Ing. Jan Koukolíček, agronom ZD Nečín a doktorand na katedře rostlinné výroby, Česká zemědělská univerzita v Praze: V našem podniku se zabýváme výrobou osiv již dlouhou řadu let. Množíme certifikovaná osiva obilnin a luskovin pro různé osivářské firmy. Zároveň však vyrábíme i farmářské osivo. Podle mého názoru může farmářské osivo dosahovat kvality certifikovaného osiva. Potvrzují to dlouholeté zkušenosti našeho podniku. Nejatraktivnější vlastností farmářských osiv je znatelně nižší cena, která má zásadní vliv na rozhodnutí pěstitele pustit se do jejich produkce nebo je nakoupit pro zásev svých polí. Zejména menší pěstitelé rádi využívají farmářské osivo. Pokud se v množitelském porostu objeví příměs jiné odrůdy stejného druhu, je tento porost zamítnut a nemůže být použit jako certifikované osivo. Pro běžného pěstitele je však tento problém marginální a jistě si s takovým osivem, jinak dobře vyčištěným a namořeným, vystačí.
Při výrobě farmářských osiv je důležité řídit se jistými zásadami. V našem podniku množíme osivo maximálně do stupně C2, abychom zajistili jeho kvalitu. Obvykle se však snažíme množit elitní osivo. Před sklizní je důležité porost prohlédnout a sledovat možné problémy, které mohou během sklizně nastat (například zaplevelení, výskyt chorob či škůdců). U zapleveleného porostu je nutná desikace, případně upravení síta sklízecí mlátičky. I za cenu vyšších ztrát lze tímto způsobem získat osivo, které je možné následně lépe čistit. Nedílnou součástí je také kvalitní mořička, která zajistí správné obalení osiva mořidlem v dávce určené na etiketě.
Mořidla vybíráme podle dlouhodobých zkušeností a každým rokem zkoušíme i nové přípravky, které se objeví na trhu. Nově také zkoušíme do mořidla přidávat stimulátory růstu a sledujeme jejich vliv na zdravotní stav a růst rostlin. Velice důležitá je také obsluha linky na výrobu osiv, která má zásadní vliv na finální produkt, jímž je osivo. Nejdůležitější věcí je následné přiznání farmářských osiv u Družstva vlastníků odrůd. Při splnění těchto podmínek můžeme podle vlastních zkušeností konstatovat, že farmářská osiva mohou dosahovat a někdy dokonce i převyšovat kvalitu certifikovaného osiva.
Když mluvíme o farmářském osivu (FO) ve smyslu zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, tak se může jednat pouze o využití vlastního osiva právně chráněných liniových odrůd. Odrůda je definovaná projevem genetických znaků, které se reprodukcí zachovávají. Tato stálost je jednou ze základních podmínek pro registraci odrůdy. Proto z hlediska genotypu odrůdy není mezi farmářským a certifikovaným osivem (CO) rozdíl. To samozřejmě neplatí v případě hybridních odrůd, kde dochází v dalších generacích po první generaci F1 k zásadním negativním změnám, zejména z hlediska výnosu.
CO prochází při výrobě procesem úředního zkoušení na vyjmenované vlastnosti jak v porostu v průběhu vegetace, tak i v semenářské laboratoři po sklizni. Pod úředním dohledem je také kvalita posklizňové úpravy tj. čištění, moření, balení a adjustace osiva. Pokud se v procesu zkoušení zjistí, že některý z ukazatelů nedosahuje legislativou stanovené minimální hodnoty, osivo nemůže být certifikováno a uváděno do oběhu.
Proces úředního zkoušení (certifikace) osiva představuje průběžné hodnocení a plnění požadavků na vlastnosti množitelských porostů, jako je původ osiva k založení množitelských porostů, odrůdová pravost, izolační vzdálenosti k zamezení cizosprášení nebo přenosu chorob, mechanických příměsí jiných druhů a odrůd, dále zdravotní stav, zaplevelení apod.
Vymezuje také požadavky na vlastnosti sklizeného rozmnožovacího materiálu. Sem patří výskyt škodlivých organismů, čistota, klíčivost, příměsi, třídění, HTS, zdravotní stav a přítomnost živých škůdců. To jsou všechno ukazatele, které určují kvalitu osiva.
S ohledem na proces certifikace úřední autoritou dává využití CO pěstiteli jistotu a záruku kvality použitého rozmnožovacího materiálu. Tato záruka u FO chybí. Pěstitel v případě vlastního FO nemá jistotu žádného z výše uvedených ukazatelů kvality. Snížené hodnoty u každého z ukazatelů kvality představuje pro něj riziko snížení výsledného pěstitelského efektu, a tím i nevyužití plného genetického potenciálu dané odrůdy.
Teoreticky je sice možné, aby pěstitel při maximálním úsilí dosáhl u vlastního FO kvality CO, z praktického hlediska by bylo však pro pěstitele velice komplikované a i nevýhodné, aby si sám průběžně zajišťoval všechny úkony kontroly v průběhu vegetace a po sklizni jako v procesu úředního uznávání a ještě zajistil úroveň kvality čištění a moření svého osiva na úrovni profesionálních čisticích stanic osiv u semenářských organizací. A i když si pěstitel nechá vyčistit vlastní osivo takzvaně ve mzdě u semenářské firmy, stále se jedná pouze o mechanickou úpravu a chemické ošetření osiva neznámé kvality a zdravotního stavu, byť na profesionální úrovni.
Na základě dlouholetých zkušeností Družstva vlastníků odrůd, jehož hlavním předmětem činnosti je sběr informací a výběr náhrad za využívání FO, jsem přesvědčen, že všeobecně FO nedosahuje kvality certifikovaného osiva, a proto jeho využívání pěstitelům nedoporučuji.
Zvlášť nebezpečné a riskantní je využívání farmářské sadby brambor, kde zejména zvýšený výskyt virových, houbových a bakteriálních chorob může mít pro pěstitele z hlediska pěstování fatální následky.
