V roce 1995 byl v České republice poprvé oficiálně potvrzen výskyt bakterie Clavibacter michiganensis subsp. sepedonicus (dále jen Cms ), která je původcem bakteriální kroužkovitost bramboru (dále jen BKB). Vzhledem k tomu, že Cms je na seznamu karanténních organismů, bylo možné očekávat, že nezbytná striktní fytokaranténní opatření, která musí následovat, si vyžádají zvýšené finanční náklady v podnicích i ve státní správě a způsobí komplikace při pěstování brambor, množení sadby a uplatnění tuzemských brambor na mezinárodním trhu.
Období let 1996 - 2000 se vyznačovalo neúspěšným úsilím o eradikaci Cms a o opětovné získání statutu území prostého tohoto patogena. V letech 2001 - 2002 se pozornost soustředila na to, aby opatření proti zavlékaní a šíření Cms, uplatňovaná v ČR, byla uznána za ekvivalentní s nařízeními platnými v členských státech Evropské unie.
V souvislosti s vyhlášením pětiletého programu eradikace Cms a zejména pak v návaznosti na návrh nového metodického pokynu k ochraně proti šíření původců BKB a bakteriální hnědé hniloby z roku 2001, v němž se – v souladu s legislativou EU - počítá se zpřísněním karanténních opatření proti oběma patogenům, se ze strany bramborářů a rostlinolékařů ozývají dotazy, připomínky a výhrady, z nichž jsou nezřídka více či méně patrné pochybnosti o opodstatněnosti nařizovaných restriktivních opatření. Z pohledu množitelů brambor se například uplatňování některých zpřísněných opatření v ČR jeví natolik drastické, že hrozí nebezpečí silné redukce podniků a ploch sadbových brambor, což by údajně mohlo nakonec omezit i pěstování brambor konzumních.
V tomto příspěvku reagujeme na některé dotazy týkající se příčin neplnění eradikačního programu, důvodů pro zařazení Cms mezi karanténní organismy a pokračování eradikačních akcí.
Program eradikace vyhlášený MZe ČR na léta 1996 - 2000 nebyl splněn. Jaké jsou důvody jeho nesplnění? Přinesl nějaké pozitivní výsledky?
S odstupem šesti let od oficiálně potvrzeného výskytu Cms na území ČR je zřejmé, že doba pěti let vyhrazená pro znovunabytí statusu území prostého tohoto patogena byla stanovena na základě mylného předpokladu o rozsahu zamoření. V roce 1995 byl patogen detekován u 12 a v roce 1996 u 11 vzorků hlíz sadbových brambor tuzemské provenience. Povinností odpovědných státních orgánů bylo, a to ihned po oficiálním potvrzení jeho výskytu, usilovat o likvidaci všech ohnisek nákazy na našem území.
Když se braly v úvahu údaje o relativně malém počtu registrovaných ohnisek výskytu Cms v roce 1995 a 1996 a znalosti o infekčním cyklu patogena, z nichž vyplynulo, že nejdůležitějším zdrojem nákazy jsou infikované matečné hlízy bramboru, jevila se eradikace Cms v průběhu pěti let jako reálná. Avšak s postupně se zvyšujícím celkovým počtem ročně analyzovaných vzorků hlíz bramboru (tj. z 398 vzorků v roce 1995 až na 8329 v roce 2000), počet pozitivních zjištění Cms stoupal a původní předpoklad o lokalizovaném výskytu Cms na našem území se začal ukazovat jako chybný. Údaj o tuctu pozitivních nálezů Cms z roku 1995 nezachycoval skutečný stav, nýbrž představoval jen pomyslný vrchol ledovce. Jelikož až do roku 1996 chyběla u nás potřebná laboratorní kapacita pro každoročně prováděné analýzy vzorků sadbových brambor, nevíme, zda a jak dlouho již před rokem 1995 u nás patogen nepoznán přežíval a nebo k nám byl až posledních letech zavlečen z území jiného státu.
Do roku 2000 byl patogen zjištěn v 289 katastrech v 50 okresech. Stoupal počet podniků a pěstitelů s potvrzeným výskytem patogena (z 22 v roce 1996 na 195 v roce 2000). Postupně také narůstal objem finančních prostředků ze státního rozpočtu na úhradu majetkové újmy vzniklé v souvislosti s provedením mimořádných rostlinolékařských opatření nařízených Státní rostlinolékařskou správou v podnicích s výskytem Cms.
Povážlivé jsou údaje o počtu podniků a pěstitelů s opakovaným výskytem Cms dva až čtyři roky za sebou, které svědčí o nedostatečné účinnosti přijatých eradikačních opatření a (nebo) o nedůslednosti při jejich provádění. V roce 2000 bylo například evidováno 12 podniků s opakovaným výskytem Cms dva roky po sobě, osm podniků s opakovaným výskytem tři roky po sobě a čtyři podniky, u nichž byl prokázán výskyt čtyři roky za sebou.
Přínosem programu eradikace na léta 1996 - 2000 bylo, že se na pracovištích Státní rostlinolékařské správy podařilo v relativně krátké době vybudovat laboratorní diagnostiku pro sériové testování vzorků bramboru na přítomnost Cms a původce bakteriální hnědé hniloby (Ralstonia solanacearum). Každoročně jsou testovány všechny tuzemské a dovážené sadbové partie brambor a zčásti i konzumní partie brambor. Ve spolupráci s Ústředním kontrolní a zkušebním ústavem zemědělským byl zaveden systém odběru a hodnocení vzorků hlíz bramboru pro potřeby uznávání sadby bramboru. Pro test na přítomnost Cms je v průměru odebírán jeden vzorek hlíz z 1,5 ha, což je uspokojivá hustota odběru.
Expertní skupina EU, která v lednu 2001 navštívila ČR, aby zhodnotila systém rostlinolékařské péče na úseku produkce brambor, v závěrečné zprávě o výsledku své studijní cesty konstatovala, že „ve vybavení a analytické kapacitě bakteriologických laboratoří bylo dosaženo významného pokroku a tyto laboratoře pracují dobře“.
Slibné jsou výsledky dosažené v rámci programu eradikace ve snižování relativní četnosti potvrzených výskytů Cms ve vzorcích sadbových brambor v průběhu let 1998 - 2000. V roce 1998 v nich bylo zaznamenáno 1 % pozitivů, v roce 1999 0,3 % a v roce 2000 0,2 %. Podle zkušeností ze zemí s dlouhou tradicí výskytu Cms (Kanada a USA) však nelze očekávat, že by i v dalších letech bylo každoročně dosahováno tak výrazného pokroku ve snižování výskytů Cms, jak tomu bylo v rozmezí let 1998 - 2000.
I když bylo v rozmezí let 1995 - 2000 ve vzorcích hlíz bramboru registrováno v ČR přes 650 pozitivních nálezů, málokterý pěstitel měl ve skutečnosti možnost spatřit příznaky kroužkovitosti na hlízách(obr. 1 a 2) a na nadzemních orgánech (obr. 3). Čím lze doložit, že Cms opravdu představuje tak velké riziko ztrát, které opodstatňuje její zařazení mezi karanténní organismy a pokračování či dokonce zintenzivnění eradikačních akcí?
Skutečné přímé a nepřímé ztráty
Přímé výnosové a skladovací ztráty způsobované v Evropě a Severní Americe v současnosti BKB jsou zanedbatelné. Je tomu tak jen díky tomu, že ve všech sadbových oblastech brambor je již několik desítek let nezbytným předpokladem pro uznání všech množitelských porostů absence Cms.
Původně se na nepřítomnost patogena usuzovalo na základě výsledků polní a posklizňové inspekce spočívající v posouzení vnějších příznaků na nadzemních orgánech a vnějších a vnitřních příznaků na sklizených hlízách. Od 80. let minulého století nabývají na významu výsledky laboratorních testů. Jediná rostlina v porostu infikovaná Cms a nebo jediná infikovaná hlíza je důvodem pro zamítnutí porostu či partie sadbových brambor.
Údaje ze Severní Ameriky z 80. let minulého století uvádějí, že z celkového počtu zamítnutých porostů sadbových brambor byla v 60 % případů (!) důvodem pro neuznání porostu přítomnost Cms. Zamítnutím množitelských porostů vznikají značné nepřímé ekonomické ztráty dotýkající se především množitelů sadbových brambor a dalších subjektů spjatých se šlechtěním bramboru, nákupem a prodejem sadbových brambor. Do nepřímých ztrát je nutné zahrnout i výdaje státních orgánů na karanténní opatření, uznávání sadby a na výzkum. V souhrnu jsou v současností tyto nepřímé ztráty mnohem větší než přímé výnosové a skladovací ztráty způsobované BKB.
Potenciální ztráty
Zařazení Cms mezi karanténní organismy a uplatňování nulové tolerance Cms při uznáváni sadby je zdůvodněno potenciálními výnosovými ztrátami. Rozumí se jimi regionální nebo stanovištní specifické ztráty, k nimž dochází při absenci účinných opatření proti Cms.
Konkrétní představu o potenciálních ztrátách způsobovaných Cms lze získat z dochovaných hodnověrných historických údajů z doby, kdy nebyla k dispozici žádná účinná ochranná opatření proti patogenu. Hodnověrnější jsou údaje z polních pokusů, do nichž jsou zařazeny současné odrůdy a výnos a zdravotní stav hlíz sklizených z parcel s ochrannými opatření se porovnává s parcelami bez ochranných zásahů.
Historické zkušenosti se škodlivostí k BKB
V letech 1905 - 1920 byla BKB považována za hospodářsky významnou chorobu v evropských státech. Svědčí o tom dobové zprávy, z nichž se o některých zmíníme. Nejvíce údajů z té doby máme z Německa, z českých fytopatologů se o ní zmiňují A. Kutín, J. Bubák a F. Straňák.
V roce 1905 odumřelo podle O. Appela v některých oblastech Vestfálska (Německo) 60 % trsů brambor „a co pole dalo, to se nevyplatilo kvůli napadení kroužkovitostí sklízet“. Podle zpráv a vzorků, které pěstitelé posílali stanici pro choroby rostlinné při zemské akademii hospodářské v Táboře, usuzoval Kutín v roce 1912, že „v Čechách se počíná rozmáhati zhoubná choroba zemáků tzv. bakteriální kroužkovitost“. Straňák v roce 1917 považuje kroužkovitost za „velikou pohromu, neboť jest jí ohrožen nerušený rozvoj pěstování jedné z našich nejdůležitějších hospodářských plodin“.
Nutno připustit, že přesvědčivě znějící zprávy ze začátku 20. století od uznávaných fytopatologických autorit té doby nemusí být zcela hodnověrné, bereme-li v úvahu v porovnání se současností tehdejší nízkou úroveň diagnostiky bakterióz (na rozdíl od i ze současného pohledu dobré úrovně diagnostiky houbových chorob a determinace škůdců). Není tak možné vyloučit, že BKB mohla být zaměňována s jinými bakteriózami (způsobovanými Erwinia carotovora subsp. atroseptica, subsp. carotovora, E. chrysanthemi a Ralstonia solanacearum), popřípadě s virovou svinutkou (Potato leafroll virus).
Od počátku 20. let minulého století ztrácí BKB v Evropě na významu. Chybí pro to uspokojivé vysvětlení. V Německu nebyly podle Stappa (1956) v průběhu let 1920 - 1930 nikdy vážnější škody způsobované BKB zaznamenány a podle Langefelda (1989) v letech 1931 - 1985 tam až na jedinou výjimku žádné další výskyty nebyly registrovány. Lze se domnívat, že BKB ztratila na významu zejména proto, že se v Německu a postupně i v jiných evropských státech začala pozitivně projevovat dvě opatření, a to jednak péče věnovaná kvalitě sadbových brambor a jejich zdravotnímu stavu v rámci uznávacího řízení množitelských porostů, jednak odklon od krájení sadbových hlíz.
Začátkem 30. let se stává BKB středem pozornosti v Severní Americe. V roce 1931 byla BKB poprvé zaznamenána v provincii Quebec (Kanada) a v roce 1932 v USA (ve státě Maine na severním Atlantském pobřeží). Do roku 1949 se původce BKB rozšířil do většiny pěstitelských oblastí Severní Ameriky. Ve 40. letech byla BKB spolu s plísní bramboru (způsobovanou Phytophthora infestans) a svinutkou (jejíž původcem je Potato leafroll virus) řazena ke třem nejvýznamnějším chorobám bramboru v USA a Kanadě. Škodlivost BKB tam začala klesat až v 70. a 80. letech, a to díky uplatňovanému požadavku na nulovou toleranci Cms ve všech stupních množitelské sadby.
Na rozdíl od situace v Evropě na počátku století nejsou v Severní Americe pochybnosti o tom, že pustošivé epidemie byly způsobovány Cms. Ke vzniku epidemií BKB v Severní Americe přispívala značnou měrou zavedená praxe krájení sadbových brambor a používání sázečů s napichovacím mechanismem.
O výskytu Cms v Evropě po druhé světové válce jsou zprávy z chladnějších a severnějších území, a to ze Švédska (1958 - 1965), Norska (1975 - 1980), kde se stala jednou z nejdůležitějších chorob bramboru, Polska (1977) a Dánska (1988 - 1994). Evropské státy si byly vědomy možného rizika zavlečení a šíření patogena do ostatních pěstitelských oblastí bramboru. Od poloviny 70. let byl proto výzkum soustředěn na vypracování metod detekce latentní infekce Cms v hlízách bramboru, použitelné pro rutinní tresty při certifikaci sadby a kontrole importovaných a exportovaných zásilek sadbových brambor.
V bývalém Sovětském svazu způsobovala BKB (podle údajů Gerasimové z roku 1977) značné ztráty v severní a střední zóně Evropské části a v Sibiři. Vyskytovala se v 15 oblastech Ruska a také v Estonsku, Bělorusku a Kazachstánu. Z Asie jsou zprávy o výskytu BKB v Číně, Koreji, Uzbekistánu a již zmíněném Kazachstánu. V Africe se BKB vyskytla v Alžírsku.
Potenciální škodlivost podle výsledků infekčních testů
Předsklizňové a posklizňové ztráty, dosahující při středním napadení okolo 25 %, při silném napadení 42 - 50 % i více potenciální sklizně, jsou způsobovány tím, že infikované hlízy nevzcházejí nebo vzcházejí později (u hlíz s patrnými příznaky kroužkovitosti na řezu se vzcházivost pohybuje okolo 40 %, u vzešlých rostlin je vývoj asi o dva týdny opožděn); nemocné zakrslé rostliny vytvoří nižší počet menších hlíz nebo žádné hlízy nevytvářejí; infikované hlízy jsou před a po sklizni snadněji napadány hnilobnými bakteriemi.
Když byl na přelomu 90. let minulého století proveden infekční pokus se širokým spektrem odrůd pěstovaných v Severní Americe, ukázalo se, že v sortimentu je zastoupena poměrně početná skupina odrůd, které reagují na inokulaci matečných hlíz bakterií Cms velmi četnými a silnými příznaky: u 25 - 100 % vzrostlých rostlin byly výrazné příznaky na nadzemních orgánech, u 50 - 100 % dceřiných hlíz byly patrné vnější příznaky a u 38 - 47 % dceřiných hlíz vnitřní příznaky viditelné na řezu.
Předpokladem k tomu, aby se BKB projevila u náchylných odrůd četnými a silnými příznaky, je silná koncentrace bakterií Cms u velkého počtu matečných hlíz. K vzestupu četnosti infikovaných hlíz a nárůstu koncentrace Cms v hlízách dochází, když se v průběhu několika let přemnožují partie sadbových brambor zamořené Cms. Tak například během tří let může četnost infikovaných hlíz stoupnout (na základě hodnocení makroskopických příznaků) z 1 % na 12 % a z 10 % na 73 % (!). Tomu lze předejít jen důslednou eliminací partií sadby, které obsahují latentně infikované hlízy.
V roce 1982 byly ve Velké Británii porovnávány náklady na fytokaranténní opatření proti zavlečení Cms s přínosy těchto opatření pro pěstitele, množitele a exportéry brambor. Podle provedených rozborů jsou fytokaranténní opatření vysoce rentabilní, neboť jedna libra vložených nákladů se vrací přínosy ve výši 60 a více šilinků.
Shrnutí
V reakci na první oficiální potvrzení výskytu Cms na území ČR v roce 1995 byl vyhlášen eradikační program, jehož cílem bylo do roku 2000 opět nabýt statutu nezamořeného území. Cíle nebylo dosaženo. Ukázalo se totiž, že relativně malý počet nálezů Cms zjištěný v roce 1995 byl jen pomyslným vrcholem ledovce signalizujícím existenci latentní infekce u většího počtu partií brambor.
Přínosem programu eradikace Cms vyhlášeného MZe ČR bylo, že v rámci Státní rostlinolékařské správy (SRS) byla vybudována pracoviště způsobilá každoročně zabezpečit laboratorní testování vzorků hlíz na přítomnost Cms ze všech partií tuzemských a dovážených sadbových brambor a části partií nesadbových brambor. Ve spolupráci Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského a SRS vznikl systém odběru a hodnocení vzorků hlíz brambor na přítomnost Cms pro potřeby uznávání sadby brambor.
Výsledky dosažené v rámci programu eradikace ve snižování relativní četnosti potvrzených výskytů Cms ve vzorcích sadbových brambor v průběhu let 1998 - 2000 jsou slibné. V roce 1998 v nich bylo zaznamenáno 1 % pozitivů, v roce 1999 0,3 % a v roce 2000 0,2 %. Za zamyšlení stojí údaje o počtu podniků a pěstitelů s opakovaným výskytem Cms dva až čtyři roky za sebou. Svědčí o nedostatečné účinnosti přijatých eradikačních opatření a (nebo) o nedůslednosti v provádění přijatých opatření. V letech 1995 - 2000 bylo ve vzorcích hlíz bramboru registrováno přes 650 pozitivních nálezů Cms. Převážně šlo o latentní infekce bez zjevných příznaků patrných na nadzemních orgánech a na povrchu nebo na průřezu hlízami.
Skutečné přímé výnosové a skladovací ztráty způsobované BKB jsou v současnosti v Evropě a Severní Americe zanedbatelné. Nikoliv ovšem proto, že patogen postrádá schopnost způsobit pustošivé epidemie, ale díky tomu, že se ve všech sadbových oblastech brambor provádějí kontroly zdravotního stavu porostů a sklizených partií hlíz brambor s cílem vyloučit z dalšího množení partie sadby, které jsou latentně zamořené Cms.
Zamítnutím množitelských porostů vznikají značné nepřímé ekonomické ztráty dotýkající se především množitelů sadbových brambor a dalších subjektů spjatých se šlechtěním bramboru, nákupem a prodejem sadbových brambor. Do nepřímých ztrát je nutné zahrnout i výdaje státních orgánů na karanténní opatření, uznávání sadby a na výzkum. V souhrnu jsou v současností tyto nepřímé ztráty mnohem větší než přímé výnosové a skladovací ztráty způsobované BKB. Přísná karanténní opatření proti šíření Cms jsou opodstatněná potenciálními výnosovými ztrátami. Jsou to ztráty, k nimž dochází při absenci účinných opatření proti Cms.
Fytokaranténní opatření a kritéria pro certifikaci sadbových brambor uplatňovaná ve státech EU a v Severní Americe jsou v principech shodná, v konkrétních dílčích bodech se poněkud liší. Není to ostatně nic neobvyklého, že z určitých vědeckých podkladů je možné odvodit různé závěry a k určitému cíli lze dospět různými postupy. Jsme-li součástí území podléhajícího společným zákonným ustanovením, prostor pro volbu různých cest ke stejnému cíli je zúžen, neboť postup proti šíření fytokaranténních organismů je zpravidla stanoven direktivně.
Prof. Ing. Václav Kůdela, DrSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha - Ruzyně
