Co by si nejspíš přál každý pěstitel? Optimální průběh počasí a vyrovnaný porost bez plevelů, škůdců a chorob. Jenže v reálu se s tím asi jen těžko setká. Počasí je takové, jaké je, a nikdo s tím nic nenadělá. A pokud jde o ty další faktory, tak jejich ovlivnění sice je v lidských silách, ale nebývá to nic snadného.
Každý, kdo někdy zkusil něco pěstovat, se už setkal s nutností zbavit se plevelů. Možná už i někde zaslechl, že tím nejlepším herbicidem je motyčka a dvě ruce. Ale po pravdě, kdo už někdy měl co do činění s aspoň pár metry čtverečními záhonu, nikoliv jen pár květináči či truhlíky, tak ví, že to může být nekonečný příběh, a to doslova a do písmene. A co teprve na mnohahektarových polích a lánech. Tady opravdu cesta přes ruce a motyku nevede. A tak přišly na svět herbicidy. Jenže i v jejich případě platí, že všeho moc škodí. Pod dojmem jejich „všemocnosti“ se tu a tam něco zjednodušilo, něco vynechalo… a cesta do pekel začala být dlážděna.
Nadužívání herbicidů se na řadě míst podepsalo například na zhoršení kvality vody a poklesu rozmanitosti ostatních rostlin. V důsledku toho došlo k poškození celého ekosystému, a to jak přímo na obhospodařovávané ploše a v jejím bezprostředním okolí, tak i na více či méně vzdálených lokalitách. Klesla celková biodiverzita ekosystému, ať už z pohledu bezobratlých, hmyzu, ptáků, či savců. Ale ne vždy šlo jen o úbytky. Třeba takové plevele si umí vytvářet účinnou obranu a stát se na používané herbicidy rezistentními. Odhaduje se, že v Británii jsou každým rokem do porostů zemědělských plodin aplikovány přibližně čtyři miliony tun pesticidů. Již je známo 253 plevelů, které si vytvořily rezistenci na herbicidy, ale na rozdíl od známých nákladů na rezistenci vůči antibiotikům u člověka – které se pohybují v řádech bilionů dolarů – odhady nákladů na rezistenci vůči zemědělským xenobiotikům zatím schází.
Jedním z takových úporných plevelů je psárka polní (Alopecurus myosuroides), která byla dokonce prohlášena za ekonomicky nejvýznamnější plevel západní Evropy. I když se jedná o původní, jednoletou bylinu, tak její stoupající rozšíření na orné půdě může jednoho dne přimět farmáře, aby se vzdali pěstování ozimé pšenice, která je nejenom v Británii hlavní obilninou. Zemědělci se nejprve snažili vyřešit problém s tímto plevelem s pomocí herbicidů, ale v mnoha oblastech Anglie se podařilo akorát to, že se tento plevel stal rezistentním. Dokonce i jeden z nejdiskutovanějších herbicidů posledních let – glyfosát – byl proti psárce polní spolehlivě (a tedy ve velkém) používán. Nicméně plevele začínají stále lépe odolávat i tomuto herbicidu, jeho efektivita klesá a s tím i efektivita pěstování pšenice.*
