Jeteloviny
Jeteloviny, zařazené podle certifikace OECD ve schématu pícnin do leguminóz společně s luskovinami, tvoří z praktického hlediska samostatnou skupinu, která má v ČR v pěstování a semenářství tradici i významnou šlechtitelskou základnu.
Jejich pěstitelský a agrotechnický význam je značný a hospodaření bez nich je z pohledu zemědělství u nás nepředstavitelné jak v osevním postupu, tak jako komponenty pro výživu zvířat. Významné jsou i z hlediska účelových směsí pro okrasné a jiné užitkové účely a zcela nepostradatelné jsou z ekologického hlediska společně s travami pro ozeleňování ploch, rekultivace, pastevní účely a obecně údržbu krajiny.
Osivo některých tuzemských odrůd, zejména jetelů, patřilo a patří mezi významné exportní komodity. Z tabulek vyplývají zajímavé souvislosti mezi počtem odrůd u hlavních druhů a plochami množení; některé registrované odrůdy (například u jetele plazivého) ovšem u nás nedosahují většího hospodářského významu. Z praktické stránky je nejvýznamnější semenářství jetele červeného; pěstování vojtěšky na semeno je lokalizováno do aridnějších poloh a ve víceletém porovnání je rizikovější. Území České republiky je se zájmem využíváno zahraničními semenářskými společnostmi pro množení osiv a zpětný vývoz. Osivo jetelovin a trav tvoří největší podíl tzv. množení pro zahraničí mezi všemi u nás pěstovanými druhy.
Z celkové plochy množení jetelovin kolem 13 tisíc ha činí plocha jetele červeného kolem tří čtvrtin výměry, o zbytek se dělí vojtěška, inkarnát a jetel plazivý. Zbývající druhy jsou rozmnožovány jen na ploše několik desítek hektarů.
Z tabulkových přehledů vyplývá i to, že dosahované výnosy uznaného osiva jetelovin nejsou vysoké, v některých ročnících dokonce velmi špatné. To koresponduje jak s rizikovostí těchto kultur, tak i se skutečností, že část produkce se dostává mimo oficiální uznání a uvedení do oběhu. Extrémní příklad je z roku 1996, kdy sklizeň uznaného osiva byla výrazně nižší, než byl objem vývozu. Úroda jetele tehdy byla nízká i v jiných zemích a docházelo k tomu, že mnoho osiva jetele bylo z ČR vyváženo, aniž bylo v ČR uznáno a nabídnuto tuzemskému odběrateli.
Porovnání posledních deseti let ilustruje i zde celkový pokles ploch, zejména v porovnání s počátkem devadesátých let. Nemusí ale jít o trvalý jev.
Ing. Miroslav Houba,CSc.,
Ústřední kontrolní a zkušební
ústav zemědělský,
Odbor osiv a sadby Praha
