Základem pro úspěšné podnikání v zemědělství je mimo jiné dokonalejší poznání efektivnosti výroby jednotlivých odvětví rostlinné a živočišné výroby - faktorů, které ji ovlivňují a jejichž ovlivňováním lze dosaženou efektivnost zvyšovat. Proto je v rámci institucionálního výzkumného záměru "Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje" analyzována efektivnost hlavních odvětví rostlinné a živočišné výroby. Z tohoto výzkumu vycházejí poznatky tohoto příspěvku.
Cíl, materiál a metoda
V případě dalšího výrobního použití v zemědělství nebo v potravinářském, popřípadě jiném zpracovatelském průmyslu, se cena vyrobené a spotřebované produkce rostlinné výroby bezprostředně podílí na nákladech výroby vyššího stupně zpracování, takže společně s tržními cenami dosahovanými těmito články výrobních vertikál ovlivňuje rentabilitu zpracovatelů. Z toho pohledu je velmi důležité, aby rostlinná výroba byla ekonomicky efektivní nejen pro samotné zemědělce, ale také pro zpracovatele, kteří výsledky rostlinné výroby zhodnocují na domácích a zahraničních trzích v silné a stále sílící konkurenci.
V této části analýzy je posouzena efektivnost výroby pšenice (potravinářské a krmné), ječmene (sladovnického), žita, ovsa, řepky, hrachu (jedlého a krmného), brambor (konzumních) a cukrovky. Jsou hodnoceny ukazatele intenzity výroby - tj. hektarový výnos a náklady vynaložené na hektar a na tunu produkce, produktivity práce - ukazatel výnos/náklady na hektar, a rentabilita výroby vyjádřená ziskem z jedné realizované tuny.
Efektivnosti je hodnocena s využitím údajů ze sledování nákladovosti zemědělských výrobků, které prováděl VÚZE v Praze v období 1991/92 - 1998/99. Vzhledem k tomu, že v tomto sledování nejsou v daném období uváděny skutečně dosažené tržby za realizovanou produkci a není znám podíl tržně a netržně realizované produkce, byly pro posouzení rentability použity průměrné ceny tržní produkce dané komodity (cena ČSÚ) dosažené v odpovídajícím hospodářském roce. Je tím umožněno posoudit vliv úrovně a vývoje tržních cen na ekonomickou efektivnost výroby a je možné určit alespoň rámcově, zda vývoj nákladů a cen při dané intenzitě výroby umožňuje zemědělským podnikům realizovat zisk z prodané části produkce.
U časových řad výnosů, nákladů a cen jsou vyjádřeny lineární trendy jejich vývoje nejdříve z původních peněžních a fyzických jednotek. Regresní koeficient trendů získaných z původních jednotek vyjadřuje směr a průměrné roční tempo růstu každého sledovaného ukazatele. Protože ukazatele jsou přirozeně vyjádřeny v různých měrných jednotkách (tuny na hektar, cena za tunu v Kč, náklady na tunu v Kč) a jejich hodnoty jsou řádově rozdílné, jsou ve druhém kroku pro zajištění porovnatelnosti jejich vývoje a vlivu vypočteny lineární trendy z bazických indexů (základem rok 1991/92) vyjadřujících trend sledovaných ukazatelů v poměrových číslech (procentních jednotkách). S jejich pomocí je pak možné porovnávat u různých plodin průměrné tempo růstu výnosů nebo cen a nákladů a hodnotit v porovnatelných jednotkách sílu jejich působení na zisk.
Analýza efektivnosti vybraných plodin je doplněna údaji o vývoji ploch a výnosů těchto plodin v ČR. Pro hodnocení dosavadní efektivnosti a také pro posouzení dalších možností zvyšování efektivnosti výroby, a tím konkurenceschopnosti produkce vybraných produktů rostlinné výroby a z nich vyrobených potravinářských výrobků, je důležité znát i dosavadní vývoj vztahu mezi nabídkou a poptávkou na trzích těchto komodit v ČR. Proto byly posouzeny roční bilance jednotlivých plodin zpracovávané MZe ČR ve sledovaném období zejména z hlediska vývoje a významu domácích sklizní na zabezpečení celkové nabídky, vývoje a významu domácí spotřeby, dovozu a vývozu.
Výsledky analýzy
Pšenice
Intenzita výroby se vyvíjela nepříznivě, protože klesal hektarový výnos a náklady rostly. V důsledku toho se nepříznivě vyvíjela produktivita práce. Jednotka produkce byla vyráběna stále dráž. Cena potravinářské pšenice i cena krmné pšenice rostly, přičemž cena krmné pšenice v tempu růstu předbíhala cenu potravinářské pšenice (což mělo negativní dopad v živočišné výrobě). Výroba pšenice byla pro zemědělce rentabilní. Vlivem zvyšujícího se podílu na orné půdě (v roce 1998/99 asi 29 %) byla pšenice po řepce druhým nejvýznamnějším zdrojem zisku. Pomalejší růst ceny potravinářské pšenice byl projevem dostatečně nasyceného domácího trhu (poptávka po potravinářské pšenici stagnovala až klesala), trvalým převisem nabídky nad poptávkou a omezených možností vývozu.
V dalším období by v žádném případě neměly růst plochy. Při zvyšování koupěschopnosti obyvatelstva lze očekávat jen mírné zvýšení potřeby suroviny pro potravinářské účely. Další, i když opět nevelká rezerva, je v použití pro krmné účely. Pokud by při zvyšování docházelo ke zvyšování výnosů na dosavadních plochách, vyvolávalo by to potřebu většího vývozu.
Jarní ječmen
V období 1990/91 - 1998/99 se plochy jarního ječmene v ČR zvyšovaly průměrně o 3,06 % a hektarový výnos klesal o 3,3 %. Podle výsledků souboru VÚZE Praha se intenzita výroby vyvíjela nepříznivě, protože klesal hektarový výnos a náklady rostly. Průměrný růst ceny byl vyšší než růst nákladů, takže výroba jarního ječmene byla pro výrobce rentabilní- zisk byl kladný a rostoucí. Produktivita práce se vyvíjela nepříznivě - klesala vlivem klesajícího hektarového výnosu a vlivem růstu nákladů.. Zpracovatelé získávali jednotku produkce stále dráž..
Bilance nabídky a poptávky upozorňuje na skutečnost, že podíl domácí výroby na celkové nabídce je rozhodující. Podíl dovozu se pohyboval jen do 1 %, výjimečně byl v neúrodném roce vyšší - například v roce 1996/97 činil 10,4 %. Domácí spotřeba však stagnovala a její podíl na celkové nabídce klesal, a to jak v oblasti potravinářského využití, tak v oblasti osiv, takže rostly konečné zásoby. Vývoz ječmene v nezpracované podobě je sice méně efektivní než vývoz sladu, ale je možný a měl by být podporován. Potřeba suroviny pro potravinářské využití ani pro krmné účely v blízkém období pravděpodobně významněji neporoste, takže pro zefektivnění výroby je třeba stabilizovat, popřípadě snížit plochy a zvýšit hektarový výnos.
Žito
Význam výroby žita se v ČR snižoval - plochy klesaly v období 1990/91 - 1998/99 ročně průměrně o 3,25 % při poklesu hektarového výnosu ročně průměrně o 2,38 %. Zastoupení na orné půdě se snižovalo – v roce 1998/99 činilo 2,33 %. Podle výsledků souboru VÚZE se intenzita výroby vyvíjela nepříznivě, protože klesal hektarový výnos a náklady na hektar rostly. Jednotka produkce se vyráběla stále dráž. Cena byla po celé sledované období vyšší než náklady a rostla podstatně rychleji než náklady, čímž bylo dosahováno růstu zisku. Přestože zisk rostl rychleji než u pšenice a ječmene, zůstával na podstatně nižší úrovni, takže pěstitelům chyběl stimul pro zvyšování ploch žita.
Celková nabídka vlivem velkého meziročního kolísání ploch, hektarových výnosů a v některých letech i nadměrného dovozu (rok 1996/97) značně kolísala. Domácí spotřeba absolutně klesala - především spotřeba na potraviny, takže při nepatrném vývozu narůstaly konečné zásoby. Tento stav omezoval možnosti růstu ceny, což je nevýhodné pro zemědělce.
Pro další produkci získatelnou intenzifikací nebude v blízkém období uplatnění. Růst potřeby suroviny je omezen nepříznivým vývojem poptávky po žitě k potravinářskému použití na domácím trhu a nemožností vývozu, protože výroba při nízkých výnosech je drahá a nekonkurenceschopná.
Oves
Rozsah pěstování ovsa je v ČR dlouhodobě nízký. V období 1990/91 - 1998/99 se pěstitelské plochy snižovaly průměrně o 1,97 %. Hektarový výnos klesal průměrně o 3,24 %. Podíl ovsa na orné půdě stagnuje na úrovni 1,9 %. Podle výsledků souboru VÚZE Praha se intenzita výroby a produktivita práce vyvíjela nepříznivě. Výnos klesal a náklady rostly. Jednotka produkce byla vyráběna stále dráž. Cena v průměru celého období byla vyšší než náklady, v důsledku čehož se zvyšovala rentabilita výroby. Zisk dosahovaný z jednoho hektaru ovsa však byl po celé období nejnižší v porovnání s ostatními obilninami.
V posledních třech až čtyřech letech se v ČR začaly plochy ovsa zvyšovat, mírně vzrostl i hektarový výnos, což způsobilo zvýšení celkové nabídky.Bohužel využití pro potravinářské účely bylo a je nízké – 6 až 10 % a podíl vývozu nepatrný – 0 až 3 %. Přestože spotřeba ovsa pro krmné účely se zvyšovala, narůstaly konečné zásoby. Potřebu ovsa na potravinářské účely při výrobě výrobků racionální výživy by bylo potřeba zvýšit. Se zřetelem na dosavadní nízký podíl v celkové nabídce by bylo možné, a pro zpracovatele i zemědělce efektivnější, toto zvýšení snadno zajistit zvýšeným hektarovým výnosem.
Řepka
Produkce řepky zaznamenala v ČR v posledním desetiletí dramatický vývoj - plochy rostly ročně v průměru o 19,1 %, hektarový výnos však klesal průměrně o 0,86 %. Řepka zaujímala plochy po celé řadě krmných a také tržních plodin, takže pěstitelské plochy byly nestabilní. Ze zpracování výsledků souboru VÚZE Praha je zřejmé, že intenzita výroby vyjádřená hektarovým výnosem se zvyšovala. Cena rostla rychleji než náklady, čímž rostla rentabilita výroby. Produktivita práce ale klesala a jednotka produkce byla vyráběna stále dráž.. Cena řepky rostla pomaleji než ceny všech obilnin.
Celková nabídka je téměř zcela zabezpečována domácí výrobou. Dovoz zaujímá podíl okolo 0,5 %. I při růstu domácí spotřeby se každoročně projevuje převis nabídky nad poptávkou, který je řešen vývozem. Podíl vývozu kolísal mezi 10 a 26 % z celkové nabídky. Protože vzhledem k možnosti dosahovat v zahraničí vyšší ceny řepkových semen i řepkového oleje je vývoz ekonomicky efektivní a dále vzhledem k tomu, že domácí zpracovatelé nevyužívají plně disponibilní kapacity, je možné v dalším období předpokládat růst domácí výroby. Neměl by však být dosahován zapojováním dalších ploch, ale zintenzivněním výroby při specializaci výrobců na produkci řepky pro potravinářské a po další technické využití.
Hrách
V období 1990/91 - 1998/99 plochy hrachu v ČR vykázaly pokles průměrně o 1,38 %, hektarový výnos rostl průměrně o 2,79 t. Hrách je pěstován především pro vývoz a pro krmné účely, potravinářské využití je zatím velmi nízké. Náklady na hektar rostly nejrychleji v rámci sledovaných plodin. Zatímco cena krmného hrachu mírně rostla, u jedlého hrachu v průměru klesala. Produktivita práce klesala. Realizace produkce na domácím trhu nebyla ve sledovaném období rentabilní. Vývoz byl efektivnější než realizace na domácím trhu, protože průměrná cena vývozu byla vyšší než cena domácí.
Z bilance nabídky a poptávky za poslední období (od roku 1995/96) plyne, že celková nabídka byla z 92 – 95 % tvořena domácí sklizní, z toho jedna třetina až jedna polovina zůstávala na domácím trhu. V dalším období je možné počítat se zvyšováním ploch a je třeba intenzifikovat výrobu. Dodatečné množství se může uplatnit částečně při výrobě krmných směsí a hlavně při vývozu.
Brambory
V ČR klesaly plochy brambor průměrně ročně o 6,92 %, ale hektarový výnos rostl o 3,39 % vlivem nových odrůd, nové techniky a prohloubením specializace pěstitelů. Sklizňové plochy, hektarové výnosy, a tím i sklizeň, výrazně meziročně kolísají, takže odvětví je ekonomicky značně nestabilní. V souboru podniků sledovaných VÚZE Praha hektarový výnos rostl. Produktivita práce klesala - rychlejší byl růst nákladů než výnosu. Jednotka produkce byla vyráběna stále dráž. Vlivem rychlejšího růstu ceny než nákladů se zvyšoval zisk. Nárůst zisku v rámci sledovaných tržních plodin byl u brambor největší. Odvětví (jeho tržní část) bylo pro zemědělce rentabilní, ale pro zpracovatele i konečné spotřebitele poskytovalo stále dražší produkci.
V celkové nabídce zaujímá rozhodující postavení domácí výroba. Dovoz je nepatrný. Má větší význam pouze v neúrodných letech - například v roce 1995/96 dosáhl asi 6 % z celkové nabídky. Vývoz je rovněž nepatrný, s podílem do 1 % z celkové nabídky. Nestabilita výroby se odráží ve výrazném meziročním kolísání tržních cen. Při nadúrodě bývá pokles cen tak vysoký, že cena nepokrývá náklady na skladování. V blízkém budoucím období není možné uvažovat o dalším nárůstu ploch, spíše bude třeba plochy stabilizovat, popřípadě snížit, protože pro další produkci získatelnou intenzifikací výroby není na domácím trhu prostor a vývoz není efektivní. Je rovněž třeba dále zvyšovat kvalitu pro omezení ztrát při zpracování a při skladování.
Cukrovka
V celé ČR plochy cukrovky klesaly průměrně ročně o 3,96 %. Pozitivní byl růst hektarového výnosu, což je odraz vlivu zahraničních odrůd, nových pěstitelských technologií a prohloubení specializace výroby. Rovněž v souboru VÚZE Praha podniky vykazovaly růst hektarových výnosů. Náklady rostly nejvyšším tempem v rámci sledovaných plodin. Produktivita práce klesala. Protože cena rostla jen nepatrně, zisk klesal. V rámci sledovaných plodin je cukrovka jediným odvětvím s poklesem zisku. Malý nárůst ceny je dán ekonomickým tlakem zpracovatelů při nasyceném domácím i zahraničním trhu.
Celková nabídka je tvořena v rozhodující míře domácí produkcí. Podíl dovozu se pohyboval v rozmezí 1 – 5 %. Domácí spotřeba klesá jak v maloobchodě, tak při průmyslovém zpracování, takže se zvyšuje role vývozu (6 – 20 %) a konečných zásob. V dalším období se zřetelem na pokračující tendence poklesu domácí spotřeby a očekávaný růst hektarových výnosů není reálný ani žádoucí růst ploch. Produkce dosažitelná zvýšením hektarových výnosů může nahradit produkci ze snížených ploch. Zvyšování sklizně se zřetelem na vztahy v bilanci je nereálné. Vývoz se uskutečňuje za nevýhodné ceny a v blízkém období nelze očekávat jejich zvýšení.
Závěr
Z analýzy jednoznačně vyplývá, že je třeba usilovat o vyšší hektarové výnosy, protože jejich nízká a někdy dokonce klesající úroveň znamená nevyužití půdy, práce a materiálových vkladů do výroby. Zvýšení je možné dosáhnout jen dokonalejším využíváním rajonizace plodin, zvýšením úrovně hnojení, chemizace a všech agrotechnických opatření, lepší organizací využití techniky a pracovních sil při stabilizaci výrobních struktur zemědělských podniků. Při všeobecně nízké tvorbě vlastních zdrojů reprodukce v zemědělských podnicích zbývá hlavně orientace na opatření nevyžadující výraznější dodatečné vklady. Negativní tendence v rozvoji odvětví je však třeba urychleně zastavit, protože jinak hrozí rozpad ekonomiky zemědělských podniků. Nízká a většinou klesající úroveň hektarových výnosů tržních plodin je nepříznivým jevem jak pro zemědělství, tak pro jeho odběratele a v konečném důsledku pro spotřebitele.
Zemědělské podniky přirozeně usilují o růst cen své produkce, protože je k tomu nutí rostoucí ceny vstupů. Zvyšující se cena ale ztěžuje odbyt ze zemědělských podniků. Růst ceny zvyšuje náklady na surovinu domácím zpracovatelům a vyvolává tlak na růst spotřebitelských cen, což v podmínkách klesající koupěschopnosti obyvatelstva může být příčinou zpomalení růstu výroby nebo až jejího snížení. Snižují se rovněž konkurenční schopnosti při exportu.
Uvedený rozbor měl za cíl pojednat způsobem umožňujícím vzájemné porovnávání výsledků různých odvětví o základních ekonomických vztazích ve vybraných odvětvích rostlinné výroby. Větší počet odvětví nebylo možné zahrnout pro úplný nedostatek údajů nebo pro nedostatek údajů za delší časovou řadu. Podobně jako uvedených osm tržních plodin je třeba analyzovat ostatní tržní plodiny, ale také netržní krmné plodiny, protože efektivnost jejich výroby do značné míry ovlivňuje úroveň nákladovosti živočišných produktů.
Ing. Dana Žídková,
Česká zemědělská univerzita v Praze
