V našich klimatických podmínkách se ani v suchém roce nepovede sklidit veškerou úrodu zrnin ve vlhkosti, při níž by bylo možné ji dlouhodobě skladovat. A což teprve, když nastane mokrá varianta žní, jako tomu bylo na většině míst letos? Toto jsou známé skutečnosti stejně jako fakt, že prodej přímo od kombajnu nebývá z hlediska výkupní ceny tím nejvhodnějším řešením. Takže nezbývá nic jiného, než sušit, a to buď ve vlastním zařízení, nebo za sušení zaplatit. Navíc je vhodné mít možnost produkt uskladnit a s prodejem počkat na příznivější cenu.
Na letošní výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích jsem se poprvé setkala s firmou SIAGRA s.r.o., Zlín. Při bližším nahlédnutí do jejího stánku jsem zjistila, že nabízí u nás již známé technologie sušení zrnin firmy RIELA. Abych se dozvěděla více, požádala jsem o rozhovor Ing. Ladislava Šivice, spolumajitele firmy SIAGRA s.r.o.
Pane inženýre, název SIAGRA je pro mne nový, se sušičkami RIELA jsem se již setkala na výstavách a četla o nich v odborném tisku. Proč taková změna?
Kolem posklizňové úpravy zrnin se točím již skoro dvacet let. Od roku 1991, tedy deset let, spolupracuji s firmou RIELA. Je to německá firma, která se specializuje na výrobu technologií pro posklizňovou úpravu zrnin, zvláště na stacionární i mobilní sušičky. Od jara 1992, kdy bylo postaveno v tehdejším Československu první zařízení dodané touto firmou, bylo u nás spuštěno téměř sedmdesát sušiček zrnin RIELA. Zkušenosti tedy jsou a z nich vyplývá, že při výstavbě zařízení je pro zákazníka velmi důležité mít vše tak říkajíc z jedné ruky. Samotná sušička kvalitní ošetření zrnin při sklizni nevyřeší. Proto jsme letos založili novou firmu.
Mám tím rozumět, že SIAGRA nabízí víc než pouze sušičky?
Ano, náš program je kompletní. Kromě sušiček o různé výkonnosti podle potřeb zákazníka dodáváme také energeticky úsporné elevátory, redlery, šneky, čističky, zásobníky, snímače vlhkosti a jsme schopni nabídnout i cenově dostupné řešení dlouhodobého skladování zrnin.
Po konzultaci přímo v zemědělském podniku, při níž zjistíme, co zákazník v souvislosti s velikostí podniku a strukturou pěstovaných plodin potřebuje, jaké má požadavky, jaké jsou podmínky (například, zda půjde o stavbu na zelené louce, nebo se bude navazovat na již existující část zařízení, popřípadě toto zařízení rekonstruovat) a kolik financí může proinvestovat, vybereme nejvhodnější řešení a zpracujeme projekt. Zařízení potom dodáme, smontujeme, uvedeme do provozu a dále zajišťujeme poradenství a servis.
I když je sušička pouze částí zařízení na posklizňovou úpravu zrnin, přece jenom je důležitým, ne-li klíčovým místem. Proč jste volili právě technologii RIELA? V čem vidíte její přednosti?
Myslím si, že kvalita všech sušiček vyráběných v Evropě je velmi vysoká. Velké kvalitativní rozdíly nenajdeme. RIELA vyrábí svá zařízení (a to ne pouze sušičky, ale i dopravní cesty) již třicet let, tedy tradice. Dalším hlediskem byl pro mne přístup k řešení problému – velmi pružná reakce na potřeby zákazníků, vlastně možnost vytvoření technologie stavebnicového typu na míru. Při stavbě není nutné svařování, všechny spoje jsou šroubované. Výstavbu to zjednodušuje z hlediska bezpečnosti práce.
Platební podmínky, což je pro českého investora důležité, jsou velmi výhodné. Splátkový kalendář lze rozvrhnout až na čtyřiadvacet měsíců. Po tuto dobu je pro nás zárukou postavené zařízení a není nutné ručení od banky. Také existuje možnost splácet zařízení formou leasingu.
Uvedl jste, že součástí činnosti firmy SIAGRA je také poradenství. V čem spočívá?
Informovanost pracovníků zemědělských podniků je velmi důležitá. Těžko se mohou rozhodnout, jakou technologii si vybrat, když o ní nevědí nic nebo jenom málo. Proto pořádáme odborné semináře spojené s návštěvou podniků, kde jsou sušička a posklizňové linky již v provozu, a prezentujeme se na výstavách. A jak jsem již řekl, s případnými zájemci jsme schopni konzultovat jejich záměry přímo v zemědělském podniku, ať jde o zcela novou stavbu nebo o rekonstrukci.
U sušiček jsou nejdůležitějšími parametry výkon, spektrum sušených plodin a palivové hospodářství. Pokud se má stavět celá posklizňová linka, měly by být její součástí také sklady o kapacitě vyhovující záměrům investora. To vše je třeba důkladně projednat s budoucím zákazníkem a poradit mu vhodné řešení. Rozhodnutí však již záleží na něm.
Připomněl jste ekonomiku. Nejde ale pouze o cenu zařízení, ale také o energetickou náročnost provozu a s ní související náklady na sušení. Jak to vypadá?
Na základě skutečných podkladů mohu říci, že náklady na energii jsou v průměru osm korun devadesát haléřů na snížení vlhkosti jedné tuny obilí o jedno procento (u zemního plynu plus elektřiny). Když k nim připočtu mzdu pracovníka, odpisy a režii, dostanu se k celkové ceně za sušení okolo dvaceti čtyř korun na tunu a jedno procento vlhkosti. Tato cena se sice může mírně lišit podle velikosti a typu sušičky, ale stále je o padesát až šedesát procent nižší než cena za sušení v cizím podniku. To je určitě znát hlavně při sušení kukuřice a olejnin.
Další ekonomickou kapitolou by mohla být odpověď na otázku, zda se vůbec posklizňová úprava zrnin a jejich skladování vyplatí. Udělali jsme rozbor pro průměrný zemědělský podnik. Určitě se vyplatí pořízení sušičky a dokonce i stavba nové posklizňové linky se sklady, přestože jde o na první pohled nákladné zařízení. V zemědělském podniku, který se pro takovou investici rozhodne, totiž zůstávají peníze za sušení (o těchto cenách jsem už hovořil) a navíc je možné vstoupit s produkcí na trh až tehdy, když jsou příznivější výkupní ceny.
Děkuji za rozhovor.
Ing. Dušana Hofmanová
