Od února letošního roku platí v České republice zákon 408/2000 Sb. O ochraně práv k odrůdám. Přijetí tohoto zákona znamenalo krok ke zvýšení úrovně ochrany duševního vlastnictví v oblasti šlechtění, které je dáno Úmluvou mezinárodní unie na ochranu nových odrůd rostlin. O důvodech k přijetí tohoto zákona a o tom co bude znamenat jeho uplatňování pro šlechtitele a pěstitele jsme hovořili s Ing. Luďkem Křehlíkem, výkonným ředitelem Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociace (ČMŠSA).
Jaké jsou důvody a význam právní ochrany odrůd?
Odrůdy jsou obvykle výsledkem dlouhodobého a velmi nákladného šlechtitelského procesu. Ve svém důsledku představují přínos zejména pro pěstitele, neboť charakter odrůdy u mnoha druhů jednoznačně určuje využití produkce, jako je tomu např. u sladovnického ječmene nebo potravinářské pšenice. Rozmnožovací materiál většiny odrůd je však velmi snadno zneužitelný a je proto třeba zajistit, aby k takovému zneužívání nedošlo a aby šlechtiteli bylo umožněno zaručit si právo k výhradnímu nakládání se svou odrůdou. V mnoha zemích světa se tak děje formou zákonem stanovené ochrany vlastnických práv k odrůdě.
Význam právní ochrany odrůd je dvojí - kromě ochrany šlechtitele přináší i možnost, aby šlechtění bylo financováno plně ze soukromých zdrojů a nikoliv ze zdrojů státních. V normálním tržním prostředí, které se u nás postupně vytváří, je odrůda jediným zdrojem příjmů šlechtitele, který spolu s výhradním právem k nakládání s ní zároveň dostává i právo získávat z jejího rozšiřování oprávněný finanční přínos. Udělení souhlasu k využívání odrůdy, tedy k výrobě a prodeji jejího osiva nebo sadby, šlechtitel podmiňuje zaplacením licenčního poplatku, jehož výše je obvykle vztažena k tuně nebo kilogramu prodaného osiva nebo sadby.
Zmiňovaný zákon přináší s vědomím významu odrůdy i další rozšíření ochrany na tzv. farmářská osiva. Co se tím podle zákona rozumí?
Farmářské osivo je takové osivo, případně sadba, které smí zemědělec vyrábět pro vlastní potřebu z nakoupeného osiva chráněné odrůdy bez souhlasu jejího vlastníka. To znamená, že toto vlastní osivo smí použít pouze na zásev ve svém vlastním podniku na orné půdě v jeho vlastnictví nebo pronajaté. Dle směrnic EU i dle našeho zákona se však tato možnost týká pouze několika vyjmenovaných plodin: pšenice obecné, tvrdé i špaldy, ječmene, žita, ovsa, tritikale, lupiny žluté, vojtěšky seté, hrachu, jetele alexandrijského a perského, bobu, vikve seté, brambor, řepky, řepice a lnu olejného. U ostatních plodin je výroba a využívání farmářských osiv chráněných odrůd nelegální. Nelegální je rovněž obchodování s neuznaným osivem včetně vzájemné výměny, a to dokonce i u nechráněných odrůd.
Šlechtitel má podle mezinárodní legislativy i dle zákona 408/2000 Sb. právo požadovat od pěstitele za využívání farmářských osiv nebo sadby přiměřenou náhradu, tzv. farmářskou licenci, která bývá nižší než běžný licenční poplatek z certifikovaného osiva. Náhrady za používání vlastních osiv se však netýkají tzv. malých farmářů, kteří jsou definováni jak v legislativě EU, tak i v našem zákoně. Pokud bychom teoreticky uvažovali, že šlechtitelé budou vybírat náhrady za využívání vlastních osiv již v letošním roce, byly by za 1 tunu osiva, resp. sadby pravděpodobně ve výši 300 Kč u obilovin, 400 Kč u hrachu, 150 Kč u brambor a 18 000 Kč u řepky.
Je reálné aby došlo k výběru licencí ještě letos?
Šlechtitelé a vlastníci odrůd předpokládají, že k zahájení výběru farmářských licencí dojde v České republice nejdříve příští rok. V každém případě však již letos budou mít zájem uplatnit svá práva na informace, která rovněž vyplývají ze zákona 408/2000 Sb.
Které informace smí šlechtitel požadovat?
Od jednotlivých pěstitelů i zpracovatelů smí požadovat jednak jejich identifikační údaje a jednak informace o množství farmářského osiva a sadby, které bylo dáno k úpravě, o jeho výsledném množství a o rozsahu jeho využívání v rámci podniku.
Vzhledem k tomu, že chráněné odrůdy existují u většiny plodin bez ohledu na jejich uvedení v Seznamu druhů dle zákona 408, u nichž je výroba farmářského osiva možná, budou šlechtitelé dohlížet na dodržování zákona 408 v jeho celé šíři. Zaměří se proto i na kontrolu ploch osetých plodinami, u nichž není používání farmářských osiv povoleno, např. trávy a většina jetelovin. Šlechtitelé a vlastníci odrůd vytvářejí nástroje a postupy pro získávání takových informací v součinnosti s ČMŠSA.
Jaké jsou v této oblasti další úkoly ČMŠSA?
ČMŠSA bude stále bedlivěji sledovat dodržování legislativy, týkající se oboru šlechtění a semenářství, zejména zákon 92/1996 Sb. ve znění dalších novel a zákon 408/2000 Sb. A to jak na straně spotřebitelů, tak i na straně dodavatelů. Jejím cílem je na domácím trhu nastolit systém, obvyklý v zemích EU. K tomu hodlá i nadále využívat úzké spolupráce s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským i s Ministerstvem zemědělství.
Petra Vaňatová
