V poslední době se v České republice zintenzivnila diskuse o významu ochrany proti šíření bakteriální kroužkovitosti brambor. Původce této choroby byl u nás poprvé laboratorně potvrzen v roce 1996 a od té doby je jeho výskyt opakovaně zjišťován v oblastech pěstování brambor. V evropských zemích a velké části dalších zemí světa je původce choroby zařazen do seznamu karanténních škodlivých organismů rostlin.
Mezi pěstiteli brambor je častá otázka na hospodářskou škodlivost této choroby. Přímé hospodářské ztráty způsobené kroužkovitostí v porostech brambor i na sklizených hlízách vznikají v důsledku vadnutí rostlin a hniloby hlíz. V Severní Americe a v zemích bývalého SSSR byly publikovány údaje o výnosových ztrátách brambor ve výši až 50 %. Významné jsou však i ztráty nepřímé, vyplývající z omezení obchodu se sadbou, v zákazu či omezení vývozu brambor a z nákladů na dodržování mimořádných rostlinolékařských (karanténních) opatření. V řadě evropských zemí je intenzita výskytu původce choroby právě díky přísným karanténním opatřením udržována pod hranicí měřitelné přímé škodlivosti.
Právě snaha o odstranění blokády vývozu českých brambor do členských zemí ES byla hlavním důvodem pozvání odborníků Evropské komise (EK), kteří v souvislosti s hodnocením fytosanitární situace v sektoru výroby brambor v ČR navštívili republiku v lednu roku 2001. Ze zprávy zmíněných odborníků vyplynulo kladné hodnocení českých opatření proti rakovině brambor a proti háďátku bramborovému a také českého systému laboratorní diagnostiky bakteriální kroužkovitosti a hnědé hniloby.
V opatřeních proti šíření kroužkovitosti však experti shledali odlišnosti od příslušné směrnice Rady ES č. 93/85/EEC. Na rozdíl od této směrnice se v ČR dosud při výskytu kroužkovitosti nezahrnují do karanténního území všechny pozemky obdělávané zemědělskou mechanizací, která byla před tím v kontaktu se zamořeným porostem či z něho sklizenými hlízami brambor a nebyla předem očištěna a dezinfikována. Sadbové brambory, vyrobené v takto vymezeném území v roce potvrzení výskytu kroužkovitosti, nelze také uvádět do oběhu jako úředně uznaný rozmnožovací materiál, a to ani po negativním výsledku laboratorního testování příslušných partií.
Bez zřetele na aktuální potřebu vývozu českých brambor do zemí EU je nutné do vstupu ČR do EU zmíněné odlišnosti naší praxe od platné evropské směrnice odstranit. V každém případě však při tom nelze postupovat tak, aby došlo k hromadnému útlumu českého množení brambor. V členských zemích EU, například v sousedním Sasku, se v této souvislosti ještě před zjištěním infekce v podniku snaží organizačně rozdělit výrobu brambor (zvláště produkci sadby) do více produkčních míst v podniku tak, aby použitá mechanizace byla průkazně očištěna a dezinfikována před použitím v každém z těchto míst. Tak není nutné po zjištění výskytu kroužkovitosti vymezit území, v němž přísná opatření platí, na celý podnik.
Ministerstvo zemědělství ČR v reakci na závěry odborníků EK jejich doporučení přijalo, a proto Státní rostlinolékařská správa (SRS) připravila návrh novely metodického pokynu, který již výše zmíněná opatření EU zahrnuje. Nejdůležitějším prvkem upraveného systému opatření proti šíření kroužkovitosti by mělo být postupné zavádění technologicky samostatných výrobních celků (míst produkce) do praxe pěstitelů (zvláště množitelů) brambor. Po připomínkách zástupců pěstitelů brambor bylo rozhodnuto navržený systém opatření podrobit širší diskusi za účasti zástupců množitelů, pěstitelů, dovozců a zpracovatelů brambor, včetně účasti zástupců Výzkumného ústavu bramborářského a ÚKZÚZ tak, aby s výsledkem mohla být pěstitelská veřejnost seznámena do 1. března 2002. Schválená novela metodiky SRS a MZe ČR bude poté podkladem pro přípravu vyhlášky MZe o opatřeních proti šíření původců kroužkovitosti brambor a hnědé hniloby, s jejíž účinností se počítá ještě v roce 2002.
Ing. Michal Hnízdil,
Státní rostlinolékařská správa, Praha
