Některé členské státy Evropské unie jsou České republice blízké geografickými ukazateli, jiné strukturou ekonomiky a další spíše demograficky. Dánsko má k naší zemi blízko prakticky ve všech oblastech. A přesto zůstává pro nás nejzajímavější a nejvíc inspirativní v jiné oblasti - dala by se pojmenovat „třináctá komnata“ Evropské unie - svými emancipačními postoji vůči Bruselu.
Za dva roky bude Dánsko moci slavit třicáté výročí svého členství v Evropské unii, avšak nelze jednoznačně říci, zda se vůbec bude slavit. Určitě ne všeobecně. Vždyť už jejímu vstupu do Unie v roce 1973 předcházelo o rok před tím zdaleka ne jednoznačně vyznívající referendum. Pro členství se sice vyslovila potřebná většina jednokomorového dánského parlamentu (Folketinget), avšak z obyvatel pouze 63 %. Přesto to bylo nejvíc ze všech následujících dánských referend k Evropské unii.
Větší trhlinu dánskému váhání v evropské „rodině“ uštědřilo referendum v roce 1992 o Maastrichtské smlouvě, kterou obyvatelé sice nepatrnou, přesto však nadpoloviční většinou odmítli. Krize vztahů Kodaně a Bruselu se vyřešila velice záhy. Na jedné straně dal Brusel najevo, že „parní válec“ integrace nezastaví už nic, ani dánské pochybnosti. To je - dalo by se říci - velice poučné pro všechny váhající obyvatele, nevyjímaje z nich ani Prahu. Na druhé straně však musela konat také dánská vláda, která nemohla jít proti názorům svých obyvatel. Svoje stanovisko soustředila do návrhu výjimek, které požaduje od Bruselu výměnou za setrvání prosazování proevropské či lépe řečeno probruselské politiky. A nebyly to výjimky ledajaké. Tzv. Národní kompromis obsahoval výjimku ze společné bezpečnostní a zahraniční politiky, ze společné evropské měny a z povinností spojených s evropským občanstvím. Brusel ještě téhož roku (1992) souhlasil a udělil Dánsku generální pardon ve všech požadovaných oblastech. A to je také další poučení. Dánsku se tak prakticky již deset let daří prosazovat v rámci Evropské unie relativně samostatnou politiku.
Obecně lze konstatovat, že k samostatným postojům Dánska v rámci Evropské unie vede Kodaň ani ne tak antievropanství, ale upřímná snaha po zachování si vlastních tradic a hodnot, které stojí pro Dány výše než obecně proklamované vize o jednotné Evropě. To není o antievropanství, ale o multievropanství, kde není místo ani pro iracionální negativismus, ale ani pro trpnou podřízenost. Je přitom třeba dodat, že dánskou politiku „mírného odporu v mezích zákona“ umožňuje také ústavní systém, ve kterém není možné zasahovat do Ústavy podle libovůle politických kompromisů, ale pouze v celospolečensky odůvodněných potřebách.
Dánská ústava, která má v sobě také nástroje upravující vztah země k Evropské unii, se může změnit pouze tehdy, když změnu potvrdí parlament po dvou po sobě následujících volebních obdobích a poté ji ještě schválí obyvatelé v referendu nadpoloviční většinou. Politika tak má dostatečné regulativy proto, aby nešla proti názorům občanů, byť by byla tlačena nadnárodními zájmy. Je zřejmé, že to je také nejzajímavější pro Českou republiku a také české zemědělství, které je mimochodem svojí výrobní strukturou a rozlohou velice podobné dánskému, tudíž se z hlediska konkurence stává důležitým partnerem.
-pm-
Celková rozloha (1997):43 000 km2
Rozloha z celkové rozlohy EU (1997): 1,3 %
Zemědělsky využívaná plocha z celkové rozlohy státu (1997): 64 %
Zalesněná plocha z celkové rozlohy státu (1997): 10 %
