Změny v ekonomickém prostředí po roce 1989 se výrazně projevily ve struktuře naší zemědělské výroby. Jedním z nejvýraznějších projevů je pokles stavů skotu více než o polovinu. V mnoha zemědělských podnicích dlouhodobá ztrátovost chovu skotu vedla k jeho zrušení. V těchto podnicích nyní pěstují pouze tržní plodiny.
Zrušení chovu skotu v podniku se v rostlinné výrobě projeví vyřazením pícnin ze struktury plodin a snížením produkce statkových hnojiv. Snížené množství těchto hnojiv nebo i jejich absence jsou kompenzovány ponecháním vedlejších produktů (sláma, chrást) na poli a jejich využitím jako organického hnojiva. Množství slámy a posklizňových zbytků obilnin, kukuřice na zrno, ozimé řepky, cukrovky a dalších plodin je většinou schopno potřebu organické hmoty v půdě plně pokrýt. V řadě osevních postupů ponechání veškeré slámy na poli vede až k nadlimitnímu přísunu organických látek do půdy (Procházková a kol., 1997). Často publikovaný nedostatek organických hnojiv spojovaný s poklesem stavů skotu je dán jednostranným pohledem na to, co jsou organická hnojiva, a často vychází ze statistických čísel o statkových hnojivech.
Vyřazením krmných plodin (kukuřice na siláž, vojtěšky, jetele aj.) z osevních postupů nastává potřeba nahradit jejich dobrou předplodinovou hodnotu. Částečně ji lze kompenzovat zvýšeným zastoupením olejnin a kukuřice na zrno, i tak však mohou být některé plodiny řazena po méně vhodných předplodinách a je nutné počítat se snížením výnosů u plodin náročných na předplodinu. Vysoké zastoupení obilnin ve specializovaných strukturách plodin (60 % a více) vede k nutnosti řadit v osevních postupech obilniny po sobě.
V rámci řešení výzkumného projektu „Modely systémů hospodaření na půdě v různých agroekologických podmínkách“ byly navrženy modelové typy struktur plodin pro hospodaření s živočišnou výrobou a bez ní. Pro potřebu posouzení vlivu strukturální skladby plodin na výnosy byly stanoveny koeficienty předplodinové hodnoty jednotlivých plodin. Jako kritérium pro ekonomické vyhodnocení modelových struktur plodin byl zvolen příspěvek na úhradu (PÚ), tj. rozdíl mezi tržbami a přímými náklady. Byl sestaven počítačový program, který umožňuje tuto hodnotu vypočítat.
Pro navržené modelové struktury plodin byly sestaveny vhodné osevní postupy a pomocí koeficientů předplodin korigovány zvolené výnosové hladiny jednotlivých plodin. Vynásobení produkce průměrnými tržními cenami převzatými z komoditních studií byly pro jednotlivé plodiny získány hodnoty tržeb.
Nákladové položky: náklady na osiva - výsevek x průměrná cena osiv, náklady na hnojiva - součin průměrných cen živin (N - 15 Kč.kg-1, P - 18 Kč.kg-1, K - 8 Kč.kg-1) a dávek živin pro vypočtený výnos. Pro stanovení dávek živin byla použita bilanční metoda, která vychází z potřeby čistých živin na zabezpečení výnosů pěstovaných plodin (Richter a kol., 1999). Náklady na jednotlivé pracovní operace, spotřeba nafty a potřeba času byly převzaty z tabulek nákladovosti operací konkrétních strojních souprav (Kavka a kol., 1998). Pro jednotlivé plodiny pěstované po různých předplodinách byly sestaveny sledy pracovních operací a vypočteny náklady na techniku (náklady na pohonné hmoty, náhradní díly, opravy) a pracovní náklady (počet hodin x hodinová mzda včetně odvodů - 75 Kč.h-1). Sledy pracovních operací byly vypracovány ve dvou variantách, a to pro klasické technologie zpracování půdy (s použitím orby - T1) a pro minimalizační technologie (s vyloučením orby - T2).U kukuřice na zrno a máku byly doplněny ostatní náklady (u kukuřice na sušení, u máku na čistění). V tabulce 1 jsou uvedeny pro jednotlivé plodiny pěstované po jednotné předplodině (ozimé pšenici) výnosy, tržní ceny (průměr let 1998 a1999) a hodnoty PÚ.
Při návrhu typových struktur (TS) byla jako základní zvolena struktura reprezentující průměrné zastoupení tržních plodin v určité oblasti ve dvou variantách - bez chovu skotu a s chovem skotu. Chov skotu se promítl v 20% zastoupení krmných plodin (kukuřice na siláž a vojtěška). Další typové struktury představují specializace (TS3 - TS10) bez chovu skotu. Základem většiny zvolených struktur plodin je vysoké zastoupení obilnin - ozimé pšenice a jarního ječmene (50 % a více ) doplňované nebo nahrazované kukuřicí na zrno. Druhá skupina plodin jsou olejniny (především ozimá řepka doplňovaná mákem, hořčicí a slunečnicí), cukrovka a hrách. Zastoupení jednotlivých plodin v navržených typových strukturách je uvedeno v tabulkách 1 a 2.
V tabulkách 4 a 5 jsou uvedeny vypočtené PÚ pro jednotlivé struktury plodin, společný PÚ pro ozimou pšenici a jarní ječmen charakterizující přínos těchto plodin, průměrný PÚ pro danou strukturu plodin a jeho varianta při použití minimalizačních technologií zpracování půdy k ozimým obilninám a ozimé řepce (technologie T2).
Ztráta předplodinové hodnoty krmných plodin a rovnoměrné rozpuštění jejich plochy mezi ostatní plodiny se promítla ve snížení průměrného PÚ ( porovnání TS1 a TS2). Snížení však není příliš výrazné. V kukuřičné oblasti činí 102 Kč.ha-1 u první a 141 Kč.ha-1 u druhé technologie zpracování půdy. V řepařské oblasti bylo toto snížení již výraznější - 454 a 500 Kč.ha-1. Rozdíly mezi variantami (TS1, TS2) představují přínos předplodinové hodnoty kukuřice na siláž a vojtěšky pro tržní plodiny. Nižší rozdíly v kukuřičné oblasti jsou dány nižší předplodinovou hodnotou vojtěšky pro ozimou pšenici v daných sušších a teplejších podmínkách.
Typové struktury 3 - 10 zahrnují pouze tržní plodiny s různou úrovní specializace. Průměrný příspěvek na úhradu těchto specializovaných struktur je silně závislý na PÚ zařazených plodin (tabulka1).
Efekt předplodinových hodnot plodin v dané struktuře se projeví především v úrovni výnosů obilnin (pšenice a ječmene) a následně v PÚ pro tyto plodiny. Rozdíly v tomto parametru PÚ pro pšenici + ječmen) jsou závislé na jejich podílu ve struktuře plodin. Zastoupení ozimé pšenice a jarního ječmene v rozsahu 50 – 100 % vyvolalo změny průměrného příspěvku na úhradu těchto plodin v kukuřičné oblasti v rozpětí od 7905 do 8494 Kč.ha-1 (rozdíl 589 Kč.ha-1) a v řepařské výrobní oblasti od 9921 do 10 808 Kč.ha-1 (rozdíl 887 Kč.ha-1).
Vypočtené PÚ pro jednotlivé plodiny pěstované po jednotné předplodině ozimé pšenici.(tabulka 1) ukazují, že ekonomika jednotlivých plodin je značně rozdílná. Plodiny, jako jsou hořčice nebo hrách částečně i mák, při nastavené ceně vytvářejí významně nižší PÚ a jejich dobrá předplodinová hodnota pro ostatní plodiny (obilniny) není schopna tuto ztrátu vykompenzovat. Naopak plodiny s vysokou hodnotou PÚ, jako například cukrovka, svým vyšším zastoupením ve struktuře plodin průměrný PÚ významně zvyšují. Rozdíly mezi PÚ jednotlivých plodin vypočtené z konkrétních výnosů, přímých nákladů a realizačních cen zjišťovaných Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky šetřením ve výběrovém souboru zemědělských podniků v roce 1999 ( Novák a kol. 2000) ukazují, že rozdíly PÚ plodin mohou být i mnohem větší.
Specializované osevní struktury mohou proto dosáhnout vyššího průměrného PÚ proti strukturám s rozloženějším zastoupením jednotlivých plodin za předpokladu dobré výnosové úrovně a dobrých cenových podmínek pro danou specializaci. Ekonomika velmi specializované rostlinné výroby založená na struktuře s nízkým počtem plodin (například TS 6 - 10) je citlivější na ročníkové kolísání výnosů a cen. Další nevýhodou těchto struktur je nevyrovnané rozložení pracovního zatížení. Tyto struktury plodin mohou být lépe využitelné v podnicích s nižší výměrou půdy a nízkým počtem zaměstnanců. Nerovnoměrné pracovní zatížení je pak řešeno službami, resp. dočasnými pracovníky, a kompenzováno nižší náročností na strojní vybavení a výrazně nižšími režijními náklady.
V modelových strukturách bez krmných plodin při zvolených výnosových, cenových a nákladových parametrech se pohyboval průměrný PÚ v kukuřičné výrobní oblasti v rozsahu od 7752 do 9108 Kč.ha-1 (rozdíl 1336 Kč.ha-1), v řepařské výrobní oblasti v rozsahu od 9360 do 10 909 Kč.ha-1, tj. rozdíl 1549 Kč.ha-1. Úroveň příspěvků na úhradu při 100% zastoupením obilnin ukazuje, že v dobrých přírodních podmínkách ani monokulturní pěstování obilnin nemusí být zcela nepoužitelné. V dobrých přírodních podmínkách (Ivanovice na Hané) při bilančním hnojení a průměrné úrovni ochrany rostlin se výnosy u dlouhodobých pokusů s monokulturami obilnin pohybují na úrovni 5.5 t.ha-1 u jarního ječmene a 6 t.ha-1 u ozimé pšenice. Nové technologie s vynecháním orby umožňují vyšší uplatnění meziplodin, především vymrzajících. Pěstování meziplodin může do značné míry regulovat nepříznivý vliv opakovaného zařazování obilnin.
Obecně lze říci, že hodnotu průměrného PÚ dané struktury plodin více ovlivňují rozdíly v úrovni PÚ jednotlivých plodin než jejich předplodinová hodnota. Příkladem dokumentujícím tuto skutečnost je hrách, který je vynikající předplodinou pro ozimou pšenici. Výsledky pokusů ukazují zvýšení výnosů až o 0,9 t.ha-1 proti předplodině ozimé pšenici. Zvýšení PÚ následné ozimé pšenice, ale nedokáže vykompenzovat jeho velmi nízkou úroveň u hrachu danou nízkou úrovní dosahovaných výnosů a v posledních letech i nízkou tržní cenou.
Porovnání PÚ při rozdílných technologiích zpracování půdy umožňuje kvantifikovat možnosti úspor přímých nákladů při využívání minimalizačních postupů v rámci celého podniku. V modelových strukturách plodin byly minimalizační technologie použity pro ozimé obilniny a ozimou řepku, sledy operací byly voleny v závislosti na předplodinách. Úspory přímých nákladů při nastavených parametrech (cena nafty 14 Kč.l-1, mzdové náklady 75 Kč.h-1) a v závislosti na struktuře plodin se pohybovaly od 296 do 382 Kč.ha-1 v kukuřičné výrobní oblasti a od 253 do 371 Kč.ha-1 v řepařské výrobní oblasti (tabulky 4 a 5). Hodnoty úspor jsou na jeden hektar, to znamená, že pro podnik o výměře 1500 ha se pohybuje roční úspora v rozsahu od 400 do 500 tisíc Kč. Pokud hodnotíme vliv minimalizačních technologií v rámci celého podniku, je další významnou skutečností snížení pracovní náročnosti agrotechnických zásahů, které umožňuje snížení stavu pracovníků v rostlinné výrobě u výše uvažovaného podniku v rozsahu jednoho až dvou traktoristů, což představuje roční úsporu mzdových nákladů (měsíční plat 12 500 Kč) asi 200 - 400 tisíc Kč.
Strukturální skladba plodin je v současnosti ovlivňována především ekonomikou pěstování jednotlivých plodin. Rozdíly mezi plodinami jsou způsobeny jednak dosahovanými výnosy a výší přímých nákladů, ale především cenami jednotlivých komodit. Současná struktura pěstovaných plodin se výrazně zjednodušuje, zvyšuje se především zastoupení obilnin a olejnin (v roce 2000 to bylo 68,3 % orné půdy ČR), zastoupení ostatních plodin (mimo pícniny) 8,0 % je limitováno odbytovými možnostmi (cukrovka, brambory) nebo špatnou ekonomikou (luskoviny). Modelový přístup a programové vybavení umožňují operativně hodnotit ekonomické dopady změny ve struktuře plodin, v pěstebních technologiích i změny cen vstupů a cen produkce.
Hospodaření podniků s rostlinnou výrobou bez zastoupení pícnin je v současnosti realitou v mnoha zemědělských podnicích. Výsledky ukazují, že tento způsob hospodaření především v příznivých agroekologických podmínkách nesnižuje úroveň výnosů a nezhoršuje podnikovou ekonomiku. Lze očekávat, že počet podniků hospodařících bez chovu skotu bude ještě vyšší. Menší podniky, které chovají nižší počty hovězího dobytka s průměrnou užitkovostí, nebudou v současné situaci schopné získat prostředky potřebné na přestavbu stájí na volné ustájení. Vysoká pracovní náročnost současných vazných technologií a problémy s cenami a odbytem hovězího masa způsobují v mnohých podnicích ztrátovost chovu skotu, kterou podniky nebudou ochotny dlouhodoběji dotovat z produkce rostlinné výroby.
Příspěvek vznikl za podpory MZe ČR v rámci řešení úkolu NAZV č. QD 1213 a podpory MŠMT při řešení výzkumného záměru č. MSM-432200001.
RNDr. Jan Dovrtěl, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha - Ruzyně,
Ing. Blanka Procházková, CSc.,
Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně
