Z jednoho hektaru plodiny se dá finančně vytěžit tolik, jako z pěti hektarů pšenice. Kdo si láme hlavu nad odpovědí, co že je to za výnosnou komoditu, prozradí mu Vladimír Pokorný, soukromý zemědělec z Jaroměřic nad Rokytnou. Je to osivo krmné řepy. A v naší zemi je jeho jediným množitelem právě inženýr Pokorný.
Není až tak nadsazené tvrdit, že díky inženýru Pokornému tu dnes máme zachované tradiční české odrůdy krmné řepy. Plodiny, jíž hrozilo, že z našeho trhu zcela zmizí. Výhradní dodavatel jejího osiva zareagoval na větší poptávku, než byl v minulé sezóně schopen uspokojit, a na letošní osev připravil hned dvojnásobné množství. „Deset tun osiva nestačilo, tak uvidíme, zda prodám dvacet tun. Když něco zbude, nevadí, osivo neztrácí klíčivost a dá se uchovat i pět let,“ neobává se farmář o odbyt. Jedinou konkurencí je pro něj dovoz ze Slovenska. „Po vstupu do Evropské unie bych chtěl osivo prodávat i do zahraničí. Mohl bych uspět s nižší cenou, navíc obchod bude jednodušší, když v EU budou uznávat certifikáty od našeho ÚKZÚZ,“ věří Vladimír Pokorný.
Majitelem odrůd krmné řepy, jmenujme nejrozšířenější Kosteleckou Barres a hybrid Hako, či Lenku a Terku, se stal zhruba před pěti lety. „Když se privatizovala šlechtitelská stanice v Kostelci u Křížku a spolu s ní prodávala vlastnická práva k domácím odrůdám krmné řepy, nikdo o ně moc nestál. Dostal jsem nabídku a přijal ji,“ vzpomíná soukromý zemědělec, který dříve pracoval na semenářském statku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Ještě než semenářství krmné řepy převzal, zkoušel její osivo množit pro různé semenářské organizace, které však o něj neměly zájem. Dnes ho sám prodává přes velkoobchod nebo specializované zahrádkářské prodejny či přímo zaveze soukromým zemědělcům, kteří tuto okopaninu stále pěstují. Zatímco z jídelníčku hospodářských zvířat u nás téměř vymizela, v zahraničí se některým chovatelům stále osvědčuje. „Dojnice s užitkovostí 6000 litrů mléka při tučnosti čtyři procenta dostávají v krmné dávce 40 kg krmné řepy, 20 kg vojtěškové senáže a 20 kg siláže. Žádné jádro,“ uvádí příklad z Nizozemska. Samozřejmě by uvítal, kdyby se nad využitím řepy ke krmení zamysleli i výživáři u nás.
Sázení i sklizeň semene krmné řepy jsou mechanizované. V technologické výbavě, kterou inženýr Pokorný koupil od kostelecké šlechtitelské stanice, je také čistička. I tak si množitelská činnost vyžádá nemálo hodin ruční práce. „Pomalu teď začneme s přebíráním sazečky,“ plánuje farmář, který se spolu se synem věnuje tradiční rostlinné výrobě a natrvalo zaměstnává pět lidí. Z celkových 320 hektarů orné půdy množí osivo krmné řepy na zanedbatelné výměře, ve finančním srovnání už ale tato specialita vychází velmi zajímavě. „Předloni jsem měl osivo na pěti hektarech, na celkových tržbách farmy se ovšem podílelo deseti procenty,“ porovnal.
Na hodnocení posledního roku je zatím brzy, veškerou úrodu farmář skladuje a většinou začíná prodávat až po Novém roce. Zatím zpeněžil semeno řepky, které loni v listopadu prodal za 7200 korun za tunu společnosti Agrovýkup Moravské Budějovice, jejímž je akcionářem - spolu s dalšími farmáři a zemědělskými podniky z okolí. „S potravinářskou pšenicí jsme tentokrát dopadli špatně, na intervenční nákup nám nic nevyšlo. Ještě přede žněmi se všechny kvalitativní parametry rýsovaly velmi dobře, po deštích však spadla hektolitrová váha,“ říká se zklamáním pěstitel, ale může si za to prý dost sám. „S kombajnem jsme nejdříve sklízeli ve službách, naše pole musela počkat a doplatili jsme na to.“ Nová sklízecí mlátička New Holland TX 66, na kterou si Pokorní vzali šestimilionový úvěr, měla loni premiéru. Stejnou značku nese také traktor o výkonu 190 koní, který koupili před čtyřmi lety. Na výkonné stroje si otec se synem potrpí. „Pořizujeme si kvalitní techniku, která vydrží. S novým kombajnem posečeme denně třicet hektarů a dí se díky nemu zvýšit hektarový výnos o dva metráky. A není pravda, že velká mechanizace se na menší výměry nevyplatí. Kdybychom ji neměli, tak při počasí, jaké bylo v minulém roce, bychom práce na poli nestihli. Takhle jsme na začátku října oseli pšenicí 150 hektarů za tři dny. Stroje ale jely ve dne v noci.“
Pokorní chtějí dělat polařinu intenzivně, proto se nesnaží šetřit ani na hnojení. K pšenici dávají až 140 kg dusíku, 60 kg draslíku a 50 kg fosforu. Na množitelské porosty krmné řepy jde kolem 300 kg čistých živin. „Snad se pro jednou nic nestane, když dávky fosforu a draslíku v jednom roce trochu omezíme,“ smiřuje se pěstitel, když musí počítat s takovou zátěží, jakou je více než milionová roční splátka za kombajn a k tomu nízké ceny obilí a hrachu.
U pšenice mívají průměrný hektarový výnos přes šest tun, loňský výsledek byl o něco horší – 5,5 tuny. Hektar řepky dává obvykle v průměru 3,5 tuny, v minulém roce 2,7 tuny. Chybějící živočišnou výrobu se Pokorní snaží polím vynahradit zařazením hrachu, řepky a zeleného hnojení do osevního postupu. Využívají programu na uvádění půdy do klidu, protože dotace je podle nich celkem zajímavá. „Dobrou službu nám poskytuje Zemědělský výzkumný ústav v Kroměříži,“ oceňují jeho poradenství farmáři.
Hektar pole by měl dát v tržbách kolem 20 tisíc korun, náklady jsou zhruba 10 tisíc korun, tvrdí Vladimír Pokorný a této zásady se drží. „Jestliže podniku hospodařícímu na 1000 hektarech nezbyde ročně pět milionů korun na další rozvoj, splátky úvěrů a úhradu restitucí, tak tam jeho management nemá co dělat,“ míní. A nelíbí se mu, že mnoho zemědělských družstev ignoruje povinnost vypořádat se s oprávněnými osobami. „Proč se někdo může vyrovnat a jiný ne?“ ptá se právem. Sám už totiž všechny restituční závazky, které převzal spolu s 300 pronajatými hektary, vlastníkům půdy vyplatil. Patří mu pouze dvacet hektarů, které kdysi vlastnili jeho rodiče.
V názoru na vstup do Evropské unie má Vladimír Pokorný jasno – je pro. „Syn přebere hospodářství a já půjdu do předčasného důchodu. Unie v takových případech poskytuje podporu 15 tisíc eur ročně,“ zjistil si. Spolehnout se může i na všech pět zaměstnanců. „Snažím se je dobře zaplatit a oni také dobře pracují. Kdybych za nimi týden nezašel, sami si práci najdou,“ chválí je.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Děkuji panu Ing. Pokornému, že udržel krmnou řepu do současnosti. Ráda bych jen podotkla, že nebýt Ing. Josefa Havla, který řepu HAKO, TERKA a jiné vyšlechtil, tak by nebylo co udržovat. Byla bych ráda, aby se nezapomínalo na ty, kteří poskytli tyto možnosti. A víte jak vznikl název HAKO a TERKA? 🙂