Brambory se v České republice pěstují aktuálně na ploše lehce převyšující 22 tisíc hektarů. Do České republiky se dovážejí jak konzum, tak sadba. Pěstování brambor vyžaduje pečlivou agrotechniku i vhodná ošetření, stěžejní je také přízeň počasí, především výskyt srážek v letních měsících. Jak hodnotí průběh loňské sezóny a také jakou sezónu předpokládá pro rok 2023, na to jsme se zeptali Ing. Ervína Hausvatera z Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě.
Rok 2022 začal pro bramboráře slibně příznivým jarem a bujným vývojem porostů v první polovině vegetace. Letní přísušek však zhatil naděje na vysoké výnosy kvalitních hlíz. Problémy byly i v závěru vegetace a v období sklizně. To bylo dešťových srážek zase příliš. Nakonec však výsledek nebyl tak špatný, jak se jevil uprostřed suchého léta. Výsledky se ale velmi lišily podle lokalit a pěstovaných odrůd.
Určité zpoždění ve výsadbě oproti jiným rokům měli ranobramboráři, neboť začátek března byl velmi chladný. V bramborářské oblasti se naopak sázelo poměrně brzy za téměř ideálních podmínek a na přelomu dubna a května již byla většina porostů vysázena. Suchý květen nebyl pro brambory problémem, protože v této době klíčí, zakořeňují a vzcházejí a vodu a živiny čerpají z matečné hlízy. Porosty jsou za těchto podmínek také měně ohroženy vločkovitostí a bakteriálním černáním stonku. Od června do poloviny července byl již vláhy dostatek a porosty brambor se vyvíjely velmi intenzivně s bohatým nárůstem natě. Poté však nastoupilo období s nedostatkem srážek a přísušek přerušily až srážky od třetí srpnové dekády. Období sklizně bylo velmi deštivé, sklizňové práce se protáhly na celý říjen a v mnoha případech byla sklizeň velmi obtížná.
V posledních deseti letech se spektrum patogenů významně nezměnilo a naštěstí se zatím neobjevil nový, s kterým by pěstitelé brambor museli bojovat. Došlo ale k určitým změnám v hospodářském významu některých škodlivých činitelů, což je podmíněno nejen klimatickými faktory, ale také třeba změnami v technologii pěstování nebo v sortimentu odrůd. Pokud se týká karanténních objektů, jakou jsou například bakteriální kroužkovitost bramboru a hnědá hniloba, tak ty se díky přísným rostlinolékařským opatřením daří eliminovat. Co se ale výrazně změnilo, jsou stále omezenější možnosti přímých zásahů proti chorobám a škůdcům v důsledku silné restrikce prostředků ochrany rostlin. Bezpochyby se to projeví v množství a kvalitě produkce, neboť za většinu z nich neexistuje adekvátní náhrada.
