Voda. To je surovina, kterou spousta lidí, zejména v té „civilizované“ části světa bere jako naprostou samozřejmost. Ale v posledních letech se stále častěji setkáváme s jejím nedostatkem, a to i na místech, kde jí bylo leta letoucí dostatek. Velmi citelně to pociťují zemědělci, kteří potřebují na svých polích a loukách dosáhnout odpovídajícího výnosu.
Dostupnost čistých vodních zdrojů se na celém světě zmenšuje, a to nejen v souvislosti s urbanizací a růstem lidské populace, ale také se změnami klimatu, což představuje notnou výzvu pro další fungování lidstva. S nedostatkem vody, ať už té podzemní, nebo v podobě srážek se v posledních letech musí vypořádat stále více lidí, a to i v České republice, kde si až na pár výjimek nebylo potřeba dělat nějaké větší starosti. Jenže čím dál častěji se objevují lokality, kde je v důsledku úbytku srážek stále větším problémem něco kloudného vypěstovat. Tyto problémy narostly do celosvětového měřítka a vědci hledají způsoby, jak se s nimi vypořádat, protože bez fungujícího zemědělství, které dokáže vypěstovat dostatek potravin, se to moc dlouho vydržet nedá.
Jednou z možností by bylo zvýšení množství srážek nebo přivedení vody k rostlinám. Jenže kde není dostatečný zdroj, tam není z čeho čerpat a poroučení větru dešti se taky zrovna neosvědčilo. Proto hledají možnosti na druhé straně spektra, a to u rostlin. Některé z nich totiž dovedou prospívat i ve velmi teplých a suchých oblastech, a tak se pozornost vědců obrátila tímto směrem, protože se domnívají, že geny, které u některých druhů rostlin způsobují vyšší odolnost vůči suchu, by mohly „nakopnout“ evoluci nových plodin, které by dokázaly s vodou zacházet efektivněji.
V teplých a suchých oblastech rostliny přežívají díky mechanismu, který během dne uzavírá jejich průduchy a brání tak odpařování vody, zatímco v noci jsou otevřené a absorbují oxid uhličitý. Tato forma fotosyntézy je označována za metabolismus kyselin tučnolistých (nebo také CAM), vyvinula se v průběhu milionů let a dala tak vzniknout specifickým skupinám rostlin, jako jsou například krasuly, kalanchoe, orchideje či ananas, které dovedou velmi dobře hospodařit s omezenými zdroji vody. Je obecně známo, že některé nepříbuzné rostliny vykazují podobné vlastnosti za podobných podmínek, což je označováno jako konvergentní evoluce. Tyto konvergentní změny v projevech genů a proteinových sekvencí by mohly být začleněny do rostlin, které jsou závislé na tradiční fotosyntéze.
