Uplynulý rok uzavřela většina podniků s nadprůměrnými výsledky v rostlinné výrobě. Rekordní výnosy daly především ozimé plodiny. Ne se vším však mohou být pěstitelé spokojeni. Trápí je nízké ceny, za něž svoji produkci prodávají. V některých lokalitách byly navíc zaznamenány problémy s kvalitou produkce.
Na uvedeném hodnocení roku se shodli takřka všichni účastníci odborného setkání pěstitelů uspořádaného Výzkumným ústavem rostlinné výroby a společností Monsanto ČR, s. r. o., v Zahrádkách u Studené na konci loňského roku.
Šance plodin na evropském trhu
Seminář s názvem Efektivnost pěstování obilnin a kukuřice a využití nových poznatků v rostlinné výrobě nabídl účastníkům jak několik odborných přednášek, tak především možnost vzájemné neformální diskuse mezi pěstiteli a přítomnými odborníky.
Snad nejbouřlivěji diskutovali zemědělci nad otázkami evropské konkurenceschopnosti u nás produkovaných komodit. Ing. Tomáš Zídek z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky uvedl, že jako nejrentabilnější se podle dosavadních úvah jeví pro budoucí pěstování v České republice olejniny a sladovnický ječmen. Otázkou zůstává budoucí rentabilita pěstování ozimé pšenice. Uspět by rovněž mohli čeští výrobci osiv. Jejich výhodou jsou proti ostatním evropským producentům příhodné přírodní podmínky a také znalost know-how tohoto oboru.
Biotechnologie přinesou profit
„Cestou, jak vydělat z hektaru víc, jsou biotechnologie,“ zaznělo rovněž v Zahrádkách. Ing. Lukáš Liška, ředitel marketingu společnosti Monsanto ČR informoval o perspektivách jejich využití. Uvedl, že biotechnologie již nejsou otázkou budoucnosti, ale jsou záležitostí současnosti. Už v roce 2005 budou mít totiž pěstitelé k dispozici sedmnáct Bt hybridů, tedy hybridů odolných zavíječi kukuřičnému, které jsou zapsány do Evropského katologu odrůd. V blízké budoucnosti lze i u nás očekávat praktické využití Roundup Ready hybridů kukuřice, odolných známému herbicidu.
Jak Bt hybridy, tak RR hybridy znamenají zlepšení agronomických vlastností pěstovaných rostlin. Ing. Lička však naznačil i další předpokládaný vývoj v oblasti biotechnologií. Rostliny by díky nim mohly být lépe zpracovatelné, měly lepší nutriční vlastnosti, lépe by odolávaly stresu, například suchu a chladu. Lze očekávat, že geneticky upravené rostliny v příštích letech v sobě zkombinují i několik těchto nových vlastností.
Nákladný vývoj GMO
Vývoj nového genu je však, jak Ing. Lička konkrétně doložil, velmi nákladný a dlouhodobý proces. Hledání koncepce genu trvá dva až čtyři roky a stojí 2 až 5 milionů dolarů, přičemž úspěšnost této části vývoje je pouhých pět procent. Poté je gen asi dva roky testován (s úspěšností 25 %), což stojí zhruba 25 milionu dolarů. Další testování, včetně polních testů a množení vyjde firmu vyvíjející biotechnologii na dalších více než 30 milionů dolarů. Nejnákladnější etapu má však upravená rostlina stále před sebou. Je jí schvalovací proces, který obvykle stojí 40 milionů dolarů. To vše znamená, že celý proces trvá osm až deset let a stojí 50 až 100 milionů dolarů.
Přesto tyto nemalé finanční prostředky firmy vydávají. Odůvodnění lze rovněž nalézt v číslech, které Ing. Lička uvedl. Biotech plodiny v EU mohou navýšit zisk u prvovýrobců o miliardu eur. Jen pěstování Bt hybridů kukuřice by evropským zemědělcům mohlo zvýšit produkci o dva miliony tun. Spolu s prostředky ušetřenými za insekticidy by to znamenalo zvýšení zisku farmářů o 249 milionů eur.
Správné zasetí obilnin
Jak zvýšit efektivitu pěstování nejvýznamnějších plodin bylo tématem, které se jako červená nit táhlo většinou přednášek i diskusí. V bloku věnovaném obilninám se diskuse dotkla také setí, možná proto, že tuto část agrotechniky mají pěstitelé v nejčerstvější paměti. Ing. Pavel Růžek, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby poukázal mimo jiné na význam dodržení správné hloubky setí. Do správně připravené půdy se zachováním půdní vláhy by nemělo být osivo zaseto hlouběji než do tří centimetrů. Pokud se vyseje hlouběji, posunuje se odnožovací uzel, rostlina se zbytečně vysiluje, opožděně vzchází, což znamená opoždění celého vývoje. Hlouběji zasetá rostlina může i citlivěji reagovat na půdní herbicidy.
Je přitom známým faktem, že každá podzimní odnož vytvoří klas rovnocenný klasu hlavní odnože. Pro vysoký výnos je optimální založit porost tak, aby měl 500 až 600 klasů na metru čtverečním. „Proto má každý milimetr posunu hloubky setí svůj význam,“ zaznělo na semináři.
Ing. Růžek apeloval na dodržení správné hloubky setí i v souvislosti s kvalitou osiva. Připomněl nepříjemné zkušenosti se setím osiva ze sklizně roku 2003. Toto osivo kvůli suchu během vegetace trpělo nedostatkem zásobních látek a jeho vzcházení tím bylo poznamenáno.
Pozdní setí problém viróz neřeší
Zasít včas a nepříliš hluboko, tak by se dal shrnout výsledek jedné z mnoha diskusí, ačkoli z úst praktiků zazněly i jiné názory. Někteří pěstitelé totiž z obavy možné nákazy porostů obilnin virózami posouvají setí na pozdější termíny. Jak však odborníci vysvětlili, opožděným setím problém viróz řešit nelze, připravují se tak o budoucí výnos. Nejdůležitější je prevence, kterou je především dodržování známých agrotechnických zásad, nutné je důsledné přerušení zeleného mostu.
Dobrou zprávou snad může být, že vzhledem k chladnějšímu vývoji počasí během léta a především podzimu 2004, by neměl být v nadcházející sezóně výskyt viróz tak častý.
