Nejen v České republice, ale i v Nebrasce, Turecku či v Keni se diskutuje o využívání farmářských osiv. V Nebrasce se farmáři přou o právo na svá osiva, využití certifikovaných osiv je jen z 20 %. Ale pouze v Keni a Turecku chápou také význam certifikace. Zejména kvůli zdravotnímu stavu osiv. V České republice stát garantuje systém testování. Jsme členy ISTA – mezinárodní asociace pro testování semen. A už od dob prof. Friedricha Nobbe (1869) se kvalita osiv testuje.
S pokročilou technologií výroby jsme schopni vyrábět osiva na vysoké úrovni. Prakticky všechny zemědělské podniky mají vlastní čističku a vyčistit semena plevelů není až na výjimky žádný problém, a i když mají farmářská osiva obvykle o maličko horší čistotu (97 %) proti certifikovaným (prakticky 99 %, norma 98 %), hlavní problémy spočívají obvykle ve zdravotním stavu farmářských osiv. Laboratoř zdravotních stavů zemědělské podniky nemívají, a málokterý farmář je schopen najít spory snětí mezi zdravými semeny pšenice. Ovšem ekonomický rozdíl může být dva až tři tisíce korun v nákladech na hektar ve prospěch osiva certifikovaného.
V garanci kvality je právě ten rozdíl mezi farmářskými osivy a osivy certifikovanými. Můžeme diskutovat, zda je levnější osivo vlastní provenience opravdu tak výhodné, když v konečném důsledku může znamenat vyšší náklady na chemickou ochranu porostu. V České republice se zdá, že uživatelé osiv mnohdy dávají přednost farmářským osivům. Z nějakého důvodu jsou někteří přesvědčeni, že je pro ně ekonomicky výhodnější pěstovat pšenici ze semen z vlastního pole než z úředně přehlédnutého porostu a certifikovaného osiva.
Statistika evidence farmářských osiv ale mluví jasně, většina polí s pšenicí ozimou je osévána certifikovaným osivem (62,55 % osiv v roce 2016/2017, 26,9 % farmářských osiv a 10,55 % ostatních osiv, právně nechráněných nebo ilegálních).
Ing. Kateřina Pazderů, Ph.D.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Kateřina Pazderů, Ph.D.,
Česká zemědělská univerzita v Prazeíce si můžete přečíst ve Farmáři č. 6/2018.
