Chovatel, který jako základ krmné dávky svých zvířat používá siláž a senáž, se snaží toto konzervované objemné krmivo vyrobit v co nejvyšší kvalitě, protože optimální výživa je klíčovým předpokladem pro pohodu a vysokou užitkovost. Tato snaha začíná mnohem dříve, než vyjedou žací stroje do porostu.
Ať už se jedná o produkci mléka s vysokým obsahem mléčných složek na farmách s chovem dojeného skotu, nebo mléčnost matek ve stádech bez tržní produkce mléka, od které se odvíjí přírůstky hmotnosti odchovávaných telat, či efektivita výkrmu, neobejde se chovatel bez dostatečné zásoby konzervovaného objemného krmiva, která tvoří po většinu roku základ krmné dávky. Díky vysoké kvalitě objemu může dojít k výraznému snížení nákladů na krmnou dávku, protože není nutné přidávat tak vysoké dávky koncentrovaných krmiv, která se většinou musí nakupovat a jejich cena se obvykle posouvá směrem vzhůru.
Silážování či senážování je metodou konzervace píce fermentací v anaerobním prostředí. Bakterie přítomné přirozeně na rostlinách i ty, které mohou být do silážované hmoty přidávány, využívají rozpustné cukry k produkci kyselin mléčného kvašení, jež brání množení škodlivých mikroorganismů způsobujících kažení rostlinné hmoty. Silážování je preferovaným způsobem konzervace energeticky bohatých plodin, jako je kukuřice nebo třeba čirok, který se díky svým vlastnostem dostává do popředí zájmu chovatelů nejenom ve Spojených státech. Například na Floridě je kukuřičná siláž důležitým základním objemným krmivem v chovech dojeného skotu, zatímco ta čiroková je stále běžnější v tamních chovech masného skotu.
Kvalita závisí na řadě faktorů
Kukuřičná siláž je ve výživě dojnic preferována především kvůli své schopnosti produkovat vysoké množství energie na jednotku půdy s relativně malou potřebou práce. Zatímco předností čiroku jsou jeho nižší nároky na hnojení a další vstupy, a proto je častější volbou v tzv. „low-input“ systémech, jako jsou například extenzivnější masné chovy. Úspěšnost silážování, výsledná kvalita krmiva a možná délka skladování jsou parametry, které v první řadě závisí na počátečních vlastnostech biomasy, jako je obsah rozpustných sacharidů a vlákniny, vlhkost při sklizni, délka řezanky či kvalita zhutnění.
Pokud není při výrobě siláže využíváno externích služeb, je třeba počítat s poměrně velkými investicemi do vybavení – zejména pokud se plánuje silážování do silážních žlabů či věží, ale též odpovídající mechanizace a pracovní síly. Zvládnutí celého procesu se neobjede bez patřičných znalostí a zkušeností. Když se podaří zvládnout průběh fermentace, zachová se kvalita píce a vznikne výborné krmivo. Naopak, nedostatečná fermentace může vést k velkým ztrátám sušiny, nutriční kvality i chutnosti krmiva. Taková zkažená siláž může znamenat velké riziko pro zvířata, například kvůli obsahu mykotoxinů, které mohou zvířata ohrozit nejenom na zdraví, ale i na životech.
Avšak produkce kvalitní siláže či senáže začíná mnohem dříve, než vyjedou stroje do porostu – přípravou půdy a výběrem vhodné plodiny či odrůdy. Velkou část běžně pěstovaných pícnin lze sklízet a konzervovat v podobě siláže či senáže. Některé z nich se řadí mezi pícniny s vysokým obsahem energie, protože mají větší koncentraci nestrukturálních sacharidů (jednoduchých cukrů a škrobu), které zlepšují fermentaci. Na druhé straně jsou nízkoenergetické pícniny (obvykle s vyšším podílem dusíkatých látek a obsahem rozpustných sacharidů do 6 %), které fermentují pomaleji a vyžadují při zpracování nižší úroveň vlhkosti, případně přídavek odpovídajících aditiv, aby se zabránilo jejich zkažení a zachovala jejich výživná hodnota. Nutriční parametry siláže ze zrnového čiroku se obvykle podobají siláži kukuřičné, ale výnos biomasy jeho biomasy bývá nižší ve srovnání s čirokem krmným (~14 %). Obecně platí, že čím nižší je podíl zrna, tím nižší je koncentrace energie v siláži.
