Geneticky modifikované organismy od počátku svého stvoření vyvolávají otázky, naděje, protesty. Technologie vnášení cizí genetické informace byla již využita k různým účelům, u bakterií, rostlin i živočichů. V řadě zemí je jejich využití regulováno. Produkci krmiv i potravin deklarují jejich nepoužívání. Ale to není vše, existují již také úpravy za pomoci tzv. genových nůžek, nebo dokonce úpravy měnící zákony dědičnosti. Jsou to cesty k řešení či k vytváření dalších problémů?
Genové inženýrství bylo ještě poměrně nedávno námětem sci-fi příběhů. Ale jak pokračovalo vědecké poznání a technika, byly stvořeny první organismy, které v sobě nesly genetickou informaci jiného druhu. Některé z modifikací byly spíše estetického charakteru (svítící akvarijní rybky), jiné vedly k odolnosti vůči škůdcům (Bt kukuřice). Tak jako všechno nové se na jedné straně setkaly s nadšením, na straně druhé s obavami a odmítáním. Pak se objevila technologie tzv. genových nůžek, při jejímž využití není vnášena cizí genetická informace, ale „pouze“ upravována ta vlastní. Nejedná se tedy o genovou modifikaci ve smyslu, v jakém je známá a regulovaná, avšak emocí a otázek kolem jejího využití je i tak více než dost. A teď vědci přišli s další modifikací, s jejíž pomocí mohou ovlivnit zákony dědičnosti.
Genové řízení
Anglický termín ‚gene drive‘ by se dal přeložit jako genové řízení – jeho výsledkem je změna dědičnosti určitého genu. Takové genově řízené organismy (gene drive organisms, GDO) začaly být navrhovány jako možný přístup k řešení některých z nejnaléhavějších problémů, které se objevily v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví. Největším problémem jejich využití se ukázala nejasnost v tom, jaký druh předpisů by se měl použít k pokrytí potenciálních rizik. Vědci se v rámci EU pokoušeli identifikovat možnosti pro hodnocení provozních rizik GDO před jejich vypuštěním do životního prostředí.
V průběhu posledních dekád získávají nové nástroje genového inženýrství k manipulaci s genetickým materiálem u rostlin, zvířat a mikroorganismů velkou pozornost nejenom mezinárodních společenství, protože znamenají nové výzvy a možnosti. Zatímco geneticky modifikované organismy (GMO) jsou známé a již nějakou dobu používané (a také patřičně regulované), genově řízené organismy (GDO) jsou zatím ve fázi zkoumání a hodnocení.
Rozdíl mezi těmito dvěma technologiemi, kde v obou případech dochází k nahrazení určité vlastnosti zvířete či rostliny jinými, jež jsou pro potřeby člověka užitečnější, spočívá v tom, že je do GDO zaváděna nejenom cizí či „syntetická“ DNA, ale navíc se mění i dědičnost takové vlastnosti. U GDO je změněno původní uspořádání genomu s využitím editace CRISPR/Cas-9 a tyto změny jsou přenášeny dále na potomstvo. Nelze se tedy divit, že tato technologie vyvolává řadu diskusí, vždyť ‚obchází‘ základní zákony dědičnosti.
