U většiny našich zemědělských podniků a farem jsou v posledních letech dosahovány příznivé ekonomické výsledky v rostlinné výrobě pěstováním tržně lukrativních plodin, především potravinářské pšenice, ozimé řepky, někde brambor, v příznivějších oblastech sladovnického ječmene a v posledních letech i cukrovky. Svědčí o tom zpráva ČSÚ, ve které se uvádí, že rok 2001 byl druhým rokem, kdy české zemědělství dosáhlo čistého zisku.
Hospodářské výnosy prakticky všech hlavních komodit v ČR však dlouhodobě stagnují a potřebné náklady na jednotku produkce neustále stoupají, což v konečné bilanci znamená nižší zisk, případně i finanční ztrátu. V mnohých podnicích je situace taková, že bez ohledu na úrodnost půdy, vhodné půdně-klimatické podmínky a zásady střídání plodin musí zemědělec zúžit sortiment a pěstovat pouze ty plodiny, za které dostane po sklizni ihned zaplaceno. Stále u nás chybí dostatečně pružně fungující marketing, který by sledoval míru nabídky a poptávky jednotlivých komodit na trhu, vývoj jejich cen, aby měl zemědělec alespoň základní informace o možnostech uplatnění pěstovaných plodin a mohl se rozhodnout, kolik a co zasít.
Zcela jasně se ukazuje, že vyšší výnosy i rentabilitu hospodaření může zabezpečit jedině vyšší úroveň vkladů, což platí nejen pro kukuřičné a řepařské oblasti, ale i pro střední polohy v bramborářské oblasti.
Podniky v úrodných oblastech by měly prosperovat s tradiční skladbou plodin, zejména s potravinářskou pšenicí, sladovnickým ječmenem, řepkou, příp. mákem, v blízkosti cukrovarů i s cukrovkou. Jde o plodiny, které mají velkou šanci být dobře realizovány na trhu a u kterých je vysoká pravděpodobnost, že u nich bude v průměru let vysoce překročen práh rentability. Nemůžeme dlouhodoběji doporučit úzkou specializaci na 2-3 plodiny, vznikají pak problémy s vysokým zastoupením ozimů a následného rozšíření chorob, škůdců a odolných plevelů (svízele, heřmánkovce, violky aj.) a dochází také ke snižování půdní úrodnosti. U některých farem ale může být výrazná specializace (např. ozimá pšenice + ozimá řepka nebo sladovnický ječmen + brambory) po určitou dobu i ekonomicky efektivní, v každém případě je ale bezpodmínečně nutné pohlídat zdravotní stav porostů a počítat s výrazně vyššími náklady na pesticidy.
Střední a vyšší oblasti jsou v posledních letech značně handicapovány tím, že plochy některých plodin, typických pro tyto polohy (především řepka a brambory), se ve velké míře postupně přesunuly do nížin, kde jsou většinou vysoce efektivní. Vyšší oblasti by měly být zaměřeny na pěstování více druhů plodin v osevních postupech, neboť v případech i značných cenových výkyvů na trhu, vlivem stresů, nepřízní povětrnosti během vegetace aj., vždy některá skupina plodin ekonomiku podniku „podrží“. Východiska bude nutné hledat v orientaci na živočišnou výrobu, zejména skot, na kombinace s nezemědělskou činností, s péčí o krajinu, případně i na nepotravinářskou produkci tak, aby byl dosahován alespoň minimální zisk a podnik se uživil.
Potenciál naší rostlinné výroby je podle odborníků přibližně 2-3x větší, než je spotřeba v ČR, proto je pro naši republiku velice důležitý a potřebný vývoz některých komodit nebo jejich produktů. Situaci ale u nás komplikuje ta skutečnost, že na rozdíl od západních zemí nejsou doposud stanoveny kvóty a také chybí záruka stabilních cen na několik let dopředu. Ve vzájemném obchodu se musíme vyrovnávat s tím, že oproti ostatním zemím EU máme mnohem nižší podporu v zemědělství, výrazně nižší ochranu trhu pro potraviny a dotační politika je spíše nakloněna podporám mimoprodukčních funkcí. Z podkladů OECD vyplývá, že v ČR je celní ochrana zemědělských a potravinářských produktů v průměru 3x nižší než v EU. Předpokládá se, že po vstupu do evropského společenství nám budou ze strany členských států sníženy kvóty produkce cca o 1/3, což výrazně negativně ovlivní konkurenceschopnost našeho zemědělství.
Nejvýznamnější a nejrozšířenější jarní obilninou je SLADOVNICKÝ JEČMEN. Po minulých dvou hubenějších letech z hlediska produkce i kvality zrna můžeme předpokládat, že v letošním roce bude o něj velký zájem a jeho plochy se rozšíří jak v typicky řepařských, tak i v lepších bramborářských oblastech.
Je však třeba zdůraznit (i když farmáři tuto podmínku někdy nerespektují), že osivo je nutné použít zásadně vždy certifikované, mořené proti pruhovitosti ječmene a prašné sněti. Dlouhodobé zkušenosti z polních pokusů i praxe zcela jasně dokazují, že používáním vlastního přesévaného osiva dochází i při zachování jeho čistoty k poklesu výnosů, především vyšším výskytem houbových chorob. Obměna osiv je tedy nutná, přesévat vlastní osivo lze maximálně 1 rok a to pouze pro krmné účely.
Současná výkupní cena sladovnického ječmene je velmi příznivá a je reálný předpoklad, že se udrží i po sklizni v r.2002. Pro zajištění co nejvyššího zisku je ale potřebná odrůdová jednotnost dodané partie, přednost bude nepochybně dána kvalitním odrůdám sladovnického ječmene většinou zahraniční provenience – Nordus, Olbram, Jersey, Madeira, Scarlett, Krona, Tolar aj.
Pro jarní ječmen by mělo být seťové lůžko připraveno pouze do hloubky setí, hlubší kypření znamená vždy větší ztrátu vláhy, nepravidelné vzcházení a mezerovité porosty. K předseťové přípravě půdy se velmi dobře osvědčují kombinátory s aktivním pohybem pracovních orgánů, které zajistí urovnání povrchu, mělké kypření a přitlačení půdy zařazením prutových válců.
Je známo, že pro jarní ječmen je třeba zajistit co nejranější výsev, který je jedním z rozhodujících faktorů k dosažení vysokých výnosů. Je třeba vystihnout optimální termín setí, který je dán vhodnou vlhkostí půdy, ne vždy je však příliš časný termín nejvýhodnější. Pokud následuje po zasetí ječmene delší chladné období, je klíčení neúměrně dlouhé a pomalé, což má většinou za následek nevyrovnané porosty. V případě setí do příliš vlhké půdy vzniká nebezpečí omezení klíčení a vzcházení v důsledku nedostatku vzduchu v půdě, kdy jde o známé „zamazání osiva ječmene“. Na druhé straně však později seté ječmeny jsou vždy řidší a mají i kratší klas. Proto je zásadou pěstitelů zachytit ještě krátký den, který omezuje apikální dominanci hlavního stébla a podporuje tak odnožování.
Výhodné je pak v jednom sledu kvalitně připravit půdu a zasít, třeba i za cenu vynechání předseťového hnojení N a hnojit až později, s ohledem na sladovnickou kvalitu do fáze tvorby 3.-4. lístku. Důležitá je rovnoměrnost hloubky setí, která významně ovlivňuje jednotné vzcházení a intenzitu odnožování. Hloubku setí doporučujeme do 3 cm, na lehkých vysýchavých půdách až do 4 cm. Při hlubším setí ječmen dlouho vzchází, rostlinky jsou slabé a nedostatečně odnožují. V konečné fázi před sklizní je rozhodující dostatečný počet produktivních klasů, za optimum považujeme 800-950 na 1 m2.
V této souvislosti chceme upozornit na stále se vyskytující nepříznivý jev, se kterým se na polích často setkáváme. Jde o nadměrné utužení půdy, kdy vlivem opakovaných pojezdů po poli, zejména při nadměrné vlhkosti půdy, dochází ke zhoršování kvality a struktury půdy a k nadměrnému zhutnění nejen orniční vrstvy, ale i podorničí. Utužení půdního profilu negativně působí na živinný a vodní režim v půdě, čímž se snižuje efekt vložených prostředků do půdy a dochází ke snižování výnosů. Nejúčinnější metodou omezení zhutnění je redukce pojezdů po polích slučováním pracovních operací a zvýšenou dotací organické hmoty do půdy.
Situaci ve sladovnické kvalitě často komplikuje zaorávaný chrást cukrovky, která je v řepařských oblastech stále častou předplodinou jarního ječmene. V tom případě je nutno výrazněji omezit dávku dusíku. Ukazuje se, že pro potřebné snížení obsahu N-látek, bude třeba do budoucna zařazovat sladovnický ječmen spíše po pšenici nebo po kukuřici na zrno či na siláž, nikdy ovšem ne po ozimém ječmeni. Pokud je předplodinou obilnina, je vhodné zařadit před jarní ječmen (určený ke krmení) meziplodinu na zelené hnojení, např. hořčici nebo pelušku, jejichž osivo je finančně dostupné. V posledních teplejších letech se sladovnickému ječmeni velmi dobře daří i v lepších bramborářských oblastech. Kromě pěstování ječmene na slad a ke krmení začíná být také zájem o jeho využití pro potravinářské účely (műssli), případně i pro zpracování na bioetanol.
Také u JARNÍ PŠENICE je nejdůležitějším předpokladem úspěšného pěstování časný jarní výsev. Z důvodu nižší odnožovací schopnosti odrůd jarní pšenice se oproti ozimé pšenici zvyšuje výsevek, podle charakteru stanoviště alespoň na 200 kg.ha-1. Zvýšení počtu odnoží lze docílit ošetřením porostů regulátory růstu v době odnožování.
Z hlediska zabezpečení půdní úrodnosti a výborné předplodinové hodnotě zejména pro ozimou pšenici i vzhledem k razantnímu úbytku ploch vojtěšek a jetele lučního by bylo třeba nahradit chybějící víceleté pícniny intenzivním pěstováním HRACHU. Většinou se využívají úponkové typy, které ve srovnání s listovými odrůdami nasazují více lusků a jsou schopny lépe zajistit vyrovnané dozrávání a tím nižší ztráty při sklizni. Stálou pojezdovou rychlostí je třeba zajistit pravidelné rozmístění semen v hloubce setí 5-6 cm, výsevek doporučujeme 1 mil. klíčivých zrn na 1 ha. Hrách se využívá především do krmných směsí, kde nahrazuje podstatně dražší dovozové sojové pokrutiny. Aby bylo jeho pěstování rentabilní, potřebovali bychom výnosy alespoň 4 t.ha-1. Existuje však řada podniků, kde se dlouhodobě dosahuje výnos zrna přes 4,5 t.ha-1. Hrách nachází stále širší uplatnění i v nepotravinářské produkci, kdy se využívají amylózní hrachy.
CUKROVKA patří v úrodných řepařských oblastech k plodinám, které jsou schopny zajistit velmi dobré ekonomické výsledky podniku. V osevním postupu patří k výrazně zlepšujícím plodinám, svým hlubokým prokořeněním půdního profilu pozitivně ovlivňuje úrodnost půdy a svou vysokou schopností využívat nitráty chrání podzemní vody před znečištěním. Dlouhodobě stabilní výnosy cukrovky je však možné zabezpečit jen při dostatečném hnojení kvalitním chlévským hnojem nebo alespoň odpovídajícím množstvím zaorané hmoty zeleného hnojení.
V posledních letech se situace s cukrovkou v ČR postupně stabilizuje, podle názorů odborníků by se sklizňová plocha v r.2002 měla pohybovat na cca 75 tis.ha. V minulých dvou letech patřila v řadě zemědělských podniků, především v oblastech kolem cukrovarů, k nejrentabilnějším plodinám, kdy čistý zisk vykazoval leckde i více než 15 000 Kč.ha-1. Na světovém trhu je však přebytek cukru, také naše cukrovary mají velké zásoby neprodaného cukru a jeho spotřeba se v ČR stále snižuje.
Velké rezervy spatřujeme proto ve využití části ploch cukrovky pro energetické účely, zejména pro výrobu lihu a krmných bílkovin, podobně jako jsou tyto technologie poměrně již rozšířeny v okolních státech EU.
Pro cukrovku je třeba provést předseťovou přípravu půdy pokud možno v jedné pracovní operaci, nejlépe kombinátorem na hloubku setí 3-4 cm. Po zasetí cukrovky by se měl pozemek z důvodu uchování půdní vláhy uválet nejlépe rýhovanými válci, hladké válce nejsou vhodné, neboť jsou častou příčinou vytváření půdního škraloupu. Ostatní agrotechnická opatření, včetně hnojení a ochrany cukrovky budou závislá na konkrétním průběhu ročníku a stavu porostů.
Plochy BRAMBOR mají v posledních letech mírně klesající tendenci. U této plodiny je třeba zdůraznit význam použití kvalitní, uznané a certifikované sadby, což vylučuje výskyt karanténních chorob i škůdců a omezuje na minimum možnost výskytu virových, houbových, bakteriálních a fyziologických chorob. MZe ČR dotuje nákup certifikované sadby, avšak pouze v tzv. uzavřených pěstitelských oblastech z důvodů fytosanitárních. Vzhledem ke značnému výskytu karanténních bakterióz v poslední době se ukazuje potřeba rozšířit podporu nákupu certifikované sadby brambor do všech oblastí. Používání takovéto sadby je pro pěstitele základním předpokladem pro dosažení vysokého výnosu a kvality hlíz a tím pochopitelně výhodného zpeněžení produkce.
Dalším předpokladem úspěchu je výběr odrůdy. Listina povolených odrůd obsahuje zhruba 110 odrůd brambor, z toho pouze 30% je domácí provenience. Je tedy z čeho vybírat. Převládající nově povolené zahraniční odrůdy (zejména holandské a německé, u kterých je však sadba finančně náročnější), ale i řada našich odrůd je vysoce výnosných a dosahují velmi dobrých kvalitativních parametrů. Tyto odrůdy vyžadují intenzivní pěstování, tzn. vhodnou agrotechniku, intenzivní výživu a kvalitní ochranu proti chorobám a škůdcům při pokud možno omezeném počtu vstupů do porostů. Takto ošetřené porosty mohou poskytnout výnosy hlíz více než 50 t.ha-1, což je srovnatelné s předními producenty brambor v EU.
Závěrem je třeba zdůraznit, že pro zemědělce je v současné době prvořadým úkolem a pro zajištění dobré ekonomiky podniku zásadním předpokladem smluvně zabezpečit odbyt co možná největšího objemu sklizně s nákupními organizacemi. Pro zemědělský podnik to znamená určitou jistotu hospodaření a realizaci vlastních produktů, i když je třeba připomenout, že většímu vývozu našich produktů, např. sadby brambor, brání poměrně přísné fytokarantenní předpisy EU.
Ing. Milan Vach, CSc., Ing. Miloslav Javůrek, CSc.
Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha 6 - Ruzyně
