Ekologické zemědělství se zvláště v posledních letech dočkalo velké pozornosti a také podpory. Praktické zkušenosti s tímto způsobem hospodaření naznačují, že v něm najdou uplatnění i speciální plodiny. Zemědělci, kteří zvolí tento způsob pěstování, musí být připraveni nejen na technické, ale často i administrativní obtíže.
„Základy ekologického zemědělství byly do Evropy přeneseny z Indie zhruba v polovině 19. století. V současnosti je základní úroveň standardů ekologického zemědělství v Evropské unii stanovena Nařízením Rady (EHS) číslo 2092/91 a pro ostatní svět standardy Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM),“ uvedl státní zemědělský poradce Ing. Roman Rozsypal. O tom, že se podíl ekologického zemědělství neustále zvyšuje, svědčí podle Rozsypala i to, že v roce 1990 byly v ČR registrovány tři podniky hospodařící na celkové ploše 480 hektarů a v roce 2002 to bylo již 721 kontrolovaných podniků hospodařících na ploše větší než 235 tisíc hektarů.
Tyto informace zazněly ve Středisku pro pěstování léčivých rostlin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně v úvodu třídenního kurzu o pěstování, zpracování a odbytu bylin v ekologickém zemědělství. Tato akce byla poslední ze série 48 seminářů pořádaných Spolkem poradců v ekologickém zemědělství v rámci projektu Vzdělávání zemědělců, který byl financován agenturou Sapard.
Byliny jsou poněkud specifickou kategorií, nejen v ekologickém zemědělství, neboť jejich produkce může být pokryta sběrem v přírodním prostředí. Zásady ekologické výroby však pamatují i na tuto možnost. „Sběr bylin a plodů, které přirozeně rostou ve volné přírodě, se považuje za ekologické zemědělství, pokud oblasti sběru nebyly po dobu tří let před sběrem ošetřeny nepovolenými produkty a pokud sběr neovlivňuje stabilitu přírodního stanoviště nebo zachování druhů,“ vysvětlil na závěr Rozsypal.
Kontrola ekologického zemědělství
O podmínkách registrace podniků hospodařících v ekologickém režimu hovořil Ing. Jan Dvorský, ředitel obecně prospěšné společnosti Kontrola ekologického zemědělství (KEZ). „Základní podmínkou pro registraci podniku je podstoupení přechodného období, během kterého jsou odstraněny negativní vlivy předchozího hospodaření a které musí trvat minimálně dva roky u orné půdy, jeden rok u pastvin a tři roky u sadů, vinic a chmelnic“ řekl Dvorský. Zvláštní pozornost věnoval vysvětlení procesu registrace a systému kontrol. „Velmi významná je první kontrola, během níž by měl producent vypracovat celkový popis jednotky včetně soupisu pozemků a budov, mapové dokumentace a seznamu technologií. Popis musí obsahovat i soupis rizikových míst, kde by mohlo dojít k porušení předpisů a návrh nápravných opatření.“ Kontrolní subjekt je pak povinen minimálně jednou za rok provést úplnou fyzickou kontrolu provozní jednotky a je oprávněn odebrat k analýze vzorky ke zjištění kontaminace nepovolenými výrobky.
Kontrola ekologického zemědělství, o. p. s., je nevládní nezisková organizace, která byla založena v roce 1999. Společnost na základě pověření Ministerstva zemědělství ČR provádí kontrolu a certifikaci podnikatelů, jejich produktů a výrobků (osvědčování) podle § 29 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství.
Možnosti produkce a odbytu
Výkupem bylin se na českém trhu zabývá několik firem. Jednou z nich je i čejkovická Sluneční brána, s. r. o., jejímž nosným programem je výroba čajů a zpracování bylin a koření. „Obchod s bylinami měl a má výjimečné postavení v tom, že nebyl nikdy zasažen ochranářskými opatřeními ze strany Evropské unie,“ řekl Ing. Tomáš Mitáček, jednatel společnosti. „Směr pěstování plodin a vývoj na trhu tak vytváří hlavně reklama, vliv farmaceutických koncernů a globální ekonomika, která umožnila zásobovat zpracovatele po celý rok, zatímco dříve se museli předzásobit.“
Byliny z ekologické produkce mají proti konvenčním zhruba o 30 % vyšší cenu. U bioproduktů jsou šesti až osmileté cenové cykly, během kterých ale u nich nedochází k takovým výkyvům cen jako u konvenční produkce. Hlavní výhodou bioprodukce je podle Mitáčka větší jistota odbytu a dobré výkupní ceny.
Technologie pěstování bylin
„V České republice se 60 až 70 procent léčivých rostlin získává sběrem a 30 až 40 % je cíleně pěstovaných,“ zhodnotil situaci v produkci bylin Ing. Pavel Musil, vedoucí Střediska pro pěstování léčivých rostlin brněnské Masarykovy univerzity. „V kategorii léčivých, kořeninových a aromatických rostlin najdeme kromě známých rostlin používaných k ochucování pokrmů nebo aromatických rostlin používaných v kosmetice a konzervárenství i méně obvyklé plodiny, které by mohly být zajímavé pro ekologické zemědělce. Sem lze zařadit například růži dužnoplodou Karpatia, rakytník, růži stolistou nebo pohanku.“
Podle Musila je kvalitně vypěstovanou hmotu nezbytně nutné i kvalitně konzervovat, protože nekvalitní usušení může zcela znehodnotit výsledek práce. Případní zájemci o pěstování této kategorie plodin by proto měli ve svém podnikatelském záměru harmonizovat velikost produkčních ploch s kapacitou sušáren. „Při výběru plodin je také důležité vzít v úvahu, zda nejde o rostliny toxické, jako například rulík, durman nebo náprstník, protože na ně se pak vztahuje zvláštní režim pěstování,“ zdůraznil Musil, který pak účastníkům semináře předal praktické zkušenosti s produkcí jednotlivých druhů bylin.
