Zájem o skupinu léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v poslední době celosvětově vzrůstá, a to nejen ze strany pěstitelů, ale také zpracovatelů a především jejich zákazníků. Produkty z této skupiny rostlin se tak úspěšně uplatňují kromě humánní a veterinární medicíny také ve farmacii, potravinářství nebo kosmetickém průmyslu. Pro pěstitele pak tyto rostliny nabízejí alternativu ke klasickému intenzivnímu zemědělství a vzhledem ke svým pěstitelským požadavkům se dobře uplatňují i na pozemcích obhospodařovaných v režimu ekologického hospodářství.
I když se léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) i v současné době získávají sběrem v přírodě, zhruba 60 procent jejich světové produkce pochází z účelového pěstování. To určují v první řadě specifické požadavky jednotlivých druhů na agroekologické podmínky, a následně technologické a ekonomické možnosti. Negativy pěstování této skupiny rostlin jsou všeobecně vysoká náročnost na manuální práci, omezené možnosti použití mechanizovaných technologií a prostředků na ochranu rostlin, jejich sklizeň a posklizňová úprava, která se přizpůsobuje požadavkům konkrétního pěstovaného druhu a musí být provedena tak, aby byly zachovány všechny kvalitativní parametry produktu.
Pro různé fáze pěstovaní LAKR a pro jednotlivé druhy rostlin jsou vypracovány částečně mechanizované technologie. Při pěstování některých druhů se využívá dostupná mechanizace, tedy běžné zemědělské stroje v základní nebo přizpůsobené verzi, jsou vyvinuty i speciální stroje (např. sklízeč heřmánku). Částečně mechanizované jsou také různé fáze zpracování těchto rostlin - sušení, oddělování listů od stonků, řezání apod. Podíl manuální práce je však stále velmi výrazný.
Obecným znakem skupiny léčivých, aromatických a kořeninových rostlin je její velká rozmanitost. Celosvětově je popsáno na 15 tisíc druhů rostlin s léčivými účinky, v Evropě je to zhruba tisícovka druhů, z nichž 800 se požívalo v tradičním lidovém léčitelství. Dnes nachází uplatnění jen v lékařství zhruba 300 druhů. Pěstováno je však jen několik desítek druhů, konkrétně v Evropě asi 130 druhů. Obdobně široké je i spektrum využití těchto bylin, některé mohou být zároveň aromatické i léčivé (máta, fenykl, kmín apod.), jiné druhy jsou pěstovány jako zelenina (cibule, česnek), a další jsou zároveň druhy okrasnými (rakytník řešetlákový, hořec žlutý, sléz apod.). V Evropské unii se jako léčivých rostlin používá asi dva tisíce druhů, z toho ve Francii kolem 900 druhů, v Německu téměř 1500 druhů, v České republice se uvádí využití přibližně 300 druhů.
Zájem roste i u nás
V posledních letech se i v České republice projevuje rostoucí zájem o pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin, nejen vlivem rostoucí spotřeby a poptávky zpracovatelů, ale také výrazným růstem zahrádkářského pěstování těchto rostlin. Jejich pěstební plochy v předchozích letech poněkud kolísaly, celkově ale vykazují mírný nárůst. Rok 2003 znamenal výrazné zvýšení pěstebních ploch především léčivých rostlin. Vlivem dlouhotrvajícího suchého a horkého počasí v letních měsících toho roku ale došlo ke snížení výnosů a v některých případech i kvality produkce. Podle ČSU dosáhly v roce 2003 plochy pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin u nás 11 400 hektarů s produkcí 7 300 tun (bez ploch a produkce makoviny), což proti předchozímu roku znamenalo nárůst o 42 procent. V širším pojetí patří mezi léčivých, aromatických a kořeninových rostlin také makovina, která je u nás pro farmaceutické účely pěstována zhruba na 16 tisících hektarech s výnosem okolo 0,35 t/ha, a námel pěstovaný asi na 1500 hektarech s výnosem 0,9 t/ha.
Významné postavení mezi touto skupinou rostlin zde zaujímají stále kmín, ostropestřec a námel. Kmín kořenný je v současné době významnou minoritní komoditou českého zemědělství, která pro svou atraktivitu přitahuje zájem pěstitelů. Je významnou položkou zahraničního obchodu kořením, která dlouhodobě dosahuje kladné bilance zahraničního obchodu. Pěstování kmínu v českých zemích má bohatou a dlouholetou tradici, jejímž výsledkem je řada českých odrůd kmínu opadavého (Moravský, Český, Ekonom) a především odrůd neopadavého typu s vysokým obsahem silic (Rekord, Prochan, Kepron). Ty jsou na evropských i světových trzích stále žádány.V posledních letech vykazuje produkce kmínu nevyrovnané a nestabilní výsledky, což má značný vliv na výši realizačních cen a ovlivňuje to i rozhodování pěstitelů o osevních plochách. V případě převahy nabídky nad poptávkou klesají ceny na úroveň 14 až 25 Kč/kg, při určité stabilizaci se výkupní cena pohybuje kolem 40 Kč/kg. Po období enormního výkyvu v letech 1995 – 1997 pěstební plochy kmínu výrazně poklesly a pohybují se zhruba v rozmezí 1900 až 2700 hektarů.
Plocha pěstování ostropestřece mariánského se v posledních letech výrazně neměnila. Odběratelé kladou vysoké nároky na kvalitu suroviny, proto upřednostňují stálého a osvědčeného pěstitele. Pěstování námele, což je vřeckaté stadium houby paličkovice nachové, prožívá v současné době změnu technologie. Námel se na žito již neaplikuje tradičním očkovacím strojem, ale používá se nástřik houbových spor postřikovačem do žita v určité růstové fázi (metání, až začátek kvetení). Sklizené žito po sklizni námele je však jen technicky využitelné.
Makovina určená výhradně pro farmaceutický průmysl, jež je v rámci mezinárodních přehledů řazena právě mezi skupinu léčivých, aromatických a kořeninových rostlin, se v posledních letech podle informací sdružení Český mák sklízí z celkové plochy 15 až 17 tisíc hektarů (tj. přibližně polovina celkové plochy pěstovaného máku). Průměrný výnos dosahuje 0,3 až 0,4 t/ha čisté makoviny (tj. prázdná makovice a 10 cm stonku pod makovicí bez minerálních příměsí a prachu). V roce 2003 vyvezla Česká republika 5800 tun čisté makoviny. Největším odběratelem české makoviny je Slovensko, kam se v roce 2003 vyvezlo více než 70 procent české produkce.
Pěstování nestačí
Vzhledem k vlastnostem a značným specifickým nárokům jednotlivých druhů léčivých, aromatických a kořeninových rostlin není možné všechny druhy pěstovat., takže jejich sběr tak stále zůstává jedinou možností jak je pro zpracovatelský průmysl získat. Poslední roky vykazují stupající trend nákupu sběrových drog. Nejvýznamnějšími sbíranými druhy zůstávají růže šípková (šípek) a bříza bělokorá, dále třezalka tečkovaná, lípa srdčitá a kopřiva dvoudomá.
Zpracováním léčivých, aromatických a kořeninových rostlin se dle údajů sdružení Pelero u nás zabývá 44 organizací. Jen malý podíl těchto rostlin je určen pro spotřebu v čerstvém stavu. Největší podíl je zpracován, zpravidla usušením, a určen na trh nebo k dalšímu zpracování ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu nebo pro výrobu extraktů.
Výkupní ceny (ceny zemědělských výrobců) jsou výrazně ovlivňovány především poptávkou na trhu a kvalitou i množstvím domácí produkce. Závisí rovněž i na objemech dovozů léčivých, aromatických a kořeninových rostlin a v posledních letech více méně stagnují.
Zahraniční obchod
Podle situační a výhledové zprávy MZe, zabývající se skupinou léčivých, aromatických a kořeninových rostlin se objemy dovozů koření do České republiky v dlouhodobém horizontu pohybují průměrně kolem 4,5 tisíce tun. V roce 2003 se dovezlo celkem 4,3 tisíce tun koření, což byl zhruba osmiprocentní meziroční nárůst. Nejvýznamnější dovozní položkou je paprika a pepř, dále skořice, směsi koření a zázvor. Nejvíce koření k nám přišlo ze Španělska, Rakouska, Vietnamu a Číny. Vývoz koření po výrazném poklesu na konci minulého století znovu meziročně roste. V roce 2003 jsme vyvezli tři tisíce tun koření, v letech 1996 až 2003 činil průměrný export 3,3 tisíce tun, přičemž nejvýznamnější exportní položkou zůstává kmín a pokračuje také růst exportu koriandru a směsí koření. Vývoz českého koření směřuje především na Slovensko, do Německa, Nizozemska a Maďarska.
Samotný kmín dosahuje dlouhodobě kladné bilance zahraničního obchodu, z objemového i z finančnío hlediska. V marketingovém roce 2003/04 jeho dovoz kmínu 147,7 tuny, což je oproti předchozímu roku nárůst o téměř 32 procent. Vývoz kmínu v tomto období ovšem činil 2187,5 tuny, což představuje meziroční nárůst o 45 procent. V posledních letech patří mezi hlavní země určení pro český kmín tradičně Slovensko, Německo a Nizozemsko, kam je ročně vyvezeno přes 64 procent objemu vývozu kmínu z ČR.
Dovoz léčivých rostlin a jejich částí se v roce 2003 pohyboval kolem 2,8 tisíce tun a meziročně vzrostl. o 62,5 procenta. Mezi hlavní importéry této komodity k nám patří především Slovensko, Polsko, Německo, Bulharsko, USA a Jugoslávie. Objem vývozů léčivých rostlin kolísá v posledních letech okolo 4,5 tisíce tun. V roce 2003 se zvýšil a dosáhl téměř šesti tisíc tun léčivých rostlin. Nejvýznamnější destinací je stále Slovensko, kam v tomto roce mířilo téměř 90 procent vývozu, dále pak Německo, Polsko, Rakousko a Bulharsko. Nejvýznamnější komoditou z léčivých rostlin je již zmiňovaná makovina, která představuje 87 procentní podíl na objemu jejich vývozu.
Svět a bylinky
Úplné informace o pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin ve světě nejsou k dispozici. Statistiky se této komoditě věnují jen okrajově a většinou se tyto rostliny zařazují do kategorie „ostatní plodiny“. Pro pěstitele léčivých, aromatických a kořeninových rostlin neexistuje povinnost registrovat pěstební plochy. V důsledku toho jsou přehledy a zprávy pro tuto komoditní skupinu velmi odlišné, často i protichůdné. Skutečnosti se nejvíce blíží šetření Výzkumného střediska pro zemědělství a potravinářství ve finské Karile (dále jen „VSZP Karila“), podle něhož celkové plochy léčivých, aromatických a kořeninových rostlin celkem jen v Evropě dosahují 170 až 200 tisíc hektarů, v Číně 460 tisíc a v Indii 300 tisíc hektarů.
Podle analýz světového obchodu s léčivými, aromatickými a kořeninovými rostlinami, které zahrnují celkem 110 států, se jich v letech 1991 až 2000 ve světě zobchodovalo celkem 400 tisíc tun v hodnotě kolem 1,224 miliardy amerických dolarů. Významné postavení zaujímá asijské centrum, kde se uskutečnilo přes 42 procent výše uvedených obchodů, a evropské centrum se 33 procentním podílem. Třetí významné světové centrum - americké – vykázalo největší obraty na území USA, celkem 13 procent světového objemu. Jako hlavní a nejdůležitější centrum obchodu s léčivými rostlinami v posledních letech je však uváděna právě Evropa. Světový obchod kořením, jež je v rámci obchodu s léčivými, aromatickými a kořeninovými rostlinami samostatně vymezen, zaznamenal v posledních 40 letech až trojnásobný nárůst objemu. V současné době roste objem obchodu kořením ročně o tři až čtyři procenta. Vzhledem ke stálému růstu spotřeby a poptávky po koření roste také jeho světová cena, a to až dvojnásobně vůči objemu.
Bylinářská velmoc Evropa
Do Evropy dováří téměř 130 tisíc tun léčivých rostlin, z toho 85 procent do zemí Evropské unie. Na druhé straně se z Evropy ročně vyváží asi 76 tisíc tun léčivých rostlin celkem do 150 zemí. O postavení pěstování a následného průmyslového zpracování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin vypovídají cenové statistiky. Do zemí unie se dováží levné suroviny (průměrně za zhruba 1,6 USD/kg), ze zemí EU pak odcházejí drahé výrobky zpracovatelského průmyslu v průměru zhruba za 5 USD/kg. Obecně země východní a jižní Evropy léčivé, aromatické a kořeninové rostliny pěstují a sbírají, naopak bohatší země západní a severní Evropy je pak zpracovávají.
Nejvýznamnější pěstované evropské druhy jsou kmín kořenný, koriandr setý, fenykl obecný, ostropestřec mariánský, anýz vonný, pelyněk pravý, heřmánek pravý a třezalka tečkovaná. Sběr v celkové produkci v Evropě zaujímá výrazné postavení, ve střední a jižní Evropě představuje přibližně 40 procent celkové místní produkce léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Mezi evropské nejvýznamnější rostliny sbírané v přírodě patří jírovec maďal, kopřiva a hloh. Pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v unii se děje nejčastěji ve specializovaných zemědělských společnostech a v družstvech, kdy je konečným produktem volně sypané zboží zpracované podle požadavků zákazníka. Obdobný způsob je obvyklý také u nás, kde jako zákazník tradičně figuruje nákupny těchto rostlin. Jiným způsobem pracují odbytová a pěstitelská družstva s dvoufázovým postupem zpracování, tj. pěstitelé pěstují rostliny a provádějí prvotní zpracování, odbytové družstvo provádí konečné zpracování produktů centralizovaně a stará se o jeho prodej. Ve většině zemí střední Evropy (Německo, Polsko, ČR, Slovensko atd.) jsou pěstitelé v těsném kontaktu z velkými zákazníky a trh určuje trendy v pěstování.
Jedním z největších evropských pěstitelů bylin je Francie, rostliny se zde pěstují celkem na 25 tisících hektarech. Přední místo zaujímá pěstování levandule, máku, šalvěje a fenyklu. Další sortiment pěstovaných rostlin je velmi široký (nad 50 druhů), stejně jako sortiment sbíraných drog. Pro Francii je charakteristické zajištění pěstování i odbytu produkce regionálními družstvy.
Tradiční pěstitelskou zemí je Polsko. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny se ze pěstují na zhruba na 30 tisících hektarech. Struktura polského zemědělství umožňuje jejich tradiční manuální pěstování na malých plochách. Pěstuje se asi 50 druhů rostlin, především kmín, máta, heřmánek, majoránka, ale i méně známé druhy jako durman, artyčok, tomkovice apod. Třetinu roční produkce představují také sbírané drogy.
Do evropské špičky patří společně s Francií a Polskem patří také Maďarsko. Místní klimatické podmínky zde umožňují vypěstování velmi kvalitních drog, srovnatelných s drogami z jižní Evropy. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny zde zaujímají 35 až 40 tisíc hektarů ročně. Mezi nejpěstovanější druhy patří tradičně hořčice bílá, kmín, koriandr, fenykl, anýz, majoránka, saturejka, meduňka. Nejvíce sbíranou drogou jsou pak květy a plody bezu černého, šípky, heřmánek, přeslička rolní, kopřiva apod.
