Sója představuje významný zdroj rostlinných bílkovin. Se zákazem využívání bílkovin živočišného původu ve výživě hospodářských zvířat se jejich význam ještě zvýšil. Také v lidské výživě by se podle četných odborníků měl zvýšit podíl rostlinných bílkovin. Bílkoviny ze sóji se vyznačují mnoha přednostmi (Ty byly uvedeny v článku věnovaném sóje v minulém čísle Farmáře). Nové odrůdy přitom umožňují posun pěstování této teplomilné plodiny severněji než dosud. Zájem o pěstování této plodiny se proto zvyšuje, stejně jako její plochy po celém světě.
Snad k nejvíce diskutované otázce při pěstování sóji přitom patří geneticky modifikované odrůdy sóji. Přístup amerických, kanadských a některých dalších, např. argentinských pěstitelů, distributorů, odborníků i konzumentů sóji se značně liší od evropského – od zpracovatelů po spotřebitele, včetně legislativy různých zemí a EU. Také u nás si již pro odběr semen sóji kladou některé firmy, např. ALTIS Kolín s.r.o., jako podmínku (odběrateli jejích produktů ze sóji jsou mj. i firmy Nestlé a Danone), že pocházejí z odrůd, které nebyly geneticky modifikovány.
O důvodech odmítání těchto odrůd a možných rizik bylo publikováno i u nás již více zpráv, proto bude zajímavé, dozvědět se více i z druhé strany. Americký odborník Barnes, zástupce Americké asociace pro sóju (American Soybean Association – ASA) v Bruselu, objasňuje ve svém příspěvku, proč ASA podporuje transgenní sóju.
Genetické modifikace, nazývané také genetické manipulace byly zahájeny v roce 1973, kdy vědci poprvé přenesli gen (specifickou oddělenou část DNA) z jednoho organismu do druhého. Tím byl otevřen nový úsek ve šlechtění rostlin.
Kolem roku 1986 se zemědělský průmysl zabýval získáním rostlin sóji rezistentních k herbicidům využitím biotechnologických metod. V roce 1994 dalo schválení jak americké ministerstvo zemědělství (USDA), tak Správa pro kontrolu potravin a léčiv (US Food and Drug Administration – FDA), o rok později také Agentura na ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency – EPA). Po stovkách testů pokrývajících prakticky veškeré aspekty nové technologie, byla tato „nová“ sója připravena pro komerční využití v USA. V roce 1996 bylo první osivo získané tímto postupem, Roundup Ready Soybeans, vyseto pro komerční účely.
Americký průmysl přitom chápal že Evropa, jako nejvýznamnější dovozce sóji a jejích produktů, potřebuje rovněž schválit tyto produkty nové technologie. Nový produkt byl proto předložen Velké Británii k přezkoušení. V dubnu 1996 vydává příslušný výbor EU rozhodnutí 96/281/EC a posléze uděluje i souhlas pro tržní využití. Avšak navzdory tomu nebyla dosud tato záležitost dovedena do konce a dodnes se řeší.
Vzhledem k tomu, že se otázky nezávadnosti z hlediska výživy a životního prostředí staly v Evropě předmětem tak rozsáhlé diskuse, bude užitečná krátká přehledná informace o systému schvalování a zodpovědných institucí v USA.
Příslušný úsek ministerstva zemědělství USA (Animal and Plant Health Inspection Agency – APHIS) nese plnou zodpovědnost za to, že nové odrůdy nepředstavují žádné riziko pro životní prostředí. Reguluje veškerý pohyb mezi státy, dovozy a polní testy mj. i rostlin získaných metodami genového inženýrství. Správa pro kontrolu potravin a léčiv (US Food and Drug Administration – FDA) zodpovídá mj. i za to, že obyvatelstvo je zásobeno potravinami nezávadnými pro lidské zdraví. Agentura na ochranu životního prostředí (EPA) schvaluje pesticidy i odrůdy získané metodami genového inženýrství s tím, aby zajistila vždy ochranu lidí i životního prostředí.
Současný stav v USA a v Evropě
Američtí farmáři rychle přijali tuto novou technologii a plochy geneticky modifikované sóji se od roku 1996 rychle zvyšovaly. Podle zpráv v americkém odborném tisku tento trend pokračuje i nadále. V Argentině byla nová technologie akceptována snad ještě rychleji.
Vztah evropských zemí je výrazně ovlivněn mimořádnou a vesměs negativní publicitou věnovanou Roundup Ready sóje a dalším geneticky modifikovaným produktům. V četných rozhovorech s širokou evropskou veřejností americký odborník pozoroval, že mnohým lidem není jasné, co dobrého, při takovém množství údajných rizik této nové technologie, vidí američtí farmáři jako přínos. V následující části příspěvku proto uvádí Barnes
přínosy, které umožňuje využití geneticky modifikovaných plodin, v tomto případě sóji.
Systém hospodaření – nová ke glyphosatu (účinná látka herbicidu Roundup) tolerantní sója umožňuje farmářům hospodařit lépe než dosud, kdy bylo nutných více aplikací různých chemických látek pro ochranu porostů sóji před plevely. Na regulaci plevelů je proto zapotřebí méně hodin i méně energie. Nyní může být sója zaseta a vzejít dříve, než se uskuteční postřik pole. To umožňuje pěstiteli uskutečnit postřik proti plevelům v optimálním termínu.
Životní prostředí – především se s tak účinným přípravkem proti plevelům snižuje celková potřeba aplikací herbicidů. Navíc, lepší potlačování plevelů znamená mj. i méně plevelů ve sklízené plodině. Tím se snižují problémy zahrnující potenciální toxicitu v důsledku kontaminace.
Pěstování Roundup Ready sóji umožňuje využití minimalizačních systémů zpracování půdy, popř. bezorebných technologií. Tyto postupy omezují erozi a smyv půdy. Odhadem by do roku 2020 bylo těmito postupy ochráněno asi 37 miliónů tun cenné vrchní vrstvy půdy. Omezení prací na poli ušetří 33 litrů paliva na hektar, což v převodu znamená omezení úniku uhlíku v podobě oxidu uhličitého do atmosféry (400 000 tun) v období do roku 2020.
Pěstitelé již také zaznamenali zvýšení počtu ptactva a drobné fauny díky tomu, že půda zůstává více v klidu. Kombinace minimalizačních nebo bezorebných systémů a jednoho postřiku proti plevelům znamenají i úsporu fosilních paliv. Na rozdíl od mnoha jiných herbicidů se gyphosat rychle odbourává a nezanechává proto rezidua v půdě ani v podzemních vodách.
Ekonomika – stejně jako zemědělci s tržní produkcí v celém světě usilují i američtí pěstitelé o to, aby dosáhli na jedné straně maximální produkce s minimálními náklady na straně druhé. Z četných studií věnovaných úsporám díky pěstování Roundup Ready sóji to bylo na většině sledovaných míst 14,00–30,00 USD na hektar (po odečtení vysokých nákladů na osivo).
Pěstitelé sóji v USA se proto rozhodli rychle pro pěstování Roundup Ready sóji a jistě by využívali i další slibnou geneticky modifikovanou produkci, pokud by ji příznivě přijaly i spotřebitelé ve světě. Pokračující debaty o její nezávadnosti, zejména v Evropě, však z pohledu amerických producentů výrazně brzdí pokrok.
První generace geneticky modifikovaných plodin nabízí výhody nižších nákladů pro pěstitele, avšak žádné zřetelné výhody pro konzumenty. Také tato skutečnost jistě přispěla k diskusím a GM-odrůdy byly chápány jako přínos jen pro producenty.
Další generace genetických modifikací by se však již měla týkat vlastností, které budou zvyšovat hodnotu produktu a mohly by proto být lépe přijímány i konzumenty. Obecně budou zaměřeny na zlepšení výživné hodnoty a zpracovatelských vlastností. Bude to mj.: vyšší obsah tuků – sója s obsahem oleje nad 80 % ve srovnání s 23 % u tradičních odrůd. Tento produkt bude rovněž zdravější díky nižšímu obsahu nasycených mastných kyselin oproti tradičním odrůdám (33 %). Plodina má mít i vyšší obsah např. škrobu, sacharózy a lepku, ale i lyzínu. Plodiny budou mít lepší vlastnosti pro průmyslové zpracování.
Situace v Kanadě
Pěstovat geneticky modifikovanou sóju nebo tradiční odrůdy – touto otázkou se zabývají kanadští odborníci. I když se jejich závěry týkají podmínek v Kanadě, přesto mohou posloužit i našim pěstitelům pro orientaci v dané situaci.
Koncem roku 2000 se konalo v Ontáriu setkání všech, jichž se tato problematika týká, s cílem probrat vše, co s danou otázkou souvisí. Účastníky tohoto setkání byly státní i soukromí šlechtitelé, zástupci obchodu s osivem, zpracovatelé sóji z Ontária, distributoři semen a krmiv, vývozci a reprezentanti obou vlád (provinciální i federální).
Přestože se toto fórum zabývalo více problémy, zásadními závěry pro rozhodování pěstitelů o tom, zda pěstovat GM odrůdy jsou tyto:
1. Dva největší zpracovatelé sóji v Ontáriu (ADM a CanAmera) budou v následující sezóně i nadále přijímat sóju jak z geneticky modifikovaných, tak tradičních odrůd.
2. Pro pěstitele je důležité se domluvit s příslušným odběratelem o podmínkách pro odběr sóji – modifikovaná nebo nemodifikovaná.
3. Trh se vyvíjí ve prospěch nemodifikovaných odrůd sóji.
4. Závěrem to nejdůležitější: každý producent sóji – na základě své vlastní situace – musí ohodnotit náklady a zisk z GM–sóji. Je zcela nepochybné, že využívání sóji rezistentní vůči herbicidům je vynikajícím nástrojem v jeho pěstitelském systému. Přesto je však opravdu nutné zvážit, zda pěstování právě těchto odrůd je – s ohledem na míru zaplevelení pozemku a zvolený způsob hospodaření (tradiční, minimalizační, bezorebné systémy) – ekonomicky nejvýhodnější variantou.
Rozhodnutí pro určité osivo se stává stále více komplexnější s tím, jak se rozšiřuje nabídka dostupných odrůd. Zavedení geneticky modifikovaných odrůd dodává tomuto procesu novou dimenzi.
Použitá literatura je k dispozici u autorky.
Ing. Alena Flohrová
