Ještě před čtyřmi, pěti lety zněl název tohoto motýlka většině českých zemědělců značně exoticky. Jeho výskyt byl převážně omezen na nejteplejší oblasti České republiky – jižní Moravu a částečně střední Čechy. Dnešní realita je ovšem zcela jiná. Zavíječ kukuřičný již „zdomácněl“ na většině území a není problém jej najít i ve vysloveně okrajových oblastech, kde se kukuřice ještě pěstuje.
Stále častěji je proto slyšet dotazy, jak se tomuto škůdci úspěšně bránit.
Nejdříve špetka teorie. Zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis) představuje v současné době nejzávážnějšího škůdce kukuřice. Jedná se o druh v Evropě původní, způsobující nezanedbatelné ztráty na výnosech, které kolísají v závislosti na napadení porostu v rozmezí 5 až 40%. V podmínkách ČR má obvykle jednu až dvě generace. Škody působí housenky tunelováním stonků a klasů (obr. 1). Postižené rostliny se lámou a poléhají (obr. 2), což má za následek snížení výnosu. Otvory v klasech jsou navíc vstupní bránou pro sekundární infekce předeším houbami z rodu Fusarium (obr. 3), produkujících mykotoxiny nebezpečné pro hospodářská zvířata.
Klasická ochrana proti zavíječi kukuřičnému je možná následujícími způsoby:
Chemicky: existuje několik registrovaných přípravků;
Biologicky: přípravek obsahuje vajíčka chalcidky Trichogramma maydis, která je vaječným parazitoidem zavíječe. Dochází k likvidaci vajíček zavíječe a tím k omezení jeho populace;
Mechanicky, a to zejména důkladným zapravením posklizňových zbytků, neboť housenky zavíječe přezimují ve zbytcích stonků na povrchu nebo v horní vrstvě půdy. Je zřejmé, že minimalizační technologie napomáhají rozšíření tohoto škůdce;
Promyšleným osevním postupem. Na lokalitách se silným výskytem zavíječe není vhodné pěstovat kukuřici více let po sobě.
Zmíněné metody však nikdy nefungují stroprocentně a jejich úspěšnost je závislá na mnoha faktorech. Nejspolehlivější známou ochranou je proto pěstování tzv. Bt-hybridů kukuřice, které jsou vůči zavíječi odolné. Podstatou rezistence kukuřice je přítomnost tzv. Bt-proteinu (Bt označuje původ – Bacillus thuringiensis) letálního pro larvy škůdce.
Objevení insekticidních účinků Bt-proteinu není novou záležitostí. Bakterie Bacillus thuringiensis, z níž Bt-gen pochází, byla popsána vědci již před sto lety. Jedná se o běžný půdní mikroorganismus a z tohoto pohledu jsou tedy Bt-hybridy kukuřice skutečně přírodním produktem, i když vytvořeným novými metodami. Protein delta-endotoxin, který Bacillus thuringiensis produkuje, byl využíván jako komerční bioinsekticid v zemědělství, lesnictví a zahradnictví již od roku 1935. Za jeho hlavní výhodu je považována vysoká specifita účinku a s tím spojená cílená eliminace larev škůdců. Ochrana však nikdy nebyla stoprocentní, protože - jako u kteréhokoli jiného insekticidu závisela na dokonalém poktrytí rostlin účinnou látkou. Tento insekticid byl využíván dalších více než 30 let, než byla objevena možnost vložení Bt-genu do genomu kukuřice. Bt-gen, tzn. část DNA z pocházející z Bacillus thuringiensis, byl izolován a metodami genového transferu vnesen do genomu kukuřice. Výsledný hybrid kukuřice pak obsahuje kromě své „klasické“ genetické výbavy též Bt-gen, jehož exprese se projeví produkcí delta-endotoxinu přímo v rostlině. Po požití pletiv takovéto rostliny larvou zavíječe dochází v důsledku perforace střev ke kolapsu zažívacího traktu. Larvy přestávají žrát a během jednoho až dvou dnů hynou.
Je zřejmé, že Bt technologie nabízí nemálo předností, které je možné shrnout následovně:
stoprocentní odolnost rostliny v průběhu celé pěstitelské sezóny,
cílená eliminace škodlivých larev zavíječe bez účinku na užitečný hmyz,
úspora přímých nákladů na pěstování kukuřice (není třeba jakékoli chemické či biologické ošetření),
zvýšení skliditelného výnosu (porost není poškozen),
lepší krmná hodnota (podstatně nižší obsah mykotoxinů),
eliminace chemického ošetření je přínosem pro životní prostředí.
Nabízí se logická otázka, zda je možný vznik rezistence zavíječe kukuřičného na Bt-protein a zároveň, zda a jak je možné vzniku rezistence předejít, či spíše jej co nejvíce oddálit. Je evidentní, že transformované Bt-hybridy znamenají pro pěstitele nemalý přínos. V zájmu udržení Bt-technologie na trhu je ochrana její životaschopnosti prioritní záležitostí. Laboratorní testy prokázaly existenci larev rezistentních vůči Bt-toxinu v populaci zavíječe. Tato rezistence je založená monogenně, což znamená že je náchylnější k vlivům prostředí a pravděpodobnost jejího vzniku je tudíž vyšší. Má-li škůdce v průběhu roku více generací, jsou tyto vlivy dále zvýšeny. V praxi se proto využívá systém tzv. útočišť (refuge), které zajišťují dostatečné namnožování nerezistentních jedinců zavíječe. Znamená to, že pěstitel musí zasít minimálně 5 % ploch klasickým (ne-Bt) hybridem kukuřice a neošetřovat tato pole žádným registrovaným insekticidem s cílem ochrany před zavíječem; nebo zasít minimálně 20 % ploch ne-Bt hybridem a tuto plochu ošetřit některým z registrovaných chemických insekticidů.
V důsledku zmíněných výhod jsme svědky stabilního nárůstu ploch osetých Bt-kukuřicí (obr. 4), které se již počítají na milióny hektarů. Je ovšem známo, že zavádění geneticky modifikovaných organismů do praxe je zejména na starém kontinentu často provázeno silnými emocemi. To je také důvodem, proč dnes u nás ještě nejsou Bt-hybridy komerční realitou, tak jako je tomu ve např. ve Spojených Státech, Argentině, Jihoafrické Republice nebo Číně. Přes všechny rozpory je však přínos pro zemědělství a přírodní prostředí jednoznačný. Nelze si než přát, aby jejich cesta k českému zemědělci byla co nekratší a zavedení do pěstitelské praxe co nejrychlejší.
Jan Hitzger,
Pioneer Saaten Ges.m.b.H., Břeclav
