Jarní ječmen by se měl stát v České republice hlavní komoditou rostlinné výroby. Slad, chmel a pivo mají totiž šanci uplatnit se jako nosný agrární komplex pro export. K tomu je však nutné výrazně zvýšit výnosy a současně zachovat vysokou kvalitu zrna.
Slova uvedená v úvodu zazněla na konferenci nazvané Úspěšné plodiny pro velký trh, kterou v polovině února uspořádala Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) ve spolupráci se Sdružením pro ječmen a slad a Českou zemědělskou společností na ČZU. Akce, jež byla letos zaměřena především na pěstitelské technologie sladovnického ječmene, se uskutečnila kromě dalších míst také na půdě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně
Jak na konferenci uvedl doc. Ing. Jan Vašák, CSc., z ČZU v Praze, trendy v zemědělství se neustále vyvíjí a mění. „Od roku 1930 se u nás enormně snížily osevní plochy celkem, hlavní dřívější krmné plodiny, víceleté pícniny, oves a brambory, se snížily na minimum. Díky nástupu pesticidů a hnojiv se pšenice stala na úkor žita hlavní obilnina České republiky, Evropské unie i světa. Se změnou výkrmu se jako hlavní pícnina rozšířila kukuřice. Dostupnost zdrojů ze zámoří naopak omezila produkci cukrovky, lnu nebo luskovin. Jedinou stálicí v tomto období zůstal jarní ječmen, na jehož pěstování bychom se měli v budoucnu zaměřit, neboť pro něho máme příznivé přírodní podmínky.
Jen to, co se k nám hodí
Podle doc. Vašáka bychom neměli pěstovat plodiny, pro které mají jiné státy lepší přírodní podmínky. „Pšenice obecná u nás dosahuje malých výnosů, lépe se jí daří například v Maďarsku, Rakousku, Itálii nebo Francii. Žito se zase hodí do Pobaltí či Polska, zatímco kukuřici vyhovují černozemě Maďarska a Bulharska.“ Proti pěstování kukuřice na zrno i brambor hovoří levné dovozy z výkonnějších zemí. „Vynikající podmínky máme pro ječmen jarní a ozimý, řepku ozimou, bob na semeno, brambory na sadbu, mák a pro semenářství trav“. Perspektivní pro uplatnění v České republice a v Evropské unii se doc. Vašákovi jeví ječmen a slad, chmel a pivo, řepka, mák, hořčice, slunečnice, semenářství a sadba, plodiny s kvótami a přadný len. „Hlavní plodinou by však měl být ječmen na slad“, řekl a dodal, že se jeho osevní plochy i výnosy začínají každým rokem zvyšovat. V roce 2005 se 396 tisíci hektary zaujímal 12,9 % orné půdy.
Jeho slova podpořil také Jan Přikryl, obchodní zástupce firmy Sladovny Soufflet ČR, a. s., pro tuzemský trh. Česká republika ročně vyváží kolem 500 tisíc tun sladu. Přestože je jeho cena zatím nízká, vidí Jan Přikryl v budoucnu sladařství jako jeden z nosných pilířů rostlinné výroby. „Objem výroby i zpeněžení sladovnického ječmene se bude zvyšovat“, uvedl.
Plodina staré půdní síly
O zásadách výživy jarního ječmene na semináři hovořil prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Podle něho je zajištění stabilních výnosů a kvality jarního ječmene ovlivněno vedle ročníku a půdního typu řadou dalších faktorů. V systému pěstování jarního ječmene na slad má z hlediska tvorby výnosů a kvality zrna velký význam zvolená předplodina. Za nejlepší předplodinu se považují organicky hnojené okopaniny, které zanechávají půdu v dobré staré síle.
Vysoké nároky ječmene na živiny jsou způsobeny především krátkou vegetační dobou a slabě vyvinutým kořenovým systémem. Vztah mezi odběrem živin a výnosem je nejtěsnější v období odnožování a sloupkování. Pro vysokou úroveň výnosu je nezbytný dostatek dusíku a fosforu. Důraz na dusík se klade především na počátku vegetace. Úpravou výživného stavu dusíkem, ale i dalšími živinami lze ovlivnit výnos po horších předplodinách. Přitom je třeba vycházet z hodnoty minerálního dusíku v půdě. Použití hnojiv s pomalejším uvolňováním dusíku v pozdějších růstových fázích může v podmínkách po špatných předplodinách přispívat k plynulému zásobování a zvýšení obsahu dusíkatých látek v zrnu.
Předplodina má vliv na obsah dusíkatých látek v zrnu
Pěstitelskými technologiemi jarního ječmene se na semináři zabýval Ing. Karel Klem, Ph.D., z firmy Agrotest Fyto, s. r. o. „Ječmen je jednou z nejcitlivějších plodin na zabezpečení optimálních podmínek pěstitelských faktorů. Jejich dodržení rozhoduje o výši dosažených výnosů a kvalitě zrna.“
Velmi důležitým prvkem intenzivních pěstitelských technologií je zajištění optimální výživy. Pro dosažení vysokých výnosů kolem osmi až devíti tun při udržení dobrých kvalitativních parametrů se optimální obsah dusíku v sušině rostliny v období odnožování pohybuje kolem pěti až 5,5 %. Zrno pak obsahuje asi 11 % dusíkatých látek, což je optimální. Nedostatek dusíku se projevuje nízkým obsahem dusíkatých látek v zrnu a malým výnosem. Nadbytek obsahu dusíku způsobuje vysoký obsah dusíkatých látek a nadměrné zahušťování porostu, což následně vede k poléhání.
„Mezi obsahem dusíku v sušině v průběhu odnožování a obsahem dusíkatých látek v zrnu existuje jednoznačná závislost“, řekl Ing. Klem a dodal, že na obsah dusíku v sušině má podstatný vliv předplodina a množství dusíku v půdě uvolněného mineralizací. Nadlimitní obsahy dusíku v rostlinách jsou zaznamenány po předplodinách řepce a cukrovce, které vedou i k vysokému obsahu dusíkatých látek v zrnu. Naopak je tomu u kukuřice nebo ozimé pšenice, kde je koncentrace dusíku v sušině podlimitní a obsah dusíkatých látek v zrnu pod deset procent.
Struktura porostu
Důležitým prvkem je podle Ing. Klema také struktura porostu. „Pro dosažení vysokého výnosu je optimální počet klasů 900 až 1000 na metru čtverečním.“ Menší množství klasů má za následek vytváření pozdních odnoží a vede k nižšímu výnosu. Při vysokém počtu klasů se snižuje podíl předního zrna, klesá výnos a hrozí riziko poléhání. „Optimální počet klasů nelze dosahovat intenzivním odnožováním, neboť produktivita odnoží třetího, čtvrtého a dalšího řádu se výrazně snižuje a na rostlinu působí konkurenčně. Ideální je rostlina se třemi vyrovnanými produktivními stébly“, dodal.
Ke způsobům výsevu a množství výsevku ječmene se vyjádřil Ing. Křováček z ČZU v Praze.
Podle něho se vzcházivost rostlin při vzrůstajícím výsevku snižuje a zvyšuje se mortalita rostlin. Optimální množství výsevku by se mělo pohybovat mezi 3,5 a 4,5 MKS na hektar.
Setí do úzkých řádků či na široko zvyšuje výnos i podíl předního zrna na rozdíl od klasických řádků širokých 12,5 cm. Rozdíl podle jeho slov může dosahovat až 0,44 tuny na hektar.
Nezbytnost morforegulátorů
Zamezení polehnutí porostu je nedílnou součástí celé pěstitelské technologie jarního ječmene. Proto je nezbytným krokem ošetření rostlin pomocí morforegulátorů. Jejich použití je však často z důvodu výkyvů počasí časově omezeno. Jak na semináři uvedla Ing. Alena Bezdíčková ze společnosti Ditana, spol. s r. o., je proto vhodné v počátečních růstových fázích regulovat poléhání porostu dvojím ošetřením. V současné době jsou do jarního ječmene registrovány růstové regulátory Cerone a Terpal. Morforegulátor Cerone je navíc možné aplikovat společně s některými fungicidy, při dodržení určitých zásad míchání.
Novým přípravkem, který se v letošním roce objevil na našem trhu je Modus. Ten je zatím registrován jen do ozimé pšenice, ozimé řepky a ozimého ječmene. Jak ale Ing. Bezdíčková informovala, pracuje se už na registraci jeho použití také v jarním ječmeni“.
