Od poloviny minulého století stoupá v Evropě podíl ozimých plodin na úkor jarních. U pšenice dosáhl více než 90 %, u žita je téměř 100 %. Dalšími příklady rozšíření ozimů jsou ozimá řepka a ozimý ječmen, v posledních desetiletích dokonce dvouřadý, u kterého dlouho chyběly zimovzdorné odrůdy.
Z Velké Británie známe ozimé formy ovsa, které tam poskytují o 10 % vyšší výnosy než jarní formy. Ozimý oves pěstují také v USA a v Austrálii, kde jeho šlechtění na zimovzdornost značně pokročilo. V posledních dvaceti letech se s ozimým ovsem setkáváme stále častěji i na evropském kontinentě, například v Řecku, Turecku, v zemích bývalé Jugoslávie a Bulharsku, ale též ve Švýcarsku, Itálii a v Německu, kde je vyšlechtěno již několik domácích odrůd. Jejich rozšíření se přisuzuje nástupu období mírných zim. Je ale také zřejmé úspěšné šlechtění těchto forem ovsa. Pokrok ve šlechtění ozimého ovsa popisují v USA a v Kanadě Livingston a Elwinger (1995) a uvádějí, že za období 1935 - 1992 se zvyšovala zimovzdornost o 0,26 % ročně.
Orientace na ozimé formy obilnin je dána jejich vyšším výnosem, který je podmíněn delší vegetační dobou, možností využití zimní vláhy a živin a lepšího zakořenění a odnožení. Vlivem podzimních a časně jarních teplot a délky dne je u ozimých obilnin příznivěji ovlivněno formování výnosových prvků, zejména počtu klasů a produktivity klasu.
Od roku 1969, kdy jsme se seznámili s pěstováním ozimého ovsa a ozimého bobu koňského ve Velké Británii, nás zajímal charakter ozimosti těchto druhů. Tehdejší odrůdy ozimého ovsa dovezené z Velké Británie však v letech 1970 - 1972 v podmínkách středních Čech nepřezimovaly. To potvrdilo známou skutečnost, že ozimost je pojem relativní, daný podmínkami zimního období místa pěstování.
V těchto souvislostech se často hovoří o přesívkových, tzv. alternativních formách, což jsou odrůdy, které se mohou sít na podzim i na jaře. Tato možnost se cení pro úsporu osiva, pro možnost setí pozdě na podzim, během zimních oblev a brzy na jaře. Většinou však jde o jarní formy. Pravé přesívky, jak jsme v době jejich pěstování zjistili, mají potřebu jarovizace jen v podmínkách krátkého dne a jsou velmi citlivé na krátký den, ve kterém se značně zpomaluje vývoj. To znamená, že na podzim, kdy je den krátký, se mohou jarovizovat a při jarním výsevu, kdy se den prodlužuje, nevyžadují nízké teploty a normálně vymetají.
Existuje několik hypotéz o možnosti přezimování. Často se uvádí pokročilost vývoje rostlin do nástupu zimy. Ta je regulována jednak potřebou nízkých teplot po určitou dobu - jarovizací, nebo citlivostí na krátký den, který inhibuje vývoj. Rychlost vývoje do nástupu mrazů průkazně souvisí s odolností vůči nepříznivým zimním podmínkám. Vývoj má být pomalý, aby nepřekročil kritickou hranici do nástupu zimy, kterou představuje konec vegetativního a přechod do generativního období. To podle stupně diferenciace vzrostného vrcholu představuje III. etapa organogeneze vzrostného vrcholu. Soudí se, že u typických ozimů je to potřeba nízké teploty po delší dobu, to je tzv. jarovizační typ, nebo že vývoj inhibuje reakce na krátký podzimní den, který je obecným prvkem biologických hodin, podmiňujícím přípravu rostlin na zimní podmínky. Jsou známy i morfologické a hormonální, biochemické změny působené zkracujícím se dnem. Jsou také odrůdy, u nichž se kombinuje jistá potřeba jarovizace s reakcí na krátký den, nebo též projev jarovizace v podmínkách krátkého dne.
U tří souboru odrůd ozimého ovsa 1. Padarn, Maris Quest a Peniarth, 2. Gerald, Solva, Kynon a Pendragon a 3. Pewi, Silwa a Wiskas jsme v porovnání s odrůdami jarního ovsa sledovali potřebu nízkých teplot (jarovizaci) a fotoperiodickou reakci. U všech byla potřeba nízkých teplot malá, většinou jen 10 - 20 dní, což nepředstavuje obligatorní potřebu, tento vliv je jen kvantitativní a není podmínkou pro přechod rostlin do generativního období. Jen u odrůdy Maris Quest se blížila potřeba jarovizace 30 dnům.
Při porovnání s reakcí odrůd ozimého ječmene, které měly a v některých letech mají v České republice horší přezimování, se shoduje délka jarovizace. Například staré odrůdy šestiřadého ječmene Stupický šestiřadý a Pavlovický měly jarovizaci také jen 22 - 24 dnů. Podobně i dvouřadé odrůdy ozimého ječmene z posledních let mají jarovizaci krátkou. Alraune, Danilo, Marinka, KM 948 ji měly 20 - 30 dní, Famosa 10 - 20 dní a šestiřadá odrůda Borwina 30 - 40 dní.
Ve fotoperiodickém pokusu se ukázalo, že rozhodující podmínkou možnosti podzimního výsevu a přezimování je reakce na krátký podzimní den, který u těchto odrůd inhibuje vývoj do nástupu zimy. Tuto reakci jsme posuzovali podle délky indukčního období. U jarního ovsa Českého žlutého bylo toto období jen 10 - 15 dní, u odrůd ozimého ovsa Maris Quest 30 dní, Pedarn 25 dní, Peniarth 20 dní a u odrůdy Pendragon 21 dní. Odrůdy Gerald, Kynon, a Solva měly indukční období 14 - 21 dní. Je to možné porovnat s hodnotami u ozimého ječmene. Například odrůda Pavlovický měla indukční období 36 dní, Stupický 24 dní, dvouřadé odrůdy Alroune, Danilo, Famosa 21 dní a Marinka a Borwina 28 dní.
Zkoumané odrůdy ozimého ovsa nedosahují takového stupně reakce na krátký den jako odrůdy ozimého ječmene, což se projevuje v jejich menší mrazuvzdornosti, kde byla prokázána jistá korelace. Konečně to můžeme porovnat u poslední skupiny odrůd ozimého ovsa z Německa - Silwi, Pewi a Wiskas. Tyto odrůdy v zimách 1998, 1999 a 2000 v odrůdových pokusech i na větších pokusných plochách dobře přezimovaly. V provokačních zkouškách na mrazuvzdornost při výsevu do bedniček umístěných na zemi a ve výšce jeden metr po dobu dvou let bylo hodnocení v bodech 9 - 1 toto: Pewi 3 body, Silwi 3,5 bodu, Wiskas 4 body. Ozimé žito Daňkovské nowé 8,5 bodu, ozimý ječmen Marna 4 body a ozimá pšenice Samanta 8 bodů.
Mrazuvzdornost byla hodnocena také podle letální teploty LT 50, což je teplota, která působí odumření 50 % rostlin. Byla zjištěna kritická teplota u odrůdy Wiskas -8,8 °C, u odrůd Pewi a Silwi -6,5 °C, zatímco u žita byla LT 50 -14,2 °C, u pšenice -13,2 °C a u ječmene -12,1 °C. V roce 1998 byla LT 50 u odrůdy Wiskas -7,3 °C, Pewi -9,1 °C a Silwi -6,5 °C. V roce 1999 (odběr 16. 12.) byla kritická teplota u odrůd Silwi -8,8 °C, Wiskas -10,7 °C a Pewi -10,1 °C.
Podobným způsobem sledoval odrůdy ozimého ovsa Marschal (1998) v USA a hledal odrůdy, které snesou –12 °C. Z celého souboru pěstovaných odrůd našel jen tři. Porovnáme-li tyto hodnoty LT 50 u dvouřadých odrůd ozimého ječmene, pak v tříletém sledování Štolcové a Capouchové se v průměru devíti odrůd (Lunet, Labela, Pastoral, Famosa, Marinka, Monaco, Kira, Magie a Colombo) pohybovala kritická teplota mezi -10,0 až -10,2 °C. Znamená to, že ani výše sledované nové odrůdy ozimého ovsa nedosahují hodnot mrazuvzdornosti odrůd dvouřadého ozimého ječmene, který se již ve střední Evropě rychle rozšiřuje. Ovšem i v počátcích šlechtění dvouřadého ozimého ječmene byla mrazuvzdornost tehdejších odrůd nízká, a tak můžeme předpokládat i pokrok ve šlechtění ozimých odrůd ovsa. Při jeho rozšiřování však musíme mít na paměti, že tak opět stoupne koncentrace ozimých obilnin a s tím některá rizika v zaplevelení ozimými pleveli a výskytu chorob a škůdců.
Přesto předpokládáme také pro ozimý oves v evropském obilnářství určitou perspektivu, protože je výnosnější než jarní formy, má jisté zdravotní přednosti, v některých letech jsme zjistili vyšší obsah bílkovin a menší obsah pluch než u jarních kontrolních odrůd pěstovaných ve stejných podmínkách. V zahraničních pracích jsou uváděny ještě další přednosti v obsahu nutričně významných látek, například nižší obsah beta-glukanů.
Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
