Studium a následné využívání zdrojů biologické diverzity je dlouhodobým a celosvětově platným programem, který i následujícím generacím umožní pracovat s biologickým materiálem, jenž by byl jinak nenávratně ztracen. Zdroji biodiverzity jsou především genofondy původně pěstovaných druhů, planých ekotypů, ale i současné či starší sortimenty již vyšlechtěných odrůd.
Podstata praktického využívání biodiverzity byla v minulosti deklarována na mnohých mezinárodních fórech. Naposledy byl na mezinárodní konferenci věnované problematice genetických zdrojů rostlin v Lipsku v roce 1996 přijat dokument pod názvem „Globální plán akcí“, ve kterém jsou zakotvena nezbytná opatření potřebná pro cílevědomou záchranu, ochranu, studium a využívání genetických zdrojů rostlin pro zemědělství, výživu a zabezpečení trvale udržitelného rozvoje.
Konec minulého století a stejně tak i začátek tohoto milénia je charakterizován zvýšeným zájmem o pěstování nových druhů rostlin nebo o renesanci téměř již zapomenutých druhů. Zájem o tyto rostliny vyplývá především ze snahy rozšířit spektrum tradičně pěstovaných druhů, získat obnovitelné suroviny pro průmyslové využití, získat nové zdroje bioenergie a samozřejmě rozšířit biologickou rozmanitost zemědělství.
V České republice se dlouhodobě a úspěšně problematice studia a konzervace genofondu rostlin věnuje tzv. Národní program konzervace a využití genofondu rostlin, který je koordinován z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, Praha - Ruzyně a garanty jednotlivých plodinových skupin jsou výzkumná pracoviště po celé republice. V určité návaznosti na tento celorepublikový program byl iniciován v rámci česko-slovenské mezivládní spolupráce MŠMT ČR projekt s názvem „Průzkum a transfer netradičních genetických zdrojů rostlin a studium nekonvenčních metod ve výzkumu a šlechtění pícnin“ (projekt MŠMT ČR č. 246).
Projekt byl řešen v letech 2000 - 2001 a hlavními nositeli v České republice byl Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., Troubsko a ve Slovenské republice VÚRV Piešťany. Výzkumné pracoviště v Troubsku věnuje studiu genofondů pícnin permanentní pozornost a je garantem kolekcí všech hlavních leguminózních pícnin a některých méně tradičních druhů. Výzkumný ústav v Piešťanech je garantem Národního programu ochrany genofondu rostlin Slovenska a mimo jiné se na tomto pracovišti také nachází centrální slovenská genová banka.
V rámci řešení dané problematiky byly zabezpečovány především sběrové expedice do vybraných lokalit v obou republikách. Před vlastní expedicí je vždy nutné vytipovat na základě botanických informací a herbářových údajů vhodné trasy a lokality. Nezbytnou součástí takovéto činnosti je také úzká spolupráce s místními orgány státní správy a dalšími organizacemi, které mohou přispět k úspěšnému splnění expedičních cílů. Všechny expedice byly proto realizovány za úzké součinnosti a se souhlasem správců daných oblastí, ať už šlo ochráněnou krajinnou oblast, nebo národní park.
V roce 2000 byl průzkum a sběr genetických zdrojů zaměřen na území Národního parku Podyjí a západní části Tater. V průběhu sběrové expedice do Národního parku Podyjí bylo sesbíráno více než čtyřicet vzorků s převahou travních druhů a druhů rodů Melilotus a Trifolium. Expedice v oblasti západokarpatské flóry byla realizována především v oravské části západních Tater, které jsou řazeny k lokalitám s nejbohatší květenou v celém fytogeografickém systému Tater. V průběhu sběrové expedice bylo sesbíráno 248 genetických zdrojů rostlin a z toho 75 vzorků trav, 57 vzorků pícnin, 52 vzorků aromatických a léčivých druhů a 64 vzorků ostatních leguminóz.
Ve druhém roce řešení tohoto česko-slovenského projektu byla na území České republiky zorganizována sběrová expedice v Krkonošském národním parku, na území Slovenské republiky do oblasti Nízkých Tater.
Území Krkonoš charakterizují pásma mohutných horských hřebenů, rozsáhlé lesní porosty, skalnaté srázy a ledovcová údolí, rašeliniště a bohaté horské louky. Krkonoše přes svoji malou rozlohu oplývají neobvykle bohatou flórou. Z dosavadních poznatků vyplývá, že tam roste více než 1250 taxonů cévnatých rostlin, což je téměř polovina původní flóry České republiky. V průběhu expedičních sběrů bylo získáno téměř sto nových vzorků s převahou pícnin a trav.
Nízké Tatry jsou po Vysokých Tatrách nejvýznamnějším geografickým a relativně vysoce ekologicky stabilním celkem Slovenska. Na území Národního parku Nízké Tatry se nachází i v současnosti množství zachovalých a antropickou činností nedotknutých nebo jen málo pozměněných lokalit. Sběry v oblasti Nízkých Tater se uskutečnily na 25 lokalitách a bylo sesbíráno 338 vzorků divoce rostoucích druhů trav, jetelovin, krmných luštěnin a léčivých rostlin.
V průběhu dvouletého řešení tohoto česko-slovenského projektu bylo shromážděno několik set originálních genofondových položek, které by jinak byly získány jen s velkými obtížemi. V tomto směru je třeba ocenit podporu MŠMT ČR, kterou nejen tomuto projektu, ale i obecně česko-slovenské spolupráci věnuje. Je to po určitém období útlumu v kontaktech mezi výzkumnými pracovišti obou zemí první významnější krok k obnovení spolupráce. V návaznosti na výsledky tohoto projektu byl naformulován projekt navazující.
Veškerý získaný materiál bude po inventarizaci a případném přemnožení uložen v národních genových bankách a části sesbíraných kolekcí bude využíváno v dalším šlechtitelském procesu.
RNDr. Jan Nedělník, PhD. a kol.,
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., Troubsko,
Ing. Pavol Hauptvogel, PhD. a kol.,
Výskumný ústav rastlinnej výroby, Piešťany
