Silážní kukuřice je nejvýznamnější jednoletou glycidovou plodinou s nejvyšším ha výnosem živin a sušiny. Vedle vysoké produkční schopnosti se vyznačuje velmi snadnou silážovatelností a plně mechanizovatelnou sklizní.
Neplatí již dřívější doporučení, že kukuřice je nejvhodnější krmnou plodinou pro nížinné oblasti, neboť díky široké nabídce velkého počtu hybridů i s nižšími čísly FAO (200-300), se s ohledem i ke strukturálním změnám v chovu skotu, stává produkčně nejdůležitější výrobní oblastí pěstování silážní kukuřice vedle řepařské oblasti, hlavně oblast bramborářská. Silážní kukuřice se tak stěhuje za svými konzumenty do vyšších poloh, včetně podhorských. Je všeobecně známou skutečností, že kukuřice se v porovnání s jinými krmnými plodinami vyznačuje až o 50 % nižšími náklady na produkci energetické jednotky (1 MJ NEL), díky vysoké potenciální produkci a možnostem plné mechanizace. I přes všechny tyto výhody a přednosti je možné se občas v řadě podniků setkat s nekvalitními silážemi, které signalizují určité nedostatky nejen v technologii sklizně, při vlastní konzervaci, způsobu skladování, ale i odběru siláží pro krmení. Cílem našeho příspěvku bylo nejen poukázat na aktuální aspekty při sklizni a konzervaci silážní kukuřice metodou celé rostliny, LKS a CCM, siláž mačkaného zrna kukuřice, ale také na zásady chemické konzervace zrna kukuřice.
Silážní kukuřici lze jako plodinu z technologického pohledu na silážní požadavky sklízet a konzervovat několika možnými způsoby:
► sklizeň a silážování celé rostliny kukuřice,
► sklizeň silážní kukuřice s vyšším strništěm (30-50 cm),
► dělená sklizeň kukuřice s využitím palice, resp. jejích částí (LKS, CCM),
► využití kukuřičné slámy z dělené sklizně kukuřice k silážování, či zaorání,
► silážování vlhkého zrna:
celozrnná siláž v atmosféře oxidu uhličitého,
siláž mačkaného (krimpovaného) vlhkého zrna,
siláž hrubě pošrotovaného vlhkého zrna.
► chemická konzervace vlhkého zrna v aerobních podmínkách:
louhování vlhkého zrna (sodagrain),
chemická konzervace vlhkého zrna přípravky na bázi organických kyselin.
Výběr vhodného hybridu a správný termín sklizně, optimální délka řezanky, či narušení zrna, homogenní aplikace silážního aditiva, co nejlepší udusání silážované hmoty, vzduchotěsné uzavření sila a správný odběr hotové siláže a její zapravení do krmné dávky, jsou základními technologickými předpoklady k dosažení nejen dobré kvality a stability kukuřičné siláže, ale i následného jejího nutričního zhodnocení.
Pro správnou konzervaci silážní kukuřice je důležitý optimální termín sklizně a to nejen z pohledu průběhu fermentačního procesu, ale také stability a celkové výživné hodnoty. Ve správném termínu sklizně musí být zabezpečen:
- maximální podíl vyzrálých a mikrobiálně zdravých zrn,
- vysoká stravitelnost zbytkové rostliny,
- fyziologické dozrání zrna bez napadení fuzariózou,
- prolongování optimálního stádia s příznivým obsahem sušiny.
Je známo, že kukuřice je energeticky bohatou plodinou, jejíž správný termín sklizně je determinován u tradičních hybridů vedle obsahu sušiny (28¨- 33 %), především stádiem zralosti zrna. V optimálním sklizňovém stádiu se pohybuje obsah sušiny plic v rozmezí 45 až 50 % a při tomto stupni zralosti má zrno obsah sušiny od 60 do 65 %. V tomto okamžiku se objevuje také černá skvrna na bázi obilky. Při tomto stádiu je v rostlině, resp. jejích částech fyziologicky ukončeno ukládání živin, zejména škrobu, který tvoří hlavní náplň živin. Jednoduché cukry jsou deponovány ve fyziologicky funkčních listech, popř. stonku. V zrnech jednoduché cukry převládají nad škrobem pouze v mléčné zralosti. Kukuřičný škrob je na rozdíl od škrobu jiných obilovin v bachoru skotu pomaleji mikrobiálně degradován a z větší části přechází do postruminálního traktu. Tento by pas škrobu je významný zejména u vysoko užitkových dojnic, ale je nezbytné vhodnou krmnou technikou kompenzovat a zoptimalizovat jednotlivé zdroje škrobu. Pozdější termín sklizně nevede k žádnému zvýšenému ukládání nutričních látek a tím ani ke zvýšení výživné hodnoty, zejména energie, naopak dochází pouze k přestavbě a přesunu látek ze stonku do zrna, které je pak hůře fermentovatelné. Pozdní termín sklizně silážní kukuřice přináší následující technologické nevýhody a následné krmivářské škody:
nebezpečí plesnivění a tvorby toxinů,
žádné zvýšení obsahu energie, ale zvýšení koncentrace vlákniny v krmivu,
ukončenou přeměnu cukrů ve škrob,
nebezpečí vlivem mrazu snížené hygienické kvality silážované biomasy (kvasinky, plísně) a zhoršení fermentačního procesu (zejména vyšší podíly kyseliny octové a alkoholu),
snížení stravitelnosti, zejména proteinu a vlákniny,
nižší příjem krmiva,
destrukce beta-karotenu,
pozdější sklizeň v důsledku vyššího obsahu sušiny představuje také zvýšené riziko obtížnějšího dusání v silážním prostoru a také horší úpravu zrna,
nenarušená zrna kukuřice odcházejí nestrávená výkaly z organismu zvířat ven a tím dochází ke snížení efektu vyššího obsahu energie z kukuřičné siláže, navíc způsobují snížení stravitelnosti. Zkušenosti ukazují, že kukuřičné siláže s obsahem sušiny vyšším než 33 % je dodatečné narušení zrna nezbytné pro dosažení co nejlepší stravitelnosti škrobu v bachoru.
Kukuřičné siláže o sušině vyšší než 34 až 35 % připravené z klasických hybridů, tj. s rychle dozrávajícím zbytkem rostlin, nepřinášejí při vlastním krmení skotu žádné výhody, neboť v tomto stádiu dochází ve zbytkové části rostliny kukuřice ke zvýšení i obsahu vlákniny a vysoký obsah fyziologicky uloženého škrobu v zrnech způsobuje, že taková biomasa kukuřice má charakter jak objemného (vliv vlákniny), tak jadrného (obsah škrobu) krmiva. Je zřejmé, že vysoký podíl zrna (50 %) je důležitý nejen pro stravitelnost siláže, koncentraci energie, ale také z pohledu výše charakterizovaného škrobu. Příjem sušiny siláže a tím také užitkovost zvířat (dojnic, ale i býků ve výkrmu) se obvykle nezvyšuje. V důsledku nestravitelných celých zrn kukuřice a inkrustované buněčné stěny ve zbytkové části rostlin s nízkou a pomalou stravitelností, se zároveň zvyšují ztráty krmiva vlivem vyšších žlabových zbytků. Je také doloženo, že silážní kukuřice s obsahem sušiny vyšším než 40 resp. 45 % je z technologických požadavků méně vhodným materiálem pro silážování, neboť takto vysoký obsah sušiny bez přídavku vhodných inokulantů velmi často redukuje fermentační proces a také vlivem obtížnějšího dusání bývá vlastní kvasný proces často neúspěšný, siláž aerobně nestabilní a tedy i s nižší mikrobiální kvalitou. Opačný extrém, velmi nízký obsah sušiny, není v dnešních podmínkách (volba vhodných hybridů) žádným problémem. V minulosti však takovéto siláže s nízkým obsahem sušiny (≤ 22 %) i při dodržení všech technologických požadavků, docházelo v silážovaném materiálu k neúspěšnému heterofermentativnímu kvašení, s vysokým podílem kyseliny octové. Tyto hluboce prokvašené siláže z předčasně sklízených kukuřic, byly velmi často problematické, neboť byly predispozičními faktory acidóz u skotu. Větší ztráty v důsledku nerespektování optimálního termínu sklizně je snížení produkčního potenciálu kukuřice a tím snížení i obsahu zejména energie.
Zvláště aktuální a vysoké je riziko poškození krmiva plísněmi ve skladu i vlivem pozdějšího sběru,ale i nešetrnou manipulací, neboť rostliny bývají v pozdějším stádiu sklizně, zejména při vlhčím počasí často kontaminovány polními druhy plísní (Fusarium, Cladosporium a Alternaria), které jsou přítomny na zrnu poškozených palic již před sklizní. Ze skladištních plísní schopných produkovat toxiny je nutné se zmínit o Aspergille, ale problematické jsou také Penicillia. Optimální termín sklizně silážní kukuřice podle zvolené technologie konzervace (celá rostlina, dělená sklizeň, či mačkané zrno), musí být respektován. V krajním případě (nepříznivé počasí, prodlení termínu z důvodu smluvní sklizňové techniky), je vhodné doporučit následující opatření:
Přídavek silážních aditiv (u silážní kukuřice stačí biologické povahy), ale u produktů s vyšším obsahem sušiny, kde je předpoklad omezené fermentace a tím i vyšší mikrobiologické zátěže, se ukazují účinnější i z pohledu zlepšení aerobní stability přípravky chemické, které zabezpečí rychlé okyselení silážované hmoty a tím zároveň i příznivý průběh a usměrnění fermentace, zejména pro teplejší část ročního období;
U siláží s vyšším obsahem sušiny je vhodné použít aditiva s vhodnou enzymatickou složkou (amyláza, celuláza, hemiceluláza) pro zpřístupnění polysacharidového komplexu;
U silážované hmoty ve žlabech se obvykle doporučuje použít navíc těžký dusací mechanismus k důkladnému zhutnění (obsah minimálně 180 - 200 kg sušiny/m3 je vhodným ukazatelem dostatečného zhutnění);
Provést důkladné zakrytí silážního prostoru v každém případě a dodatečné zatížení.
Silážovat kukuřici se silážními aditivy?
Jak bylo uvedeno výše, patří kukuřice díky svému obsahu cukrů a nízkému obsahu látek s pufrujícím účinkem k lehce silážovatelným plodinám. Z tohoto důvodu není za určitých podmínek při silážování kukuřice přídavek silážních prostředků nezbytně nutný. Při respektování všech technologických požadavků bývá kvalita kukuřičné siláže zpravidla dobrá, i když baktérie mléčného kvašení, které se přírodně na kukuřici vyskytují, se vyznačují velmi silným kolísáním a tedy i předpokladem ne vždy s dostatečnou jistotou. V rámci epifytní mikroflóry převažují nežádoucí a konkurenčně silné kvasinky. Z tohoto pohledu je také publikována velmi rozdílná rychlost a schopnost přirozených baktérií mléčného kvašení fermentovat substrát a tvořit odpovídající množství kyselin. Proto všichni mezinárodně uznávaní odborníci v oblasti konzervace krmiv a výživy zvířat, doporučují silážní kukuřici inokulovat vhodnými biologickými aditivy, které pozitivně ovlivní fermentační proces, výrazně zrychlí acidifikaci silážované hmoty oproti kukuřici silážované pouze na bázi přírodních baktérií, sníží ztráty živin a energie a navíc mohou příznivě ovlivnit nutriční využití (příjem sušiny, stravitelnost živin, užitkovost). V případě kukuřičných siláží je důležitá hodnota koncentrace energie, neboť zlepšení tohoto ukazatele jen o 0,2 až 0,3 MJ NEL/kg sušiny vlivem správného fermentačního procesu představuje velmi příznivý výsledek. Inokulanty ošetřené kukuřičné siláže mají vlivem vyšší koncentrace energie také vyšší produkční účinnost. Je tedy zřejmé, že vhodný silážní přípravek zajistí při silážování kukuřice jakýsi předpoklad kvality krmiva. Je ale také známo, že větším problémem u silážní kukuřice není vlastní kvasný proces, ale především riziko následného aerobního kažení. V této souvislosti je třeba poznamenat, že nelze očekávat na trhu preparát, který by jednoznačně prokazatelně zlepšoval fermentační proces a současně posílil aerobní stabilitu, neboť jde o dva relativně samostatné problémy, i když aerobní stabilita je do určité míry ovlivněna také samotnou úrovní fermentace. V rámci vlastní fermentace jde o posílení zejména homofermentativní složky (větší podíl homofermentativních kmenů mléčných baktérií, které svou činností navazují na sebe), zatímco preparáty posilující aerobní stabilitu mají za cíl zvýšit produkci kyseliny octové, která má na kvasinky antifungálně silnější účinky. Často diskutovanou otázkou při konzervaci kukuřice bývají zásady pro uplatnění chemických přípravků, od kterých je očekávána větší konzervační jistota a zlepšení hygienické kvality. Je sice pravda, že při eventuálním použití zejména organických kyselin dochází nejen k rychlému okyselení, ale také k většímu uchování zbytkových cukrů, které se při krmení skotu jeví jako zdroj pohotové energie výhodnější, než kvasné kyseliny. Při silážování celé rostliny kukuřice se samotné organické kyseliny většinou nepoužívají, a to hlavně z ekonomických důvodů. Z chemických prostředků, se kterým se lze v praxi při silážování kukuřice občas setkat, je močovina. Z námi provedených pokusů vyplývá, že přidaná močovina k silážované kukuřici vede při optimální dávce 2,5 až 3,0 kg/t hmoty ke stimulaci tvorby kyseliny mléčné, i když během prvních pěti až osmi dnech po naskladnění je příčinou přechodného zvýšení hodnoty pH. Siláže ošetřené močovinou mají nejen vyšší obsah kyseliny mléčné, ale i titrační kyselost je vyšší, než u siláže kontrolní. V našich pokusech jsme také potvrdili, že přídavek močoviny podporuje i heterofermentativní kvašení, tedy i produkci kyseliny octové. Proto je amonizovaným kukuřičným silážím připisována větší aerobní stabilita, než u siláže bez ošetření. Močovinou konzervovaná kukuřičná siláž má také vyšší nutriční hodnotu, neboť amonizací dochází ke zvýšení obsahu dusíkatých látek. Dávka močoviny by neměla být vyšší než 5 kg, neboť při této dávce dochází k větší ztrátě sušiny silážované hmoty.
Fenomén hluboce prokvašených siláží
V posledním období je možné se v zemědělských podnicích občas setkat se silážemi, které z dietetického pohledu jsou velmi problematické. Jedná se o siláže hluboce prokvašené, čili o siláže s vysokou aciditou. Tento problém se v minulosti vyskytoval zpravidla pouze u kukuřičných siláží s nízkým obsahem sušiny (nižším než 24 %), popř. u jiných siláží ošetřených vysokými dávkami minerálních kyselin. Výskyt kyselých siláží dnes není vázán pouze na kukuřičné siláže, ale vyskytují se případy velmi kyselých siláží z travních porostů, ale i z jetelovin nebo vojtěšky. Vzhledem k tomu, že hluboce prokvašené siláže se vyznačují vysokým obsahem nejen kyseliny mléčné, ale také těkavých mastných kyselin (TMK), které mohou při vědomém nebo nevědomém zkrmování těchto siláží v krmné dávce vést k prudkému poklesu pH bachorového obsahu a tím být predispozičním faktorem bachorových acidóz, zánětu sliznice bachoru, provázených navíc poklesem užitkovosti, zhoršeným příjmem krmiva. Je známo, že zvířata se subklinickou či klinickou acidózou bachoru mají výrazně sníženou stravitelnost, resp. využití vlákniny z objemných krmiv, výrazně klesá užitkovost a tučnost mléka, a zásadně je narušen také metabolismus Ca a dalších živin. Příčinou okyselení bachorového prostředí dieteticky méně kvalitními silážemi, bývá náhlý přísun velkého množství kvasných kyselin do bachoru, které nestačí být náležitě pufrovány. Zvláště nebezpečná pro metabolismus bachoru je konzervující kyselina mléčná, která je pro bachor látkou cizorodou a je velmi obtížně metabolizována. Vysoce hodnocené obsahy žádoucích kyselin v silážích z pohledu fermentace a aerobní stability siláží, se stávají pro zvířata dietetickým problémem. Platí-li zásada, že na 100 kg živé hmotnosti by nemělo zvíře denně dostat více než dva moly kvasných kyselin, pak je nezbytné věnovat velkou pozornost nejen příčinám vzniku, ale také preventivním možnostem jejich částečné neutralizaci. Je zřejmé, že příčin vzniku kyselých siláží je více. Vedle obsahu a složení sušiny silážovaných krmiv (obsah lehce zkvasitelných cukrů, obsah vápníku, dusíkatých látek a dalších pufrujících látek) nelze vynechat i vliv vegetačního stádia, struktury řezanky, usměrnění a vlastní průběh kvasného procesu, kvantitativní a kvalitativní složení epifytní mikroflóry, ale také faktor používaných silážních aditiv. Je zřejmé, že při dodržení technologických doporučení a použití silážních aditiv se stimulačním účinkem, dochází k řízenému fermentačnímu procesu, jehož výsledkem bude vyšší stimulovaná tvorba kvasných kyselin, které jsou ale ve vzájemně příznivém poměru a zastoupení. Je patrné, že vznik siláží s vyšší aciditou je polyfaktoriálně podmíněn řadou dílčích vlivů. Při současném stupni biologizace výroby siláží, ale zřejmě také při jisté úrovni relativního ekologického zlepšení naší krajiny, nelze problém kyselých siláží při krmení skotu zcela opomíjet.
Doporučená opatření pro zkrmování nežádoucích kyselých siláží
V současných podmínkách se ukazuje, že až úprava siláží s vysokou kyselostí před vlastním krmením je nejen nezbytná, ale také zřejmě alespoň zatím jedinou možností, pokud chceme zachovat výrobu siláží na vysoké úrovni a s použitím nezbytné inokulace. Kyselé siláže (siláže mající pH menší než 4 a zároveň hodnotu titrační kyselosti větší než 1500 resp. 2000 mg), obsahující současně zpravidla více než 10 % kyselin v sušině siláže, je nutné upravovat neutralizací např. sodou. Její množství se zjistí tak, že hodnotu titrační kyselosti dělíme pěti (KVV/5) a výsledkem je množství potřebné sody na 100 kg siláže, nebo poloviční množství Na2CO3. K neutralizaci silážních kvasných kyselin za vzniku jejich amonných solí je nezbytné nejen důkladné zamíchání, ale také určité působení, alespoň po dobu půl hodiny. Negativní dopad hluboce prokvašených siláží lze kompenzovat také „sodagrainem“ tedy louhovaným obilím, které má hodnotu pH v rozmezí 9 až 11 a může tak při dávce tři až čtyři kg v TMR příznivě stabilizovat bachorové prostředí. Je potvrzeno, že louhované obilí účinně zabrání všem náhlým a nežádoucím změnám fermentace v bachoru. Určitým řešením pro neutralizaci kyselých siláží je také metoda amonizace siláží pomocí přidané močoviny, ze které se po hydrolýze uvolní amoniak a ten může vést opět k jistému otupení acidity za vzniku amonných solí. Množství přidané močoviny je nezbytné přizpůsobit nepřekročení celkové denní dávky a také zastoupení pohotové energie. Dávku 60 až 80 g/ks a den je za výše uvedených podmínek možno považovat pro zamíchání do TMR za přijatelnou (tabulka 1).
Kukuřičná siláž a aerobní stabilita
Silážní kukuřice se ve srovnání s jinými pícninami výrazně liší nejen svým složením (vysoký obsah cukrů 15 až 20 %, vysokou koncentrací škrobu, nízkým obsahem pufrujících látek), ale také kvantitativním a kvalitativním odlišným zastoupením epifytní mikroflóry. V epifytní mikroflóře je oproti jiným pícninám výrazně zastoupena populace kvasinek, které byť patří do skupiny aerobních mikroorganismů, jsou nejvýraznějšími konkurenty baktériím mléčného kvašení a původci zahřívání silážované hmoty, destabilizace již hotové siláže, neboť rozkládají zbytkové cukry, ale také vytvořenou kyselinu mléčnou. Tím dochází vedle zvýšení hodnoty pH, také k zahřívání a zvyšování ztrát až o 15 až 20 % při současném snížení nutriční hodnoty siláže. Udává se, že zvýšením teploty o 10 oC nad hranici 20 o C přestavuje ztráty aerobním rozkladem siláže ve výši 1,7 % sušiny denně. Kvasinky samotné jsou zpravidla resistentní na vysokou teploty do výše cca 40 oC. Teprve po jejím překročení se počet kvasinek začne snižovat. Na zvýšenou činnost kvasinek, resp. nedokonalé udusání v průběhu silážování lze usoudit také podle nárůstu etanolu v siláži. V aerobních podmínkách je etanol kvasinkami metabolizován. K dalším příčinám zahřívání kukuřičných siláží a snížení aerobní stability siláží patří:
vysoký obsah sušiny silážované píce, čímž dochází k těžkostem při dusání,
příliš hrubá- velká řezanka,
pomalé plnění,
pozdní zakrytí,
žádný přídavek vhodného silážního aditiva,
neuspokojivý průběh fermentace (redukce kvašení),
nejčastější příčinou zahřívání a následného kažení ať už siláže z celých rostlin, ale i LKS a CCM zejména v teplejším ročním období, jsou malá množství odebíraných siláží a zejména nesprávný způsob odběru. Je známo, že rozsah znehodnocení siláží vlivem infiltrace vzduchu závisí na rychlosti pronikání vzduchu do siláže, která je ovlivněna porézností hmoty, tedy kompaktností, hustotou, úrovní dusání, délkou řezanky, ale také vegetačním stádiem. Je prokázáno, že s klesajícím stupněm udusání se zvětšuje hloubka pronikání vzduchu do siláže, zatímco u siláží s vysokou hustotou je infiltrace vzduchu výrazně omezena.
Doporučená opatření proti nežádoucímu zahřívání siláží:
Dodržovat technologickou kázeň při silážování, tedy rychlost plnění, aplikace aditiv, úroveň dusání, včasné a dokonalé zakrytí;
Odebrané stěny siláží musí být kompaktní, hladké a nikoli narušené nevhodnou technikou;
Dostatečně velké denně odebírané množství (v zimním období minimálně 10-15 cm, v teplejším období 20-30 cm);
Odkrytí a odklizení zahřátých partií krmiv;
Ošetření krmiva směsí kyseliny propionové a vody v poměru 1:4-5 v dávce asi 1,5-3 litry/m2, resp. 0,5-1 litr samotné kyseliny, nechat zchladnout a pak zkrmit;
Dbát na to, aby horní plocha žlabu byla důkladně zakryta a zatížena. Při používání technologie PE vaků, dbát, aby prostor okolo vaku byl vždy přístupný a odebraná stěna byla nejen kompaktní, ale vždy opětovně zakryta fólií a tím omezena možnost infiltrace vzduchu;
Při dalších odběrech, při kterých je využívána siláž jen více než z poloviny stěny (menší odběry), je třeba počítat s tím, že bude následovat větší odstranění zbytků. Samozřejmě se musí po dosažení určité hloubky (úrovně) odběru přejít na druhou polovinu čelní strany;
Při používání fréz pro horní odebírání, které nejsou zhotoveny z nekorozivního materiálu, musí být k ochlazení použita pouze voda. I když ovlhčením dojde ke vzniku „mokré“ siláže a tím i částečnému snížení kvality, přesto je však kvalitnější a cennější, než siláž s následným samozáhřevem;
Siláž znehodnocenou následným záhřevem a masívním výskytem kvasinek a zejména plísní, by v žádném případě neměla být krmena zvířatům;
Mikrobiálně znehodnocenou siláž nelze s naprostou jistotou dekontaminovat;
Technologické preventivní opatření je ekonomicky levnější, než následná likvidace.
K silážovaným produktům z dělené sklizně kukuřice
Bylo již mnohokrát prokázáno, že při dodržení obvyklých technologických předpokladů při silážování kukuřice, byla vždy dosažena optimální kvalita siláže. Vzhledem k tomu, že kukuřičná siláž patří k základní složce krmných dávek skotu, jejíž stravitelnost se pohybuje od 80 %, při koncentraci energie 6 až 6,4 MJ NEL v sušině však často nestačí uhradit vysokou potřebu lehce dostupné energie v krmných dávkách u vysokoužitkových dojnic, která je základním předpokladem jejich užitkovosti. Je zřejmé, že potřeba zvýšení koncentrace energie ve směsných krmných dávkách, byla příčinou změn i v samotné technologii sklizně kukuřice.
V rámci systému sklizně a konzervace kukuřice metodou dělené sklizně, byly formulovány nezbytné požadavky na samotnou sklízecí techniku:
musí zabezpečit důkladné promíchání zrna a vřeten nejen při vlastní sklizni, ale také naskladnění,
dávkovací zařízení musí zaručit rovnoměrné pošrotování hmoty s dostatečně vysokou průchodností a vyrovnaností jemnosti šrotu,
vysoký podíl vřeten v palicích a stoupající obsah sušiny vyžaduje jemnější strukturu šrotu,
dobré ostří ústrojí a síta zlepšují jemnost šrotu , zvyšují průchodnost a snižují potřebu na výkonnost stroje,
u CCM šrotu a pneumatické dopravě dochází při naskladňování vlivem odstředivé síly k rozdělení -autosegregaci částic podle velikosti,
pro zvýšení výkonnosti linek (více než 15 t/hodinu ) se používají buď šrotovací zařízení stabilní v zemědělském podniku, nebo mobilní s vysokým motorovým výkonem, umožňující patřičnou výkonnost,
všeobecná pravidla pro silážování CCM nebo LKS musí být obecně dodržována, ať je produkt silážován ve vaku, nebo v jiném sile (průjezdný žlab, věžové silo).
Přednosti CCM a LKS
U těchto druhů krmiv z kukuřice, které se vyznačují z nutričního pohledu vysokou koncentrací energie a nízkým obsahem vlákniny, a která jsou ve formě hrubě pošrotovaných (podrcených) zrn a části vřeten (CCM), nebo z pošrotované celé olistěné palice (LKS), a která se mohou také řádně konzervovat. Tyto produkty mají oproti celé rostlině kukuřice svoje odlišnosti a specifika. K přednostem z krmivářského hlediska patří:
Vyšší výnos živin ve srovnání se samotným zrnem (vliv podílu vřetena a listenů);
Časnější sklizeň než při tradiční kombajnové sklizni;
Výrazně levnější je silážování těchto produktů, než jejich sušení;
Možnost uplatnění i ve výše položených oblastech;
Příznivější krmivářské hodnoty ve srovnání se siláží z celé kukuřice (CCM 5 - 7 % vlákniny v sušině, LKS 10 - 12 %), umožňuje využití i ve výkrmu prasat (CCM), ale také u vysokoužitkových dojnic a intenzivního výkrmu;
Vyšší koncentrace energie než u běžných jiných obilovin (7,2 MJ NEL u LKS, nebo vyšší než 8,0 MJ NEL v případě CCM);
Dobrá a kapacitně dostatečná mechanizace sklizně, konzervace, nízké náklady na konzervaci a skladování;
Relativně nízké ztráty sušiny fermentací, které zpravidla nepřevyšují 5 - 6 %;
Při dobré úrovni fermentace také bezproblémový příjem a způsob krmení (pevné, tekuté).
K nevýhodám a rizikům této energeticky nenáročné technologii patří:
Z výše uvedeného vyplývá, že CCM i LKS patří k objemným krmivům s vyšší koncentrací energie a svým příznivým živinovým složením může nacházet perspektivní uplatnění u vysokoprodukčních dojnic zejména v první fázi po porodu a intenzivně vykrmovaného skotu. S přihlédnutím k odlišnému živinovému složení a mnohdy i velmi různorodému obsahu sušiny, může být LKS i CCM, velmi nestabilním, či rizikovým krmivem. Máme-li stručně poukázat na ty nejzávažnější, pak je třeba poukázat na podmínky a předpoklady pro optimální silážně-technický proces.
K nejčastějším a z krmivářského pohledu nejdůležitějším patří:
Nevhodný termín sklizně v návaznosti na nesprávný obsah sušiny siláže
Správný termín sklizně pro výrobu směsi zrna a vřetena (CCM) leží při vlhkosti 38¨až 40 %. Sklizeň při nižší vlhkosti než 38 % (příliš suchý substrát) vede zpravidla k plesnivění, vlivem vyššího obsahu sušiny a obtížného dusání, pokud se nepoužívá technologie lisování do PE vaků. Nejen v zahraničí, ale také i v našich praktických podmínkách se často zjišťují siláže CCM s vyšším obsahem sušiny u kterých je často diagnostikován vyšší nález plísní a aerobní nestabilita. V silážích se tvoří načervenalé až namodralé shluky, jejichž příčinou jsou plísně, z nichž některé mohou být toxinogenní. Pokud dojde u silážovaných produktů k hrudkovatění, musí být takováto siláž bezpodmínečně oddělena a nesmí být zkrmována zvířatům. Musí se zjistit, příčiny zkázy krmiva v sile a zda je tento stav výsledkem silážně-technické chyby. Pouze náhradním opatřením při nižší vlhkosti než 38 % je přídavek vody, nebo raději syrovátky. Při silážování hmoty s větším obsahem vlhkosti (45 % a více) je možné doporučit přídavek vhodného absorbentu. Při sklizni a konzervaci kukuřice metodou LKS je doporučená vlhkost 50 až 40%, optimální 45%. Při tomto rozmezí vlhkosti proběhne v silážovaném substrátu nejoptimálnější kvasný proces a jsou také nejvhodnější poměry z hlediska nutričního. Častějším nedostatkem v praxi se velmi často vyskytujícím jsou LKS siláže s vysokým obsahem sušiny (nejsou výjimky i přes 70 %), u kterých i při použití nejmodernější technologie, kterou je silážování do PE vaků, nevede k úspěšné fermentaci a siláže jsou velmi citlivé k zahřívání, plesnivění a aerobnímu kažení.
Následky předčasné sklizně vlivem většího obsahu buněčné šťávy ve tkáních jsou větší fermentační ztráty živin a problémy při odběru a zhodnocení siláže.
Dopady opožděné sklizně kukuřice metodami CCM a LKS jsou následující:
vyšší koncentrace vlákniny a pokles stravitelnosti,
pošrotovaná směs ztrácí na živinách a obtížně se dusá,
vlivem vyšší sušiny se často vyskytuje velká redukce fermentace, nízký obsah kvasných produktů, v nevhodném poměru a vysoká tendence k aerobní nestabilitě,
nebezpečí špatného kvašení a zvýšené tvorby plísní a četná populace kvasinek,
zrno a zejména vřetena jsou velmi tvrdá, hranatá a mohou silně omezovat příjem zvířaty.
Struktura šrotu
Jemnost šrotované kukuřice má zásadní význam pouze u produktu CCM, který je zkrmován prasatům ve výkrmu. Jemnost šrotu musí být vyrobena tak, aby okolo 80 % částic bylo menších než 2 mm, zvláště při silážování do žlabů nebo do věží bez horního vybíracího zařízení. U výškových věží s frézovacím zařízením stačí, když 60 - 70 % částic je menší než 2 mm, neboť vybírací fréza provádí jejich další rozmělnění. Největší technologický vliv na stupeň rozmělnění má obsah sušiny a z největší míry také podíl vřetena ve sklízené a silážované hmotě. Proto je vhodné doporučit, i když praktici mají velké zkušenosti s odhadem obsahu sušiny, aby byla včas provedena analýza na obsah sušiny. Je zjištěno, že u CCM, které bylo silážováno při vlhkosti vyšší než 48 % (tedy při sušině nižší než 52 %, se v krmných dávkách zvyšuje potřeba jadrných krmiv o přibližně 100 %, a významně klesá průchod hmoty sklízecí technikou. Podobné tendence lze očekávat také u příliš suchého materiálu s rozdílnou velikostí částic. Velikost částic u siláží LKS není předmětem důležitosti, neboť LKS siláže mají vlivem listenů charakter i potřebné struktury nezbytné do TMR skotu. Je známo, že strukturální vláknina LKS je dobře stravitelná a při přijatelných nákladech. Vzhledem k tomu, že celá palice často tvoří více než 50% podíl z hmotnosti celé rostliny, lze tuto technologii z pohledu výtěžnosti energie, i když se sklízí asi 50% podíl sušiny, považovat za nejhospodárnější formu využití živin kukuřice
Podíl vřeten v rámci palic
Podíl vřetena na konečném produktu je velmi důležitý nejen z pohledu nutričního, ale také s ohledem ke konzervaci, neboť vyšší zastoupení „houbovitého“ vřetena zhoršuje průběh kvasného procesu a bývá velmi často také kontaminován plísněmi. Zvláště významný je podíl vřeten v CCM krmivech určená pro prasata, kde se doporučuje provedení alespoň částečné separace a tím i nutriční zvýhodnění. Optimum podílu vřetena bývá uváděno asi 30 %. Při dosažení tohoto podílu je možné dosáhnout očekávaný správný obsah vlákniny. V literatuře se také uvádí, že na podíl vřetena v palici má vedle stádia zralosti, velikosti palice, hustoty výsevku rostlin, také vliv typ hybridu. Podle našich předběžných výsledků se ukazuje, že u dvaceti náhodně odebraných rostlin jednoho hybridu se vřetena podílela na hmotnosti palic bez listenů z 31,9 %, na hmotnosti celé palice byl podíl vřeten 28,5 %, zatímco u jiného hybridu byl podíl vřetena na odlistěné i olistěné palici celkově nižší (22,7 %, resp. 19,7 ), neboť celková palice i palice bez listenů dosáhla pouze 66,9 %, resp. 68,8% podíl z hmotnosti palic předchozího hybridu. Je zřejmé, že i podíl hybridu má vedle dalších agrotechnických faktorů jistý podíl vlivu na složení palice. Je možné také dále očekávat i vliv výrobní oblasti, která za určitých podmínek může částečně zredukovat vliv hybridu.
Způsob odběru
Vlastní odběr by neměl být realizován dříve než za čtyři týdny po zasilážování, neboť vlivem vyššího obsahu sušiny je průběh kvasného procesu pomalejší. V praxi je často zaznamenávána snaha o dřívější otevření siláže. V opačném případě je nezbytné k urychlení kvasného procesu použít, pokud jsou splněny základní parametry sušiny, silážní aditivum na bázi osmotolerantních kmenů baktérií mléčného kvašení, které mohou urychlit acidifikaci silážované hmoty. Přídavek účinných chemických prostředků na bázi organických kyselin, které mají velký dezinfekční efekt z pohledu hygieny krmiva, ale prodlouží fázi dozrávání siláže na dobu minimálně 8 týdnů. Přídavek aditiv současně sníží při časném odběru nástup zahřívání siláží. Vzhledem k vysoké koncentraci živin a nízkému stupni prokvašení, siláže jsou zpravidla velmi citlivé nejen na provzdušnění při odběrech, ale také na snadné mikrobiologické znehodnocení. S CCM i LKS se proto musí manipulovat velmi šetrně a maximálně minimalizovat velikost odebírané plochy. Hloubka odběrové vrstvy se musí podřídit okolní teplotě. V zimním období minimálně 10 až 15 cm, v teplejší období minimálně 20 až 30 cm. V žádném případě nepřipustit nevhodnou manipulaci drapáky, nebo jiným nevhodným zařízením, které prokypřuje uloženou hmotu a vystavuje siláž většímu vlivu vzdušného kyslíku. Stěna po odběru musí zůstat kompaktní a hladká. Jen tak lze omezit ztráty nežádoucím záhřevem.
Vliv podílu vřetena je přesto snížen (eliminován) v následujících případech:
při vysoké vlhkosti zrna, kdy vřeteno je vždy vlhčí než samotné zrno a tím ztráty vlivem buněčných šťáv stoupají,
při silném výskytu zavíječe, neboť zavíječi upřednostňují vřetena a jejich navrtání vede k snadnějšímu růstu plísní v okolí navrtaných děr a tím i k většímu nebezpečí tvorby mykotoxinů,
při mechanickém poškození kukuřice (krupobitím, mrazem) se riziko plesnivění a tím i riziko tvorby toxinů velmi výrazně zvyšuje.
Siláž z mačkaného vlhkého zrna kukuřice
Tato finská technologie vyvinutá firmou AIMO KORTTEEN KONEPAJA OY, je s ohledem ke struktuře zrna nejvhodnější zejména pro krmení skotu, i když její produkty lze využívat pro krmení prasat. Technologie doplňuje a rozšiřuje nabídku konzervace šrotovaného kukuřičného vlhkého zrna (systém stabilních a mobilních šrotovníků). K mačkání vlhkého zrna obilovin, zejména kukuřice se používají mačkače (MURSKA 700 HD, 1000 HD, 1400 S 2x2, 2000 S 2x2) s hodinovým výkonem od 10 až 40 t. Důležitá je vlhkost zrna, která by se měla pohybovat v rozmezí od 30 do 45 %. Optimum leží mezi 35 až 45 %. Mačkané zrno je bezprostředně po úpravě chemicky konzervováno přípravkem CRIMPSTORE 2000 od firmy Kemira Chemicals OY, v dávce od 3 do 5 litrů/t. Dávkování se řídí podle stanovené vlhkosti. Platí zásada, že s nižší vlhkostí se zvyšuje dávkování přípravku. V krajním případě, pokud vlhkost je příliš nízká a má-li být tato metoda konzervace použita, je nutné přistoupit i k ovlhčení zrna. Vzhledem ke složení aplikovaného prostředku (kyselina mravenčí, propionová, mravenčan amonný a voda), vyznačuje se širším antimikrobiálním spektrem a dostatečným dezinfekčním účinkem. Pro zdárnost kvasného procesu je nezbytné, vedle dodržení doporučeného obsahu vlhkosti, zajistit také plnou dávku přípravku. Šetření na dávce konzervačního přípravku se nedoporučuje , neboť se nedosáhne odpovídající kvality fermentačního procesu, resp. může dojít následně k horší aerobní stabilitě. Konzervované mačkané zrno lze zasilážovat do menších silážních žlabů ovšem s dokonalým odvodným systémem, do věžových sil, ale také do PE vaků, v nichž siláž si uchovává dobrou stabilitu i v teplejším období roku. Je pravděpodobné a jistě i možné použít pro konzervaci mačkaného zrna vhodné biologické přísady, obsahující vedle homofermentativních kmenů baktérií mléčného kvašení, také kmeny heterofermentativní např. L. buchneri, Propionibacterium freudenreichii spp. shermani a další), na posílení aerobní stability. Za tímto účelem byly založeny srovnávací modelové pokusy jejichž výsledky nejsou zatím k dispozici. Lze se přesto domnívat, že pro vyšší konzervační jistotu, zejména v letním období bude vhodnější použít chemický přípravek a pro chladnější část roku, kdy synergicky působí i nízká teplota, lze uvažovat i o použití biologizace při silážování mačkaného zrna.
V silážovaném mačkaném zrnu kukuřice při sušině 63,5 % dochází k dostatečně rychlé acidifikaci na hodnotu pH nižší než 4 (3,75), přičemž titrační kyselost bývá méně než 1000 mg KOH. Této titrační kyselosti odpovídá relativně nižší produkce kvasných kyselin v porovnání např. se siláží LKS kukuřice. Obsah kvasných kyselin v sušině se mohou pohybovat v rozmezí od 1 do 2,5 % , zatímco u LKS je to asi dva až třikrát více. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby silně redukovaná fermentace byla stabilizována nedisociovanými molekulami kyseliny mravenčí, popř. propionové a aby nedošlo k destabilizaci aktivitou kvasinek a plísní, či jiných skupin baktérií a to i při nízké hodnotě pH.
K práci byly použity údaje získané při řešení výzkumné záměru MSM 432100001 a QD0211
Doc. MVDr. Petr Doležal, Csc.,
Prof. Ing. Ladislav Zeman, Csc.,
Ing. Jan Dvořáček, Csc.,*
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
* Sdružení odborných služeb Skalice nad Svitavou, s. r. o.
