc v půdě dochází k bakteriální degradaci a dekompozici přípravků. Maximální účinnost přípravku je asi 10 – 15 dní po výsevu semen, pak se jeho účinnost postupně snižuje. V případě velmi raných výsevů, kdy len vzejde až po 15 dnech, nemusí již toto ošetření zabezpečovat vysokou účinnost. Každopádně je nutné provádět neustálou kontrolu vzcházejících porostů lnu a v případě výskytu brouků na rostlinkách (asi deset jedinců na ploše 0,2 m2, tj. na 400 – 500 rostlinách) provést okamžitě insekticidní postřik povolenými přípravky.
Dalším velmi významným hmyzím škůdcem lnu je třásněnka lnová (Thrips linaria). Není sice schopná zničit porost jako dřepčíci, ale škody vzniklé na technologické hodnotě jsou značné. Dospělci i larvy třásněnek se objevují na rostlinách ve fázi rychlého růstu, butonizace a na počátku kvetení. Škůdce poškozuje vegetační vrcholy sáním, ty se ohýbají, deformují, žloutnou, později hnědnou a úplně zasychají. Poškozené rostliny druhotně větví, jsou často bezsemenné a pro technologické zpracování zcela nevhodné.
Výskyt třásněnek v porostech je velmi obtížně zjistitelný pro jejich malé rozměry. Jejich přítomnost prozrazuje vzhled rostlin – ohýbání, zeslabování a žloutnutí vegetačních vrcholů. Insekticidní ošetření povolenými přípravky je nutné okamžitě při zjištění prvních symptomů poškození rostlin. Postřik musí být proveden co nejdříve, v počáteční fázi výskytu, jinak hrozí náhlý a velmi prudký růst populační hustoty škůdce a silné poškození porostů.
Choroby lnu můžeme rozdělit na choroby přenosné osivem, choroby přenosné půdou a choroby přenosné vzdušnými proudy.
Z chorob přenosných osivem patří k nejzávažnějším původce antraknózy lnu – Colletotrichum lini a původce fomového zasychání – Phoma exiqua v. linicola. U olejného lnu je přenos chorob osivem větší a pestřejší než u přadného lnu. Kromě již uvedených patogenů se u olejného lnu navíc setkáváme s původcem septoriózy lnu – Septoria linicola a alternariózy – Alternaria linicola. Nejúčinnější ochranou proti uvedeným původcům chorob je výsev kvalitního zdravého osiva fungicidně namořeného. Antraknóza lnu bývala ještě v padesátých letech velmi nebezpečnou chorobou a způsobovala značné ztráty. Pro silné napadení vzcházejících porostů bylo často nutné 10 –30 %ploch zaorávat. Zavedením moření osiv bylo nebezpečí napadení vzcházejících porostů antraknózou sníženo na minimum.
Z chorob přenosných půdou patří k nejzávažnějším původce fuzáriového vadnutí a usychání lnu – Fusarium oxysporum f. sp. lini. V našich podmínkách se začala fuzarióza lnu škodlivě šířit v porostech od počátku osmdesátých let. Její škodlivost se postupně zvyšovala do té míry, že bylo nutné ochranu řešit zavedením nových rezistentních odrůd lnu do pěstitelské praxe. Jakákoliv chemická ochrana nebo moření osiv jsou proti fuzarióze lnu zcela neúčinné. Jediná možná ochrana je ochrana genetická.
Ve fázi děložních lístků vzcházejícího lnu se v suchých a teplých letech často setkáváme s odumíráním rostlin způsobených jinou chorobou přenosnou půdou, a to kořenomorkou – Rhizoctonia solani. Kořenomorka snižuje počty vzešlých rostlin na jednotku plochy v závislosti na ročníku a odrůdě v rozmezí 5 – 20 %. Nebezpečnost poškození lnu kořenomorkou s více než 70 – 80% účinností snižuje moření osiv.
Z ostatních chorob přenosných půdou je nutné ještě uvést původce suché kořenové spály – Thielaviopsis basicola. Houba způsobuje popraskání kořenové kůry hlavního kořene, který se zbarvuje olovnatě šedě, namodrale až šedočerně. Projevem napadení je růstová deprese a nízký počet vytvořených tobolek (0 – 3). Rostliny neodumírají a zůstávají zelené až do sklizně. Jejich délka je snížena o 30 – 70 %, čímž se stávají nevhodné pro technologické zpracování. Houba je teplomilná a její větší výskyt a škodlivost je možné očekávat v suchých a teplých letech. Velmi rané odrůdy jsou na patogena mnohem citlivější než odrůdy středně rané a pozdní. Moření osiv je zcela neúčinné. Patogen dlouhodobě zamořuje pozemek. Arthrospory jsou dormantní a jsou schopné klíčení a infekce hostitelské rostliny teprve po třech až pěti letech.
Z chorob přenosných vzdušnými proudy je možné jmenovat rez lnovou – Melampsora lini a padlí – Oidium lini.
Rzivost lnu se vyskytuje ve vývojových stadiích: jarní výtrusy (aecidiospory), letní výtrusy (uredospory) a zimní výtrusy (teleutospory). Při dozrávání lnu se na stoncích tvoří černá ložiska výtrusů, která brání urosení stonků a znehodnocují jakost a výdajnost dlouhého vlákna. Zavedením rezistentních odrůd lnu do pěstitelské praxe a mořením osiva je výskyt rzivosti lnu již velmi vzácný. Padlí lnu se sice objevuje v porostech lnu každoročně, ale jeho ekonomický význam je poměrně malý. Ochrana se proto neprovádí.
RNDr. Michal Ondřej, CSc.,
Ing. Lenka Odstrčilová,
AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o.,
Šumperk
