Od roku 1989 jsme ve spolupráci s pracovníky ÚKZÚZ sledovali na všech pokusných lokalitách výskyt houbových chorob na ječmeni. Výsledky tohoto průzkumu byly publikovány na stránkách našich odborných i populárních zemědělských časopisů (například Dreiseitl, Agro 2000/2). Z výzkumu vyplynulo, že jarní ječmen je ze 79 % silně napadán buď padlím travním, nebo rzí ječnou. O zbytek do 100 % se dělí všechny ostatní houbové choroby. Skutečně jsou tyto ostatní choroby na ječmeni tak málo škodlivé?
Běžná fytopatologická literatura uvádí rozdělení houbových patogenů na dvě základní skupiny: jednu tvoří parazité, kteří se vyskytují v určité klimatické oblasti na pěstovaných plodinách v podstatě pravidelně, a do druhé patří parazité, kteří se vyskytují pouze příležitostně. Původci chorob patřící do druhé skupiny mohou udeřit s nebývalou intenzitou, protože jejich vývoj je závislý na vnějších faktorech, neboli povětrnostních podmínkách v daném ročníku. Tak jsme například v letech 1996 - 1997 zaznamenali obzvláště u ozimho ječmene na mnoha lokalitách výrazný pokles na výnosu způsobený jednou z chorob patřících do uvedené skupiny. Skvrnitost ječmene tehdy zapříčinila citelné ztráty na výnosu nejen u nás, ale i v okolních státech (například v Německu).
Do první skupiny, tedy skupiny obligátních patogenů ječmene, spadají původci padlí travního (Blumeria, dříve Erysiph graminis f. sp. hordei) a rzi ječné (Puccinia hordei), do druhé skupiny původci síťovité a hnědé skvrnitosti ječné (Pyrenophora teres f. sp. teres a Pyrenophora teres f. sp. maculata, Bipolaris sorokiniana), dále Rhynchosporium secalis a v posledních letech se velmi rychle šířící choroba způsobená houbou Ramularia collo - cygni, které bude po právu věnována dominantní část tohoto příspěvku. Významnost pruhovitosti ječné způsobované houbou Pyrenophora graminea (konidiové stadium Drechslera g.) je kontrolována dobrým zdravotním stavem osiva.
Původce ramulariové skvrnitosti byl v České republice identifikován už v roce 1998 na Šlechtitelské stanici Stupice. V dalším roce byl výskyt tohoto patogena zaznamenán i na jiných lokalitách. Jednou z nich je Šlechtitelská stanice Lužany u Přeštic, kde v následných letech začala choroba převažovat nad všemi ostatními houbovými chorobami. V té době už s ní měli své mnohaleté zkušenosti naši jižní a západní sousedé (Rakousko a Německo). Obzvláště v Bavorsku probíhají v posledních letech velmi intenzivní výzkumy tohoto patogena.
Ramulariová skvrnitost napadá především listy, ale i listové pochvy, stébla a osiny. Více než 15 let se pravidelně vyskytuje v Rakousku a v posledních pěti letech také ve zmíněném Bavorsku se choroba stala velmi rozšířenou. Tento názor byl podpořen studiem zpráv Bundessortenamtu o výnosových pokusech na kontrolních stanicích v Bavorsku. Zprávy obsahují údaje o výskytu chorob v ječmenných porostech. Na několika stanovištích se poukazuje na listové skvrny nejistého původce. Tyto listové skvrny vedly v krátké době ke zhnědnutí listů a ke snížení výnosů. Zprávy poukazovaly také na to, že při použití fungicidů listový aparát onemocněl později a zřídka došlo k nižším výnosům (anonym, 1994 - 1999). Pro tento typ listových skvrn přicházely do úvahy dvě příčiny: jednak neparazitární listové skvrny, jednak ramulariová skvrnitost.
Aby se objasnil výše uvedený stav, pracovníci ochrany rostlin v Bavorsku a bavorští šlechtitelé ječmene zaslali v roce 1999 71 sběrů ječmenných listů z dvaceti bavorských míst a ty byly prověřeny v laboratoři na výskyt ramulariových skvrn. Sběry se skládaly ze 47 vzorků ozimého a 21 jarního ječmene. Tři vzorky byly označeny jen jako ječmen. Z ozimého ječmene bylo posláno jedenáct a z jarního ječmene sedm různých odrůd.
Choroba se dá dobře rozeznat i na zcela vysušených listech při třicetinásobném zvětšení pod lupovým mikroskopem. Na listových skvrnách se nacházejí bílé tečky. Jsou seřazeny do řádků a jsou tvořeny chomáčky konidioforů. Stupeň napadení se hodnotil bonitační stupnicí 0 - 5, přičemž 0 znamenala stav bez napadení a 5 silné napadení. Záměna s jinými listovými skvrnami je možná tehdy, když se choroba nachází na počátku epidemie a na listových skvrnách ještě nejsou vytvořeny chomáčky konidioforů. V takovém případě se dají ramulariové skvrny velmi lehce zaměnit s neparazitárními listovými skvrnami a některými dalšími parazitárními listovými skvrnami (tabulky 1 a 2). Aby se přesto dosáhlo jisté diagnózy, bylo nutné tyto listy bez chomáčků konidioforů položit do vlhké komůrky nebo na vodní agar do Petriho misek, aby se prověřily po jednom až dvou dnech znovu pod lupovým mikroskopem chomáčky konidioforů. Pokud se při těchto optimálních podmínkách pro tvorbu konidioforů stále nezjistily žádné chomáčky konidioforů a ani žádné konidie jiného druhu, mohlo se z toho vyvodit, že jde o neparazitární skvrny. Zjistilo se, že 85 % zásilek bylo napadeno houbou R. collo-cygni, původcem ramulariové skvrnitosti, z toho 52 % silně.
Výsledky ukázaly, že v roce 1999 bylo v Bavorsku silné napadení ramularií. Dá se předpokládat, že listové skvrny na ječmeni, o kterých se zmiňovaly zprávy Bundessortenamtu (anonym, 1994 - 1999), se mohou v první řadě připsat ramulariové skvrnitosti. Možná jsou malé struktury houby důvodem toho, že nebyla poznána jako příčina listových skvrnitostí, protože rozměry ramulariových konidioforů jsou 15 - 70 x 3 - 5 um a rozměry konidií 6 - 12 x 5 - 9 um. V porovnání s tím mají například konidiofory síťové skvrnitosti až 200 x 7 - 11 um a konidie 70 - 160 x 16 - 23 um.
Je možné konstatovat, že je nejvyšší čas, abychom stejně jako kolegové v minulých letech v Bavorsku provedli důsledný průzkum na všech pokusných stanicích ÚKZÚZ, což je v letošním roce plánováno. Má proběhnout odběr vzorků ve spolupráci s pracovníky ÚKZÚZ z odrůd zařazených ve státních odrůdových pokusech. Dosud máme totiž z náhodně odebraných vzorků pouze mlhavou představu o tom, kam všude se tato choroba již rozšířila. V monitoringu by se proto měl zjistit jak průběh procesů choroby, tak i rozšíření a stupeň napadení, aby se dal lépe posoudit její význam.
Pro hodnocení ječmene vegetační sezóny 2000 byla vyjmuta pro samostatné hodnocení „síťová skvrnitost ječmene“ a přijata kategorie nová - „komplex hnědých skvrnitostí“. Tímto mělo být zabráněno určité rozpačitosti referentů při hodnocení „hnědých skvrn“ na ječmeni. Vyvstal však nový problém - rychle se šířící ramulariová skvrnitost, která je v komplexu zahrnuta, potřebuje pro objektivní posouzení intenzity výskytu pozorování v odlišné vývojové fázi ječmene.
Nyní se alespoň ve stručnosti vraťme k některým dalším houbovým patogenům. V poslední době se možná častěji setkáváme s termínem "hnědá skvrnitost ječmene", jenže tento název je poněkud zavádějící. Pod pojmem "hnědá skvrnitost" mohou být chápány projevy jak houbových původců, tak i neparazitárních skvrn, které mohou mít příčiny v nejrůznějších fyziologických procesech.
Lze konstatovat, že síťovou skvrnitost ječmene způsobuje Pyrenophora teres f. sp. teres (Smedeg. - Peters.), která je ve světě označována jako "net blotch". Typickým symptomem jsou pro ni nekrózy jdoucí podél i napříč nervaturou, ale i symptomy lineární a čárkovité. Tyto symptomy však pomalu ztrácejí dominantní postavení v porostech ječmene. Stále častěji se můžeme setkávat jak na jarním, tak ozimém ječmeni se symptomy skvrnitými o nejrůznější velikosti. Dosud tyto oválné skvrny připisujeme poddruhu Pyrenophora teres f. sp. maculata, která je v literatuře označována termínem "spot blotch". Na ozimém ječmeni jsou tyto skvrny častější než na jarním, v raných fázích bývají spíše nepravidelného tvaru, v době odnožování se mohou protahovat souběžně s nervaturou s výrazně tmavým středem.
Druh Pyrenophora (konidiové stadium Drechslera) rozdělil na poddruhy v roce 1971 dánský vědec Smedegaard- Petersonem. Zjistil sice určité morfologické rozdíly ve stavbě konidioforů a konidií, ale připisoval je výrazné vnitrodruhové variabilitě patogena. Později znovu otevřel tuto otázku prof. Scott v Jihoafrické republice, který se domníval, že poddruh „maculata“ může být totožný sdalším patogenem Pyrenophora japonica. Kolegové ze stejné země mu však tuto hypotézu na základě použití molekulárních metod DNA vyvrátili. Zjistili shodný polymorfismus DNA, což podle kolektivu autorů dokazovalo existenci jediného druhu D. teres.
V současnosti probíhají výzkumy této problematiky také v České republice. Ve spolupráci s firmou Agritec Šumperk, s. r .o. (dr. Ondřej) a Výzkumným ústavem rostlinné výroby, Praha - Ruzyně (dr. Leišová) jsou porovnávány izoláty patogenů z různých odrůd a lokalit jednak klasickou cestou (sledováním růstových a morfologických charakteristik patogena v součinnosti s jejich virulencí k vybraným odrůdám ječmene) a také pomocí molekulárních metod na úrovni DNA (metoda na bázi Real Time PCR). Dr. Ondřej prováděl porovnání obou typů skleníkovým i polním testem již v roce 1999 (Agro, 2000/5) a zjistil, že spot typ má větší konkurenční schopnost, je agresivnější a zřejmě potlačuje i rozvoj net typu. Velmi závažné bylo zjištění, že spot typ prokázal jak ve skleníkových, tak v polních podmínkách schopnost přechodu na pšenici a na listech vytvářet nekrotické skvrny a sporulovat. Inokulace pšenice net typem byla zcela negativní, což potvrdily i testy laboratorní metodou testace segmentů listů na roztoku benzimidazolu na výzkumném pracovišti Kroměříž.
Řešení současného taxonomického problému, zda-li jde o tentýž druh rodu Drechslera či o zcela samostatné druhy, snad přinese blízká budoucnost. K tomu bude zapotřebí shromáždit zkušenosti těch zemí, kde se zemědělská praxe i odrůdové zkušebnictví potýká s identifikací "hnědých skvrn". A v jednotlivých státech, tedy i u nás, bude nutná co nejužší součinnosti jak zemědělské praxe a Ústředního kontrolního ústavu zemědělského, tak spolupracujících výzkumných složek.
Poznámka: Zkušenosti s výzkumem houby Ramularia collo - cygni v Bavorsku jsou čerpány z článku Das Auftreten der Ramularia - Blattfleckenkrankheit an Gerste in Bayern 1999, verursacht durch Ramularia collo - cygni Sutton Waller od dr. Edelgard Sachs, jehož překlad laskavě poskytla Ing. Lydie Čechová.
Ing.Věra Minaříková,
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o.
