V roce 1996 byl v České republice poprvé laboratorně potvrzen výskyt původce obávané choroby brambor - bakteriální kroužkovitosti. Tímto původcem je bakterie Clavibacter michiganensis subsp. sepedonicus, která se kromě České republiky v současnosti vyskytuje v Evropě ještě v Bělorusku, Belgii, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Lotyšsku, Německu, Nizozemí, Norsku, Polsku, Rakousku, Rusku, Španělsku, Švédsku a na Ukrajině. Tato bakterie je zařazena do seznamu karanténních škodlivých organismů rostlin v řadě zemí světa včetně České republiky.
Příznaky napadení
Hospodářsky významnou hostitelskou rostlinou kroužkovitosti je v podmínkách střední Evropy pouze brambor. Jako bezpříznaký hostitel byla zjištěna cukrová řepa, která však z hlediska epidemiologie choroby nemá význam.
Příznaky napadení kroužkovitostí v porostu a na hlízách brambor jsou variabilní a mohou být maskovány jinými chorobami. V porostu brambor se infekce může zprvu projevit jako vadnutí spodních listů na části trsu, přičemž se okraje listů stáčejí nahoru a barva listů se mění na matně světle zelenou až žlutozelenou. Později listy hnědnou a nekrotizují.
Hlízy brambor jsou infikovány přes stolony. Nejprve se poblíž cévních svazků v oblasti pupku hlízy mohou objevit úzké sklovité až krémově žluté oblasti pletiv, které postupně obklopí všechny cévní svazky hlízy. Po zmáčknutí rozříznuté hlízy z tohoto pletiva vytéká krémový sliz podobný sýru, který nepáchne. Někdy se při pokročilé infekci mohou objevit příznaky i na povrchu hlíz. Na slupce vznikají nepravidelné hvězdnicovité praskliny a v okolí oček rezavohnědé skvrny. Následně jsou takové hlízy často napadeny sekundárně dalšími patogeny, jejichž příznaky překrývají příznaky kroužkovitosti.
U řady odrůd brambor se mírná infekce zpočátku nemusí vůbec projevit příznaky, dochází tedy k tzv.latentní infekci, která je z hlediska šíření choroby velmi nebezpečná. Z těchto důvodů je jediným prostředkem k ověření přítomnosti původce choroby časově a technicky náročný laboratorní test s reprezentativními vzorky hlíz nebo rostlin. Za standardní laboratorní metodu se v zemích Evropské unie (EU) pokládá metoda imunofluorescenční mikroskopie, jejíž pozitivní výsledek je nutno potvrdit biologickým testem patogenity na baklažánu s následnou izolací čisté kultury bakterie v laboratorních podmínkách.
Způsob šíření a škodlivost
Bakterie se šíří především napadenými hlízami a infekční zůstává i několik let na uschlých stoncích bramboru, obalech, dopravních prostředcích, skladech a třídičkách, které přišly do styku s napadenými hlízami. Nebylo dosud prokázáno, že původce bakteriální kroužkovitosti je schopen přezimovat ve volné půdě bez přítomnosti hostitele (na rozdíl např. od háďátka bramborového nebo rakoviny brambor). Významným rezervoárem přežívání patogena na pozemku však mohou být nesklizené infikované hlízy brambor, zvláště v období mírných zim.
Přímé hospodářské ztráty způsobené kroužkovitostí v porostech brambor i na sklizených hlízách vznikají v důsledku vadnutí rostlin a hniloby hlíz. Výnosové ztráty u brambor činily v Severní Americe a v zemích bývalého SSSR až 50 %, v podmínkách střední a západní Evropy jsou v důsledku uplatňování velmi přísných fytokaranténních opatření přímé ztráty o něco nižší. Významné jsou však ztráty nepřímé, vyplývající z omezení obchodu se sadbou, zákazu či omezení vývozu brambor a z nákladů na dodržování mimořádných rostlinolékařských (karanténních) opatření.
V současnosti nejsou dostupné přímé chemické či biologické metody ochrany proti kroužkovitosti, stejně jako zcela odolné odrůdy brambor. Nejdůležitějším prostředkem proti zavlečení a šíření choroby jsou tedy preventivní opatření, založená hlavně na produkci zdravé laboratorně kontrolované sadby brambor.
Opatření Evropské unie
Ve členských zemích EU byla za účelem sjednocení způsobu ochrany proti bakteriální kroužkovitosti brambor vydána v roce 1993 směrnice Rady ES č. 93/85/EEC, která členským zemím ukládá provádět cílený průzkum výskytu původce choroby a v případě výskytu nařizovat postiženým pěstitelům poměrně přísná karanténní opatření. K těmto opatřením patří zejména nutnost zahrnout do tzv.karanténního území všechny pozemky, obdělávané zemědělskou mechanizací, která byla předtím v kontaktu se zamořeným porostem či z něho sklizenými hlízami brambor a nebyla očištěna a dezinfikována. V tomto území se mimo jiné nařizuje sázet pouze úředně uznanou sadbu brambor, zajistit oddělený režim skladování sadbových a ostatních brambor a první rok po roce prokázání infekce kroužkovitostí je v tomto území zcela zakázáno množit brambory. Sadbové brambory, vyrobené v karanténním území v roce potvrzení výskytu kroužkovitosti , nelze uvádět do oběhu jako úředně uznaný rozmnožovací materiál, a to ani po negativním výsledku laboratorního testování příslušných partií. Další požadavky se nařizují přímo na zamořený pozemek, mimo jiné omezení pěstování brambor.
Uvedená opatření EU jsou bez rozdílu platná ve všech členských zemích. Nezakládají se na pravdě proto některá tvrzení v odborném tisku, že např. v Holandsku se do karanténního území zahrnuje jen zamořený pozemek. Řada větších zemědělských podniků se však – např. v sousedním Sasku – již preventivně - tedy před zjištěním infekce v podniku –snaží organizačně rozdělit výrobu brambor (zvláště produkci sadby) do více míst produkce tak, aby použitá mechanizace byla průkazně očištěna a dezinfikována před použitím v každém z těchto míst. Tak není nutno po zjištění výskytu kroužkovitosti vymezit karanténní území na celý podnik.
Opatření v České republice
Výskyt bakteriální kroužkovitosti brambor se v ČR snížil, pokud jde o vyprodukovanou sadbu, v níž je jen zřídka prokázána infekce. Vysoký je však podíl původce choroby ve vzorcích odebraných z nesadbových brambor a zvláště je zarážející opakovaný výskyt choroby po sobě v řadě podniků (někdy i čtyřikrát !). Na tuto skutečnost upozornila také zpráva odborníků Evropské Komise (EK), kteří v souvislosti s hodnocením fytosanitární situace v sektoru výroby brambor v ČR navštívili republiku v lednu roku 2001.
Příprava novely metodického pokynu
Ze zmíněné zprávy vyplývá také nutnost plně přijmout veškerá opatření EU proti kroužkovitosti nejpozději do vstupu ČR do EU. Ministerstvo zemědělství (Mze) ve své reakci na doporučení odborníků EK tato doporučení přijalo a proto Státní rostlinolékařská správa (SRS) připravila návrh novely metodického pokynu, který již výše zmíněná opatření EU zahrnuje. Po připomínkách zástupců pěstitelů brambor bylo rozhodnuto navržený systém opatření podrobit širší diskuzi za účasti zástupců množitelů, pěstitelů, dovozců a zpracovatelů brambor včetně účasti Výzkumného ústavu bramborářského a ÚKZÚZ.
Změny v systému průzkumu výskytu kroužkovitosti
Předmětem diskuze bude mimo jiné posoudit dosavadní systém průzkumu kroužkovitosti, a to jak dovážených tak v ČR vyrobených brambor, s cílem zaměřit se více na způsob odběru vzorků a kvalitu testování než na množství odebraných vzorků. Na základě provedených šetření o původu partií brambor zamořených kroužkovitostí je totiž pravděpodobné, že se původce choroby v řadě případů šíří klonálně, tedy prostřednictvím jednotlivých generací vyrobené či dovezené sadby. Zvláště je nutno se zaměřit na základní kategorii rozmnožovacího materiálu, v níž se může bakterie vyskytovat ve velmi nízké koncentraci, a to i pomocí např. opakovaného vzorkování jedné partie. Naopak není nezbytně nutné rozsáhlé vzorkování produkce brambor v podnicích, které nemnoží sadbu brambor.
Dohledávání zdrojů infekce
Aktuální bude stále také dohledávání zdroje infekce a případných sesterských partií, které vznikly z partie zamořené nebo ze zamoření podezřelé. Při podezření na zamoření již rodičovské partie dovezené např. v roce předcházejícím výskytu ze zahraničí bude SRS informovat zahraniční rostlinolékařskou službu a podle potřeby následně zpřísní způsob provádění dovozní kontroly partií sadby původem z příslušné země .
Technologicky oddělená místa produkce brambor v podniku
Ve shodě s opatřeními EU nelze podceňovat šíření choroby prostřednictvím mechanizace a zařízení, používaných při pěstování, třídění a skladování brambor. Nejdůležitějším prvkem upravenému systému opatření proti šíření kroužkovitosti by proto mělo být postupné zavádění technologicky samostatných výrobních celků (míst produkce) do praxe pěstitelů (zvláště množitelů) brambor. Jde o to, aby byl zemědělský podnik schopen prokázat, že od počátku vegetačního období, ve kterém byla infekce zjištěna, nepoužíval na části své výměry v porostech brambor a při jejich posklizňové manipulaci mechanizaci, použitou na pozemku zjištěného později jako zamořený, bez předchozí očisty a dezinfekce. Pak nebude nezbytné zahrnovat do karanténního území veškeré pozemky podniku a podnik bude moci alespoň na vymezené části výměry pěstovat brambory bez omezení včetně výroby sadby.
Závěr
Teprve na základě konsensu ze zmíněné diskuze bude upravený systém opatření proti bakteriální kroužkovitosti uveden v platnost, cílem je seznámit s ním pěstitelskou veřejnost do 1.března 2002. Schválená novela metodiky SRS a Mze bude poté podkladem pro přípravu vyhlášky Mze o opatřeních proti šíření původců kroužkovitosti brambor a hnědé hniloby, s jejíž účinností se počítá ještě v roce 2002.
Zatím počet ohnisek výskytu kroužkovitosti v České republice stále neklesá, lze však doufat, že přijatá úprava opatření proti jejímu šíření tento trend zvrátí, aniž by to znamenalo nepřijatelné zatížení českých pěstitelů brambor. Přestože ve světle dosud známých zkušeností je krajně obtížné tuto chorobu na úrovni ČR zcela eliminovat, lze očekávat, že úroveň výskytu poklesne na stav obvyklý v dalších evropských státech, kde se choroba zcela pravidelně na relativně nízké úrovni vyskytuje (např. Dánsko, Finsko).
Ing.Michal Hnízdil
Státní rostlinolékařská správa Praha
Foto archiv
Popiska: K šíření bakteriální kroužkovitosti dochází například i dopravními prostředky.
