Jarní pšenice má mezi obilninami specifické postavení. Podobně jako ve většině evropských zemí také v České republice doplňuje jarní pšenice pšenici ozimou, která je u nás nejrozšířenější plodinou a která díky delší vegetační době dává vyšší a stabilnější výnosy.
Podle momentální situace je jarní pšenice pěstována prakticky ve všech výrobních oblastech. Stanovištní podmínky do značné míry ovlivňují dosažení parametrů kvality přesto, že většina registrovaných odrůd má deklarovanou potravinářskou kvalitu. Příznivé míry rentability pěstování je dosahováno především v podmínkách vlhčí řepařské a obilnářské výrobní oblasti. Při dobré agrotechnice je pravděpodobné dosažení potravinářské kvality a příznivého zpeněžení.
V produkčních oblastech západní Evropy jsou pozdní výsevy pšenice (po 25.10.) řešeny přesívkami, které mají značnou toleranci k chladu; nebezpečí vymrznutí u nich hrozí až při teplotách -15 oC a v porovnání s ozimou pšenicí mají malé jarovizační nároky. Generativní vývoj u nich probíhá rychleji než u ozimé pšenice vyseté ve stejnou dobu, a proto jsou ve výhodě při nástupu letních přísušků. Také na našem území byly přesívky dříve pěstovány. V současné době však nejsou v praxi využívány.
Agrobiologické zvláštnosti a specifika agrotechniky
Jedním ze základních faktorů podmiňujících pěstitelský úspěch jarní pšenice je doba výsevu. Velmi raný výsev většinou zaručuje vysoký výnos. V sušších letech ji můžeme vysévat již od února. Není třeba čekat, až půda úplně vyzraje. Jarní pšenice na rozdíl od jarního ječmene snáší při setí tzv. zamazání. Vhodné období výsevu trvá do konce března. U dubnových výsevů musíme počítat se snížením výnosů, zejména posunou-li se až do druhé poloviny dubna. Při pozdních výsevech se zhoršují růstové a vývojové podmínky v celé vegetaci. Porosty jsou nevyrovnané a pozdní slabé odnože jsou zpravidla neproduktivní. Pozdní výsevy lze částečně vylepšit vyšším výsevkem a vyšším hnojením.
Požadavky na půdní a klimatické podmínky pěstování jsou v podstatě stejné jako u pšenice ozimé. Dobrých výsledků lze dosáhnout především ve vlhčí řepařské oblasti, dále v obilnářské a bramborářské výrobní oblasti. Při pěstování po pozdě sklizených předplodinách nebo při závažných nedostatcích v agrotechnice dává jarní pšenice v těchto podmínkách obvykle vyšší výnosy než pšenice ozimá, která však je výnosnější v teplých podmínkách. Za určitých předpokladů je možné jarní pšenici pěstovat i v kukuřičné výrobní oblasti při. zařazení na pozemky s dobrými vláhovými poměry a při včasném výsevu, pokud to podmínky dovolí již únoru.
Také nároky na předplodiny má jarní pšenice obdobné jako pšenice ozimá. Je proto náročnější na předplodinu než jarní ječmen. Většinou se seje po pozdě sklizených plodinách (po cukrovce, bramborách, popřípadě po silážní kukuřici), kdy průběh počasí na podzim nedovolil včas zvládnout všechny práce spojené se sklizní, přípravou půdy a zasetím ozimů. Po okopaninách jsou také dosahovány nejvyšší výnosy. Při vysokém podílu obilnin v osevních sledech je možné ji zařadit i po obilninách. Ve sledu po obilnině je vhodné použít strniskové meziplodiny jako přerušovače k vyrovnání vlivu špatné předplodiny. Při snížení výsevku o 30 - 40 % ji lze využít jako krycí plodiny pro podsevy jetelovin. Výhodou je, že některé odrůdy jarní pšenice nepoléhají a mají úzké a řídké listy, které propouštějí dostatek světla. Jarní pšenici lze sít i po vyzimované pšenici ozimé, když se včas zaorá. Přísevy do špatně přezimovaných porostů ozimé pšenice jsou méně vhodné z důvodu mnohdy obtížně proveditelného kvalitního přísevu, a také nevyrovnaného dozrávání obou forem pšenice.
Běžné dávky dusíku se pohybují mezi 80 - 100 kg N.ha-1. Při jejich snížení mohou nastat problémy s potřebnou úrovní výkupních parametrů pekařské kvality, především obsahem bílkovin a lepku.
Jarní pšenice netrpí tolik chorobami pat stébel a proto ji lze pěstovat v nezbytných situacích i ve sledu po pšenici ozimé. V některých letech je také nástup ostatních chorob na jarní pšenici výrazně opožděn oproti pšenici ozimé a nezpůsobuje vážnější škody. Obvykle zcela postačí jeden postřik vhodným fungicidem na počátku metání. Někdy je možné jej vynechat. Je-li porost zdravý a odrůda není náchylná k některým chorobám, které se šíří v pozdějších fázích vývoje (např. ke rzi pšeničné a klasovým chorobám - braničnatce a fusariózám).
Při velkém výskytu ozimých plevelů (např. chundelky metlice) přispívá pěstování jarní pšenice místo ozimé k jejich regulaci.
Odrůdy jarní pšenice jsou méně odnoživé, je proto potřeba počítat s vyššími výsevky (viz tabulku). Pro zvýšení počtu odnoží a jejich vyrovnanosti je možné ve fázi tří až čtyř listů (DC 13 - 14), podobně jako u ozimé pšenice, provést ošetření morforegulátory. V intenzivních podmínkách nebo při hustých porostech lze proti poléhání použít regulátory růstu na konci odnožování a začátku sloupkování (DC 23 - 31). Použití regulátorů růstu závisí na odrůdě a průběhu počasí a obvykle není nutné. Podobně i použití fungicidů je podmíněno průběhem počasí a odrůdovou odolností proti chorobám.
Osevní plochy
Plochy jarní pšenice jsou v Česku řádově desetkrát nižší než plochy pšenice ozimé a značně kolísají. Podíl jarní pšenice na celkové ploše pšenice se v posledních deseti letech pohyboval od 1,5 do 14,1 %. Závisel především na podzimním a zimním průběhu počasí a možnostech založení porostů ozimů, na předplodinách a na rozhodování zemědělců, kteří často ještě na podzim nevědí, kterou plodinu lépe zrealizují.
Meziroční výkyvy v osévaných plochách se pohybují řádově v desítkách tisíc hektarů. V případě nepříznivého průběhu počasí při zakládání porostů ozimé pšenice (září, říjen) nebo po silných zimních mrazech mohou přesahovat 100 tis. ha (např. ročník 1998 / 1999)..
Od roku 1960 (od tohoto roku je oficiálně vedena ve statistice) přesáhla sklizňové plochy jarní pšenice hranici 100 tis. ha pouze dvakrát, v letech 1975 a v roce 1999 (graf 1). Z grafu 1 je také zřejmé, že v šedesátých a sedmdesátých letech byla jarní pšenice pěstována na relativně velkých plochách, mezi 40 - 80 tisíci hektaeů. Od roku 1975, kdy byla jarní pšenice pěstována na 105 369 ha, je možné sledovat klesající trend až na nejnižší úroveň 11 669 ha v roce 1991. V průběhu devadesátých let plochy jarní pšenice postupně narůstaly až na 122 526 ha v roce 1999 (deštivý podzim roku 1998 byl velmi nepříznivý pro založení porostů ozimů). V posledních dvou letech, kdy byly příznivé podmínky pro setí ozimů a mírné zimy, se plochy jarní pšenice snižovaly až na 53 784 ha v roce 2001 s největším zastoupením v českých krajích – Středočeském (11 472 ha), Ústeckém (6 535 ha), Jihočeském (5 851 ha) a Plzeňském (5 363 ha). Nejvyšší procentické zastoupení z celkové plochy pšenice měla v kraji Ústeckém (16,15 %), Libereckém (11,42 %) a Pardubickém (8,66 %), nejnižší naopak v krajích Vysočina (3,12 %), Zlínském (3,55 %) a Jihomoravském (3,63 %).
Výnosy
V celostátním průměru jsou u jarní pšenice dosahovány nižší výnosy než u pšenice ozimé. Tento rozdíl představuje v posledních deseti letech 1 t.ha-1, tj. cca 22 %. Podobně jako u ozimé pšenice byl nejvyššího výnosu (5,1 t.ha-1) dosaženo v roce 1990 (graf 2). Po značném poklesu výnosů v následujících dvou letech (1991 a 1992) došlo k jejich stagnaci na úrovni kolem 3,5 t.ha-1 a zvyšování meziročníkových rozdílů především v posledních letech. Obdobný průběh jako jarní pšenice lze od roku 1990 sledovat také u výnosů jarního ječmene, které jsou obvykle o něco vyšší (graf 2). Výnosy ozimé pšenice se pohybují na úrovni 4,5 t.ha-1 a meziroční rozdíly jsou menší. V roce 2000, kdy byl průběh počasí pro jarní obilniny velmi nepříznivý, byl výnosový rozdíl v porovnání s ozimou pšenicí ještě vyšší (1,53 t.ha-1, tj. 35 %). To ukazuje na větší citlivost výnosů jarní pšenice na nepříznivé klimatické podmínky, než u ozimé pšenice. Mnozí pěstitelé však při pečlivé agrotechnice dosahují stejných výnosů jako u ozimé pšenice a sklizeň realizují v potravinářské kvalitě.
V porovnání se západoevropskými zeměmi jsou, podobně jako u ostatních obilnin, má naše pěstitelská praxe rezervy ve zvyšování výnosů. Ty jsou především v kvalitě zakládání porostů, intenzitě hnojení a používání fungicidů, včetně jejich operativní aplikace. Zatímco u nás převažuje kurativní využívání, v zemích západní Evropy používají spíše preventivní aplikace, které mají vyšší výnosový efekt.
Produkce
Množství vyprodukovaného zrna jarní pšenice v jednotlivých letech a jeho podíl na celkové produkci pšenice je ovlivňováno především pěstitelskými plochami (graf 3). Vzhledem k narůstajícím plochám ozimé pšenice i mírnému nárůstu a menšímu kolísání jejích výnosů v posledních letech, podíl zrna jarní pšenice na celkové produkci pšenice v našem státě spíše klesá a činí kolem 5 %. Výjimkou byl již zmiňovaný rok 1999 s 12 % podílem na celkové produkci zrna pšenice. Podíl na produkci zrna v potravinářské kvalitě může být vyšší, neboť v sortimentu registrovaných odrůd převažují odrůdy s potravinářskou kvalitou A.
Odrůdy
Na nárůstu výnosů jarní pšenice v sedmdesátých letech se podílela registrace německých odrůd (Janus, Solo, Mephisto, Famos). V současné době v sortimentu jarní pšenice převažují tuzemské odrůdy. Z devíti registrovaných odrůd jsou tři zahraniční, na rozdíl od pšenice ozimé, kde je v současné době počet registrovaných domácích a zahraničních odrůd prakticky vyrovnaný. Pro šlechtění produktivních krátkostébelných domácích odrůd v osmdesátých letech (Rena, Sylva, Sandra a Saxana) byly využity mexické odrůdy (např. Siete Cerros a Nadadores 63). Ke zvýšení produkčního potenciálu, zejména produktivity klasu, jsou využívány ozimé genotypy.
Závěr
Přestože se pěstování ozimé pšenice jeví jako výhodnější než pšenice jarní, není tomu tak vždy. I když je z uvedeného zřejmé, že jarní pšenice není bezproblémovou plodinou, je přesto vhodné věnovat jí pozornost.
Důvodů pro její pěstování je několik:
- využití neosetých ploch plánovaných pro ozimy,
- přísev do špatně přezimovaných porostů ozimých obilnin,
- možnost setí po různých předplodinách včetně obilnin,
- snížení negativního vlivu vysokého zastoupení obilnin v osevních sledech, využití strniskových meziplodin,
- možnost účinně řešit zaplevelení,
- možnost využití pro podsevy jetelovin,
- dobrá potravinářská kvalita většiny odrůd.
Jarní pšenice je tak výhodným doplňkem pšenice ozimé a ve specifických podmínkách a při změnách počasí může její pěstování eliminovat nepříznivé vlivy a stabilizovat ekonomiku zemědělského podniku. Podobně jako u ozimé pšenice je třeba stále hledat možnosti úspor a rezervy v efektivnosti pěstitelských technologií i jednotlivých pěstebních opatření.
Doc. Ing. Jan Křen, CSc.,
MZLU v Brně,
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.
