Zemědělské družstvo Haňovice hospodaří v řepařské a obilnářské výrobní oblasti na rozhraní Olomoucka a Šumperska. Odlišné technologie zakládání porostů ozimé pšenice a nedostatek podzimních srážek vedly ke znatelným rozdílům ve vzcházení na jednotlivých pozemcích. Jarní agrotechnická opatření tak nelze uplatnit šablonovitě.
Rostlinná výroba družstva obdělává 2110 hektarů zemědělské půdy, z toho přibližně 200 ha zaujímají trvalé travní porosty. Nadmořská výška pozemků se pohybuje od 240 do 416 metrů nad mořem (středisko Haňovice se nachází ve výšce 260 metrů). Severní část družstva zasahuje do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Nejníže položené parcely často zaplavuje řeka Morava. Obhospodařovaná plocha zasahuje do katastrálních území šestnácti obcí, včetně části Litovle. Dost husté osídlení způsobuje značnou rozdrobenost zemědělsky využívaných pozemků. Průměrná velikost půdního bloku haňovského družstva tak činí dvanáct hektarů.
Živočišná výroba zahrnuje jednak chov prasat (5107 kusů, z toho 2621 ve výkrmu a 380 prasnic) a chov skotu (1030 kusů, z toho 573 dojnic). Přidružená výroba se specializuje na produkci výlisků z PVC a polypropylenu. Celý podnik zaměstnává přibližně 85 pracovníků. Zhruba čtvrtina z nich má na starosti rostlinnou výrobu a mechanizaci.
Zaměření na cukrovku a obilí
Charakter řepařské či obilnářské výrobní oblasti určuje strukturu plodin v osevním sledu. Podle vyjádření hlavního agronoma Pavla Obrátila mezi hlavní komodity patří cukrovka (250 ha), obiloviny (1000 ha, orientačně polovina připadá na ozimou pšenici, zbytek na jarní ječmen), 150 ha máku, 50 ha řepky, 50 ha kukuřice na zrno, 150 ha kukuřice na siláž a 200 ha vojtěšky. Na marginálních pozemcích se ZD Haňovice věnuje semenářství trav, především srhy říznačky, psinečků a kostřavy rákosovité.
Výměra ozimé pšenice prolíná celý podnik od východu na západ, naopak porosty řepky ozimé se vyskytují pouze v okolí obce Bílá Lhota Hradečná. Zhruba 75 až 80 procent orné půdy zpracovávají minimalizačními technologiemi. Rozhodujícím hlediskem je stav pozemku po předplodině a dostupná strojová či personální vybavenost družstva.
Na aktuálním stavu porostů se podle agronoma projevuje netradiční průběh ročníku. „Když jsme začátkem listopadu končili řepnou kampaň, začal padat sníh. Během dvou, tří dnů to vypadalo, že se bude opakovat dlouhá zima z předchozího roku. Pak se však opět oteplilo, sníh roztál a vegetace se nezastavila. U nás na Litovelsku pak krátkodobě zamrzlo až po vánočních svátcích 27. a 28. prosince. Další citelné ochlazení přinesl až konec ledna. Naštěstí dva dny předtím napadla patnácticentimetrová vrstva sněhu, která rostlinky ochránila před dvanáctistupňovým mrazem. Začátkem února se však zase oteplilo,“ stručně popsal klimatické podmínky posledního čtvrtroku.
Znatelný výskyt padlí
„Díky horkému červenci přišly žně dříve, než jsme čekali,“ vrací se agronom k loňské sklizni. „Před dešti jsme z polí odvezli dvě třetiny ječmenů a polovinu pšenice. Řepka však nedozrála a zůstala na stanovišti. Sklízeli jsme ji až po deštích, v druhé polovině srpna. Pak nastalo dvouměsíční období sucha,“ dodává. Porosty řepky založené kolem 20. srpna ještě vláhu využily, vzešly a bez problémů se zapojily. „Stihli jsme veškerou agrotechniku podle plánu včetně regulace růstu,“ pochvaluje si.
U ozimé pšenice byla situace odlišná. „Vlivem přísušků jsme termín setí postupně oddalovali a nakonec jsme začali až 25. září. Do první dekády října bylo osivo v zemi,“ upřesňuje. Porosty však vzcházely diferencovaně podle technologie založení. Na bezorebně zpracovaných pozemcích nebyl nedostatek dešťových srážek tak významný, zatímco přibližně pětina porostů založených po orbě (předplodina kukuřice nebo jeteloviny) měla se suchem značné problémy. Paradoxně pomohl tající listopadový sníh. Pšenice setá do zoraného tak vzešla a zapojila se přibližně čtyřicet dnů po porostech založených do minimalizace. Přitom časový rozdíl ve výsevu činil zhruba týden.
Rostlinky vzešlé v říjnu mají začátkem února čtyři až pět odnoží. Značná nadzemní hmota však stimuluje rozvoj chorob, zejména padlí travního. Ze spektra škůdců museli v Haňovicích na podzim zakročit proti přenašečům viróz. První jarní aplikace bude určitě směřovat k likvidaci plevelů, které stejně jako ozimy neukončily vegetaci. Naopak opožděné porosty s jednou odnoží nejprve povzbudí v růstu regeneračním hnojením. S nástupem jara se v Haňovicích obávají přemnožení hrabošů, protože bezorebné technologie populace hlodavců neomezí.
Odbyt makoviny skončil
Vedle cukrovky vychází pro ekonomiku družstva zajímavě pěstování máku setého. „Přes vysoké sklizňové plochy byla cena špičková už od loňského října, což běžně není zvykem. Zajímavé zpeněžení se většinou nabízí až na přelomu roku či začátkem jara,“ všímá si Pavel Obrátil. Rentabilitu pěstování dříve značně vylepšoval prodej makoviny Slovakofarmě Hlohovec. Nynější realizace tohoto vedlejšího produktu je však podmíněna minimálním obsahem alkaloidů, a ten je obtížné splnit. Makovina se tudíž stává neprodejnou. Před skladováním máku se prasklé makovice neseparují a směs se ukládá do haly s možností podlahového provětrávání perforovanými plechy. „Semena ve směsi s makovinou udržují své aroma, nežluknou a lze je snadno profouknout vzduchem,“ vidí výhody agronom.
Přes současné vysoké ceny obilí mají podle něho tržby z rostlinné výroby sestupnou tendenci. Proto v Haňovicích přemýšlejí nad uplatněním v sektoru bioenergií. Také chtějí postupně utlumit pěstování řepky a zaměřit se na jiné komodity.
