Od druhé poloviny 80. let, kdy se u nás rychle rozšířilo pěstování dvounulových odrůd ozimé řepky, existuje – podobně jako v mnoha dalších zemích – napětí mezi pěstiteli na jedné straně a myslivci, ochránci přírody a veřejností vůbec na straně druhé. Příčinou je nepříznivý dopad těchto odrůd na zdravotní stav a úhyn srnčí zvěře. Je však třeba připomenout, že tyto ztráty jsou nižší než ty, k nimž dochází na silnicích a při vysečení srnčat výkonnou zemědělskou technikou.
V semenech dvounulových odrůd řepky byl šlechtěním výrazně snížen kromě obsahu kyseliny erukové také výskyt glukosinolátů. Tyto sirné glykosidy se při mechanickém poškození pletiva začnou působením enzymu myrosinasy rozkládat na řadu produktů škodlivých pro zdraví konzumentů – thiokyanátů, isothiokyanátů, nitrilů a oxazolidinthionů. Některé ze štěpných produktů se vyznačují palčivou chutí, jak ji známe třeba z křenu, hořčice či ředkviček. To byly důvody, které si vyžádaly výrazné snížení hladin glukosinolátů v semenech. Šlechtěním však došlo k současnému poklesu obsahu glukosinolátů i ve vegetativních částech řepky. Ta přestala být pro zvěř palčivou. Navíc se řepka vzhledem k široké využitelnosti semen začala pěstovat ve stále větším rozsahu a na velkých honech.
Příčin ohrožení zdraví srnčí zvěře řepkou je několik a působí souhrnně. Obsah vlákniny je z hlediska pochodů v bachoru nízký, nadměrné je zastoupení bílkovin. Řepka má značný obsah dusičnanů, které se v organismu zvířat redukují na dusitany a ty působí jako krevní jedy tvorbou methemoglobinu. Za nejzávažnější je však považována přítomnost hemolytické aminokyseliny (+)-S-methylcysteinsulfoxidu (SMCO). Vesměs se uvádí, že srnčí zvěř je vážně ohrožena, pokud podíl řepky z celkové hmotnosti přijatého krmiva přesáhne 60 %.
Výskyt SMCO
SMCO se vyskytuje především v rostlinách čeledi brukvovité, a to spolu s S-methylcysteinem (SMC), z něhož vzniká. Tyto sloučeniny souvisejí s biosyntézou aminokyselin cysteinu a methioninu a pro rostlinu představují zásobu síry. V podstatně menší míře jsou doprovázeny příbuznými aminokyselinami, v nichž je na síru vázán místo methylu jiný alkyl (ethyl, propyl či allyl).
Značnými obsahy SMCO se vyznačuje krmná kapusta (jarmuz), obvykle 5-13 g v kg sušiny. V ozimé řepce se nejčastěji zjišťuje 1-9 g/kg suš. Dalšími plodinami, které je třeba brát v úvahu, jsou růžičková kapusta, zelí, tuřín a hořčice sareptská. Stále chybějí údaje o výskytu v mezidruhových křížencích brukvovitých plodin, které se využívají jako meziplodiny.
Nejvyšší obsahy byly zjištěny v mladých listech a květenstvích krmné kapusty. Podle informací z přímořských zemí západní Evropy s mírnými zimami jsou hladiny SMCO v krmné kapustě vyšší v lednu než na podzim či na jaře. Vyšší obsahy se také udávány pro rostliny kryté dlouhodoběji sněhovou pokrývkou. Pomrznutím se tedy hladiny rizikové aminokyseliny nesnižují. To je odlišné zjištění od dříve tradovaných údajů, že pomrznutím krmné kapusty riziko pro zvířata klesá. Obsahy SMCO v semenech jsou velmi nízké.
Kolísání obsahu SMCO je značné. Podle dosavadních poznatků se zdá, že je ovlivňováno přibližně stejnou měrou genetickými faktory, tedy odrůdou a podmínkami prostředí, jako jsou rok pěstování, vegetační fáze a stanoviště. To ztěžuje jak odhad zdravotních rizik, tak šlechtitelskou práci. Za vyhovující se považují odrůdy nepřekračující 4 mg SMCO v kg sušiny, za ještě přijatelnou hranici 6 mg/kg suš.
Na půdách s obsahem síranové síry nad 10 mg/kg je biosyntéza SMCO zesilována dusíkatým hnojením, zatímco draslík a fosfor mají jen slabý vliv.
Z hlediska výživy skotu a ovcí je třeba brát v úvahu, že silážováním brukvovitých pícnin se obsah SMCO sníží jen málo.
Podstata vzniku hemolytické anémie
Vznik hemolytické anémie přežvýkavců jako důsledek příjmu brukvovitých plodin byl u srnčí zvěře popsán již v roce 1912. Podstata onemocnění, známého rovněž z výživy hospodářských zvířat, byla objasněna v roce 1973 ve Skotsku, kde bylo časté u ovcí. Zjistilo se, že příčinou je aminokyselina SMCO, která se v brukvovitých plodinách vyskytuje volná, tedy nevázaná v bílkovinách či peptidech.
Část bachorové mikroflóry (některé laktobacily, Veillonella alcalescens, Peptostreptococcus elsdenii a Anaerovibrio lipolytica), vybavená enzymem SMCO-lyasou, způsobí rozštěpení SMCO na meziprodukty, které se posléze přemění na dimethyldisulfid a methanthiol.
Dimethyldisulfid se vstřebá do krve a reaguje s thiolovou (-SH) skupinou redukované formy tripeptidu glutathionu, který oxiduje. Tím se snižuje detoxikační kapacita, kterou v červených krvinkách představuje redukovaná forma glutathionu. Ta chrání dvojmocné železo v krevním barvivu hemu před oxidací na jeho trojmocnou formu za vzniku methemoglobinu. Ten již není schopný přenášet plyny v dýchacím cyklu. Denaturací methemoglobinu vznikají v krvi Heinzova tělíska, je narušena celistvost červených krvinek a dochází k hemolytické anémii, tedy chudokrevnosti vyvolané rozpadem červených krvinek. Výskyt tělísek dobře vystihuje počáteční fázi anémie po několika dnech až týdnech od začátku příjmu brukvovitých plodin.
Heinzova tělíska se mohou vyskytovat i ve více než polovině červených krvinek. Obsah krevního hemoglobinu klesá obvykle na polovinu, u nejtěžších otrav až na třetinu normálního stavu. U skotu a ovcí dochází k minimu mezi třetím až pátým týdnem zkrmování hemolytických pícnin. Anémie probíhá v cyklech plného onemocnění a částečného dočasného zotavení. Cestou k uzdravení je pouze ukončení příjmu brukvovitých plodin.
Průběh onemocnění
Intenzita hemolytické anémia je ovlivněna jak mírou příjmu SMCO, tak zvířetem samotným. Nejcitlivější je srnčí zvěř. Zvěř jelení má účinnější systém přirozené ochrany červených krvinek vůči dimethyldisulfidu. Navíc přichází v přírodě do styku s brukvovitými plodinami jen v malé míře. Ze srnčí zvěře jsou citlivé zejména nemocné a oslabené kusy. Nejvíce postižena jsou srnčata, zejména osiřelá, která postrádají zkušenost matky.
Z hospodářských zvířat jsou skot a kozy citlivější než ovce. Ohrožené skupiny představují vysokobřezí krávy, dojnice v laktaci, zejména dojnice vysokoužitkové a mláďata. Méně citlivá jsou zvířata v dobré zdravotní kondici a plemena, která mají vyšší hladinu glutathionu v krvi. U skotu, ovcí a koz příjem 0,1-0,15 g SMCO na kg tělesné hmotnosti vyvolá mírnou anémii, dávka 0,15-0,2 g/kg těl. hmotn. již příznaky akutní otravy.
U postižených přežvýkavců se otrava projevuje nechutenstvím, poruchami zažívání jako jsou průjmy a nadmutí, výrazně zvýšeným příjmem vody, poklesem tělesné hmotnosti, dojivosti, u ovcí se snižuje tvorba vlny. Do moči přechází červený hemoglobin, v krevním obrazu se objevují Heinzova tělíska, klesá obsah hemoglobinu, zvyšuje se hladina močoviny. V histopatologických nálezech se zjišťuje poškození jater, ledvin i sleziny. Sníženy až vyčerpány jsou energetické zásoby organismu. Postižení nervového systému vyvolané nedostatečným přívodem kyslíku do mozku se projevuje letargií, u srnčí zvěře ztrátou plachosti, může být vážně postižen zrak, sluch i čich.
U monogastrických zvířat probíhají přeměny SMCO jen v omezené míře a až v tlustém střevu. Závažnější projevy hemolytické anémie se za běžných výživových okolností nevyskytují. Pro zajímavost je třeba uvést, že ve výživě člověka se SMCO a příbuzné aminokyseliny pokládají za pravděpodobně antikarcinogenní.
Jak omezit rizika SMCO ?
Úsilí šlechtitelů dále snížit obsah nežádoucích glukosinolátů v řepkovém semenu úspěšně pokračuje a zřejmě poklesne jejich obsah i ve vegetativních částech rostliny. Dá se proto očekávat, že řepka bude pro srnčí zvěř ještě chutnější. Obsah SMCO ve vegetativních částech řepky jako jedno z kvalitativních kritérií je však brán v úvahu jen na některých šlechtitelských pracovištích.
Hony ozimé řepky by neměly být větší než 20 až 40 hektarů a srnčí zvěř by měla mít v blízkosti porostů řepky již před nástupem zimy přístup ke krmivům se zvýšeným obsahem vlákniny. Osvědčilo se vojtěškové či jetelové seno, či kombinace jablečných výlisků s ovsem. Je žádoucí, aby v blízkosti honů řepky byly trvalé travní porosty. Zkušenosti z mnoha honiteb dokazují, že celoroční péče o srnčí zvěř, vyúsťující v její dobrou kondici, omezuje nepříznivé účinky řepky na minimum.
Ve výživě skotu, ovcí a koz mají chovatelé obvykle dostatek zkušeností, aby se rizikům vyhnuli. Dávky krmné kapusty by neměly u skotu překročit 4-5 % k tělesné hmotnosti zvířete, u ovcí a koz nejvýše 8 %. Krmné dávky by měly obsahovat dostatek využitelné mědi a selenu. Tyto prvky jsou nezbytnou součástí enzymů, které se účastní ochrany glutathionu před jeho oxidací. Zatím na úrovni výzkumu se uvažuje o možnostech potlačit výskyt a aktivitu té části bachorové mikroflóry, která vyvolává přeměnu SMCO na účinný dimethyldisulfid.
Prof. Ing. Pavel Kalač, CSc.
ZF, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
