12.09.2001 | 10:09
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Čekanka kořenová

Čekanka obecná (Cichorium intybus) je rostlina z čeledi hvězdicovitých. Každý asi zná tuto nenápadnou modře kvetoucí bylinu, rostoucí hojně jako plevel podél cest, na mezích, náspech a pastvinách. Německy se nazývá Sonnenwirbel, protože se její květy obracejí po slunci, ať je zamračená, nebo jasná obloha. Méně už je známé, že právě z ní byla vyšlechtěna čekanka kořenová (Cichorium intybus var. sativus) pěstovaná pro kořen k výrobě kávových náhražek tzv. cikorky, která byla tradičním nápojem našich dědečků a babiček

Původ čekanky je nejasný. Snad pochází z Indie, ale popsali ji již Egypťané, Řekové a Římané. Planá roste i v severní Africe a v Asii. Známé jsou její léčivé účinky na žaludek, játra, slezinu a ledviny. Za vynálezce čekankové kávy na počátku 18. století je označován dvorský zahradník Timme z Arnstadtu v Durinkách. Že se tato kávová náhražka rozšířila po celé Evropě a dostala se i k nám, zavinil Napoleon svým kontinentálním systémem v roce 1806, kdy omezil dovoz zrnkové kávy do Evropy. To vyvolalo vzrůst potřeby kávovinových náhražek významných pro výživu širokých vrstev obyvatelstva. V průběhu 19. století se tak vytvořil trvalý základ kávovinářského průmyslu.
V roce 1804 byla v Mochtíně u Klatov založena první továrna na kávové náhražky z dovezené čekanky. Po vybudování dalších továren se rozšířilo pěstování čekanky především na Čáslavsku, Novobydžovsku, Hradecku a Pardubicku. Její pěstování se rozšířilo zvláště po roce 1888, kdy vláda uvalila clo na dovoz čekanky z ciziny.
Vyprané a nařezané kořeny čekanky sušili nejprve v cihlářských pecích, za což rolníci cihlářům platili. Po roce 1890 nastal rozmach budování speciálních sušáren. Čekanka se v nich sušila na stabilních dřevěných lískách. Zprvu byly vytápěny uhlím, později koksem. Za první republiky byly vybudovány sušárny v Novém Bydžově, v Chlumci nad Cidlinou, Humburkách, Myštěvsi a na mnoha dalších místech. Většina z nich vyhořela. V roce 1912 si rolníci společně vybudovali jednu z největších sušáren v Bydžovské Lhotce. Ta je v původním stavu zachována dodnes, i když provoz v ní byl ukončen.
Ještě před druhou světovou válkou mělo pěstování čekanky veliký význam pro hospodářství celého státu. Například v roce 1925 zaujímala výměru 7076 ha. Kolem 40 % celkové produkce se vyváželo do Itálie, Německa, Rakouska a Švýcarska. Této úrovně se po druhé světové válce už nikdy nedosáhlo. Kávové náhražky ztrácely postupně na významu, ale přesto se čekanka pěstovala v průměru na 0,06 % orné půdy.
Na rozdíl od plané formy je čekanka kořenová rostlina dvouletá. Agrotechnika je podobná jako u cukrové řepy, není ale tak náročná na vláhu a je vhodné pěstovat ji na lehčí půdě. Na těžší půdě by se pro svou křehkost a lámavost kořene obtížně sklízela. Vyžaduje hlubší přípravu půdy, protože má poměrně dlouhý hlavní kořen. Na živiny je náročná. Mimo chlévský hnůj je vhodné zapravit současně i průmyslová hnojiva. Na 2,5 tuny bulev spotřebuje 100 kg dusíku, 30 kg fosforu a 100 kg drasla. Dusíkatá hnojiva se dodávají ještě na list. Setí probíhá ve druhé polovině dubna po cukrové řepě, kdy je půda vyhřátá na 7 - 10 oC. Příliš časné setí způsobuje vybíhání čekanky do květu. Hloubka setí je kolem jednoho centimetru.
V odrůdové skladbě nedošlo řadu let k žádné změně. Stále se vysévá odrůda Špičák z roku1934 a rozšířenější je Slezská vyšlechtěná v Dobřenicích v roce 1937. Nejdůležitější jarní prací bývalo jednocení v době, kdy čekanka vytvářela třetí pravý lístek. V současnosti se používá osivo obalované, které umožňuje setí na konečnou vzdálenost a jednocení z velké části odpadlo. Přesto se čekanka ručně okopává za účelem odplevelení. Na trhu chybějí herbicidy, které by tuto operaci tak jako u cukrovky zcela vyřadily. Řadu let byl znám preemergentní herbicid Prevenol 40. Ošetření se provádělo do třech dnů po zasetí a přípravek hubil většinu dvouděložných plevelů a i některé jednoleté trávy. Jiným řešením byly také postemergentní herbicidy na bázi phenmediphamu. Nyní bohužel tyto přípravky na trhu chybějí. Používá se přípravek Treflan 48EC před setím se zapravením do půdy a pak již zbývá jen ruční okopávka.
Čekanku sklízíme v technologické zralosti začátkem října stejnou mechanizací jako cukrovou řepu, jen s malými technickými úpravami, protože její kořen je drobnější. Průměrný hektarový výnos je kolem 30 tun. Zvláštností čekanky je také to, že netrpí žádnými chorobami a škůdci, proti kterým by bylo nutné zasahovat. Plodina je velice rentabilní a ze strany zemědělců by byl o ni zájem.
A jak to vypadá s jejím pěstováním v současnosti? Přežila rok 2000? Dá se napsat, že ano, i když jen velice omezeně. Jediná sušárna, která v naší republice funguje, je Sušárna, a.s., Kratonohy. Smlouvy se zemědělci má na výměru 100 ha. Agropodnik Humburky, a.s. je tradiční pěstitel této plodiny. V letech 1982 - 1991 zde byla vysévána na ploše 60 ha, v posledních letech ji pěstujeme na pouhých 16 ha.
Ze všech zpracovatelských firem na kávové náhražky zůstala jediná - Kávoviny Pardubice, a.s. V roce 1996 se konaly oslavy sta let od založení tohoto závodu. Melta, Karo, Franckovka, Vitakáva, Cafe mix - to jsou jen některé z výrobků, které obsahují praženou čekanku nebo její extrakt a které můžete na pultech našich prodejen nalézt.
Jak je doloženo z historických pramenů, už zakladatel této firmy Carl Heinrich Franck a jeho synové pořádali osvětové besedy, na kterých propagovali své výrobky jako „zdraví prospěšné a pro všechny bez rozdílu věku“. Péče o zdraví, to přece dnes „letí“. „In“ je ten, kdo sportuje, vhodně se stravuje, ale měl by také zdravě pít. Kávovinové náhražky neobsahují škodlivé alkaloidy. Jejich pitím prospějete nejen sobě, ale také zemědělcům, kteří by v tradici pěstování čekanky kořenové rádi pokračovali.

Ing. Alena Semerádová,
Agropodnik Humburky, a.s.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down