Šlechtění už dávno není pouze o snaze získat co nejvyšší výnos či užitkovost. Ani u hospodářských zvířat, ani u zemědělských plodin. Samozřejmě se výnos neopomíjí, protože na jeho výši závisí nejen zisk pěstitele, ale hlavně schopnost uživit populaci naší planety. Nicméně se na předních příčkách zájmu šlechtitelů čím dál častěji objevují takové vlastnosti, jakými jsou efektivita a kvalita produkce, odolnost vůči měnícím se klimatickým podmínkám, chorobám a škůdcům a minimální negativní dopad na životní prostředí.
Pšenice a ječmen jsou hlavními potravinářskými plodinami na celém světě, ale například podle docenta Kena Chalmerse z University of Adelaide, který společně s kolegou, emeritním profesorem Peterem Langridgem, vedl výzkum v Adelaide, by jejich produkce měla být ještě o hodně zvýšena, aby vyrovnala rostoucí požadavky na potraviny. Odhadují, že by se do roku 2050 mělo jednat o nárůst vyšší než 50 % nad současnou úroveň. Možnou cestou k nakrmení světové populace by mohlo být nalezení nových a efektivnějších genomů obilnin. K tomu vědcům a šlechtitelům pomáhají moderní biotechnické metody.
V rámci dvou mezinárodních projektů vědci sekvenovali mnoho odrůd pšenice a ječmene z různých částí světa. Vědci z projektu „10+ Wheat Genomes“, které vedl profesor Curtis Pozniak z University of Saskatchewan v Kanadě, a International Barley Pan Genome Sequencing Consortium v čele s profesorem Nilsem Steinem z Leibnitz-Institut für Pflanzengenetik und Kulturpflanzenforschung v Německu, sekvenovali sadu genomů obou obilnin, aby se pokusili najít nové možnosti pro efektivnější šlechtění dalších generací odrůd pšenice a ječmene. Například sekvenováním dvou australských variet pšenice, AGT-Mace (PBR) a Longreach-Lancer (PBR), byly zastoupeny jak jižní, tak severní pěstitelské oblasti tohoto kontinentu a vědci měli možnost identifikovat potenciální genové variace pro adaptaci na různé podmínky prostředí. Na University of Adelaide také sekvenovali tři odrůdy ječmene s aktuálně nejžádanějšími vlastnostmi, jakými jsou vysoký výnos, tolerance podmínek klimatu a prostředí (tepelného stresu, mrazu, zvýšené salinity a sucha) a odolnost vůči novým chorobám.
Podle profesora Langridge pokroky v genomice zrychlují šlechtitelský proces a značně pomáhají při zvyšování výnosu a kvality plodin. Avšak u pšenice a ječmene je pokrok problematičtější především kvůli velikosti a komplexnosti jejich genomů, omezeným znalostem klíčových genů řídících výnos a nedostatku dosud shromážděných genomických dat. Moderní kultivary pšenice a ječmene v sobě nesou širokou škálu genových variant, které nemohou být odhaleny při sekvenování několika málo genomů. Je potřeba zpracovat mnoho rozmanitých genomů, aby bylo možné začít rozkrývat plný rozsah jejich genetické variability. Díky poznání celé škály genetické variability těchto obilnin budou mít vědci a šlechtitelé mnohem lepší nástroje k dosažení požadovaného nárůstu globální produkce za udržitelných podmínek.*
