Úspěch při silážování lze očekávat jen při fungujícím systému. Pokud pro vybranou plodinu zvolíte vhodný způsob konzervace, s největší pravděpodobností získáte kvalitní siláž. Při jejím správném zařazení do krmné dávky lze očekávat realizaci požadované užitkovosti zvířat a zvýšení ekonomického zisku.
Jak by měl fungující systém vypadat?
a) linka sklizně a konzervace by měla být co nejlépe zvolena a připravena, je nutné aby technologický postup byl přizpůsoben druhu a stavu použité techniky a pomocných materiálů, dopravním vzdálenostem, druhu a stavu skladů, lidem, kteří jsou k dispozici, v neposlední řadě místním zvyklostem, zákonům a vyhláškám, kterými je nutné se řídit,
b) jeden článek systému musí navazovat na druhý, a to i výkonem a kapacitou,
c) každý účastník linky by měl být řádně informován co má dělat, a umět to dělat,
d) doporučené zásady pro silážování musí být přísně dodržovány (především rychlé a opravdu anaerobní zakrytí),
e) osoba zodpovědná za konzervaci by měla nejen linku řídit, ale její chod také kontrolovat.
Z tohoto výčtu podmínek pro zajištění správné funkce linky sklizně a konzervace je patrné, že nejvíce záleží na:
- materiálu (co se sklízí),
- týmu lidí (kdo to sklízí a kdo sklizeň řídí),
- vybavení (čím se sklízí, kam se ukládá),
- strategii (jaký způsob sklizně a konzervace se zvolí),
- počasí (makro i mikroklimatických podmínkách).
Jediné co ovlivnit nelze je počasí. Kvalita silážovaného materiálu, sestavení týmu i vybavení sklizňové linky jsou plně v rukách těch, kterým záleží, aby pro své krávy vyprodukovali kvalitní siláž. Zvolí-li pak správnou strategii sklizně a konzervace, ani to počasí je nemůže zaskočit. Volba správné strategie musí být vždy nalezením kompromisu mezi danými možnostmi, dosažením nutričně hodnotné siláže a výší ztrát.
Silážovaný materiál
O tom, které plodiny jsou pro konzervaci vhodné více a které méně, případně o tom, kdy je nejlépe plodinu sklidit aby měla co nejvíce stravitelných živin a aby fermentační proces proběhl co nejlépe, již bylo napsáno mnoho a mnoho listů papíru. I u nás ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi jsme se tím v minulosti intenzivně zabývali. I nadále to bude určitě jedno z hlavních témat našeho budoucího výzkumu. Tentokrát se o něm zmíníme jen okrajově. Na přiložených třech fotografiích jsou tři porosty: jetele, vojtěšky, a směsky jetele, vojtěšky a trávy odrůdy PERUN (kostřava x jílek). Vojtěška a jetel jsou obtížně silážovatelné, tráva odrůdy PERUN je snadno silážovatelná. Výnosem se směska vyrovná monokulturám, navíc má však prokazatelně lepší silážovatelnost. Silážovatelnost pícniny tedy lze zvýšit již na poli, a to vhodnou skladbou porostu.
Důležitost sklizně v pravý čas připomeneme tabulkou 1. Celková roční produkce trav tří odrůd i jejich směsek s jetelem lučním byla vyšší, sklízel-li se porost v druhé seči o dva týdny dříve (i když v první seči byl samozřejmě výnos staršího porostu vyšší).
Tým sklizňové linky
Snad žádná jiná činnost na farmě nevyžaduje tolik týmové práce, pracovního nasazení a správného odhadu jako silážování. Právě proto, že tak moc záleží na tom, v jaké vegetační fázi se píce poseká, jak rychle bude mít patřičnou sušinu a hlavně jak rychle a kvalitně se izoluje od vnějšího prostředí, je třeba dát této práci přednost před jinými. Spousta věcí může počkat, mikrobiální proces však ne, jen velmi obtížně ho lze omezit, natož zastavit. Pokud probíhá nesprávným směrem, je velmi ztrátový a vzniká krmivo nižší výživné i dietetické hodnoty.
Aby týmová práce fungovala, je třeba, aby ji někdo řídil, a aby každý účastník linky byl řádně informován, co má dělat. Osoba zodpovědná za konzervaci by měla celou linku sklizně a konzervace připravit a projednat ve vedení podniku. Doporučuje se pak svolat ty, kteří budou v lince sklizně a konzervace opravdu pracovat a vysvětlit jim, proč se co bude dělat, některé věci i prakticky vyzkoušet (například ředění konzervačního roztoku nebo nastavení aplikátoru). Každý koho se to týká by měl přesně vědět, kde je co uloženo, kde jsou od toho klíče, jak se to obsluhuje a podobně. Úplně nejlepší je tento rámcový plán napsat na papír a každému z linky ho dát. Občas se totiž stane, že někdo najednou z týmu vypadne a je třeba ho rychle zastoupit, než se za něj sežene adekvátní náhrada.
Jakmile je sklizeň zahájena, je třeba, aby byl vedoucí linky neustále při tom, měl by sledovat, kde se co seká, jakým způsobem probíhá zavadání, kde již je třeba sklízet, kolik kterého konzervačního přípravku přidat. Měl by kontrolovat jak probíhá sklizeň, například zda jsou stroje správně nastaveny (i např. naostření nožů u řezačky), zda nejezdí příliš rychle nebo pomalu, zda se dopravní prostředky nepřeplňují (ztráty na poli), zda nakladač rozprostírá píci ve žlabu rovnoměrně, zda je dostatečně udusána, a podobně. Měl by jednotlivé články linky kontrolovat, diskutovat s lidmi, snažit se poučit z chyb. O průběhu sklizně by měl vést pečlivě záznamy a zakládat je, aby je bylo možné později vyhodnotit a poučit se z nich.
Vedoucí linky by měl být člověk rozhodný, s dobrým odhadem a autoritou. Musí se často rozhodovat nepopulárně a dost riskovat, například pokračovat ve sklizni i když prší, nebo naopak linku zastavit, protože sušina píce se začíná nebezpečně snižovat. Musí kalkulovat například i s tím, že lidé mohou být v určitý den více unaveni (protože je třeba moc dusno) a mohlo by dojít k úrazu. Lidé by se neměli přetěžovat, ale přitom je třeba, aby právě v tu dobu bylo nasazení největší. Lze to řešit využitím služeb nebo najmutím několika osob jen na tuto práci. Vedoucí linky by měl jednat rychle, aby případné vynucené přerušení práce silážní linky bylo co nejkratší. Často lze problémy předvídat a na nutnost operativně řešit problémy (např. při změně počasí, poruše strojů, výpadku lidí z důvodu nemoci a podobně) se dobře připravit. Znamená to například mít v záloze starší, ale fungující řezačku, případně mít dohodu o zapůjčení některých strojů se sousedním podnikem. Znamená to například mít připraveny konzervační přípravky a v případě zhoršeného počasí je operativně použít, případně mít s jejich dodavatelem dohodu, že je po zatelefonování ještě týž den dodá.
Vedoucí linky by měl být v přímém kontaktu s člověkem na řezačce a v silážním prostoru (není-li to jeden z nich). Osvědčilo se vybavit tyto lidi mobilním telefonem a vysílačkou, popřípadě jako spojky využívat řidiče dopravních prostředků. Člověk, který zajišťuje naskladňování zavadlé píce do silážního prostoru, má nejlepší přehled o sušině a kvalitě řezanky. Zvlášť dobrý přehled má ten, který hlídá naskladňování řezanky do vaku přes plnicí lis. Podle toho, jak se na vaku tvoří hrby a vzduchové kapsy nebo jak se před noži naskladňovaný materiál „zpěňuje“, může usuzovat, zda je třeba linku zpomalit nebo začít sklízet na jiném místě. S využitím mobilu nebo prostřednictvím řidiče náklaďáku může dát řidiči řezačky pokyn ke změně. Bohužel, dost často se setkávám s tím, že právě tento člověk, ačkoliv nejlépe ví co je potřeba, nechce rozhodovat a přenechává to například agronomovi podniku, který má spoustu jiné práce a nemůže zasahovat operativně.
Ve většině podniků se odkládá zakrytí naskladněné píce k silážování na druhý den dopoledne, protože v odpoledních hodinách již na pracovišti není dostatek pracovníků. I to je chyba. Bylo by lepší se například domluvit s řidiči dopravních prostředků, aby po ukončení návozu ještě pomohli natáhnout a utěsnit plachtu. Právě první hodiny po skončení navážení hmoty bývají rozhodující, především se vytváří oxid uhličitý, který z částečně otevřených silážních žlabů nenávratně unikne do povětří.
Vybavení sklizňové linky
Do silážní linky bývá většinou zapojeno poměrně velké množství sklizňových strojů (žací stroje, shrnovače, rozhrnovače, obraceče, řezačky, lisy, baličky), dopravních strojů, strojů používaných v silážních žlabech k nahrnování, rovnoměrnému rozprostírání a dusání silážované píce, nebo strojů manipulačních (např. handlery pro přemísťování balíků se siláží, jeřáb na přemístění panelů, metače píce, vybírače siláží, různé druhy dopravníků). Požaduje se, aby stroje byly výkonné, spolehlivé, v dobrém technickém stavu a dobře seřízené. V praxi jsou však největší rezervy snad právě v této oblasti. Použitím nevhodných strojů při sklizni píce a její dopravě do silážovacích prostor se do siláží zanáší velké množství nečistot. U starých a špatně seřízených dopravních a dusacích prostředků se do siláží dostávají ropné produkty. Obojí podstatně zhoršuje silážovatelnost píce. Velkým pomocníkem je stroj na stlačování silážovaného materiálu zvaný „zhutník“. Je složen z rámu, v němž jsou zabudována kola z železničních vagonů. V praxi existuje několik jeho variant. Zajímavé je řešení, kde vnější kola jsou velmi blízko obvodu (lze dusat téměř těsně u stěny). Šířka zhutníku by měla být větší než šířka traktoru, který ho tahá.
V některých letech bývají, zejména v období prvních sečí, extrémně nepříznivé klimatické podmínky vyznačující se četnými srážkami, při nich není možné dosáhnout optimální sušiny pro zabezpečení úspěšného fermentačního procesu. Za těchto podmínek je nezbytné jako součást technologie sběru píce použít účinný konzervační přípravek. Ten se však také dává, když nelze plně dodržet požadavky na technologii konzervace nebo pro snížení rizika zanedbání některého z negativních vlivů. Způsob aplikace konzervačního přípravku musí umožňovat homogenní "zapravení" ke každé částečce krmiva. Používají se k tomu speciální aplikátory jak na rozpustné (tekuté či sypké), tak na granulované přípravky. Velmi důležité je, aby aplikátor byl na řezačce správně namontován a ještě před zahájením sklizně vyzkoušen. Jeho obsluha by měla být plně seznámena nejen s tím jak funguje, ale i co dělat, když nefunguje.
Kontrolu sušiny naskladňované píce je možné dělat několika způsoby. Hlavním požadavkem na ně není ani tak přesnost, jako spíše rychlost stanovení. Existují na to kontaktní detektory, ale ty jsou dost drahé. Nejjednodušší je koupit dvě infračervené lampy a „kupecké“ váhy, asi 200 gramů řezanky zvážit a pak nechat zhruba čtvrt hodin zaschnout na savém papíře mezi lampami. Sušina se vypočítá z úbytku hmotnosti před a po sušení. Přesnost je zhruba plus mínus dvě procenta sušiny. Pro orientaci to zcela postačuje.
Fóliemi se zakrývá udusaná píce v silážních žlabech, na hromadách, případně v lisovaných hranatých obřích balících skladovaných v blocích (většinou po 36 kusech v jednom bloku). Mívají nejen různou velikost a barvu, ale i kvalitu. Bylo prokázáno, že některé plachty propouštějí v určité míře kyslík nebo jsou málo odolné (zejména po období silnějších mrazů se rozpadají). Pokud je tedy někdo s kvalitou dodávaného zboží spokojen, nedoporučuje se měnit druh zboží a dodavatele. Barva plachty není pro kvalitu fermentačního procesu a udržení stability siláže rozhodující, ale určitý vliv na kvalitu siláže mít může. V ČR se většinou prodávají plachty černé, které bohužel nejvíce pohlcují teplo. To může vést k podpoře teplomilnějších kmenů bakterií, případně i ke kondenzaci par na spodní straně plachty. Doporučuje se používat plachty s jednou stranou bílou a druhou (spodní) černou. Hitem posledních několika let je zakrývání silážované hmoty dvěma vrstvami fólie. Ta spodní (tzv. strečová) bývá slabší a průhledná – velmi dobře k materiálu přilne. Horní fólie je silnější a tmavá (na takovou jsme byli mnoho let zvyklí). Mezi oběma fóliemi se vytvoří vzduchová izolační vrstva, která vyrovnává kolísání teplot a zamezuje zvlhčování silážované hmoty kondenzací par.
Rozměry plachet jsou určující pro úplné zakrytí povrchu siláže, překrytí na sebe navazujících plachet by mělo být nejméně 50 cm, rovněž u krajů silážní stavby (stěny) by měla být rezerva (nejméně 50 cm) na dostatečné vzduchotěsné zakrytí silážní hmoty. Všechny spoje a okraje plachet musí být zatíženy po celé délce.
V dřívějších letech (jen zřídka nyní) se někdy kukuřičná siláž nezakrývala plachtou. Na poslední naskladňovanou vrstvu (většinou z vlhčího materiálu, aby se dala lépe udusat) se nasel oves nebo jiná obilovina. Vrchní vrstva siláže (tmavší barvy a změněné konzistence) se pak většinou před zkrmováním odstraňovala. Tento způsob se dnes již nedoporučuje.
K obalení lisovaných obřích balíků (válcových i hranatých, silážovaných samostatně nebo "do dlouhé řady") se používá třívrstvná samosmršťovací a lepící fólie s UV filtrem. Doporučuje se používat fólie bílá. Aby se zamezilo pronikání kyslíku dovnitř silážované hmoty, je třeba omotat kolem balíku nejméně čtyři vrstvy fólie. Jakmile dojde k poškození obalu balíku, je nutno ihned díru vzduchotěsně uzavřít. Provádí se to tak, že se do díry opatrně (aby se díra nezvětšovala) nacpe co nejvíce fólie, popřípadě se fólie nalepí i zvnějšku.
K zatížení je možné používat staré ojeté pneumatiky z osobních automobilů, rukávy (vaky), panely, důlní pryžové pásy, plachty z průmyslové tkaniny, balíky slámy, zeminu, rostlinné nebo jiné odpadní materiály. U nás je zatím nejjednodušší, nejúčinnější a nejlevnější zakrytí celé plochy silážované hmoty pneumatikami z osobních automobilů. V zahraničí se k zatížení plachet již dosti často používají asi 10 kg těžké rukávy (vaky) naplněné sypkou hmotou, většinou drobnými kaménky nebo štěrkem (písek se nedoporučuje, protože se vyplavuje). Bývají vyrobené různě podomácku, již se dají i koupit. Výroba je však jednoduchá. Použije se levná tkanina (nejlépe odpadová ze stanů či průmyslových plachet, postačí však i jutový pytel). Nastříhá se na patřičnou velikost (asi 30 x 120 cm), podélně se přeloží a pak zašije tak, že vytvoří pytel o rozměrech asi 12 x 115 cm. Volný konec se sešije tak, aby kus tkaniny přesahoval. Pokládáním plné části pytle přes tu prázdnou se zajistí perfektní izolace (mezi pneumatikami, i když se přisunou těsně k sobě, vždy ještě nějakou skulinou může vzduch proudit). V ČR se k zatížení plachet používaly často panely, protože však k přemístění panelů je většinou třeba používat jeřáb, je tento způsob organizačně náročný a neekonomický. Navíc, u některých větších silážních staveb nebylo možné rozložit panely po celém povrchu plachty, protože rameno jeřábu nebylo dostatečně dlouhé. Sítě se na siláže dávají jako ochrana před poškozením plachty ptáky a hlodavci. Používají se zřídka, většinou jen u silážovaných drtí a dělené sklizně kukuřice.
Některé nátěry stěn silážních staveb jsou zdraví škodlivé (například ty, které obsahují PCB), jejich používání je zakázáno. Pokud jimi byly silážní stěny natřeny, bylo nutné je "odpískovat". Za tím účelem probíhaly před několika lety rozsáhlé kontroly. V současné době by se na území ČR neměly vyskytovat silážní stavby, které by byly natřeny nátěrem obsahujícím zdraví škodlivé látky. U nově budovaných silážních staveb je použití nátěru součástí stavebního řízení. Před použitím nového nátěru je třeba se nejprve informovat na stupeň jeho škodlivosti u výrobce, popřípadě u veterinární správy. Seznamy škodlivých látek (seznam zakázaných barev a olejů v ČR, cizorodé látky a míra jejich škodlivosti atd.) jsou součástí prováděcích předpisů Zákona o krmivech, vyhl. 190/95, sm. č. 50, vyhl. 121/87 a další.
V poslední době nachází stále větší oblibu způsob silážování do vaků. Silážuje se do silnostěnné PE fólie o průměru většinou mezi 2,4 až 3 metry a délce 60 metrů. Fólie je zvnějšku bílá, zevnitř černá. K vzduchotěsnému uzavření silážované hmoty uvnitř vaku se doporučuje na začátku i na konci vaku použít speciální zip, který je většinou dodáván spolu s vakem. Jako příslušenství k vaku jsou dodávány i ventily k odvětrávání vzniklých plynů a lepicí fólie na zacelení děr. I silnostěnné vaky se mohou poškodit, zacelení děr je nutné udělat co nejdříve.
Na vyprodukování kvalitních siláží má vliv i druh skladovacího prostoru. Píci lze silážovat ve všech typech silážních staveb, nesmí však do nich pronikat vzduch, ani spodní nebo povrchová voda. Úspěšně silážovat lze i na silážních hromadách, ve vacích, lisovaných balících uložených jednotlivě nebo v dlouhé řadě, a podobně. Výhodou produkce siláží takto skladovaných je, že není třeba stavební ani jiné povolení, mohou se skladovat v areálu farmy i na poli. Dosahuje se stejné, často i vyšší kvality než u siláží skladovaných v horizontálních skladech. Stává se to především proto, že konzervovaná píce bývá hermeticky uzavřena bezprostředně po naskladnění, a že si předem můžete naplánovat jak velký prostor bude siláž zaujímat vzhledem k počtu krmených zvířat. Tím se snižují ztráty „vydýcháním“ (druhotnými změnami) hotové siláže.
Strategie sklizně a konzervace
Častou chybou je to, že sklizňovou linku přizpůsobujeme technice, která je na podniku k dispozici. Bohužel, většinou s tím nelze nic dělat, protože chybí ochota do této oblasti investovat („ono to vždycky nějak dopadne“). Setkáváme se s tím, že například stroje na sekání, obracení a nahrnování píce bývají zastaralé a málo funkční. Zavadání pak bývá podstatně delší a navíc se do píce dostane spousta prachu, který inhibuje fermentační proces. Dost často i několik hodin, které se ušetří tím, že hmota rychleji zavadne, může mít stejnou hodnotu jako nový stroj (když píci v důsledku nástupu trvale nepříznivého počasí musíte odvézt na hnůj). Obdobné to může být i s příměsí prachu v silážované hmotě. Pokud hmota dostatečně neprokvasí, může se „zvrhnout“ a na hnůj se třeba odveze celý obsah silážního žlabu. Často nepomohou ani silážní konzervační přípravky, které je na takovou hmotu nutné aplikovat. Výdaj na jejich nákup je dalším nákladem, který by možná nemusel být využit.
Konzervační přípravky se aplikují hlavně z důvodu snížení rizika nesprávného průběhu fermentace, dost často je ale jejich použití nezbytné. K výběru je jich již velké množství, jsou k dispozici konzervační přípravky biologické i chemické, v tekuté i granulované formě, více nebo méně účinné, velmi drahé, ale i levné. Každý z nich je určitým způsobem specializovaný. Je třeba o nich něco vědět a pak je správně použít. Pro konzervaci velmi obtížně silážovatelných bílkovinných pícnin (vojtěšky) doporučujeme posunout optimum sušiny o zhruba 2-5 % výše, u snadno silážovatelných o 2-5 % níže.
Častou chybou bývá to, že se píce nedostatečně udusá. Dopravní prostředky přivážejí píci až příliš rychle a dusání pak není tak intenzivní. Je třeba, aby dusací stroj přejel po jednom místě nejméně třikrát. Při vyšším návozu než 60 tun za hodinu jeden stroj na dusání nestačí, je třeba návoz zpomalit nebo „nasadit“ další dusací stroj.
Významná je i strategie, kam a jak píci ukládat a jak ji pak ze silážních prostor vybírat. Dost často jste vázání stávajícími rozměry silážních prostor. Pokud však silážní stavba nemá požadované rozměry a navíc není v dobrém technickém stavu, je možná lepší povolat službu plnicího lisu a silážovat do vaku, nebo najít nějakou zpevněnou plochu a silážovat na hromadu „holandským způsobem“. Pro stanovení velikosti sila, resp. plochy, kterou by mělo mít otevřené „čelo“ silážní hmoty, je nutné znát počet zvířat a denní spotřebu krmiv na kus a den. Zjistíte, do jaké hloubky siláže je vybírač schopen se „zakousnout“ (většinou to bývá 30 centimetrů). Máte-li spočítanou plochu odběru, je nutné jí přiřadit konkrétní rozměry, tedy průměrnou výšku a šířku figury naskladněné hmoty. Nejmenší ztráty aerobní degradací jsou při denním odběru siláže po celé otevřené ploše do hloubky cca 30 centimetrů. Množství naskladněné hmoty pak bude závislé jen na délce hromady (figury).
Vaše strategie by také měla být v souladu s tím, co si můžete dovolit z hlediska vyhovění zákonům, vyhláškám a místním zvyklostem, kterými je dobré se řídit. Dejte si například dobrý pozor, aby některý pracovník ve své horlivosti nesklidil pole souseda, abyste včas zajistili úklid zablácené silnice při výjezdu z pole, aby se silážní tekutiny nedostaly do vodoteče, a podobně.
Počasí
Počasí ovlivnit nelze, lze ho však předvídat. Agronom by měl být v přímém kontaktu s meteorologickou stanicí a nespoléhat se jen na předpověď, kterou si poslechne při občasném zapnutí rádia nebo televize. Je třeba počítat i s tím, že na různých místech v podniku mohou být odlišné mikroklimatické podmínky. V zastíněných místech, v mrazových kotlinách či na podmáčených loukách bude píce zasychat mnohem pomaleji než na otevřené prosluněné ploše. Někdy je výhodnější sklízet i za deště než silážní linku přerušit.
Závěr
Pokusili jsme se v hrubých rysech nastínit, jak by měl vypadat fungující systém silážní linky. Vždy však záleží na konkrétních lidech a podmínkách. Co je pro někoho výhodou, pro jiného může být nevýhodou. Co jednomu stačí a je s tím spokojen, pro jiného může být pod hranicí minima, případně zklamáním. Zvyšujte však své nároky, nebojte se nových věcí, jděte trochu i do rizika. Hlavně je nutné vyvodit závěry z chyb i z úspěchu. V tom je pokrok, jen tak můžete obstát v tvrdé konkurenci. Bez nových investic se jen velmi obtížně můžete v rychle se měnících podmínkách našeho trhu a přibližování se podmínkách trhu Evropské Unie uplatnit.
Produkce siláží vysoké kvality je u skotu první předpoklad pro dosažení vysoké produkce mléka a masa. Jednou z největších chyb je podceňovat důležitost některých doporučení, myslet si, že na silážování není co zkazit, že to vždy nějak dopadne. Člověk jen obtížně dovede ocenit rozdíl mezi dobře a špatně udělanou siláží, kráva ano.
Článek je zpracován jako podklad pro řešení výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.
Ing. Radko LOUČKA, CSc., Ing. Eliška Machačová, CSc.,
Výzkumný ústav živočišné výroby Praha - Uhříněves
