„Intenzita zemědělské výroby je stupněm vynakládání výrobních prostředků na jednotku zemědělské půdy, projevující se v možnosti zemědělské produkce na této jednotce plochy.“ V ekonomickém slova smyslu nerozumíme intenzivní kulturou nic jiného, než koncentraci kapitálu na témže pozemku místo jeho rozdělení na pozemky vedle sebe.“
(Naučný slovník zemědělský, sv. 3, 1971).
V této souvislosti však vedle číselných údajů charakterizujících intenzitu z hlediska rentability pěstování existuje řada číselně nezachytitelných - nebo jen částečně zachytitelných - rozdílů v řízení výroby, soustavě hospodaření, komplexnosti přístupu, výskytu redukujících faktorů, úrodnosti půdy, řízení výroby, úrovně zpeněžení produkce a po subjektivní stránce odbornosti řídícího pracovníka. Jinak řečeno - dosažený hektarový výnos a náklady na jednotku produkce, resp. podnikatelský zisk, nejsou vždy úměrné podnikatelským vkladům. Na některé z těchto leckdy obtížně kvantifikovatelných stránek intenzifikace se chceme zaměřit, a to se zdůrazněním stěžejních prvků komplexního pěstitelského systému, u kterých spatřujeme existenci zvláštní rezervy.
Rezervy při zvyšování intenzity pěstování
Rajonizace. Čím více se přibližuje rozmístění řepky optimálnímu požadavku na prostředí, tím vyšší je efektivnost vkladů do výroby - vyšší stabilita výnosů ve vyšších, středních a humidnějších lokalitách (přezimování, nízký tlak škůdců a chorob). Naopak v nižších polohách negativně působí sucho při zakládání porostů a také ochrana je nákladnější. Je nepřijatelná teze o účelnosti omezení zemědělské výroby v tzv. marginálních oblastech, v nichž zcela prokazatelně existují dobré podmínky pro produktivní porosty řepky.
Struktura výroby v daném podniku. V rostlinné výrobě zvyšuje vyrovnaný podíl obilnin, olejnin, okopanin a pícnin výkonnost řepky. Naopak nevyvážený vysoký podíl řepky vlivem zesilování faktorů redukujících výnos snižuje její výkonnost. Vysoký podíl skotu na hektar a vyšší produkce hnoje zlepšuje výživu řepky prostřednictvím tvorby humusotvorných látek a celého sorpčního komplexu. Proto řepka lépe a hlouběji koření - důsledkem je lepší přezimování a harmoničtější výživa. Vyšší odolnost v extrémně suchých létech vlivem zvýšení vodní kapacity půdy zlepšuje stabilitu v pěstování řepky.
Podíl řepky a dalších brukvovitých na orné půdě. Za optimum se považuje 11 - 12 %, za krajní hranici 25 % (ovšem na omezený počet let). Celostátní průměr nemá žádnou vypovídací schopnost, protože skrývá regionální a podnikové extrémy. Extrémně vysoký podíl brukvovitých na orné půdě zvyšuje nároky na přísun živin, zhoršuje zaplevelení, infekční tlak chorob a poškození živočišnými škůdci. Objevují se patogeny, které jsme u řepky zřídka viděli, jako jsou virus žloutenky vodnice, krytonosec černý (ojediněle pozorovaný v 70. letech na Třebíčsku). Dochází ke zvyšování nákladů na nákup pesticidů a hnojiv. Extrémně vysoký podíl řepky na orné půdě (50 % a výše) a občasné ponechání řepky z výdrolu nutí ve svém důsledku pěstitele snížit plochu a mnohdy i přerušit pěstování řepky. V Německu se objevuje v podnicích s vysokým podílem řepky (33 - 50 %) doporučení zařadit do osevního postupu hrách nebo jinou luskovinu jako přerušovače. Počítá se s tím, že zlepšení pěstitelských podmínek pro obilniny a řepku má vyrovnat nižší příjem z prodeje luskovin (hluboce zakořeňují, asimilace vzdušného dusíku a další).
Rentabilnější produkce na menší ploše a při vyšší intenzitě. Velké plochy extenzivně pěstované řepky jsou prospěšné hlavně prodejcům agrochemikálií, plodině však škodí.
Předplodinová hodnota pro ozimou pšenici. Naše starší poznatky z bývalých západočeských státních statků (Fábry, Janovec, 1970 - 1980) uvádějí zvýšení výnosu ozimé pšenice po řepce kolem 10 %. Toto zvýšení představuje při současné ceně pšenice 1050 - 1400 Kč.ha-1.
Předplodinová hodnota řepky. Produkce biomasy 11 - 12 t.ha-1 a sušiny 7 - 8 t.ha-1 zlepšuje bilanci humusu v půdě, protože se tato hmota do půdy vrací. Ve sklizených semenech se exportují převážně produkty fotosyntetické asimilace (tuky, bílkoviny, glycidy). Významný je zpětný transport živin (graf 1). Vysokou předplodinovou hodnotu řepky po pšenici, které si zvlášť cení němečtí pěstitelé, potvrzuje skutečnost, že i při snížení dotací na pěstování řepky v důsledku Agendy 2000 o 36 – 40 % plocha řepky v Německu neklesla v porovnání s řadou zemí EU. Bylo by chybou tento finanční přínos řepky při jejím pěstování opominout.
Jsou zvýšené dávky dusíkatých hnojiv (vysoká intenzita hnojení) úměrné nárůstu ha výnosů? Stereotypně se doporučuje u řepky dodávat na každý hektar 50 - 60 kg N (například při záměru čtyř tunového výnosu 200 - 240 kg A), často bez zřetele na zásobu ostatních makro i mikro živin (CaO, MgO, K2O, P2O, S, B). Považujeme za užitečné zdůraznit všeobecně známý zákon minima, protože je typický pro současnou situaci ve výživě řepky. Vhodné je též uvést zákon o přibývajících a ubývajících přírůstcích výnosů (graf 2), protože dokresluje kritickou situaci v narušení zásady harmonické výživy základními živinami. Platí zásada: chceme-li zvýšit ekonomiku využití hnojení, musíme se opírat o výsledky rozborů půd, (AZP a perspektivně i precizní systém hnojení). Je to jedna z hlavních rezerv při zvýšení intenzity pěstování řepky s cílem zvýšení rentability. Při stanovení úrovně dusíkaté výživy, způsobu a doby aplikace bude nutné respektovat Směrnici Rady 91/676/EEC („Nitrátovou směrnici“) a její dopad na pěstování řepky.
Komplexní uplatnění nezbytných pěstitelských opatření při vysoké technologické kázni je podmínkou rentability pěstování a návratnosti vložených vkladů. Z běžných pěstitelských podmínek je zřejmé, že nedodržení agrotechnického termínu setí a nekvalitní založení porostu nemůže eliminovat ani maximalizace ostatních vkladů v průběhu dalších 10 - 11 měsíců, které lze považovat za mrhání finančními prostředky.
Jedním z nejlevnějších intenzifikačních faktorů je používání certifikovaného osiva a výběr vhodné odrůdy do konkrétních podmínek zemědělského podniku. Z výsledků pokusů i podle praktických zkušeností mnoha agronomů je zřejmé, že zejména restaurované hybridní odrůdy disponují mimořádně vysokým výnosovým potenciálem. Kromě již zavedené a osvědčené odrůdy Pronto se letos nebývale dařilo hybridní odrůdě Artus, a to jak v maloparcelních pokusech ÚKZÚZ, tak v poloprovozních pokusech SPZO (graf 3) i v podmínkách praxe.
Faktory redukující výnosovou schopnost a návratnost vložených prostředků. Výnosová schopnost současných liniových odrůd a hybridů činí 7 - 8 t.ha-1. V široké zemědělské praxi je řada podniků, které realizují výnosy kolem 4 - 5 t.ha-1 a realizují tak výnosový potenciál až na úrovni kolem 60 %. Faktory redukující výnos jsou v zemědělské praxi obecně známé, závislé na nevhodném výběru lokality pěstování, druhu půdy, zásobenosti živin, pH, nekvalitní přípravě půdy, nedostatečné ochraně proti plevelům, škůdcům a chorobám. Jen sklizňové ztráty se pohybují v rozmezí 2 - 10 %, v minulosti před zavedením kombajnové sklizně to však bylo až 30 - 40 % potenciálního výnosu. Odhadujeme, že sklizeň kvalitními a moderními žacími mlátičkami snižuje ztráty, resp. zvyšuje výnos o 300 - 400 kg semen z 1 ha.
Zrcadlovým obrazem faktorů redukujících výnos jsou faktory výnos zvyšující (L.Alpmann Sb. SPZO Hluk 1999). Uvedeme jen některé: včasný výsev, pěstitelská strategie při výběru odrůdy, kvalitní příprava půdy, která může být jak tradiční, tak s využitím různých půdoochranných technologií, to vše v komplexu zvýšilo výnos o 5 %. Kvalitně zajištěný podzimní vývoj (insekticidy, regulátory růstu, hnojení) přispěl 3 %. Vhodné zásobení hořčíkem, zajištění základních živin, kvalitně provedený boj proti škůdcům na jaře přinesly zvýšení výnosu o 5 %. Přiměřená výživa dusíkem a regulátory růstu přispěly a měly efekt 8 % a ochrana fungicidy 5 %.
Další možnosti zvýšení rentability a snížení nákladů
Volba vhodné investiční aktivity. Diskutuje se přednostně o vhodnosti techniky pro zpracování půdy, na ochranu porostů a pro sklizeň. Rozhodování musí vycházet z kvalitního ekonomického rozboru o návratnosti investic. Chceme upozornit na výhodnost investiční aktivity směrem k budování posklizňové linky a skladovacích kapacit (tabulky 2 a 3). Vedle možnosti snižování nákladů na sušení a skladování spatřujeme velkou přednost těchto investic v možnosti svobodné volby nejvhodnějšího zpeněžení. Nejnižší realizační ceny jsou v době sklizně nebo těsně po sklizni. V pozdějších měsících zákonitě stoupají jak světové ceny, tak i ceny, kterých dosahuje prvovýroba. Nejhůře se zpeněžuje řepka přímo od sklízecí mlátičky. Domníváme se, že investice uvedeným směrem zajišťuje vysoký zisk a podstatně ovlivňuje celou rentabilitu pěstování.
Orientace ve vhodných podmínkách a při odpovídajícím technickém vybavení na systémově realizovanou a kvalitně provedenou minimalizační technologii při zakládání porostů. Ušetřené pracovní náklady a náklady na pohonné hmoty lze částečně přesměrovat na intenzivnější výživu a ochranu proti houbovým chorobám, slimákům, hrabošům apod. Snižovat výrobní náklady lze vedle jejich optimalizace například i časovým posunem těžiště aplikace části herbicidů na jaro u porostu, kde nejsme přesvědčeni o jeho dobrém přezimování, a boj proti svízeli přítule realizovat u obilních předplodin.
Rozhodující intenzifikační faktory
Úroveň řízení, management, využívání poznatků vědy a výzkumu a odbornost agronoma - to jsou faktory, které lze jen částečně finančně charakterizovat a patří k těm nejlevnějším a nejúčinnějším vkladům. Vyplatí se vysoko ohodnotit rozhodující pracovníky. Komplexní pěstitelský systém - Systém výroby řepky - od svého založení před osmnácti roky považuje za hlavního nositele intenzifikačních snah odborníka - agronoma - „řepkaře“.
Před rokem 1989 měly velké zemědělské podniky pro svoji činnost systém specialistů, například „osiváře“ pro odrůdovou problematiku, specialistu pro ochranu rostlin a další. V tomto ohledu jsou změny markantní, ze zemědělství odešel velký počet agronomů - často to byli vynikající odborníci. Podniky jsou menší až malé a jeden pracovník nyní zajišťuje celou agronomickou problematiku - často i problematiku ekonomickou a mechanizační. Tento vývoj odpovídá světovému trendu a může být pozitivní za předpokladu fungování objektivní poradenské činnosti, která proto nabývá na významu. Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin zajišťuje prostřednictvím devíti agronomů poradenskou činnost u asi 800 pěstitelů olejnin přibližně na 140 tisících hektarech řepky a 20 tisících hektarech slunečnice. V ČR dále působí poradenské firmy a poradenské služby dodavatelů agrochemikálií.
Volba optimální intenzity pěstování řepky
Cílem podnikatelské aktivity je dosažení přiměřeného zisku při udržení nebo zvýšení úrodnosti půdy. V tomto směru je významná volba optimální intenzity, respektive vhodná volba množství vkladů spolu s uvedenými agronomickými intenzifikačními faktory. Účelem je vysoký naturální výnos s nízkými náklady na jednotku produkce.
Pro extenzitu při pěstování řepky by nemělo být v českém zemědělství místo. Ve výjimečných případech lze sice při krátkém využití zbylých faktorů úrodnosti půdy dosahovat přechodně skromného příjmu (1,5 - 1,8 t) z jednoho hektaru absolutní redukcí vkladů (výsev - minimální výživa a ochrana - sklizeň). Toto však umožňuje deformaci vlastnických vztahů k půdě, absenci nájmu za půdu, nebo její minimální úroveň. Tento systém je možné hodnotit jako určitou formu „přežití“. Podle našich propočtů byla v roce 2000 při pěstování v ČR a při daných konkrétních cenových podmínkách hranice nulové rentability na úrovni výnosu 2,62 t.ha-1. Naopak maximální intenzita dosahovaná maximalizací vkladů nemusí být vždy rentabilní.
Volbu optimální intenzity budou ovlivňovat:
Výrobní podmínky, úrodnost půdy, relativní stabilita klimatických faktorů, například při labilitě zpeněžení v jednotlivých letech doporučujeme na lokalitách s nízkou úrodností půdy a často postihovaných suchem spokojovat se s výnosy kolem 3 t.ha-1, naopak na úrodné půdě při relativní stabilitě klimatických faktorů se může optimální intenzita pohybovat nad 4 t.ha-1.
Ekonomická situace pěstitele, jeho finanční likvidita, úvěrové podmínky a úroková míra.
Poměr realizačních cen za řepku k utváření nákladových položek (ceny vkladů).
Schopnost produkovat řepku při vysoké pěstitelské dovednosti.
Poznámka: Podle propočtu M. Kavky a kol. (Sborník SPZO Hluk 1999) lze při nákupní ceně kolem 5000 Kč za 1 tunu doporučit orientaci na variantu třítunových výnosů, extrémní intenzitu 5 t.ha-1 by umožnila farmářská cena blížící se 8000 Kč za 1 tunu.
Optimální intenzita je pojem nesmírně proměnlivý v čase a prostoru a vyplývá z konkrétních výrobních podmínek daného podniku a úrovně odbytu.
Neexistuje technologie (předpis) pro optimální intenzitu, ale jen cesta, jak jí v konkrétních podmínkách dosáhnout optimalizací úrovně vkladů a intenzifikačními faktory v systému pěstování.
Souhrn
Z ekonomické analýzy pěstování řepky v České republice vyplývá při absenci plošných dotací, při nízkých farmářských cenách vzhledem ke kotacím na světových burzách a z důvodů specificky nevýhodného vývoje ve zpracovatelském průmyslu a nákupu nutnost usilovat o snížení výrobních nákladů na jednu tunu semen a dosáhnout nutné konkurenční schopnosti na zahraničním i domácím trhu. Plyne to i z výsledků sklizně v roce 2001, kdy při celkové produkci kolem jednoho milionu tun semen (předběžný údaj) se musí 40 - 50 % produkce uplatnit na zahraničních trzích.
Byly analyzovány možnosti zvýšení rentability pěstování řepky využitím obtížně kvantifikovatelných intenzifikačních faktorů v rámci komplexní pěstitelské technologie, a to hlavně cestou optimalizace při rajonizaci, volbou struktury rostlinné výroby v daném podniku v závislosti na podílu řepky na orné půdě. Zvláštní pozornost byla věnována předplodinové hodnotě řepky a jejímu finančnímu přínosu. Zvažovala se možnost zvýšení ekonomické efektivity výživy a byly uvedeny faktory výnosy redukující i zvyšující, některé významné možnosti snižování výrobních nákladů a definovány rozhodující intenzifikační faktory na úrovni agronomické služby a komplexního přístupu k technologii. Diskutovalo se o extenzitě, maximální intenzitě a nutnosti orientace na optimální intenzitu.
Ing. Petr Baranyk, CSc.,
prof. Ing. Andrej Fábry, DrSc.,
Česká zemědělská univerzita
v Praze
