Na konferenci Bayer ExpertForum se představila celá řada novinek rozšiřující zemědělcům možnosti pěstování a především ochrany zemědělských plodin. Kvalitní přípravek je důležitým předpokladem pro účinný zásah proti škodlivým organismům. Svůj vliv mají ale i podmínky aplikace. To platí i v případě herbicidní ochrany, na kterou se v rámci uvedené akce zaměřili prof. Ing. Josef Soukup, CSc., (JS) a doc. Miroslav Jursík, Ph.D., (MJ) oba z České zemědělské univerzity v Praze. Na jejich zkušenosti v této oblasti se ptala Ing. Martina Pospíšilová ze společnosti Bayer.
Jak zaznělo v rozhovoru s odborníky z České zemědělské univerzity v Praze, počasí výrazně ovlivňuje účinnost a selektivitu herbicidního ošetření. Má však také vliv na růst a vývoj pěstované plodiny a plevelů. Nemělo by se zapomínat na to, jak složité rozhodování má agronom. Předpovědi počasí vycházejí jen s určitou pravděpodobností a odhad vývoje povětrnostních podmínek například na pět dní dopředu je už zatížen velkou nejistotou. Agronom se ale na základě těchto předpovědí musí rozhodovat, aby dosáhl požadované efektivity herbicidního ošetření.
Jaké konkrétní podmínky mají vliv na fungování herbicidů?
JS: Z hlediska účinnosti herbicidů je třeba rozlišovat dvě věci, a sice podmínky pro příjem účinných látek rostlinami a druhá věc je vlastní biologická aktivita v rostlinách. Samotný příjem je fyzikální záležitost. Přítomnost vody v půdě a vlhkost vzduchu mají přímý vliv na to, jak rychle se přípravky dostanou do rostlinných pletiv. Příjem se odehrává na základě koncentračního spádu a do značné míry je nezávislý na teplotě.
Množství srážek a teploty také ovlivňují výpar, transpiraci, ale také účinnost přijatých látek. V případě půdních herbicidů jsou srážky velmi důležité a v neposlední řadě i ovlivňují také struktury vytvářené na povrchu rostlin, které komplikují příjem herbicidu přes list.
Vedle vody je důležitým faktorem teplota, která ovlivňuje aktivitu procesů probíhajících v rostlinách. Rychlost enzymatických reakcí je ovlivňována teplotou, která tak působí na metabolismus rostlin, včetně metabolismu účinných látek herbicidů. To má dopad na účinnost i selektivitu přípravků proti plevelům. Intenzivnější metabolické pochody začínají v našich podmínkách přibližně při teplotě 8 až 10 °C. S rostoucí teplotou se aktivita zvyšuje až do optima, které bývá kolem 20 až 25 °C. Pak metabolická aktivita opět klesá. Toto teplotní rozmezí je proto optimální i pro aktivitu herbicidů. Výjimkou je stres, například suchem, působící na rostliny kulturní i plevelné, který může mít negativní dopad na příjem i vlastní účinnost herbicidu.
MJ: Každá účinná látka potřebuje pro svoje efektivní fungování nějakou minimální teplotu. V praxi to znamená, že ošetřovat ozimé obilniny proti plevelům na jaře není možné v okamžiku, kdy nám počasí dovolí vjet do pole. Obvykle musíme počkat na to, až denní maximální teploty překonají tuto minimální potřebnou teplotu a mnohdy je třeba, aby tato teplota vydržela několik dní. Komplikací je potom kolísání teplot například takové, jaké jsme zažili loni v dubnu. Loňský ale především předloňský duben byl specifický v tom, že po chladném březnu, kdy nebylo možné ošetřovat proti plevelům, se rychle oteplilo a teploty se dostaly k hranici 30 °C. To je ovšem situace, kdy rostliny omezují svůj metabolismus a účinnost herbicidů opět klesá. Tato situace ošetření proti plevelům poměrně komplikovala, zejména u ALS inhibitorů.
Jakým způsobem ohrožují dešťové srážky účinnost herbicidů?
JS: Větší množství srážek nemusí být vždy pozitivní. V případě již vzpomínaných půdních herbicidů může dojít k proplavení látek makropóry mimo dosah kořenů. Půdní herbicid nejlépe funguje, pokud je aplikovaný na vlhkou půdu. Pak se může vytvořit na povrchu půdy herbicidní film, který zamezuje vzcházení plevelů z povrchové vrstvy půdy. Přívalový déšť tuto vrstvu poruší nebo v ní sníží koncentraci herbicidu. Na druhou stranu déletrvající sucho stimuluje tvorbu ochranných bariér na povrchu listů. Vedle toho, sucho může dostat rostliny do stresu, kdy se fyziologické procesy zastaví a herbicidy jsou méně účinné.
Déšť těsně po aplikaci také negativně působí na účinnost. Proto se celá řada výrobců snaží vytvářet herbicidy tak, aby lépe ulpívaly na povrchu rostlin a pokud možno se rychle dostávaly do pletiv. U moderních přípravků tak nemusí vadit déšť, který přijde třeba dvě hodiny po aplikaci.
Je nějaké univerzální pravidlo, v jaké fázi by měly být plevelné rostliny pro to, abychom dosáhli nejlepší účinnosti herbicidů?
JS: To asi nelze říct nějak paušálně. Vývoj herbicidů s sebou přináší stále účinnější sloučeniny, které jsou schopné potlačovat plevele i v pozdějších růstových fázích, než tomu bylo dříve. To určitě platí u skupiny postemergentních herbicidů.
Na jedné straně musíme přizpůsobovat aplikaci herbicidů určité růstové fázi plevele, ale pěstitel musí zvažovat i postupně narůstající škodlivost plevelů. Například v obilninách není problém dosáhnout v okamžiku sklizně bezplevelného porostu. To ale neznamená, že plevelné rostliny, pokud byly ponechány dlouho, nezpůsobily určité snížení výnosu. Každá plodina má své kritické období, kdy je nejnáchylnější na konkurenci plevelů – u obilnin to je tvorba listů až počátek odnožování. Pokud v této době nezasáhne pěstitel včas, může dojít ke snížení výnosu. Obilniny mají dobrou kompenzační schopnost, ale jsou plodiny, jako například kukuřice nebo cukrovka, kde s něčím takovým počítat nemůžeme.
MJ: Je třeba připomenout, jak složitou práci má agronom, který se musí správně rozhodnout. Předpovědi počasí vycházejí jen s určitou pravděpodobností a odhad vývoje povětrnostních podmínek na více než pět dní dopředu lze označit téměř za věštbu. Agronom se ale na základě těchto předpovědí musí rozhodovat. Ukázkovým případem je sucho a čekání na srážky, které nakonec nemusí přijít. V ten moment se porosty dostanou do popisované kritické fáze, bariéry na povrchu listů plevelů jsou silnější a herbicidní ošetření se značně komplikuje.
Jak se vypořádat s obrannými bariérami, které jednotlivé plevele vytvářejí?
MJ: Obranné bariéry plevele nevytvářejí, protože by očekávaly, že proti nim bude použitý herbicid. Je to přirozená ochrana proti působení vnějších vlivů, jako jsou ultrafialové záření nebo nedostatek vody. Nejčastěji se jedná o chloupky nebo různě silnou voskovou vrstvu. Obě tyto struktury znesnadňují průnik herbicidů do rostliny. Proto jsou součástí přípravků různé adjuvanty, s cílem usnadnit pronikání herbicidy přes tyto ochranné bariery. S pohledu herbicidů jsou nejúčinnější adjuvanty na bázi olejů. Tyto adjuvanty snižují povrchové napětí kapaliny, díky čemuž postřikové kapénky lépe přilnou k povrchu rostlin, ale mají také výrazný penetrační efekt. Herbicid pak lépe proniká do povrchových pletiv. Adjuvanty je možné přidávat do postřikové jíchy dodatečně těsně před aplikací. Společnost Bayer má ve své nabídce několik produktů, které mají olejové adjuvanty zabudovány přímo ve své formulaci. Příkladem jsou herbicidy Laudis® nebo Maister® Power.
Jakým způsobem je možné ovlivnit selektivitu přípravků?
JS: Jde o hodně faktorů. Je třeba si uvědomit, že selektivita je hlavně postavena na schopnosti kulturní rostliny rychleji metabolizovat účinné látky herbicidů, než plevele. Samozřejmě je důležitá již vzpomínaná teplota, aby enzymy v rostlinách byly aktivní a dokázaly detoxikovat účinné látky.
Další pomoc pro pěstované plodiny představují tak zvané safenery, které jsou součástí některých herbicidů obsahující méně selektivní účinné látky. Safenery zvyšují aktivitu rostlinných enzymů rozkládajících herbicidní látky nebo připravují plodiny na potřebu tyto látky metabolizovat ve větším množství. Společnost Bayer má v portfoliu celou řadu herbicidů, které safener doprovází. Je dobré ale připomenout, že v současné době máme safenery pouze pro herbicidy aplikované v jednoděložných plodinách, tedy obilniny a kukuřici. Pro dvouděložné plodiny nám tato možnost zvýšení selektivity chybí, a tak musíme věnovat více pozornosti povětrnostním podmínkám, které odbourávání herbicidů výrazně ovlivňují.
V souvislosti se selektivitou si musíme také uvědomit, že ošetření je třeba provádět cíleně. Počet aplikací by se neměl bezmyšlenkovitě zvyšovat, protože i plodina musí vynaložit určitou energii k odbourání herbicidu, což se může projevit snížením výnosu.
V minulém roce byl problém se zakládáním porostů ozimých obilnin. Jak se to projeví na jarním ošetření?
JS: Pokud je zaseto v agrotechnické lhůtě, je vhodné podzimní ošetření proti plevelům. Agronomové mají k dispozici mnoho kvalitních herbicidů. V nabídce najdeme přípravky, které velmi dobře účinkují i proti obtížně hubitelným plevelům, jakými jsou například violky nebo zemědým. Také aplikační okno je na podzim poměrně široké a v neposlední řadě je na konci roku méně pracovních operací než na jaře, kdy jsou postřikovače v mnohem větší permanenci.
Konec roku 2020 ale ukázal, že není třeba se tlačit do aplikací za každou cenu. Pokud se zaselo pozdě, nemá cenu ošetřovat v době, kdy není předpoklad vzcházení a nástupu škodlivosti plevelů. Na hodně pozemcích s ozimými obilninami byly v letošním mokrém podzimu vidět hluboké koleje po aplikaci herbicidů. Kromě škod na půdní struktuře a porostech se zde stejně na jaře pravděpodobně bude muset zasahovat znova.
Spektrum plevelů se během let mění. Je možné odhadnout, kam se bude vyvíjet v blízké budoucnosti?
JS: S ohledem na úzké spektrum pěstovaných plodin v kombinaci s omezováním účinných látek v Evropské unii nejsou vyhlídky příliš příznivé. Dnes najdeme na našich polích určitý mix různých druhů, ať už těch původních nebo těch, které se k nám dostávaly díky různým lidským činnostem z jiných oblastí. Překvapivě asi jen jedna třetina plevelných druhů jsou ty původní.
Diverzita plevelného spektra se zmenšila po druhé světové válce přibližně o polovinu. To znamená, že z celkového počtu asi tří stovek plevelných druhů rostoucích na našem území v minulosti, došlo ke snížení na 150. Na každém pozemku najdeme asi deset až patnáct druhů a z toho přibližně dva až tři představují vážnější problém. Mezi nově se šířící druhy můžeme zařadit například mrvku myší ocásek nebo hulevník lékařský.
MJ: Všechny tyto druhy reagují na naše agrotechnické zásahy. Pokud se nám podaří se s některým plevelem vypořádat, uvolní se prostor pro druhy jiné. V minulosti se nám podařilo najít účinné opatření proti sveřepu stoklase, následně chundelce metlici, v současnosti řešíme sveřepy. Tam, kde se to daří, může uvolněné místo nahradit třeba mrvka myší ocásek. Podobně hulevník lékařský obsadil niku po brukvovitých plevelech. V minulosti byly problémem kokoška pastuší tobolka a penízek rolní, následně jsme tu měli častější výskyt úhorníku mnohodílného. Nyní je to právě hulevník lékařský.
JS: Určitě musíme už nyní, ale i do budoucna počítat s výskytem rezistentních plevelů. Rezistentní populace plevelů se vyvíjejí relativně pomalu. U chundelky metlice upozorňujeme na rezistentní populace přibližně dvacet let, ale širší zemědělská veřejnost si toho problému více všímá teprve posledních pět let. Domnívám se, že této problematice je třeba se věnovat s předstihem. Vzniku rezistence se rezistence u plevelů se nelze zcela vyhnout. Rozdíl ale je, zda její výskyt způsobem hospodaření oddálíme o pět nebo deset let, nebo se nám její vznik podaří oddálit o padesát let.*
