Ekonomické výsledky zemědělských podniků za rok 2000 vykazují proti předchozím letům příznivější trend. Je to druhý rok v desetiletém vývoji, kdy dosahuje zemědělství jako celek zisku (rok 1995 – zisk asi 0,5 mld. Kč).
Výsledky podniků, které hospodaří v řepařské výrobní oblasti, se v roce 2000 dostaly do kladných hodnot. Hospodářský výsledek za účetní období na 1 ha z. p. dosáhl zisku 1443 Kč proti ztrátě 941 Kč v roce 1999. Z toho výsledku však nelze odvozovat žádné příliš optimistické závěry i vzhledem k tomu, že neuhrazená ztráta z minulých let je ještě o 477 Kč vyšší než dosažený hospodářský výsledek.
I když jsou výsledky roku 2000 v této výrobní oblasti příznivější, pro vlastní pozitivní rozvoj podniků jsou stále nedostačující. Jeden příznivější rok nevyrovná předcházející nežádoucí ekonomický vývoj.
Stále chybí dostatek finančních zdrojů pro rozvoj podniků z pohledu technologického vybavení, chybějí finanční prostředky pro základní intenzifikační faktory, které mohou příznivě ovlivnit naturální výsledky. To se také plně odráží u nosného odvětví – pěstování cukrovky. I když rok 2000 se z hlediska pěstování cukrovky chápe jako nejúspěšnější v novodobé historii řepařství v ČR, protože bylo dosaženo výnosu 47,5 t.ha-1 a nákupní cukernatost řepy dosáhla průměrné hodnoty 17,66 % při výnosu polarizačního cukru 8,34 t.ha-1. Tyto výsledky byly ovlivněny jak výkonnými odrůdami, tak především příznivými povětrnostními podmínkami v době vegetace cukrovky i při sklizni.
Pokud budeme vycházet z údajů vykazovaných VÚZE, pak rentabilita výroby cukrovky v roce 2000 dosáhla 36,2 % proti ztrátě 3 % v roce 1999. Průměrná realizační cena vykazovaná ministerstvem zemědělství v roce 2000 byla 969 Kč.t-1, kdežto za soubor sledovaných podniků VÚZE je vykazována cena 1038 Kč.t-1. Při posuzování výše a struktury nákladů u cukrovky, které vykazuje VÚZE, lze pozitivně hodnotit jejich pokles na jeden hektar i na jednu tunu v posledních dvou letech (viz tabulku).
Z hlediska struktury nákladů dochází plynule k nárůstu položky osiva celkem, která se za devítiletou časovou řadu zvýšila o 63 %. Ke stejnému vývoji docházelo u prostředků ochrany rostlin, kde byl v tomto období nárůst 113 %.
K výraznému poklesu, a to o 640 Kč, došlo u položky nakupovaná hnojiva mezi roky 2000 a 1999, při mírném poklesu položky hnojiva vlastní. Je nutné upozornit, že do nákladů na hnojiva, osiva a chemické ochranné prostředky se promítají cenové vlivy. Mzdové náklady v posledních dvou letech zaznamenaly také pokles, například proti roku 1998 se v roce 2000 snížily o 21 %. Pokles položky odpisy souvisí s útlumem investic do odvětví cukrovky. U výrobní režie došlo ke snížení nákladů o 74 Kč na 1 ha, kdežto správní režie se zvýšila o 813 Kč v porovnání posledních dvou let. Z uvedených podkladů byla vypočtena lineární regrese, která vyjadřuje závislost výnosů na spotřebě osiva, hnojiv celkem a prostředků chemické ochrany.
Z dlouhodobého sledování nákladů při pěstování cukrovky lze odvodit následující:
o Byla prokázána nejsilnější závislost výnosů na osivu. Hodnota výnosů je ovlivněna ze 64 % změnami ve spotřebě osiv.
o Vliv spotřeby chemických prostředků nebyl tak výrazný. Vliv hnojiv celkem neprokazuje žádnou podstatnou statistickou závislost.
o Při využití ekonometrického modelu, který vyjadřuje závislost výnosů na všech třech uvedených intenzifikačních faktorech (osivo, hnojiva, chemie), se také projevil nejsilnější vliv faktoru osivo.
o Při hodnocení je třeba brát v úvahu, že sledované proměnné jsou v peněžním vyjádření. Jsou ovlivněny inflací a „cenovými nůžkami“. Je rozdíl mezi vlastní naturální spotřebou a její cenou. Při vzniklé změně použitého faktoru by bylo vhodné rozlišovat odchylku množstevní a cenovou.
Závěr
Lze uvést, že pokud by pozitivní vývoj ekonomických výsledků roku 2000 pokračoval i v dalších letech, vytvářely by se zdroje a možnosti pro stabilizaci zemědělských podniků v řepařské oblasti. Znovu zdůrazňuji, že zatím proběhl jeden úspěšnější rok, kde byly do výsledků započteny náhrady za sucho, které se však do všech podniků v peněžní podobě nedostaly.
Doc. Ing. Eva Rosochatecká, CSc.,
Česká zemědělská univerzita
v Praze
