Rozvoji ekologických farem je v Polsku věnována mimořádná pozornost. Hospodářství, která získala certifikát jako ekologická farma, je tam celkem 555. Zaujímají rozlohu přibližně 11 tisíc ha . Není to mnoho v porovnání s Evropskou unií, kde existuje téměř 100 tisíc ekologických farem a jejich obhospodařované plocha zaujímá asi tři milióny hektarů. Počet těchto hospodářství se každým rokem zvyšuje, ale jejich přínos pro celkovou potravinovou produkci je dosud malý.
Provoz těchto farem přispívá k tvorbě zdravého životního prostředí a ochraňuje je od možných nepříznivých vlivů, které přináší zemědělství. Délka hospodaření se pohybuje nejvíce od šesti do deseti let, velikost je spíše menší, například ve východní části Mazovského kraje je to od 2 do 17 ha. Na těchto menších farmách pěstují zejména zeleninu: mrkev, červenou řepu, cibuli, zelí, petržel česnek a léčivky. Například v oblasti Dolního Slezska to je 16 - 45 ha. Na těchto větších farmách pěstují obilniny, brambory a kukuřici. Rozdíly ve výnosech například u pšenice nebyly ovlivněny polohou farmy, byly porovnatelné na ekologické farmě v nížině i v podhorské oblasti. Rovněž tak pokryvnost pleveli byla v pšenici stejná v obou oblastech, jestliže se hodnotily pouze ekologické farmy.
Předpokládá se, že na těchto farmách budou v budoucnosti pěstovat ovoce, zeleninu a významná bude produkce mléka. Značnou podporou pro ekologické zemědělce budou i vyšší ceny jejich výrobků. Zajímavými jsou údaje porovnávající výsledky různého způsobu hospodaření v ekologických farmách v severovýchodní části Polska (viz tabulku).
Nejvýznamnějším problémem, se kterým se rolníci potýkají, je vysoká zaplevelenost polí na ekologických farmách. Tomuto problému se věnuje velká pozornost i ze strany polského státu, který podporuje výzkum na ekologických farmách. Například stav zaplevelení ekologických farem sledují odborní pracovníci polských univerzit nebo pracovníci akademie. Botanici tam podrobně určují všechny plevelné druhy. V Polsku je botanický výzkum velmi úzce provázán s výzkumem zemědělským, a to nejen v této oblasti. Botanický výzkum je zaměřen prakticky na všechny regiony s různými klimatickými podmínkami.
Mezi nejvýznamnější plevele na ekologických farmách patří pýr plazivý, chundelka metlice, konopice polní, svízel přítula, přeslička rolní a pryskyřník plazivý. Je tam větší pestrost plevelných druhů. Počet dominantních plevelů na těchto farmách je asi tři až pětkrát vyšší než na farmách, kde používají moderní herbicidy. Například v jarních obilninách bylo v jihozápadním Polsku při porovnávání počtu plevelných druhů zjištěno na konvenční farmě 15 druhů, na ekologické farmě 32. V ozimé pšenici to bylo 11 druhů na konvenční farmě, 16 druhů na farmě ekologické.
Na některých sledovaných ekologických farmách v oblasti Lublinu bylo zaplevelení jařin čtyřikrát vyšší a ozimů dvakrát vyšší v porovnání s konvenčními farmami. Jsou tam problémy s vytrvalými pleveli - pcháčem rolním a pýrem plazivý. Nejvyšší počet plevelných druhů byl zjištěn v ozimé pšenici, nejnižší v pohance a medonosných rostlinách. Zajímavým údajem v obilninách je vysoká pokryvnost netradičními pleveli - chrpou modrákem, přesličkou rolní a vikví chlupatou. Například pokryvnost vikví chlupatou byla v létě na farmě s konvenčním hospodařením 0,5 - 3 %, na ekologické farmě 0,5 - 30 %. U ovsa sledovali na několika místech pokryvnost plevelů na ekologické farmě. Pohybovala se od 30 do 80 %. Tyto nerovnoměrné výsledky jsou způsobeny nejen lokalitou, půdním komplexem, pH půdy, stavem a způsobem kultivace, ale i celkovým způsobem hospodaření, ve kterém hraje významnou roli také lidský faktor.
Pokud se týká pokryvnosti polí plodinami, v tradičních farmách je to průměrně 35 - 80 % a v ekologických 45 - 80 %. Celkový výtěžek plodin se pohybuje od 30 do 60 % standardního systému, výtěžek obilnin proti farmám s používáním herbicidů se pohybuje asi na 50 - 75 %.
Velké problémy s pleveli mají hlavně pěstitelé zeleniny. Jde o heřmánkovec přímořský, merlík bílý, ježatku kuří nohu, pýr plazivý , pryskyřník plazivý, pcháč rolní a pampelišku lékařskou. Plevel v zelenině, léčivkách a bramborách hubí proorávkami čtyřikrát až šestkrát mezi řádky a v řádcích dva až třikrát ručním pletím. Na některých farmách používají k hubení plevelů horký plamen, v obilninách hubí plevele několikrát vláčením.
I když farmáři mají problémy se zaplevelením a ceny výrobků zatím neodpovídají jejich představám, vládne tam optimismus zejména s blížícím se vstupem do EU, neboť ceny ekologických produktů se postupně zvyšují a ekonomická situace farmářů se jistě zlepší.
RNDr. Daniela Chodová,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha - Ruzyně
