Rod Melilotus čítá asi 20 druhů, rozšířených v jižní a střední Evropě, střední a Přední Asii a v severní Africe. Na našem území se vyskytuje 6 druhů. Komonice patří k nejmladším kulturním rostlinám a největší rozšíření zaznamenala v USA, kde je využívána na seno, k pastvě i na zelené hnojení. Komonice obsahují kyselinu nepilotovou, kumarin a melilotol, které jim propůjčují výrazné aroma a hořkou chuť. Nadbytek kumarinu v seně může u zvířat vyvolávat příznaky otrav.
Komonice bílá
Komonice bílá (Melilotus albus) je skromná a nenáročná pícnina rostoucí na všech typech půd ve všech výrobních oblastech. Lze ji úspěšně pěstovat i na půdách málo úrodných, zejména písčitých. Roste dokonce na půdách neplodných, kde je ji možno s úspěchem využívat jako plodinu rekultivační a meliorační. Poskytuje uspokojivé množství píce a výnosově se téměř vyrovná vojtěšce. Také její krmná hodnota je dobrá, ale méně vyhovuje po stránce chuťové. Obsahuje alkaloid kumarin, kyselinu kumarinovou a kyselinu melilotovou, jež intenzivně voní a mají nahořklou chuť, a proto ji skot nerad přijímá. V malém množství v krmné dávce však působí příznivě z hlediska podporování laktace a také zlepšuje kvalitu starého sena. Dá se proto použít do jetelotravních směsek. Silážováním se hořkost komonice ztrácí. Obsahem stravitelných bílkovin a škrobových jednotek se téměř vyrovná vojtěšce.
Komonice lékařská
Komonice lékařská (Melilotus officinalis) je dvouletý druh se žlutými květy a silně vonící kumarinem. Roste na suchých stráních, na navážkách a rumištích. Jedná se o druh nenáročný na půdu. Pro obsah melilotinu, kumarinu, alantoinu a kyselin alantoinové, močové a melilotové se používá jako léčivá rostlina. Někdy bývá využívána také jako medonosná rostlina. V malé míře ji lze využít jako pícninu nebo plodinu na zelené hnojení.
Jednotlivé druhy byly posuzovány z pohledu svých vlastností a možného pícninářského využití. Základním rozlišovacím znakem obou druhů komonic je barva květů. Druh Melilotus albus má bílou barvu květů a druh Melilotus officinalis se vyznačuje žlutou barvou květů. Mezi oběma druhy byly zjištěny statistické rozdíly. Komonice lékařská vykázala statisticky vysoce průkazně vyšší počet lodyh a vyšší obsah acidetergentní vlákniny (ADF) oproti komonici bílé. Naopak komonice bílá vykázala statisticky průkazně silnější lodyhy a větší výšku rostlin oproti komonici lékařské. Rostliny obou druhů se také liší tvarem trsu. V ostatních sledovaných znacích nebyly rozdíly mezi oběma druhy zaznamenány. Kvalita sena komonice bílé je na úrovni vojtěšky seté, při zkrmování tohoto druhu je však nutno postupovat obezřetně a zkrmovat pouze malé dávky, aby nedošlo k výskytu zdravotních potíží dobytka.*
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu "Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity", Jeteloviny a ostatní pícniny, VÚP Troubsko 1834/2017-MZE-17253/6.2.2. a z prostředků DKRVO, číslo REg. Č. MZE-RO1720, financovaného Ministerstvem zemědělství.
Ing. Daniela Knotová, Ph.D.1
Ing. Jan Pelikán, CSc.2
1Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o.
2Zemědělský výzkum, spol. s r. o.
Podrobnosti si můžete přečíst v Zemědělci č. 48.
