I když se podíl hořčice bílé na využívaných porostech meziplodin snižuje, stále tvoří základní druh pro toto agrotechnické opatření. Vedle dodání organických látek a ochrany povrchu půdy v meziporostním období lze u hořčice využít její fytosanitární schopnost. V poslední době se ale doporučuje využívat i hořčici jako součást směsí meziplodin.
Od devadesátých let minulého století dochází k poklesu živočišné výroby u nás. Jedním z negativních vlivů tohoto stavu je snižující se příjem organického hnojení. Jednostranně zaměřené osevní postupy na tržní plodiny jako jsou ozimá pšenice, řepka a kukuřice vykazují často negativní bilanci organických látek. Tato důležitá složka půdy je z půdního profilu odčerpávána bez náhrady. Výsledkem jsou dlouhodobé problémy se snazším únikem pohyblivých živin do spodnějších vrstev. Nedostatek organických látek působí negativně i na strukturu půdy. Pozemky jsou pak náchylnější k erozi a půdy zadržují méně dešťových srážek – Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v. v. i., uvádí, že retenční vlastnost půd se za posledních třicet let snížila přibližně o třetinu.
Opatřením k eliminaci tohoto problému je využití meziplodin. To je ostatně podporováno i ze strany Evropské unie. Plodiny na zelené hnojení (hlavní plodiny, především však letní strniskové meziplodiny) se používají pro obohacování půd o snadno rozložitelnou organickou hmotu, která stimuluje biologické a chemické procesy v půdě. Organická hmota z kořenů i nadzemních částí rostlin zlepšuje fyzikální stav půdy, před zaoráním přispívá k ochraně půdy před vodní a větrnou erozí a lepšímu využití srážek v meziporostním období. Neopomenutelný význam meziplodin spočívá rovněž v poutání živin z půdy v biomase rostlin a jejich postupném zpřístupňování, čímž částečně přispívají k lepšímu využití živin.
Více si přečtete v dubnovém Farmáři
