Pro předměstí Brna a jeho bezprostřední okolí je typická intenzivní rostlinná výroba, ale rovněž značná variabilita půdních typů a přírodních podmínek, na což je nezbytné brát zřetel v rámci agrotechniky. Své o tom ví člen Asociace soukromého zemědělství Brno Pavel Stejskal z Ponětovic, jímž obhospodařované pozemky dělí až třicet kilometrů – od těžkých půd až po ty písčité.
V Ponětovicích sedlačili předci Pavla Stejskala již od roku 1780, za první republiky a po druhé světové válce jeho dědeček. V tu dobu, poprvé v roce 1933, podruhé o dvanáct let později, hospodářství vyhořelo – jak obytná část, tak stodola. „Děda měl ale dva syny a při výměře deset hektarů i vizi pokračování a dalšího rozvoje, proto vše vybudoval znovu. V roce 1945 postavil i poměrně velký sklep na uskladnění brambor. O pár let později ovšem musel vstoupit do družstva a na statku se až do sedmdesátých let realizoval výkrm družstevních prasat,“ říká Pavel Stejskal, který v přelomovém roce 1989 ukončil studium na Vysoké škole zemědělské v Brně. „Ještě jsem dělal státnici z marxismu-leninismu,“ směje se.
V létě čtyři roky nato sklízeli Pavel Stejskal a jeho otec, který předtím pracoval jako ekonom v družstvu, první úrodu v roli soukromých zemědělců. Ke svým navráceným hektarům si přibrali další od známých a vlastníků, kteří hospodařit nechtěli, od někoho odkoupili i živý a mrtvý inventář, premiérová sklizeň tak proběhla na 80 hektarech orné půdy.
„Moc nám tehdy v začátcích pomohly Kubátovy dotace. Později, v roce 2006, pak byla výborná dotace pro mladé začínající zemědělce, kterou jsme čerpali na nákup kombajnu a postřikovače,“ informuje Pavel Stejskal a dodává: „V současné době ale u tohoto titulu, tolik potřebného a důležitého pro mladé hospodáře, postrádám větší benevolenci v požadavcích na strukturu výdajů. Jednotliví farmáři mají různé startovní podmínky a diktovat jim, jakou konkrétní část financí použít na investice a jakou na provoz, mi přijde poněkud scestné, obzvláště když společná pravidla Evropské unie k tomu nenutí.“
Více si přečtete ve Farmáři č. 8
