V posledních letech dochází vlivem politických i ekonomických podmínek ke značným změnám v zemědělské výrobě. Zjednodušuje se struktura pěstovaných plodin se zaměřením především na tržní plodiny (obilniny, olejniny), v živočišné výrobě došlo k poklesu stavů skotu s následkem omezení produkce chlévského hnoje a snižování ploch jetelovin a jetelotravních směsí. V zemědělských podnicích hospodařících na středně až méně úrodných půdách, zejména pak bez živočišné výroby, citelně chybí zúrodňující účinek jetelovin a hnoje, snižuje se přísun organických látek do půdy a prohlubuje se deficit bilance potřeby a úhrady organických látek v půdě. To pak může být jedním z důvodů poklesu úrodnosti půdy, její schopnosti poutat živiny a celkového zhoršení jejích fyzikálních, chemických a biologických vlastností.Zařazování vhodných plodin na zelené hnojení je jedním z opatření vedoucích ke zlepšení tohoto stavu.
Plodiny na zelené hnojení (hlavní plodiny, především však letní strniskové meziplodiny) se používají pro obohacování půd o snadno rozložitelnou organickou hmotu, která stimuluje biologické a chemické procesy v půdě. Organická hmota z kořenů i nadzemních částí rostlin zlepšuje fyzikální stav půdy, před zaoráním přispívá k ochraně půdy před vodní a větrnou erozí a lepšímu využití srážek v meziporostním období. Neopomenutelný význam meziplodin spočívá rovněž v poutání živin z půdy v biomase rostlin a jejich postupném zpřístupňování, čímž částečně přispívají k lepšímu využití živin. Významnou roli sehrává pěstování meziplodin v ochranných pásmech vodních zdrojů, zejména v obdobích, kdy je zvýšené nebezpečí vyplavování do spodních vod. Své místo zaujímají meziplodiny také jako přerušovač v obilních sledech, jednak z hlediska fytosanitárního (potlačování chorob, škůdců, plevelů), jednak z hlediska biologického (snadnější rozklad slámy při její zaorávce).
Pokud se jako zelené hnojení využívá hlavní plodiny dochází ke ztrátě výnosu tržní plodiny. Proto se tento způsob volí především při rekultivacích a zakládání trvalých porostů. K těmto účelům lze využít výnosné směsky luskovin s obilninami nebo brukvovitými plodinami. Podle průběhu počasí lze směsky pěstovat i několikrát do roka. Hlavních plodin jako zeleného hnojení je využíváno již řadu let rovněž při uvádění orné půdy do klidu ve státech EU, od letošního roku se toto opatření uplatňuje i v ČR včetně finanční dotace. Pro tyto účely je povolena pouze hořčice bílá nebo její směsi.
V projektu NAZV EP9098 s podporou Mze ČR byl sledován mimo jiné vliv poměrně širokého spektra možných strništních meziplodin na půdní prostředí a výnosy následných plodin v kukuřičné, řepařské a bramborářské výrobní oblasti.
Strništní meziplodiny
Strništní meziplodiny poskytují nižší výnosy biomasy než hlavní plodiny vzhledem k podstatně kratší době vegetace. V závislosti na druhu meziplodiny, termínu výsevu a průběhu povětrnostních faktorů jsou celkové výnosy nadzemní i podzemní čerstvé hmoty nebo sušiny velmi variabilní a pohybují se obvykle v rozmezí 10 – 20 t.ha-1 čerstvé hmoty. K nejvýnosnějším meziplodinám ze zkoušeného sortimentu patří např. ředkev olejná, hořčice bílá, svazenka vratičolistá, světlice barvířská (saflor), sléz krmný, svatojánské žito, jílek jednoletý, brutnák lékařský a další. Na druhé straně nízká až zanedbatelná produkce biomasy byla zjištěna u většiny druhů jetelovin. Ze zaorané biomasy na těchto variantách tvořil většinu výdrol předchozí plodiny a plevele. Z výše uvedených výnosných druhů strniskových meziplodin lze vybrat vhodnou meziplodinu na zelené hnojení pro různé typy osevních postupů včetně speciálních, poněvadž nabízejí výběr z mnoha druhů i čeledí. U hlavních plodin na zelené hnojení při uvádění orné půdy do klidu se zastoupením hořčice je využití z agronomického hlediska podstatně omezenější.
Organická hmota meziplodin nebo dalších posklizňových zbytků se příznivě projevuje i na některých půdních vlastnostech. Je známo, že množství organické hmoty pozitivně ovlivňuje stabilitu půdních agregátů a celkový strukturní stav půdy. V období zaorávky meziplodin měl v pokusech na variantách bez zařazení meziplodin koeficient strukturnosti půdy (poměr mezi agronomicky příznivými a méně příznivými agregáty) průměrnou hodnotu 1,1, na variantách se zařazením meziplodin 1,3 - 2,4. Tento pozitivní vliv se projevoval až do sklizně následné plodiny, kdy vzhledem k rozkladu hmoty ještě vzrostl (bez meziplodiny 2,8 - se zařazením meziplodiny 3,2 - 5,2). Lepší strukturní stav půdy se může projevovat nejen na výnosech plodin, ale i na snížení nákladů na jednotku produkce (snížení spotřeby pohonných hmot na strukturnějších půdách).
V dlouhodobých pokusech s monokulturami obilnin (35 let) bylo zjištěno, že pravidelným zařazováním meziplodin na zelené hnojení, příp. i na zaorávku slámy dochází k mírnému zvýšení obsahu humusu v půdě, obsahu humusových a huminových kyselin. Kombinace zaorávky slámy a zeleného hnojení zlepšuje i kvalitu humusu (poměr mezi uhlíkem huminových kyselin a fulvokyselin).
Plodiny na zelené hnojení však nepůsobí příznivě pouze na fyzikální vlastnosti půdy, ale ke svému růstu a vývoji spotřebují rovněž v závislosti na výnosu značné množství živin. Organická hmota po zaorání se poměrně rychle rozkládá, ovšem uvolňování živin z organické hmoty je pozvolné.
Nejzřetelněji je tento fakt možno demonstrovat na ve vodě lehce rozpustném univerzálním dusíku. Meziplodiny na zelené hnojení snižují % celkového minerálního a nebo nitrátového dusíku o 60 - 85% a tím se prakticky snižuje předpoklad jejich průniku do spodních vod v průměru na jednu třetinu. V polních pokusech bylo zjištěno, že nejvíce nitrátového dusíku odčerpává z půdy svazenka vratičolistá a hořčice bílá, naopak např. u někdy doporučované lupiny zůstává hladina nitrátů téměř na stejné výši jako u variant bez meziplodiny. Možnost průsaku dusíku do spodních vod je omezena jeho vazbou v organické hmotě meziplodin, ze které je uvolňován postupně v průběhu jejího rozkladu v půdě. Tento proces je možno ještě zpomalit pozdnějšími podzimními termíny zaorávky meziplodin, využitím vymrzajících meziplodin nebo v určených podmínkách zaorávkou až v jarním období.
Pozitivní vliv meziplodin se může projevovat i na výnosech následné plodiny, a to nejen na výši výnosu, ale i jeho kvalitě. V bramborářské výrobní oblasti byly po zařazení meziplodin dosahovány vyšší výnosy brambor, zvyšovala se hmotnost 1 hlízy a mírně se snižovala škrobnatost. V dalších pokusech bylo dokázáno, že např. zelené hnojení v kombinaci se zaorávkou slámy obilnin a současné aplikaci kejdy může plně nahradit animální hnojení chlévským hnojem.
Podobné výsledky byly dosaženy i u výše výnosů následného jarního ječmene, kdy docházelo rovněž ke zvýšení hmotnosti tisíce semen a zlepšení sladovnických vlastností. V sušších oblastech nebo letech se však může projevit částečná výnosová deprese vlivem konkurence o vodu.
Plodiny určené pro zelené hnojení jako hlavní plodina se vysévají stejnými způsoby jako při pěstování k jiným účelům. U meziplodin, zejména u strništních, je třeba dbát především na šetření půdní vláhou. Jsou vysévány v letním období s vyššími teplotami, většinou po obilnině. Vzhledem k tomu, že sláma a posklizňové zbytky jsou značným konkurentem o vodu, je třeba mít strniště co nejnižší. Velké množství posklizňových zbytků může rovněž působit negativně na vzcházení podsevu svým alelopatickým působením a nedostatečným kontaktem půdy s osivem. Pro zvýšení úspěšnosti kvalitního porostu zeleného hnojení je možno doporučit minimalizační technologie setí (s omezeným počtem operací, příprava půdy a setí v jedné operaci), po zasetí je vhodné válení.
Při pěstování plodin na zelené hnojení je nutno mít na zřeteli tato hlediska:
strništní meziplodina by měla poskytnout dostatečné množství nadzemní i podzemní biomasy,
musí být k dispozici snadno dostupné osivo s nízkou cenou při výsevku na 1 ha
druh použité meziplodiny závisí na osevním sledu.
Jak už bylo uvedeno je v současné době sortiment vhodných plodin pro použití na zelené hnojení dostatečně široký. U hořčice bílé jsou doporučeny přímo pro toto použití 3 odrůdy, u svazenky vratičolisté rovněž, u ředkve olejné 5 odrůd, u jílku jednoletého 4, u safloru, sveřepu a dalších je osivo uznaných odrůd k dispozici rovněž.
Náklady na osivo na 1 ha se pohybují od 200 - 300 Kč (hořčice, sveřep), do 700 - 1000 Kč/ha (svazenka, světlice, jílek). Ostatní meziplodiny, zejména bobovité vykazují náklady na osivo vyšší, mnohdy až 2000 Kč/ha-1.
Při použití brukvovitých meziplodin vychází jako ekonomicky nejvýhodnější, vzhledem k ceně osiva, výsevku, jistotě založení i výnosu celkové biomasy, pěstování ředkve olejné a hořčice bílé.
U lipnicovitých meziplodin se jeví ekonomicky nejvýhodnější sveřep stoklasa a jílek jednoletý (vymrzající).
U ostatních meziplodin je vhodná svazenka vratičolistá, sléz krmný, světlice barvířská.
U bobovitých strništních meziplodin je riziko úspěšného založení porostu velké, vhodnější by byly podsevy do řídce setých obilnin. Přesto ale vzhledem k ceně osiva a úrovni dosahovaných výnosů jsou tyto výsevy méně vhodné. Ze strništních meziplodin dosahuje nejstabilnějších výnosů inkarnát.
Ing. Jaromír Procházka, CSc.,
Ing. Jan Pelikán, CSc.,
Ing. Ivo Hartman
Výzkumný ústav pícninářský, s.r.o. Troubsko
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Zdravim vas velice pekne cteni rocne delam 50, rur 5 hoveziho hnoje ale jeste skusim i zelene hnojeni uz je mam zasete krasne to vzeslo dal jsem horcici jetel tak uvidime mame malou fermu a kazda takova rada je prinosem do naseho zemedelstvidiky zatim.