Staráte se dobře o půdu, na které hospodaříte? Není příliš utužená? Pokud je totiž ve špatném stavu značně limituje výsledný výnos zemědělských plodin. Bez ohledu kolik živin rostlinám poskytnete, ve špatné půdě rostou hůře. V konečném efektu mohou klesnout výnosy až o několik desítek procent. Odpověď na položené otázky o stavu půdy získáte, když se podíváte do jejích jednotlivých vrstev, nejlépe pomocí rýče.
Stav půdy je rozhodující pro růst rostlin i přístupnost jednotlivých živin. Jak potvrdili poradci ze společnost N. U. Agrar CZ, s. r. o., na některých českých polích jsou stále vidět chyby v přípravě půdy. Také proto bylo hlavním tématem semináře, který tato společnost uspořádala v předjaří ve Větrném Jeníkově, právě utužení půdy a jeho dopad na pěstované plodiny.
Cílem každého agronoma bez ohledu na jaké půdě hospodaří, by měla být homogenní půdní struktura. Půda na pozemku by navíc neměla obsahovat hroudy, zdůrazňoval Rolf Klingel, z Unternehmensberatung Agar, Neuss. S optimální půdní strukturou také souvisí plynulý přechod ornice do podorničí bez toho, aby některá z vrstev byla enormně utužená.
Nelehká operace
Správné zpracování půdy je komplikovanou pracovní operací, připustil Rolf Klingel. Na začátku je rozpoznání problému na konkrétním stanovišti a odpovídajícím způsobem proti němu zasáhnout. „Oproti výživě rostlin nebo jejich ochraně je v případě tohoto zásahu mnohem těžší případné chyby korigovat,“ varoval německý odborník. Jak dále uvedl, zpracování půdy probíhá většinou v době pracovních špiček. Ať už jde o podzimní předseťovou přípravu ozimů a sklizeň dalších plodin nebo jarní setí a zároveň přihnojování ozimých porostů. Agronom má velmi málo času na nějaké zkoušení optimálního postupu, proto doporučuje Rolf Klingel předem naplánovat, jaký problém na pozemku je a jak se bude řešit.
Zpracování půdy má zajistit podporu růstu kořenů především s kořenovým vlášením, jejichž množství je rozhodující pro příjem vody i živin. Do utužené půdy sice někdy kořeny prorůstají, vysvětloval Rolf Klingel, jedná se ale kořeny bez zmiňovaného vlášení. Popisovaná pracovní operace zpřístupňuje pro rostliny živiny a zajišťuje optimální vláhový poměr v půdě vhodný pro růst.
Posklizňové zbytky na poli
Podobně jako pěstování plodiny začíná již sklizní předplodiny, tak o stavu půdy se rozhoduje ještě před založením porostu. Posklizňové zbytky rostlin, které byly na pozemku v předešlém období, mohou negativně půdní strukturu ovlivnit. Nerovnoměrné zapravení těchto zbytků ať už do svrchních vrstev, nebo hlouběji do půdy brání správnému vývoji kořenů a navíc znesnadňuje vsakování vody do půdy nebo jejímu kapilárnímu vzlínání.
Rolf Klingel zdůrazňoval, že posklizňové zbytky, které zůstávají na poli, se musí nařezat sklízecí mlátičkou nakrátko a krátké by mělo být také strniště. Množství posklizňových zbytků by podle Rolfa Klingela mělo ovlivňovat hloubku, do jaké je zemědělec zapravuje. Hned také uvedl pravidlo, kterým se farmáři mohou řídit. Na každou tunu slámy zůstávající na jednom hektaru je třeba zpracovat půdu o 1,5 až 2 cm hlouběji. To znamená, že při hektarovém výnosu pšenice kolem pěti tun zrna, zůstává na pozemku asi stejné množství posklizňových zbytků. Pro jejich rovnoměrné zapravení do půdního profilu je třeba zahloubit pracovní nářadí okolo deset centimetrů.
Nejvíce škodí přejezdy
Půdní strukturu zhoršuje nejčastěji utužení půdy, připustil Rolf Klingel. Vzniká zbytečnými přejezdy po poli či pohybem techniky v době, kdy je půda vlhká a tedy náchylnější k utužení. Na utužení se podílí také příliš úzké pneumatiky a nesprávný tlak huštění.
Dalším faktorem je rychlost pojezdu. Ta by se podle Rolfa Klingela měla vždy přizpůsobit stavu půdy. Za sucha by se stroje měly po poli pohybovat pomaleji. V opačném případě totiž víří větší množství půdních částic a přispívají k erozi. Na vlhké půdě je vhodnější větší pojezdová rychlost, aby nedocházelo k ještě většímu utužení. Toho je ovšem s ohledem na možnosti současné techniky těžké dosáhnout, uvedl německý odborník a připustil, že v praxi je rychlost pojezdu přesně opačná.
Zemědělský stroj by v každém případě neměl být zbytečně zatížen závažím, jak tomu někdy bývá. Je třeba vyvážit traktor s pracovním nářadím tak, aby byla váha celého stroje a tlak, který vytváří při záběru, rovnoměrně rozložen mezi plochy dotýkající se půdy, shrnul Rolf Klingel. Dodal, že stroj je nejlepší seřizovat ve dvou tak, aby bylo možné korigovat nastavení podle chování nářadí v záběru.
Když už je utuženo
Na důsledky zpracování půdy za mokra a utužení půdy se na zmiňovaném semináři zaměřil Dr. Hansgeorg Schönberger, spolumajitel poradenské firmy N. U. Agrar CZ. Při utužení se v půdním profilu hromadí oxid uhličitý a nedostává se kyslíku, který je důležitý pro růst kořenů. Celý kořenový systém je náchylnější vůči napadení chorob. Slabší vývoj kořenů má za následek menší produkci cytokininů, tím i horší tvorbu odnoží, klásků a zrn. Výsledkem jsou labilní odnože náchylné vůči stresům, kratší klasy, menší hmotnost tisíce semen (HTS), vysvětloval Dr. Schönberger.
Jestliže vznikne na pozemku utužená vrstva, drží se voda ze srážek nad ní a může dojít k přemokření kořenů. Naopak spodní voda špatně vzlíná, připomněl Dr. Schönberger. Utužená vrstva působí podobně jako již výše uvedená vrstva posklizňových zbytků. Na některých místech klesá pH. Dr. Schönberger připustil, že kyselejší půda stimuluje příjem mnohých mikroprvků. Pokud pH klesne příliš, stávají se železo a hliník pro rostliny toxické. Na to citlivě reaguje ječmen nebo hrách, uvedl přednášející. V utužené půdě navíc přijímají rostliny hůře některé živiny, jako jsou draslík (K+), amonnou formu dusíku (NH4+) a hlavně fosfor.
Utužená půda může snížit výnosy zemědělských plodin až o několik desítek procent, varoval Dr. Schönberger. Nejhůře to snáší ječmen a kukuřice, kdy se může sklízet až o 70 % (respektive 60 %) méně. Poloviční množství semen poskytuje řepka a snížení až o 40 % je třeba očekávat u pšenice a cukrovky.
„Pokud je nutné připravovat půdu i za vlhka, potom jen tak hluboko, aby bylo možné případné utužení napravit,“ radil zemědělcům Dr. Schönberger. Pokud je zemědělec nucen zakládat porost do utužené půdy, může se pokusit kompenzovat tento počáteční handicap. Jednou z možností je zvýšení výsevku. Porost by ale neměl být přehoustlý. Takové rostliny potřebují brzy na jaře regenerační dávku dusíku a také fosfor. Dr. Schönberger u těchto rostlin doporučuje aplikovat amonnou formu dusíku.
