Rozorání částí druhově chudých travních porostů v chráněných územích by mohlo pomoci rozšíření vzácných druhů rostlin, zejména ze skupiny plevelů, které v minulosti vymizely kvůli intenzivnímu zemědělství, a zvýšit tak biodiverzitu. Zvýšení biodiverzity rostlin pak vede následně ke zvýšení biodiverzity živočichů, především hmyzu. Díky projektu, na němž se podílí v Národním parku Podyjí vědci z Mendelovy univerzity v Brně, Zemědělského výzkumu z Troubska a Botanického ústavu AV ČR, se daří na některých místech skutečně obnovit výskyt již dříve zmizelých rostlin. Objevily se dokonce kriticky ohrožené druhy, jako hlaváček plamenný a řepeň durkoman, řekl jeden z řešitelů projektu Martin Jiroušek z Ústavu biologie rostlin Mendelovy univerzity v Brně.
(mendelu)-Výsledky a doporučení mají vědci formulovat příští rok tak, aby byly použitelné nejen v Podyjí, ale i dalších chráněných územích, v nichž půda v nedávné či dřívější minulosti sloužila pěstování plodin. „Výsledky určitě budou přenositelné i do jiných chráněných území, která se nachází v teplejších oblastech Čech a Moravy, kde se historicky vyskytovaly druhy rostlin, které jsou dnes ohrožené vyhynutím," uvedl Jiroušek.
Ve spolupráci s vedením národního parku vědci vytipovali několik lokalit, které sloužily zemědělcům ještě před pár lety, nebo i před druhou světovou válkou, jako orná půda. Okraje travních porostů rozorali a sledují, jaké druhy rostlin se zde objeví. Předloni tak navázali na pilotní experimenty, které zde začaly už před 15 lety a při nichž se rozorávala místa, kde různé vzácné plevele dříve prokazatelně rostly.
„Ukazuje se, že některá místa jsou pro rozorání spíše nevhodná. Jsou to místa, kde se objevují pouze běžné polní plevele či dokonce invazní druhy, jejichž podpora rozhodně není naším cílem. Proto nejde naši metodu zobecňovat, ale je potřeba bedlivě vybírat místa, kde může takový zásah pomoci," vysvětlil Jiroušek. Také se ukazuje, že když se neoře pravidelně každý rok, ale třeba v pětiletém cyklu, tak některé populace postupně ubývají, jiné se naopak dokážou i bez dalšího zásahu množit.
„Výsledky a doporučení budeme finalizovat příští rok, aby bylo možné naše experimenty aplikovat i na jiné lokality, ať už v chráněných oblastech nebo na pozemcích environmentálně smýšlejících zemědělců," poznamenal Jiroušek. Podklady z metodik by mohly časem sloužit k prosazení tohoto způsobu managementu do ochranářské a zemědělské politiky. K obnově lokální druhové skladby se přistupuje různě, každá Správa CHKO nebo národního parku má jiné priority. „Například v Bílých Karpatech už dlouhodobě používají pro osev regionální travní směsi, což je bezvadné. Spíše na začátku je zatravňování pomocí druhů regionálního původu v jiných chráněných oblastech Moravy," popsal Jiroušek.
Diverzifikace trvalých travních porostů pomocí různých režimů sečení a případně i orby umožňuje pestřejší rostlinná společenstva. Na výzkum botaniků je navázaný také výzkum entomologů, kteří zkoumají, jak na změnu druhové skladby rostlin reaguje hmyz. Právě na uměle vytvořených úhorech, kde jsou časté bodláky, chrpy, mrkve či jetele, je možné pozorovat vyšší koncentraci motýlů, brouků a včel než v sousedním trávníku. Tedy i vegetace tvořená běžnějšími druhy bylin, které poskytují potravu a úkryt hmyzu, má význam pro podporu biodiverzity i s tím spojených ekosystémových služeb.
