Produkce suchého chmele v ČR dosáhla ve sklizňovém roce 2000 celkového objemu 4865 tun ze sklizňové plochy 6095 ha při velmi nepříznivém průměrném ha výnosu 0,80 t, především v důsledku nedostatku ovzdušných srážek. Ve srovnání například s rokem 1996 představovalo sklizené množství zeleného zlata jenom 48 %, což mělo za následek nenaplnění smluvních závazků mezi pěstiteli a obchodními společnostmi pro dodávky chmele na vnitřní i zahraniční trh. Přes velmi dobrou kvalitu sklizeného chmele s 4,1 % alfa hořkých kyselin v jeho sušině, nebylo dosaženo v průměru ČR potřebné farmářské ceny k tomu, aby jeho pěstování bylo pro většinu pěstitelů rentabilní.
V letech 1992 a 1993 dosahovala farmářská cena chmele 170 až 190 tis. Kč/t a nikdo výrazně neargumentoval, že musí kvůli ceně chmele zdražovat pivo. V jednom půllitru piva je totiž chmele za 12 až 15 haléřů.
Ztráty pěstitelů chmele nabývají v některých případech takových rozměrů, že přímo ohrožují jejich další existenci. Výpadek tržeb za chmel přesáhl 200 mil. Kč. Pouze částečnou kompenzací budou náhrady za škody způsobené suchem z prostředků MZe ČR.
Přes toto neradostné konstatování je ČR čtvrtým největším producentem chmele na světě za USA, Německem a Čínou. V ČR je z 97 % pěstební plochy sklízen žatecký poloraný červeňák a pouze ze 3 % ploch hybridní víceobsažné odrůdy Bor, Sládek a Premiant s obsahem alfa hořkých kyselin od 6 do 11 %. Komplexní tabulkový ekonomický přehled o pěstování chmele v ČR za rok 2000 je koncipován ve dvou modelech, z nichž první představuje převažující variantu pěstování žateckého červeňáku bez závlahy, kdy při průměrné sklizni 0,80 t/ha bylo v rámci ČR dosaženo při realizační ceně 133 603 Kč/t nepříznivé míry rentability - 25,5 %, což představuje hektarovou ztrátu 36,5 tis. Kč, tj. 216 mil. Kč celkem.
Pokud by naši pěstitelé měli k dispozici plošný příspěvek na 1 ha plodné chmelnice ve výši 480 EUR, tj. při kurzu 34,50 Kč za 1 EUR částku 16 560 Kč, zmírnila by se nepříznivá míra rentability za rok 2000 na - 16 % a zbytek ztráty by měl být vykompenzován příspěvkem na sucho.
Kontrastem k uvedenému propočtu je výsledek kalkulace modelu II., který reprezentuje v roce 2000 dosažený ha výnos 2,7 t suchého chmele u odrůd Premiant a Sládek pod závlahou. Přestože průměrná farmářská cena u těchto odrůd dosáhla cca 85 tisíc Kč za 1 tunu, docílený ha výnos představoval tržbu téměř 230 tisíc Kč/ha a výslednou míru rentability +4,4 % přes zvýšené náklady na vstupy, včetně zavlažování , které dosáhly celkové částky necelých 220 tisíc Kč/ha.
Ve srovnání s propočty předešlých let jsou ve vstupech zakalkulovány zvýšené náklady na dosazování kořenáčů, na ochranu chmele proti rozšiřujícímu se padlí, na ošetření chmele ve II. modelu v dalším zásahu proti peronospoře i zvýšené odpisy na mechanizační vybavení pro práce ve chmelnicích. Mírně zvýšené jsou i náklady na živiny, aplikované v průmyslových hnojivech, které vykáží vyšší nárůst až pro sklizeň 2001, především díky enormnímu zdražení dusíkatých hnojiv. Ke značnému nárůstu došlo i v ceně elektrické energie. Dále je nutné kalkulovat i se zvýšenými hodinovými sazbami odměn pro všechny skupiny pracovníků.
U obou modelů je ještě propočtena další varianta, spočívající ve vyhodnocení příznivějších farmářských cen a to při 145 tisíc Kč/t žateckého červeňáku při u nás obvyklejším ha výnosu 1 t suchého chmele, kdy výsledná míra rentability je + 1 % a dále při 90 tis. Kč za 1 t hybridních odrůd při výnosu 2,7 t/ha, docíleného při závlaze s výslednou mírou rentability + 11,1 %.
Výpadek ve sklizni chmele v roce 2000 je příčinou stále méně příznivé situace našich pěstitelů v nástupu na nutnou potřebu obnovovat ročně kolem 8 % celkové výměry chmele. V období let 1994 až 2000 získali naši pěstitelé celkově 175 mil. Kč k obnově 2044 ha chmelnic, tj. 292 ha v průměru ročně. Protože jsme mívali 10 tisíc ha plodných chmelnic v ČR, představuje takto realizovaná obnova pouze 3 % ročně.
Mezinárodní konkurence
Obavy z mezinárodní konkurence našich pěstitelů chmele jsou sráženy nízkou ekonomickou podporou našeho zemědělství neefektivní finanční politikou našeho státu a oddalováním a komplikováním našeho vstupu do EU. Část výměry našich chmelnic již byla likvidována a část leží ladem. Tak dochází k devastaci pěstování nejkvalitnějšího chmele na světě a tím i ke snižování kvality piva, nikoliv však jeho cen pro spotřebitele.
Např. v USA byla rozšířena produkční plocha chmele v roce 2000 o 908 ha (+ 6,6 %) a v Německu o 295 ha ( + 1,6 % ).
Není však na místě vzdávat úsilí o rozšíření ploch českého v dalších letech i o využívání dotací na obnovu chmelnic i jejich vysazování uznanou sadbou do nových konstrukcí. Nově je nutno co nejvíce využívat i podpor na vybudování kapkové závlahy ve chmelnicích a podpor na šlechtění nových odrůd chmele.
Ing. Stanislav Komberec
