Na straně jedné jsou všem známá pozitiva, která s sebou přináší použití organických hnojiv v podobě zvyšování organické hmoty v půdě, přirozeného zdroje živin a omezení čerpání neobnovitelných zdrojů. Na straně druhé mohou být s použitím organických hnojiv spojena rizika, která mohou mít na pěstované plodiny přesně opačný účinek, než jaký byl zamýšlen a očekáván.
Organická hnojiva jsou přirozená, levná, obnovitelná, ale také mají variabilní obsah živin a mohou obsahovat i látky, které se do půdy zrovna nehodí. Jsou tedy opravdu tak půdě prospěšná? Vědci se jednoho dne zabrali do zkoumání toho, jak je ovlivněna kvalita půdy, pokud zemědělec na pozemky aplikuje hnůj či anorganická hnojiva.
Ekrem Ozlu z University of Wisconsin-Madison a jeho tým studovali dva pozemky v Jižní Dakotě. Od roku 2003 do roku 2015 vědci na jeden z těchto pozemků používali jenom hnůj, zatímco na ten druhý pouze anorganická hnojiva. Pracovali s nízkými, středními a vysokými dávkami hnoje, stejně tak anorganických hnojiv. Také měli kontrolní pozemek, kde nebyla použita žádná aditiva. Na pozemcích střídavě pěstovali kukuřici a sóju a v létě 2015 odebrali vzorky půdy z různých hloubek a následně je analyzovali.
Vědci zjistili, že hnůj pomáhal k udržení pH půdy ve zdravém rozmezí, tedy v takovém, které vyhovovalo pěstovaným plodinám. Anorganická hnojiva půdu více okyselovala.
Hnůj zvyšoval množství organického půdního uhlíku, tj. zlepšoval půdní strukturu, ve všech částech zkoumaného půdního profilu v porovnání s anorganicky hnojenými plochami či pozemkem, který byl zcela bez hnojení. Hnůj oproti umělým hnojivům také významně zvyšoval v půdě obsah celkového dusíku, který je klíčovým prvkem pro růst rostlin.
Hnůj dále zvyšoval tzv. vodostálé půdní agregáty, což je skupina půdních částic, které tvoří shluky, a vyšší podíl těchto vodostálých agregátů pomáhá půdě lépe odolávat vodní erozi. Naopak anorganická hnojiva množství těchto částic redukovala, a tím byly půdy k erozi náchylnější.
Hnůj zvyšoval elektrickou vodivost půdy ve všech hloubkách, a to jak v porovnání s anorganickými hnojivy, tak i kontrolní plochou. Přičemž vyšší elektrická vodivost půdy znamená vyšší hladinu soli v půdě, což nepatří k pozitivním charakteristikám půdy.
Na základě výsledků Ozru a jeho tým učinili závěr, že v porovnání s anorganickými hnojivy zvyšuje dlouhodobá každoroční aplikace hnoje většinu kvalitativních vlastností půdy. Vyšší elektrická vodivost je jedním z mála negativních vlivů.
Tým také měřil účinky větších a menších dávek hnojiv v různých hloubkách půdy. A jejich výsledky nemusí být aplikovány pouze na velké půdní celky. I zahrádkáři si mohou z této studie vzít důležité informace. Například ty, které jim říkají, že použití hnoje či kompostu dodává do půdy živiny a zlepšuje její kvalitu téměř ve všech směrech. Anorganická hnojiva jsou sice lepší z pohledu elektrické vodivosti půdy, ale pokud jde o ostatní vlastnosti půdy a velikost výnosu, tak nejsou lepší než organická hnojiva. Kompostování a hnojení klasickými organickými hnojivy tedy má smysl.*
