O kvalitu půdy se zajímali již pradávní zemědělci a praktikovali různé postupy k udržení výnosu i regulaci zaplevelení. Organická hnojiva se do půdy přidávala od nepaměti, ale byla i období, kdy se nedalo dopustit na umělá hnojiva a ta statková mohla být považována za přežitek. Dnes se kvalita půdy, ale již nejen z hlediska produkce výnosu, opět dostává do popředí zájmu vědeckých pracovišť. Klimatické změny jsou asi nejčastějšími tématy studií z posledních let.
Na zemědělství a jeho činnost se poslední dobou tu a tam nahlíží ne jako na nezbytnou a klíčovou součást života každého člověka na planetě, protože bez produkce potravin nelze dlouhodobě fungovat, ale jako na hlavní příčinu klimatických změn a jejich negativních projevů. Často se ukazuje na to, že je těch „hi-tech“ vymožeností a produktů v polích již příliš mnoho. Podlě vědců z University of California v Berkeley, by dobře vedená, „low-tech“ manažerská praxe, která zahrnuje pěstování meziplodin, přisévání bobovitých rostlin na pastviny a optimální vypásání, mohla při globální aplikaci vychytat dostatek uhlíku z atmosféry a uchovat jej v půdě, což by v mezinárodním měřítku významně přispělo ke zpomalení globálního oteplování.
Počátečním zájmem bylo určení toho, zda by tyto praktiky mohly přispět ke snížení globální teploty aspoň o 0,1 °C. Což je jedna desetina cíle Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) na omezení průměrného nárůstu globální teploty do roku 2100 na 1 °C (nebo na 2 °C nad průměrnou teplotu před průmyslovou revolucí).
Analýzy existujících studií půdního managementu ukázaly na to, že zlepšující se kvalita půdy by mohla přispět k dosažení nebo i překonání tohoto cíle, a to zejména díky „uzdravení“ degradovaných zemědělských ploch a pastevních areálů, které jsou sice stále k produkci využívány, ale neprodukují v optimální míře. Vyšší kvalita půdy vede ke zvýšení produkce biomasy, jak polních plodin, tak pastevních porostů. Bohatší kořenové systémy dovedou zachytit více oxidu uhličitého z atmosféry a zadržet více uhlíku v půdě.
To není zase nic moc nového, řadu opatření ke zlepšení kvality půdy lidé dělají, i když hlavně pro zvýšení výnosu a nepřemýšlí při tom o nějaké sekvestraci uhlíku. Zvýšením podílu organické hmoty v půdě zvyšují její úrodnost a schopnost zadržovat vodu. Přispívají tak k udržitelnosti, k omezení půdní eroze a obecně tak zvyšují odolnost půd i rostlin vůči klimatickým změnám. Sekvestrace uhlíku, tedy jeho odčerpávání z atmosféry a vázání v půdě, je vlastně takovým vedlejším účinkem, tentokrát v pozitivním slova smyslu.
Více si přečtete ve Farmáři č. 6/2020
