Vaření piva provází lidstvo od nepaměti a není zcela jasné, kde a kdy k tomu skutečně došlo. Nicméně je jasné, že za tu řadu tisíciletí se pivo dostalo na první příčku oblíbenosti v řadě zemí. S jeho vařením je spojena nejenom nutnost získávat kvalitní suroviny, ale také se vypořádat s odpadem. A to vše, pokud možno, ekologicky a udržitelně, aby si jej mohlo lidstvo ještě další tisícovky let užívat.
V loňském roce to bylo přesně 200 let, co se v Anglii, v suffolském městě Debenham stalo něco, co navždy změnilo pivovarnický svět. Farmářský dělník John Andrews na poli s ječmenem objevil skutečně nádherný klas, a tak jej vzal a obilky zasel na své zahradě. Tam tento pozoruhodný ječmen spatřil jeho pán, Charles Chevalier, který rostliny sklidil a začal dále množit a propagovat pod názvem Chevalier. Brzy všichni pěstovali „Chevalier“, jenž koncem 19. století tvořil více než 80 % veškerého sladovnického ječmene pěstovaného v Anglii. Postupně se označení Chevalier stalo v pivovarnickém průmyslu v podstatě synonymem pro sladovnický ječmen.
Ale může jediný klas ječmene stát za celosvětovým pěstováním a změnit samotné základy pivovarnictví? Ve své studii se to rozhodli prozkoumat švédští vědci z univerzit v Linköpingu a Stockholmu a využili k tomu molekulárně genetické metody, s jejichž pomocí analyzovali vzorky semen, která byla starší než 150 let, a výsledky jim poskytly zajímavý pohled na šlechtění rostlin v dobách dávno minulých.
Od jediného klasu k tradičním odrůdám
Charakteristické vlastnosti Chevalieru byly zaznamenány v celém světě, včetně Švédska, kde během druhé poloviny 19. století probíhaly zkušební kultivace a snahy o jeho vylepšení. V současnosti je Chevalier součástí rodokmenu mnoha odrůd sladovnického ječmene a v poslední době začali pivovarníci opět používat tyto klasické odrůdy sladovnického ječmene.
Podle Jenny Hagenblad, docentky populační genetiky na Department of Physics, Chemistry and Biology (IFM) na Linköping University s touto studií začínali, protože byli především zvědaví, zda byl tento ječmen objeven a používán stejným způsobem jako je tomu u moderních odrůd, s genetickým podpisem jedinečným pro Chevalier, a kde je tento název spíše obchodním označením určitého druhu produktu.
Za tím účelem provedli genetické analýzy obilek ze vzorkovnic označených jako „Chevalier“, jejichž obsah byl shromážděn na různých místech v průběhu 19. století, přičemž nejstarší z těchto vzorků pocházely již z roku 1865. Ukázalo se, že mnoho z těchto vzorků skutečně patřilo specifickému druhu ječmene – označovaného jako Chevalier – a že by teorie jediné původní rostliny mohla být potvrzena.
Ale zdaleka ne všechny vzorkovnice obsahovaly pouze obilky toho „pravého“ ječmene Chevalier. V některých vzorcích byly identifikovány nešlechtěné krajové odrůdy, zatímco v jiných se našla směs obilek Chevalieru a krajových odrůd. Vysvětlením by mohlo být, že když se zrna Chevalieru dostala do Švédska, byla smíchána – úmyslně nebo neúmyslně – s místními krajovými odrůdami, ale protože se Chevalier za tu dobu stal také produktovým označením, zůstal název zachován.
Avšak ještě překvapivější bylo pro vědce, když ve vzorcích objevili také odrůdy vzniklé křížením krajových odrůd s Chevalierem, přestože ječmen je obvykle samosprašný. Ale jak bylo vidět, tak na poli mohlo dojít ke spontánnímu křížení Chevalieru s původní krajovou odrůdou a takoví kříženci samozřejmě nemohli zůstat bez povšimnutí, a tak se šlechtitelům postupně podařilo vytvořit nové odrůdy. Odborný asistent Matti Leino, zabývající se na Stockholmské univerzitě historií plodin, poukázal na známky toho, jak lidé dávno před rozvojem moderního šlechtění rostlin používali právě ty metody, které se staly základem revoluce ve švédském zemědělství na počátku 20. století.*
