Působení fytopatogenních organismů znamená jedno z nejvážnějších omezení při pěstování kulturních rostlin. Pícní leguminózy mají z tohoto hlediska určité specifické postavení. Ačkoliv zaujímají podle velikosti pěstebních ploch jedno z předních míst, nejsou v pravém slova smyslu tržními plodinami. Tvoří většinou mezičlánek k dosažení ekonomického efektu v navazující živočišné výrobě. Tento ekonomický aspekt se mnohdy odráží i v hodnocení významu pícnin a sehrává svou roli i v ochraně pícnin před působením fytopatogenních organismů.
V pěstitelské praxi se mnohdy patogenním činitelům jetelovin a chorobám, které vyvolávají, věnuje menší pozornost s odůvodněním, že ekonomický dopad těchto chorob není příliš výrazný. Samozřejmě, že při různém způsobu využívání (pícní porosty, porosty semenné, počet sečí apod.) jejich důležitost kolísá. Obecně však lze konstatovat, že choroby mají vliv na vytrvalost rostlin i na kvantitu a kvalitu sklizně. Nejvýznamnější ztráty způsobují patogenní organismy vyvolávající choroby vaskulárního a kořenového systému. Významná je ale samozřejmě také celá řada patogenů parazitujících na nadzemních částech rostlin. Jejich působení je většinou predispozicí k dalšímu napadení, omezuje asimilační plochu, v jejímž důsledku dochází ke snížení výnosů. Dalším faktorem, který je třeba mít na zřeteli u těchto patogenů, je oslabení rostlin před zimou s možnými negativními následky při přezimování a nezanedbatelná je také produkce širokého spektra antinutričních látek, které mohou mít význam při zkrmování takto napadené píce.
Choroby jetele lučního
Jetel luční (Trifolium pratense L.) je v současné době v České republice reprezentován 22 registrovanými odrůdami tuzemského i zahraničního původu na diploidní i tetraploidní úrovni. Pěstitelům je tedy k dipozici poměrně široké odrůdové spektrum. Poněvadž se ale vůči většině patogenů poškozujících nadzemní části neprovádí záměrné šlechtění na rezistenci, rozdíly nejsou příliš výrazné. Jetel luční může být hostitelem více než 60 druhů houbových organismů. O nejzávažnějších z nich, jejichž výskyt zaznamenáváme každoročně a které mají určitý ekonomický význam, se zmiňuji v dalším textu.
Padlí jetele
Z patogenů poškozujících nadzemní části rostlin jetele lučního má největší význam původce tzv. padlí - houba Erysiphe trifolii. Typickými symptomy v průběhu vegetace jsou bělavé moučnaté povlaky listových čepelí, tvořené konidiovým stadiem houby. Výjimkou není silné napadení hostitelských rostlin již v roce založení.
Patogen se šíří především v teplém a suchém počasí letních měsíců, a to konidiemi. Ve druhé polovině vegetace se vytvářejí vřeckaté plodnice - kleisthotecia. Při delší periodě napadení dochází k redukci výnosu především u semenných sečí, ke snížení vytrvalosti a schopnosti rostlin přezimovat. Mimo to narušení integrity listových pletiv umožňuje sekundární infekci dalšími parazity. Náchylnější k napadení jsou tetraploidní odrůdy zřejmě díky histologické struktuře epidermis a listového parenchymu a složení epikutikulárních vosků. Zkrmování silně napadené píce může u zvířat vyvolat trávící i jiné zdravotní potíže, poněvadž houba stimuluje produkci antinutričních látek ze skupiny kyanogenních glykosidů. Možnosti ochrany spočívají především v dodržování zásad správné agrotechnické praxe, včetně úklidu posklizňových zbytků, na kterých houba přežívá do dalšího roku. Pro přímou ochranu semenných porostů byla doporučena aplikace některých fungicidů typu Bayleton.
Spála jetele
Napadení houbou Kabatiella caulivora se projevuje na všech nadzemních orgánech rostlin jetele lučního, ale nejnápadněji na stoncích a řapících, kde se vytvářejí zpočátku malé, protáhlé tmavé skvrny se světlejším středem, které se rychle zvětšují a vytvářejí pruhy. S postupem odumírání pletiva se skvrny uvnitř propadají, orgán nad skvrnou vadne a usychá a v místě skvrny dochází často ke zlomení. Patogen se silně projevuje především v užitkových letech a rozvoj choroby podporuje vlhké a teplé počasí. Při silnějším výskytu tohoto patogena byly zaznamenány i 50% ztráty na výnosech.
Základní metodou ochrany je opět dodržování agrotechnických zásad. Patogen je přenosný osivem, a proto je účinným ochranným opatřením fungicidní moření osiva. Moření osiva je v podstatě jediný přímý rostlinolékařský zásah aplikovatelný u jetele lučního, který by ale měl významný efekt pro zajištění zdravého vývoje vzcházejících rostlin. Do současné doby je osivo mořeno jen ojediněle.
Listové skvrnitosti
Skupinou hospodářsky významných hub jsou parazité způsobující listové skvrnitosti. Patří sem především Phoma medicaginis var. pinodella (jarní černá skvrnitost jetele) vytvářející na čepelích listů drobné skvrny, které se často slévají a způsobují vadnutí a opad listů. Příznačný pro tohoto patogena je velmi časný výskyt na jaře.
Dalším patogenem je Ascochyta trifolii napadající listy ve fázi tvorby stonku. Listy jsou pokryty poměrně velkými skvrnami s viditelnou koncentrickou zonálností. Na horní straně listů v místě skvrn je možné najít pyknidy.
Každoročně se v porostech jetele lučního vyskytuje poškození, které vyvolává houba Pseudopeziza trifolii (obecná listová skvrnitost jetele). Listové čepele jsou posety drobnými okrouhlými skvrnami s nepravidelným ozubeným okrajem. Uprostřed skvrny se ve druhé polovině léta vytváří i pouhým okem viditelné apothecium. Silněji napadené listy vadnou a usychají.
Z dalších patogenů parazitujících na listových čepelích má určitý význam původce rzi jetele houba Uromyces trifolii. Jde o jednobytnou rez s typickými kupkami uredospor a teleutospor. Pletiva v místě infekce žloutnou a zasychají.. Při vlhčím průběhu počasí lze v porostech nalézt ve významnějším rozšíření houbu Colletotrichum trifolii, která na horní straně listů vytváří nažloutlé až hnědé skvrny rozložené především podél žilnatiny.
Choroby vojtěšky
Obdobně jako pro jetel luční i pro vojtěšku (Medicago sativa L.) platí, že je napadána širokým spektrem patogenů, z nichž ovšem ekonomický význam mají jen někteří.
Obecná listová skvrnitost vojtěšky
Patogen Pseudopeziza medicaginis má z parazitů poškozujících nadzemní části vojtěšky primární význam. Vyskytuje se na celém světě a také v České republice jej zaznamenáváme každoročně. Na listech vyvolává tvorbu malých kulatých, tmavě hnědých skvrn, které jsou lemovány zubatým okrajem a nesplývají. Podobně jako u jetele i zde je možné ve druhé půli vegetace ve skvrnách zaznamenat světle hnědá apothecia. Napadené listy žloutnou a opadávají. Tato rozsáhlá defoliace snižuje vedle výnosu i kvalitu sklizené píce a také vitalitu rostlin. Pro rozvoj patogena je důležitá vysoká vzdušná vlhkost, a proto při suchém a teplém průběhu léta dochází pravidla ke zpomalení či zastavení infekce.
Žlutá skvrnitost vojtěšky
Původce tohoto onemocnění Pseudopeziza jonesii, systematicky řazený do stejného rodu jako předchozí patogen, napadá vojtěšku ve všech oblastech jejího pěstování, zejména při nižších srážkách v teplejších letech. Symptomaticky se napadení projevuje zpočátku malými chlorotickými skvrnami na listových čepelích, které mohou především u náchylných jedinců později splývat a vytvářejí se podlouhlé chlorotické nerkózy podél nervatury. Protože opět jde o houbu z třídy Ascomycetes, výsledkem pohlavního rozmnožování jsou askospory uvolňované z přezimujících apothecií.
Jarní černá skvrnitost vojtěšky
Jak napovídá český název choroby, již velmi časně z jara se na řapících a listových čepelích objevují první symptomy napadení houbou Phoma medicaginis var. medicaginis v podobě četných drobných černých skvrn. Při silnějším infekčním tlaku skvrny splývají a listy postupně vadnou a opadávají. Patogen se může za příznivého průběhu počasí spolupodílet i na vzniku krčkových a kořenových hnilob. Houba je přenosná osivem, a proto by stejně jako u jetele lučního bylo efektivní možností ochrany fungicidní nebo insektofungicidní ošetření semen.
Plíseň vojtěšky
Napadení patogenem Peronospora trifoliorum zaznamanávají pěstitelé vojtěšky především v letech s častými dešti. Napadení se projevuje chlorotickými žlutými skvrnami na listech, které postupně hnědnou a opadávají. Na spodní straně listů se objevuje šedavý povlak konidioforů, jimiž se houba šíří.
Závěr
Napadení nadzemních částí obou hlavních jetelovin houbovými patogeny má nesporně negativní vliv na jejich výkonnost. Ke zlepšení zdravotního stavu přispívá vedle dodržování celého komplexu pěstebních opatření především výběr odrůdy. Mnohé polní pokusy v různých lokalitách naší republiky prokázaly, že v parametrech zdravotního stavu jsou odrůdy vyšlechtěné v tuzemsku přece jen stabilnější než odrůdy zahraniční. Samozřejmostí by měl být výsev certifikovaného osiva. Z komplexu pěstebních opatření vystupují do popředí při vyšším napadení časnější fytosanitární seče, jarní regenerace porostů a úklid posklizňových zbytků.
RNDr. Jan Nedělník, CSc.,
Výzkumný ústav pícninářský, s. r. o., Troubsko
